Západní svět se s východoasijskými hrami, mimo japonské a korejské, do kontaktu moc nedostává a s těmi čínskými téměř vůbec. Právě ze země draka se nám se svou prvotinou představuje studio Crystal Depths, které je pro nás mírnou neznámou. Nic jsme o něm nemohli zjistit. Přesto by Evil Genome mohl patřit k prvním vlaštovkám, jež by vývojářům dálného východu mohly prošlapat cestu mezi neasijské hráče. Jak čínští tvůrci zabodovali u nás, si můžete přečíst na dalších řádcích.
Pejsek a kočička vařili dort
Bohužel hned na začátku naší recenze musíme konstatovat, že některé stereotypní představy o čínském pohledu na duševní vlastnictví jsou bohužel pravdivé. Na první pohled totiž zjistíte, kde brali scénáristé Evil Genome inspiraci – všude. Pokud se soustředíte na detaily, najdete zde několik dílů Final Fantasy, které se tvůrci pokusili splácat do jednoho celku. Přidejme k tomu soubojový systém odpovídající akčním adventurám typu DmC, oblíbený princip plošinovek metroidvania a 3D zničitelné prostředí. Pořádně zamíchejte a vypadne vám právě posuzovaný titul, který sice drží pohromadě, ale moudří z něj nebudete.
„Těšit se můžete na spojenectví, zrady, různé lidské frakce, mimozemšťany, mutanty nebo templáře v podivně pokroucené realitě.“
V Evil Genome se nevyhneme příběhovým klišé, která posunují hru stále kupředu. Sledujeme příběh bojovnice Lachesis a jejího droidího pomocníka Alfa. Hrdinka havarovala v pusté postapokalyptické krajině, ale díky ztrátě paměti neví, co bylo cílem její mise. Proto se rozhodne vyhledat svůj datový čip, jenž by jí mohl její minulost osvětlit. V honbě za slepením rozbitých vzpomínek se setkáte se slušným počtem charakterů, u nichž si nebudete nikdy jisti spojenectvím nebo nepřátelstvím, natož abyste rozuměli jejich motivaci vůbec existovat v tomto zhrouceném světě. Během vaší pouti si užijete mnoho zvratů a scénáristických kotrmelců.
Těšit se můžete na spojenectví, zrady, různé lidské frakce, mimozemšťany, mutanty nebo templáře v podivně pokroucené realitě. I s odstupem času pořád nevím, jak a proč se do hry dostaly motivy snad deseti žánrů. Pokud vás však zběsilý mix zaujme a budete se chtít proklestit k jeho vyvrcholení, dostanete nášup v podobě 10 hodin hlavní příběhové linie (i když tvůrci vložili achievement se stopadesátiminutovým limitem), a to nemluvím o vedlejších misích. Po světě jsou totiž rozesety deníky s kódy, jež vám mohou otevřít dávno zapomenutá místa skrývající poklady v podobě peněz, mocných zbraní a legendárních brnění. Nudit se nebudete.
Meč v ruce řeší každý problém
Už od prvních krůčků se s vámi krutý svět vůbec nemaže. Váš meč se během krátké chvíle zbrotí mutantí krví a plasmová puška vypálí očouzené otvory do těl prvních horníků, kteří vás napadnou na cestě do azylu několika uprchlíků, kteří by vám mohli poskytnout vodítko k hledání paměťového čipu. Poradí vám zcela ochotně, ale za malou službičku. Tady vybijte znetvořené pavouky sužující tunely vedoucí k nalezištím drahocenných krystalů, jinde se zbavte obrů s kyji a meči, kteří jakoby vypadli ze severských pověstí.
„Díky rozvíjení vaší postavy můžete vrstvit nekončící komba a speciální útoky, díky čemuž vám libovolná horda nepřátel nepřijde jako nezdolatelná překážka.“
Odměnou vám nebude jen dobrý pocit z pomoci bližním a několik cenných informací, jež vás posunou do následující lokace, ale také zajímavé artefakty, které vám budou více než nápomocny v eliminaci dalších nepřátel. Každá zbraň a brnění (hrudní plát a boty) mají své specifické vlastnosti, které můžete nakombinovat se třemi čipovými implantáty, poskytujícími zajímavé možnosti. Mezi jinými jsem si oblíbil možnost srazit nepřítele k zemi z dálky, přišourat se k němu, vyhodit jej do vzduchu a tam ho správně naklepat mečem.
Z jednotlivých zrůd vám čas od času padne kousek jejich torza, jež lze v záchytných bodech (docela hojný počet) vložit do vybavených předmětů a posílit tak jejich vlastnosti. Vzhledem k rostoucí síle protivníků se budete k lovu mutantů uchylovat čím dál častěji a tato grindovací nutnost nás docela znechutila.
Na druhou stranu vám konstantně přibývají zkušenosti, které přetavíte v nové dovednosti. Na výběr máte ze třech větví, které vám rozvíjí ovládnutí meče, pušky a využití prazvláštní energie. Ta se vám neustále samovolně doplňuje. Díky rozvíjení vaší postavy můžete vrstvit nekončící komba a speciální útoky, díky čemuž vám libovolná horda nepřátel nepřijde jako nezdolatelná překážka. Pokud se však dostanete do úzkých, budete muset sáhnout po úhybných manévrech, které ovšem také vyžadují energii, takže musíte takticky přemýšlet, zda se vyplatí jít do rizika v podobě masivního útoku, takticky ostřelovat energetickou puškou z dálky nebo ušetřit energii na vyhýbání nepřátelským atakům.
„Nevěřícně kroutíme hlavou nad takovými chybami v grafickém enginu, protože vyobrazení světa s velkým počtem různorodých lokací se povedlo velmi pěkně a navozuje dostatečně chmurnou atmosféru.“
Samostatnou kapitolu tvoří epické souboje s bossy. Každý z nich má své specifické útoky, které střídá v libovolném pořadí. Zde se nevyplatí žádná hurá akce, ale spíše postupné osekávání nepřítele a využívání speciálních triků, jimiž disponujete. Pokud objevíte slabou stránku monstra, bývá již pouhou formalitou ho dorazit. Zajímavým tahem tvůrců je zařazení dřívějších bossů mezi řadové potvory v pozdějších fázích hry. Souboje se stávají náročnějšími a mnohdy se musíte uchýlit k útěku, popř. restartu.
Chyb jako máku
Nyní se dostáváme k části, která Evil Genome láme vaz. Obrovské množství chyb vám zkrátka znepříjemní celý zážitek z docela slušně vytvořené záležitosti. U plošinovek zaměřených na souboje je nutné, aby jednotlivé pohyby postavy bryskně reagovaly na pokyny hráče. S tím má recenzovaný titul docela problém. Občas po povelu k úhybu hrdinka tupě stojí a schytává jeden úder za druhým, jindy provede úhyb dříve, než jste zvyklí, a naběhne přímo na břit nepřítele. Další problém se pojí s doplňováním životů během soubojů, protože někdy se zasekne a vaše zdraví na nule znamená prosté obnovení pozice u ukládacího stroje. Chce to dávku trpělivost a cviku, abyste si zvykli na podivnou odezvu na povely pro vaši bojovnici.
Počin Crystal Depths Studia nezáří ani v hojných skákačkových pasážích. Povětšinou skočíte k plošině a Lachesis se ladně přitáhne. Mimo chvil, kdy se rozhodne, že se jí nechce. Klidně pak můžete opakovat některé pasáže i třikrát, ač jsou úplně triviální. A to už vůbec nemluvím o částech, v nichž při neuváženém skoku zemřete a musíte začínat pěkně u záchranného bodu na druhém konci mapy.
Evil Genome vás nevytrhne ani v technickém zpracování. Na první pohled vypadá svět líbivě a postavy se svižně a pěkně hýbou. Při detailním průzkumu vás však do očí praští rozplizlé textury postav, jež jsou mixem žánrů (mým favoritem je velitel obranných sil, který vypadá jako chodící kostlivec a místo nohou má powerisery jako Oscar Pistorius). A to narazíte i na takové problémy jako puzzle, v němž jde o přesný zákryt dílů ve stroji, který není engine schopen zobrazit, a proto musíte zkoušet správné řešení metodou pokus – omyl. Nevěřícně kroutíme hlavou nad takovými chybami, protože vyobrazení světa s velkým počtem různorodých lokací se povedlo velmi pěkně a navozuje dostatečně chmurnou atmosféru.
Podobně rozporuplná situace na vás čeká u zvukové části hry. Soundtrack lahodí uším a různé motivy vyloženě nabudí k dalšímu hraní. A potom dojde na dialog mezi postavami, jež mluví strnule jako roboti s nehodícími se hlasy, a vám opět nezbyde než překvapeně zírat, jak se tvůrcům zase něco nepovedlo.
Nešťastné je také zpracování menu, v němž se nezobrazují celé názvy vybavení a občas na vás vyskočí čínská písmenka, z nichž pravděpodobně vůbec nic nevyčtete. Překlad do anglického jazyka se také mohl povést o něco lépe.
Specifická záležitost
Evil Genome nepotěší každého, ale své fanoušky si jistě najde. Obyčejným člověkem nepochopitelně zamotaný a přeplácaný příběh, který se odehrává na pozadí dávnou nehodou zničeného světa, může milovníky katastrofických soap oper potěšit. Zajímavý mix žánrů (akční plošinovka s RPG prvky v 3D zničitelném prostředí) však sráží na kolena množství chyb, které dost znepříjemňují hraní.
Recenze
Evil Genome – postapokalyptický svět na čínský způsob
Evil Genome je mírně nadprůměrná hra, kompenzující své nedostatky nižší pořizovací cenou (cca 500 Kč) a délkou herního zážitku. V rámci žánru metroidvania se však najdou mnohem lepší kousky, např. nedávno recenzované Sundered ve 2D prostředí.
Líbí se nám
- žánrový mix, kde si každý něco najde
- slušná herní doba
- vývoj postavy v rámci stromu dovedností
Vadí nám
- přeplácaný příběh
- ne vždy přesná odezva hrdinky na povely během soubojů
- nepřesnosti během skákacích sekvencí
- občasné technické chyby
- chaotický interface s občasnými nápisy v čínštině
Odpověď na komentář uživatele fallanga
Asi Tě zklamu, hraji převážně indie hry a nepohrdnu ani early access.
Odpověď na komentář uživatele
Naprosto tě chápu. Taky nesnáším nepředvídatelný obsah. Když na mě vyskočí recenze na hru, o které jsem v životě neslyšel, tak mám chuť spáchat sebevraždu. Já si nechci rozšiřovat obzory, chci zůstat zatrpklým, omezeným a zakomplexovaným idiotem. Zing by se měl zaměřovat pouze na AAA hry. Indie hry v ČR NECHCEME! ! ! ! !
ja si naopak radsi prectu recenzi o hre, o ktery jsem ani neslysel, pro pripad, abych nahodou nejakej drahokam neprehlidnul, nez 150 recenzi na destiny 2
Není jiná možnost, také se musím vyjádřit. Hru jsme vybrali po konzultaci, zda za to vůbec stojí. Z propagačních materiálů vypadala více než dobře, navíc čínskou tvorbou se jen tak někdo nezabývá. Myslím, že je nakonec dobře, že recenze vznikla, protože odhalila, že za graficky pěkně vypadajícím pozlátkem se skrývá počin, který prozatím obsahuje velké množství chyb, jež od koupě dost lidí odradí. Takže recenze splnila svůj účel. Není v silách herního webu, aby pokryla od začátku vývoje všech těch 1600 her (či kolik jich vůbec bude letos) , které se na steamu objeví. A to nemluvím o PS, XBOX a Switch…
Odpověď na komentář uživatele
Abych byl upřímný tato myšlenka mi přijde trošku přehnaná. Ne každé dílo je tu pokryto od začátku vývoje, neznamená to však, že by byla vyloženě špatné či nezajímavé, prostě se v záplavě neustále vytvářených děl ztratí. Pokud bychom se měli řídit tvou myšlenkou, web by přišel o řadu zajímavých recenzí, protože minimálně u indie věcí často sázíme na spontánnost (minimálně já to tak dělám a myslím, že řadu textů jež vytvářím čtenáři vždy ocení, protože jinde recenze na daná dílka nenajdou) .
free-art: Wut? Každá věc navíc je prostě jen plus. Já třeba o tom vůbec neslyšel a rád si o té hře něco přečtu.
Odpověď na komentář uživatele
Cokoliv rozhodně nebereme. Tuhle hru si na recenzi vybral sám Kuba.
Odpověď na komentář uživatele Michal Burian
Přijde mi lepší zachovat určitou kontinuitu. Masáž o tom jak hra bude vycházet, první videa , preview a pak recenzi. Jen mi to připadá jak kdyby už zing bral "cokoli".
Odpověď na komentář uživatele
A na tom je něco špatného? To, že jsme hru nezachytili před vydáním a nenapsali o ní novinku přece ještě neznamená, že nemůže být recenze, když zaujmula redaktora.
Napsat recenzi na hru o které není na zingu ani zmínka… no dobře.