Recenzovaná verze: PC
Poznámka na úvod: Možná jste si všimli, že recenze na nového Hitmana se tady na Zingu už dříve objevila. Jednalo se o docela rozsáhlou (pro řadu z vás až moc) recenzi hry a její první epizody. Vzhledem k tomu, že před pár dny vyšla poslední epizoda, rozhodli jsme se recenzi upravit, z větší části přepsat a znovu vydat, aby byl její obsah relevantní k aktuálnímu stavu hry – to znamená kompletní první sezóně.
„Epizodická” je pravděpodobně to slovo, které odrazovalo většinu z vás od koupě téhle hry. Hitman totiž ve zkratce epizodickou hrou byl. Za určitou cenu si můžete koupit Intro balíček (resp. prolog a první epizodu) a poté buď jednotlivě dokoupit zbytek epizod/lokací, nebo koupit Upgrade Pack (svým způsobem Season Pass). Druhou variantou je pořízení už kompletní hry, tzv. Full Experience. Za tu na Steamu zaplatíte standardních 50€ (1350 korun). Právě ta epizodická stránka věci vězela v tom, že jednotlivé lokace vycházely každý měsíc, což už naštěstí nemusí nikoho trápit.
Ve zkratce byl jediný rozdíl mezi klasickým vydáním a vydáním Hitmana ten, že byla hra rozdělena na sedm kousků, které vycházely po měsíci. V každém případě tu ale pořád zůstává jedna otázka – stojí to vůbec za to? Teď, když už je hra víceméně kompletní?
Rozhřešení sedmačtyřicítky
Nový Hitman to nemá vůbec lehké. Pokud dáme stranou to, o čem jsem psal výše, zůstane nám hra, na kterou se těší nebo alespoň těšili jak fanoušci starších dílů (tj. cokoliv do Blood Money), tak fanoušci Absolution. A to především proto, protože se hra vrací více ke svým kořenům, ale bere si technologie a několik možností i z Absolution. Je dost pravděpodobné, že oba tábory nebudou uspokojené na sto procent, ale to až tak vadit nemusí. Nový Hitman je prostě svou vlastní hrou.
Pokud jde o samotný příběh, jeho vyprávění se dá srovnat s tím z posledního dílu. Příběh byl v sérii Hitman přítomný vždycky, ale v případě všech dílů až na Absolution působil opravdu jenom jako takový tmelící nástroj, aby se prostě neřeklo, že nadarmo skáčete přes celý svět. A zhruba takový příběh je i v novém díle, ale snaží se zaujmout kvalitními renederovanými cut-scénami mezi každou misí, které sledují především hlavního záporáka hry a jeho zdánlivě neznámý cíl.
Naštěstí se nemusí nikdo bát, že by se tvůrci rozhodli jakkoliv navazovat na příběh z Absolution, a tak nemusíte čekat zvlášť lidského nebo emocionálního (ani vizuálně staršího) Agenta 47 nebo jakoukoliv návaznost na příběh Victorie. V IO-Interactive se zkrátka rozhodli Absolution v tomhle ohledu ignorovat a je to jenom dobře. V novém díle je Agent 47 opět chladným a surovým, přesto chirurgicky přesným zabijákem, který se nemusí ani tak starat o to proč, on to prostě udělá.
Jenom je škoda, že hra skončí přesně v tom momentě, kdy se začíná pořádně rozjíždět. Je vidět, že v IO-Interactive a Square Enix berou celou tuhle na sezóny rozdělenou epizodní maškarádu opravdu vážně a jen tak se to nezmění. Koneckonců proč taky, některým hráčům se to možná nelíbí, ale nelze upřít fakt, že hra vydělala dost a zůstala skoro třičtvrtě roku v žebříčcích sledovanosti dost nahoře.
Vražednější než kdy dřív
Příběh zkrátka není něco, na čem by nový Hitman stavěl. Nedá se mu sice upřít pár tajemných postav nebo nějaké ty zajímavé cíle (většina má zajímavý příběh, ale přímo v misi se chovají genericky a jednoho od druhého moc nerozeznáte), ale mimo to nečekejte zázrak.
To samé se ale nedá říct o hratelnosti. Největší výtkou minulého dílu byly například jednotlivé levely; byly totiž malé, často až zbytečně lineární a nikdy nebylo moc možností ani příležitostí, jak je skutečně prozkoumat. Levely zkrátka byly uzpůsobené tak, aby připravily zlatem vydlážděnou cestu příběhu. A nyní je to naopak.
Nemusíte se bát, že by nebylo dost místa na pořádné prozkoumání jednotlivých lokací. Sice se to tak v úvodu hry nemusí jevit – prolog koneckonců není nijak velký ani zvlášť otevřený – ale hra vás poměrně rychle vyvede z pochyb svou první opravdovou misí, která se odehrává na módní přehlídce v pařížském paláci. Tuhle misi už jsme měli možnost zkusit během původního vydání v polovině března.
Právě v téhle misi po pár hodinách zjistíte všechno, co bude vaše hraní doprovázet až do úplného konce. Zjistíte, jak nový díl Hitmana funguje, jaké má slabiny a jaké má přednosti. Ačkoliv se to totiž nemusí zprvu zdát, nový Hitman není ani tak o tom najít dokonalý způsob, jak svůj cíl zabít tím nejtišším a „nejlepším” způsobem a získat co nejlepší hodnocení. Je o tom experimentovat, o tom zkoušet více cest, nacházet a prozkoumávat vaše možnosti a způsoby, jak se cílů zbavit za pomoci vašeho vybavení, prostředí, příležitostí nebo všeho dohromady. Není to prostě jenom o tom, že jednou tu danou misi dohrajete a jdete dál. A pokud vás neláká hraní jedné a té samé mise (resp. hraní v jedné a té samé lokaci) znovu a znovu různými způsoby, pak tohle vážně není hra pro vás, to je jasné už teď.
A právě to je ta zásadní věc, která by měla váš pohled na hru utvrdit. Protože nový Hitman působí spíše jako taková svým způsobem logická hra než stealth titul. V mnoha ohledech je umělá inteligence dementní a není problém ji využít a doslova zneužít ve svůj prospěch. Navíc máte po ruce vždycky dostatek cest a možností, jak se dostat ze zákeřné situace. Díky tomu Hitman opravdu působí spíše jako logická hra, kde musíte správně naplánovat vaše kroky, vybrat správné vybavení a správný převlek a udělat všechno tak, aby to do sebe zapadlo. Není to prostě jen o tom se někde proplížit, někoho zabít a zase se proplížit ven. „Jen” se dostat k vašemu cíli je totiž to nejmenší.
Ačkoliv to může znít, jako bych popisoval snad každý jiný díl téhle série, změna přichází v momentě, kdy si uvědomíte, že na reakce nebo rychlost se tu moc nehraje a design jednotlivých úrovní přímo nahrává tomu, že byste měli využívat vaše okolí. Všude máte předměty na hození a odlákání pozornosti, spouštěče alarmu, pojistky pro vyhození světel, bedny na ukrytí těl, pití nebo jídlo k otrávení. Musíte zkrátka zjistit a vědět, kdy co z toho správně použít (a jestli vám to vůbec k něčemu bude), abyste se dostali k jednomu z mnoha způsobů zabití vašeho cíle. Jak už jsem totiž zmiňoval, přiblížit se k vašemu cíli prostě není tak těžké, jako naplánovat jednu z komplexních vražd, která zahrnuje mluvení s těmi správnými lidmi, načasování, sebrání a použití správných předmětů a převleků ve správnou dobu. To ovšem neznamená, že se nebudete plížit. Plížit se budete a plížit se budete hodně.
Samotné znovuhratelnosti navíc dopomáhá celá řada věcí, ať už jsou to desítky výzev, které budou testovat vaše zkušenosti a znalosti v daném levelu, odemykatelné věci (jako je startovní pozice, vybavení či lokace, kam si můžete nechat vybavení propašovat) nebo kontrakty. Ty velké lokace, ve kterých budete zabíjet vaše hlavní cíle, totiž neslouží jenom pro hlavní mise, ale i kontrakty. Ať už oficiální nebo hráči vytvořenými. Ty fanouškovské jsou relativně prosté – máte cíl, který ideálně musíte zabít pomocí určitého obleku nebo zbraně, v závislosti na tom, jak hru hrál/vytvářel autor.
Ty oficiální jsou pak tzv. Escalation kontrakty, které se skládají z většinou celkem pěti na sebe navazujících a stále těžších úrovní. V první úrovni máte za cíl zabít osobu AB jakkoliv chcete, v druhé úrovni už musíte osobu AB zabít za určitých podmínek a v poslední musíte zabít třeba tři osoby s konkrétním oblekem, konkrétní zbraní, aniž byste byli odhaleni a aniž by někdo našel těla, zatímco si musíte dávat pozor na miny nebo lasery. I to dále podporuje ten fakt, že jednotlivé levely nebudete hrát jenom jednou, protože i v rámci hlavních misí se nemusíte dostat do každé oblasti nebo vyzkoušet všechny cesty a převleky.
Naštěstí se nemusíte bát toho, že by se hra nějak extra lišila od svých předchůdců. Vesměs je to pořád ten starý dobrý Hitman, který vás vsadí do role relativně tichého Agenta 47 a prostě vám dá prostředky k dokonalým vraždám. Kombinuje věci jak ze starších dílů, tak Absolution. Pěstní souboje například stále fungují na bázi QTE momentů a ze hry nezmizel ani instinkt (ten je ovšem trochu změněný).
Naopak se můžete těšit na návrat plánování před misí. Můžete si přečíst detaily o svém cíli, vybrat vybavení (to bohužel nejde jakkoliv vylepšovat, dostávat budete jen už hotové celky, které si odemknete pomocí zmíněných výzev), startovní lokaci a pak hurá do akce. Už se zkrátka nemusíte spoléhat jenom na to, co najdete v samotném levelu. Viditelně největší změnou je ale opravdu ta znovuhratelnost. Zatímco předtím jste mohli jednotlivé levely také hrát znova, ale bylo to z vaší vlastní iniciativy, tady je na to všechno uzpůsobené a hra zkrátka sází na to, že budete zkoušet jeden level třeba desetkrát, než půjdete o dům vedle.
Pořád plešatý
S technickou stránkou je to docela snazší. Už na první pohled totiž nový díl svojí grafickou stránkou nezaujme. Většinou se totiž hlavně zdá, že osvětlení ve hře nějak hapruje a všechno působí vybledle. Ve skutečnosti tomu tak není, ale ten dojem zkrátka nikdy nezmizí.
Bohužel tomu moc neodpovídá ani optimalizace a můžete očekávat, že problém bude mít s touhle hrou kdejaká standardní herní sestava. Naštěstí se optimalizace od svého původního vydání v březnu viditelně zlepšila, takže už to není taková tragédie, a pokud jste schopni stáhnout kvalitu stínů, pak byste neměli v případě standardních sestav mít nějaký zásadní problém.
Naštěstí ale nijak nezklamaly zvuky a dabing. Právě tyhle dvě položky potěšily, dabing obzvlášť. Návrat Davida Batesona jakožto hlasu Agenta 47 potěší vždycky. Jenom je ohromná škoda, že ať už vraždíte v Itálii, Marrakéši nebo Japonsku, všechny postavy mají stále stejný americký přízvuk a někdy i hlas jako takový. Další zklamání přišlo v případě hudby, která sice ve hře je, ale „je” je asi tak všechno, co se o ní dát říct. Nebudete ji vnímat, nebudete o ní vědět a nezůstane vám v paměti. A je to vážně škoda, zvlášť když si člověk vzpomene, jak dobrá ve skoro jakémkoliv předchozím díle byla.
Profesionální neznamená perfektní
Nový Hitman se zkrátka nedá označit jinak než dost svéráznou hrou, která z části bere starší díly jako příkladného starce, jehož vědomosti si bere do puntíku k srdci, a z části na něho prostě jen plive a dělá si všechno po svém. Takže hodnotit něco takového z mého pohledu fanouška série (který navíc Absolution dohrál na 100% a strávil u něho více než 50 hodin) je docela obtížný úkol.
Na jednu stranu tu máme hru, na kterou fanoušci Hitmana čekali celých deset let. Ale na druhou stranu tu máme hru, ze které je skoro pořád cítit, že by to prostě mohlo mít lepší. Umělá inteligence je vyloženě pitomá, technická stránka vážně nenadchne a hratelnostně se hra spíše zaměřuje na neustálé experimentování než na samotné dohrání. Jenže na druhou stranu, tohle experimentování dokáže být vážně zábavné, lokace jsou dostatečně velké, cut-scény a dabing kvalitní a hra prostě dokáže určitou sortu hráčů zabavit. Mě osobně bavila a baví a mých 180 nahraných hodin (nepřeháním) to jenom dokazuje. Jenom je škoda, že musíte být neustále online, abyste měli přístup k vašemu savu i odemknutému vybavení. Offline si zkrátka moc nezahrajete.
Takže finální hodnocení lze nakonec shrnout pomocí čísla 7/10 – nadprůměr. Záleží už jenom na vás, jestli budete chtít obětovat svůj čas a zkusit všechno, co jednotlivé levely nabízí, nebo to budete brát a hrát jako jednohubku na pár nudných večerů, kvůli čemu by mohlo hodnocení spadnout klidně i na lepší průměr (6/10) nebo rovnou průměr jako takový. Ve hře je samozřejmě stále několik překvapení, která jsem vůbec nezmiňoval, ale na to už si můžete přijít sami.
Kompletní první sezónu předobjednáte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Redakce Zing.cz hraje na notebooku ASUS GL552.
Recenze
HITMAN - plešatý comeback
Některým se ta hra líbit bude a některým ne. To, do jakého tábora patříte, už vám neporadím, ale záleží hlavně na tom, jestli vám vadí nebo nevadí hrát jeden a ten samý level víckrát, abyste ze hry vytěžili maximum.
Líbí se nám
- velké a kvalitně zpracované lokace
- svoboda v levelech a spousta možností
- příjemný, i když nikterak dechberoucí audiovizuál
- kombinace oblíbených prvků z Blood Money a Absolution
- kvalitní cut-scény a dabing
- oficiální i hráči vytvořené kontrakty
- tuna výzev, příležitostí a obecně velká znovuhratelnost
Vadí nám
- optimalizace, která mohla být o trošku lepší
- že musíte být neustále online, abyste si mohli hru plnohodnotně užít
- občasné bugy a chyby v animacích a umělá inteligence celkově
- pocit, že občas působí celá hra až moc stroze a jednotvárně
- konec, který prostě jen křičí „počkejte si na další sezónu“
- NPC postavy mají všude stejný přízvuk
Odpověď na komentář uživatele Virus
Odpověď na komentář uživatele Martin Šťastný
No asi takhle. Co hráč to rarita.
Odpověď na komentář uživatele Virus
Ano je to tak. Vůbec nehraji mulťáky, ale hraji jen Singl v hrách které to mají. A nejsem ten typ co by oceňoval nejlepší herní atmosféru. Prostě se spokojím s hrou co mi vyhovuje a co mě zabaví. V žádném případě tím nechci urazit herní fajnšmekry, ale holt jsem mezi hráči rarita, nebo, ne ? !
Odpověď na komentář uživatele Martin Šťastný
Já budu taky jednou šťastný ale né hned, né hned. Tak to vlastně nikdy nad hrou nemůžeš být smutný.
Odpověď na komentář uživatele Virus
Ano jsem šťastnej stejně podle mého přijmení. Ale jinak dík kámo
Odpověď na komentář uživatele Martin Šťastný
Tak to jsi šťastný člověk, to se máš.
Jsem člověk co hrál všechny hry Hitman, od Silent Assasin až po Hitmena 1 sézonu. Jediný Codename 47 jsem hrál jen pár minut pač byl pro mě složitý na ovládání, a taky tam byli různé chyby, třeba že se Agent 47 zasekl ve výtahu. Jo jo, je to 16ti letá hra vlastně už skoro 17ti letá. To je fuk, teď přejdu k podstatnému. Hitman Season One mě bavil, baví, a stále bude bavit v mnoha ohledech. Lokace jsou krásně zpracované. Zejména se mi líbily lokace : Sapienza + Hokaido. Ano, třeba mi tam dost vadilo že hudba tam není tak pestrá a kvalitní jako v předešlích dílech nebo že bossové tam nebyly originální. Ale vůbec to nic nemění na tom že hra se mi líbí, a rád ji hraju. Na Steamu mám ve hře Hitman odehráno 70 hodin času. Moc se teším na příští rok kdy zřejmě bude oznámena druhá sezóna, takže předpokládám že bude integrovaná do hry Hitman. Toď ode mne vše.
Odpověď na komentář uživatele @cernejstri1
Pff. Až zase napíšu román, tak mi opět nebude stačit kapacita komentáře.
Tak ste normalni hahah takový romány dlouhý si sem píšete
Však v pohodě. Tohle je přátelská debata. Stálí návštěvníci jsou už taková rodina na Zingu a tak víme, kdy se hádáme. Už tu nějaký ten pátek jsem a za svou herní éru od časopisů tipu Level, Score, Playstation, Tipstation atd. až po různé herní weby vím, co se dá napsat a jak to může i vypadat. Jasně že máš zlepšení, ale je stále co zlepšovat. A když tě nikdo na to upozorňovat nebude, tak to jde hůř. A určitě všicí chceme, aby Zing se stále zlepšoval a to nejen formou recenzí, ale i něčím jiným. To už však je jiný a delší příběh, takže zpět k tomu našemu. Já jakožto nejhorší češtinář na školách vím, co to je dostát tvrdou kritiku. A nikdo není nikdy neomylný. Ale taky vím, že tvrdou dřinou a pílí se člověk pomalu dostane i z takové dyslexie a dysgrafie. Oboje mám, bojuji s tím celý život a bojovat budu. A proto na sobě stále makám, jinak bych dopadl bledě a ACR27 by byl mistr češtiny oproti mně.
Jasně, že vše nejvíc závisí na recenzentovi. Je dobré, když každý má svůj styl. Někdo jede strojově, další to bere jako povídání nad džusem v hospodě a někdo je hotová encyklopedie. Vše je znát a hodně je znát, když člověka třeba hra nebavila, nebo naopak bavila. To vše je v recenzích cítit. Já myslím , že jsi už svůj styl našel, jen potřebuje dopilovat. Všicí se zlepšujeme, protože každý chce jednou napsat mistrovskou symfonii.
Na druhou sezónu jsem zvědav, prý je to nějak špatně utnuto a zrovna v tom nejlepším. Jak jinak to taky utnout že? Jasně že zajímá. Někomu stačí málo a někdo je rád za všechno zajímavé na hře. Nemusím vědět zápletky a příběhové zvraty ale funkčnost, hratelnost, propracovanost a celková zábavnost vždy potěší. Nejlepší je si hru zahrát o tom žádná, ale člověk někdy radši ušetří, když se rozhoduje co pořídit. Já vím co je standardní PC. Jsou však tací, co stále ne. Musíme brát, že to čtou různí lidé. Někteří hrají a ani neví co se skrývá za střeva v popelnici a další hrají třeba na notebooku. A ruku na srdce to není ideální. Ale někdo s 2x Titánem by snad problém neměl to ne.
Shrnuli to, tak je co zlepšovat. Zing stále ještě není ve vrcholní formě a ty co tu jsou dlouho to dobře vědí. A jednotlivé zlepšování pomáhá hlavně celku. Tvá recenze by šla sepsat ještě lépe a věřím, že na to máš. A až dostatečně zapracuješ, bude to velmi znát. Ale to nejhlavnější je, aby hry byly tak dobré, že se o nich bude moct krásně psát.
Odpověď na komentář uživatele Jan Kalný
Shift se mi nerozbije, já se ti směju tak často, že už na to používám caps lock, to je jednodušší.
Odpověď na komentář uživatele Virus
Já to nijak zle neberu, já jsem za takovýhle komentáře rád. Koneckonců, nějakou školu žurnalistiky nebo něco takovýho jsem vážně nestudoval a jakákoliv rada nebo pomoc vždycky pomůže. A rád bych věřil tomu, že je to aspoň o píď lepší než rok dva zpátky.
Co se ale tý grafiky týče, nebo obecně všeho kolem toho, to bylo celkově moje rozhodnutí to v tý recenzi nijak detailně nerozebírat, proto jsem to jenom tak finálně shrnul "pár slovama". Původně jsem toho měl víc, ale prostě mi to tam nesedělo. Chápu, že někdo by někdo ocenil srovnání s Absolution atp. , ale já věřim, že v rámci hry jakou je Hitman, tohle stačí. Rozhodně nejsem jedinej, kdo se na audiovizuál "vyprd" (a určitě nebudu poslední) . Věřim tomu, že detailnější popis zkrátka pro hru jako Hitman není tak relevantní. Uznávám, že možná pár vět navíc by se tam někam vejít mohlo, ale to je tak všechno. Rád se o tom příště rozepíšu víc, koneckonců má bejt druhá sezóna. Když vidim, že to někoho konkrétně zajímá a třeba to příště relevantnější bude.
Mimochodem, tou standardní sestavou jsem myslel cokoliv co je… standardní. Tzn. prostě normální herní sestava co maj lidi doma, žádný psí kusy typu dvě přetaktovaný Titan X s tim nejlepšim procesorem a takový věci.
Maestrodk: Že něco takovýho neřikáš, když hraju Dark Souls. Se mi tam směješ div se ti nerozbije shift a D, ale popohnat, to néé…
Honzíku, Honzíku. Měl by ses polepšit.
Odpověď na komentář uživatele Jan Kalný
Tak to se omlouvám. Ale já to pochopil tak, že to nějak shrnuješ dohromady. Když napíšeš, že tě dabing potěšil obzvlášť, ale vypíchneš jen dabéra 47ky a vzápětí píšeš, že je ohromná škoda, že všechny postavy mají americký přízvuk, či dokonce je dabing absolutně anglický/americký, tak mi to přijde, že je dabing na tom hůře. Hudbou jsem myslel zvuky to se omlouvám, že jsem to špatně napsal. Ale o ozvučení si toho moc neřekl. O hudbě tedy vím, že se asi nemám těšit na úžasný doprovod z předchozích dílů. Každý fanoušek si i dnes vzpomene na decentní podání Ave Maria. A já osobně si dodnes vybavím spoustu doprovodní hudby u starších dílů Hitmana a vždy byla parádní. Škoda jestli tady to bude jinak. Ale když jdeme do hloubky ono celé psaní pod "Pořád plešatý" je takový nemastný. Začínáš grafikou, ale moc tam toho nezmíníš. Napíšeš že s technickou stránkou je to snazší ale jak? Je to nějaký, grafický krok zpět od Absolution nebo Blood Money? Nový díl grafikou nezaujme ale který taky jo? Absolution na tom byl líp uznávám, ale o tom se nic nepíše. Žádné srovnání s nějakým starším dílem není a to mi dnes u recenzí, kde je už nějaký ten díl v sérii za námi značně chybí. Třeba tu máš krásně sepsáno, jak minulý díl stál za prd co se levelu misí potažmo velikosti map týče, ale srovnání grafického posunu, odklonu už ne. Napíšeš jen krátký dojem o osvětlení a pocitu a to je vše. Tady to snese právě nejvíc informací. Optimalizace to samé. Na čem hra pokulhává, co je "standardní sestava"? A třeba na jaké sestavě jsi to hrál ty a i na jaké nastavení, aby sis ze hry odnesl kvalitní zážitek, pokud to šlo? Jak říkám někdy to snese více informací, jindy méně. Neříkám že píšeš špatně, potřebuješ se jen vypsat a v tvém případě spíš jen pěkně zesumírovat dané informace tak, aby se četli svižně, byly jasné a aby i to stručně podané info mělo jasnou váhu. Neber to zle. Ba naopak si z toho vem ponaučení, kde se dá zabrat víc, aby recenze byla ještě víc parádní. A teď mě prosím omluv. Padá sníh, takže si jdu udělat pořádnou jízdu na ledu.
Odpověď na komentář uživatele Virus
Nevšim jsem si teda, že bych psal, že hudba je fajn (zvuky jo, hudba ne) . Psal jsem jen, že je taková nijaká, což je škoda, když si člověk vzpomene, že v dřívějších dílech tomu bylo z větší části jinak (jedna z mála věcí, v čem podle mě Absolution vynikalo) . Co se dabingu týče, píšu, že dabing je kvalitní. Což je. Akorát s tim, že některý boční NPC maj stejnej hlas (resp. dabéra) a všichni maj americkej přízvuk, i když se ta mise odehrává třeba v Itálii nebo Thajsku. Což nutně ale neznámená, že je ten dabing k ničemu.