Hráli jsme na: Nintendo Switch
Velká spousta hráčů by si určitě přála další díl neskutečně zábavné mlátičky Bayonetta od Platinum Games. Bohužel si na trojky budeme muset ještě chvíli počkat, ale snad proto aby byli hráči správně naladěni, můžou si teď znovu připomenout oba dva díly společně na konzoli Switch. Tvůrci nám od nového portu slibovali několik zajímavých vylepšení v podobě dotykového ovládání, podpory amiibo figurek nebo možnost hrát v lokálním multiplayerovém režimu Tag Climax. Budou to ale ty hlavní důvody, proč si vůbec nové vydání Bayonetty pořídit?
Myslím si, že vám tuto jednu z nejsmyslnějších herních postav, jaká kdy byla navrhnuta, asi nemá cenu představovat. Troufám si tvrdit, že ji znají i ti, kterým nikdy žádné domácí herní mašinky neokupovala. Přitom první díl vyšel dokonce už v říjnu roku 2009, a postupně se dostal na všechny tehdejší herní platformy, ale od té doby její hvězda rozhodně nevyhasla. Před čtyřmi roky došlo sice s vydáním dvojky v herní obci k určitému rozladění, protože tehdy šlo o exkluzivitu pro konzoli Wii U, ale s tím je dnes konec. Oba dva díly dostaly s konečnou platností zelenou na Switchi a myslím si, že šlo určitě o jeden z nejlepších počinů, ke kterému se Nintendo odhodlalo.
1 + 2 je ve výsledku daleko víc
Bayonetta se velmi rychle stala určitou sexy ikonou herního průmyslu, za což nemůže pouze její dokonale navržený vzhled, ale i způsob, jakým nám byla při hraní prezentována. Co se týče příběhu, tak asi nemá smysl opakovat to, co již bylo řečeno v našich předchozích recenzích. V prvním díle se Bayonetta probouzí, nebo je spíše probuzena, z dlouholetého odpočinku na hřbitově a rovnou se pouští do boje. Jako čarodějka je členkou jedné ze dvou skupin, které po staletí udržovaly na Zemi rovnováhu. Něco se ale změnilo a vy se přes hromady mrtvých monster vydáváte zjistit proč a kdo za tím vším stojí.
Druhý díl se odehrává hned pár měsíců po jedničce a Bayonettu potkáváme s Enzem při nakupování vánočních dárků. Jde tedy o radostnější kulisy než v případě probuzení na hřbitově a také celkové ladění pokračování je o mnoho barevnější a lahodící oku. Povinnosti s obstaráváním dárků nám ale přeruší skupina andělů, která se rozhodne vzít město útokem. Na scéně se objevuje stará známá Jeanne a společně nakonec porazíte i hlavní monstrum. Bohužel je přitom Jeanne napadena a prakticky zabita. Navíc si její duši začne nárokovat samotné peklo. Zápletka je opět jako v případě prvního dílu velmi klišoidní, ale tady se na složité příběhové zvraty moc nehraje. Tady jde o něco úplně jiného. Protože i když pokračování dostává lehké mínus za notně zkrácený účes hlavní hrdinky, jejímu celkovému sexappealu to neubralo ani ždibec.
Ve staronovém kabátě…
Dlouho jsem uvažoval, jestli tady mám znovu rozebírat principy boje, způsoby vylepšování postavy nebo fungování odměn za bezchybnost boje nebo provádění komb. Vždyť naše recenze prvního i druhého dílu si stále můžete klidně znovu přečíst sami. V tomto ohledu se Switch verze podobají svému originálu jako… no jako Bayonetta Bayonettě. Hry vás velice rychle přinutí převzít otěže, a to i přes velmi dlouhé, a ještě efektnější předělové filmečky, kdy nevíte, jestli víc sledovat celkové dění nebo se zaměřit na křivky těl. Stejně tak fungují prakticky všechny souboje a po skončení každého z nich jste odměněni body a příslušným finančním obnosem za rychlost eliminace soupeřů, za provádění komb a jejich střídaní, za nepoužívání podpůrných předmětů nebo jste naopak penalizováni třeba za umírání.
Velké plus si autoři zaslouží za minimalistické tutoriály, ale přesto, abyste mohli rozdávat smrtící údery s grácií, musíte se je někde naučit. Pro precizní výuku komb ale neslouží nějaký tutoriál, nýbrž stylové loadovací obrazovky. Ty můžete pauznout, vybrat si požadované kombo a bez ztráty na životech si vše odzkoušet. Za mne jde o velmi příjemnou a mnou také hojně využívanou fíčuru, protože uvědomit si všechno přímo v boji je přeci jen někdy náročné. V boji se pak naučíte rychle plnit měřák pod stupnicí životů, protože až s ním si můžete vyvolat speciální techniky popravování nepřátel. A jejich sledování se vám určitě až do konce hraní neomrzí.
„Pro precizní výuku komb ale neslouží nějaký tutoriál, nýbrž stylové loadovací obrazovky. Ty můžete pauznout, vybrat si požadované kombo a bez ztráty na životech si vše odzkoušet”
Utržené peníze pak můžete utrácet v obchodě samotného ďábla, kde jsou k mání nové zbraně nebo posilující předměty ve formě lízátek. Můžete si ale nakoupit i nové údery nebo další speciality. Kvůli přísunu financí se proto vyplatí, jako v každé podobné mlátičce, rozbíjet všechny předměty ve svém okolí.
Ve druhém díle navíc můžete své čarodějce posilovat statistiky i plněním nepovinných misí, kdy musíte v časovém limitu stihnout splnit určité podmínky. Vždy jde vlastně o kompletní eliminaci soupeřů, ale někdy máte jen časový limit, jindy nesmíte obdržet ani jednu ránu anebo jdou údery rozdávat pouze ve speciálním zpomaleném režimu, do kterého se dostanete přesně načasovaným úhybem před výpadem soka. Pokud ale misi nesplníte, můžete se k ní kdykoli vrátit, protože takto získaná odměna je přeci jen lepší než ji kupovat za herní měnu v obchodě.
…s novými kostýmy
Prozatím jsem mluvil pouze o stejných věcech, se kterými jsme se mohli setkat už v předešlých verzích her. Co ale dělá Switch verzi jinou jsou přidané drobnosti. Už jsem na začátku nakousl, že můžete využít amiibo figurky a přijít tak lehce k novým kostýmům nebo zbraním. Pokud ale figurky nemáte, nic se neděje. Časem stejně budou k mání, ale takto se k nim dostanete rychleji. První Bayonetta sice nabízí hned od začátku možnost změnit outfit witchky po vzoru některých klasických Nintendo postav, ale upřímně řečeno, proč bychom to dělali. Převléci se do šatů princezny Peach, Samus nebo Linka je sice příjemné, navíc dostanete se změnou kostýmů i nějaký ten bonus, ale Bayonetta prostě už nevypadá tak dobře. Přes mou snahu nabízené kostýmy využít jsem stejně vždycky skončil s její původní verzí vzhledu.
Dalším bonusem nové verze hry je režim Tag Climax, při kterém se do nepřátel pustíte ve dvou. Rovnou se přiznám, že vzhledem k nutnosti použití dvou konzolí, na kterých je hra na obou nainstalována, jsem ji neměl možnost vyzkoušet. Doufám, že se mi to v nejbližších dnech podaří. Nicméně podle mne bylo hlavním tahákem hraní Bayonett na Switchi něco jiného. A to možnost ovládání pouze pomocí dotykové obrazovky. Protože handheld režim nové konzole od Nintenda využívám asi nejvíc, dost jsem od toho očekával. Bohužel, po čase mi přišlo ťapání po obrazovce jako úplná zbytečnost. Může za to hned několik důvodů, o kterých vám povím níže.
Klasika je klasika
Bayonetta je typem hry, který sází hlavně na efekt. Tak, jako máme všichni rádi sérii Devil May Cry kvůli charismatickým hrdinům a rozmanitosti nepřátel, milujeme ze stejného důvodu i Bayonettu. Čert vem laciný scénář a občasnou ztrátu logiky, nás na Bayonettě přeci jen nejvíc baví koukat se na smyslné pohyby čarodějky, na její křivky a poslouchat občas urážlivé a jindy lechtivé narážky (mimochodem, Bayonetta je jednou z mála her, kde je anglický dabing stejně dobrý, jako původní japonština). Takže i když zní možnost ovládat postavu pomocí dotyků na obrazovce velmi dobře, v praxi si vlastně pouze zakrýváte svými prsty výhled.
„Takže i když zní možnost ovládat postavu pomocí dotyků na obrazovce velmi dobře, v praxi si vlastně pouze zakrýváte svými prsty výhled.”
Dále jsem se nedokázal zbavit pocitu, že je tento způsob určený spíše pro občasné hráče, kteří volí nižší obtížnosti hraní. Když se rozhodnete přejít do vyšších obrátek, tak už prostě nějak nestíháte a raději popadnete Switch za Joy-Cony připevněné k displeji. A ten poslední důvod je asi nejprozaičtější, ale nejdůležitější. Bayonetta vypadala, vypadá a vypadat vždy bude daleko lépe na velké obrazovce, než na úhlopříčce 6,2 palců a při rozlišení 1280×720. Ano, je občas fajn si s ní zalézt pod peřinu a projít si jednu nebo dvě úrovně z pohodlí postele, ale stejně se pak vrátíte k velké televizi, kdy všechno víc vynikne.
Na závěr musím Switch verzi vytknout ještě jednu drobnost, kterou je občasná ztráta výkonu. Hlavně když bojujete proti opravdu obřím monstrům a používáte speciální schopnosti, měla konzole v prvním dílu tendenci nestíhat. Stalo se mi to asi jen třikrát, ale i tak to zamrzí.
Rozhodně ano!
Přes všechny mé výtky ale vřele doporučuji utratit za nové vydání Bayonetty všechny své peníze. Nejen že získáte celkově něco přes 25 hodin hraní, ale Bayonetta ani po těch letech neztrácí svou grácii a hlavně zábavnost. Herní doba sice není nijak převratná, ale užijete si rádi každou minutu, kterou s ní strávíte. Hluchá a nudná místa byste hledali mikroskopem, častokrát se znovu nebo poprvé s chutí zasmějete, a navíc na sebe oba díly tak dokonale navazují, že už z principu jde skoro o jediný titul.
Zapomenout nesmíme ani na geniální hudební doprovod a kupu bonusů po dohrání. Od geniálního tanečního čísla, až po nevšední využití závěrečných titulky takovým způsobem, že je s chutí určitě dokoukáte až do konce.
Bayonetta 1+2 koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
Recenze
Bayonetta 1+2 pro Switch
Bayonetta nám po letech dokazuje, že rozhodně nepatří do starého železa a že nám její elegantní a smyslný styl má ještě co nabídnout. Nové funkce her díky konzoli Switch sice nepřináší až takové uspokojení, ale rozhodně nejsou důvodem, proč byste si měli nechat oba díly ujít. Pokud jste již Bayonetty hráli dříve, nebo je vezmete do rukou poprvé, garantuji vám mnoho hodin krvelačné, efektní a svým způsobem i smysluplné zábavy.
Líbí se nám
- nadčasový styl
- efektní souboje
- elegance a humor
- dabing
- hudba
- absence nudných pasáží
- inteligentně rozmístěné checkpointy
- lechtivé narážky
- Bayonetta
Vadí nám
- občasný pokles framerate
- určitá zbytečnost dotykového ovládání
Odpověď na komentář uživatele Marek Tvrdý
Naštěstí ale nezabírá zase tak moc místa
Je mrzuté, že jedničku je nutno do konzole stáhnout.