Znáte ten pocit, když opravdu chcete, aby se vám něco líbilo, ale ono to prostě nejde? No, tak přesně to samé budete cítit při hraní experimentální prvotiny od vývojářů z Black Powder Games, kteří za sebou mají i minulost v Monolith Productions a hry jako F.E.A.R. Jestli si ale myslíte, že Betrayer je další demonstrací jejich hororové geniality, pak se šeredně pletete. Ano, nejdříve vás tahle hra uhrane, ale záhy následuje znudění a nakonec i znechucení!
Prvních pár minut
Betrayer hraje na první dobrou a podřizuje tomu naprosto všechno. Je to hra, kterou si máte koupit jen na základě kratičkého videa nebo pár obrázků. Jednoduše řečeno, forma ohýbající obsah ve svůj prospěch a snaha zaujmout, šokovat za každou cenu tady hraje jednoznačně prim. Bohužel to ale funguje pouze kratičkou dobu. Prvních pět minut je naprosto uhrančivých a vyrovná se jim jen máloco. Grafika, zajímavý herní svět a strhující ozvučení vás doslova obejmou a jen tak nebudou chtít pustit. Jak ale plyne čas, pomalu začnete odhalovat, o čem skutečně Betrayer je. Přijdete na to, že se jedná o neskutečně prázdnou a nefunkční pózu, která opravdu baví jen prvních pár minut a skutečně brilantních prvků nabízí pomálu. Jestli si vlastně vůbec máte tuhle hru koupit, pak jedině kvůli grafice a uměleckému vyznění.
Černobílé vyvedení Nového světa s problesky agresivní červené je totiž neskutečně epesní a v houštinách a stromech blíže nespecifikovaného plácku někde v Americe bych rád strávil roky. Saturace, odstíny šedé a citlivé použití barevného kontrastu vytváří z téhle hry skutečné umění. Spolu s vytříbeným stylem jdou navíc i technologie, a ačkoli to nemusí být úplně patrné, povedená simulace větru nebo animace ohýbající jednotlivá stébla trav tady mají své pevné a neodmyslitelné místo. Kdyby vám to pak náhodou nestačilo, Betrayer útočí ještě na jeden smysl, a sice sluch. Nenajdete tady vůbec žádnou hudbu, ale přesto budete okouzleni. Ambientní podbarvení zvuky přírody a mnohdy až tíživé ticho vytváří nezapomenutelnou atmosféru někde na pomezí hororu a relaxační terapie.
Bolestivá tajnosnubnost
To je ale bohužel všechno. Betrayer skutečně stojí a padá s grafikou, které autoři podřídili úplně všechno. Dokonce i ten herní svět, jenž je prvních pár minut uhrančivý. Po chvíli totiž zjistíte, že je složený jen ze stromů, travin, holých plání a nějakých těch opuštěných pevností plných podivných, po červené lačnících, conquistadorů. Zkrátka neuvěřitelně sterilní a prázdné hřiště! Bezpochyby je to daň za malý rozpočet a problematický vývoj stejně jako absentující příběh.
I když on tady vlastně je, jen si ho musíte objevit sami a jeho interpretaci také nechávají vývojáři z velké části na vás. V kostce se jedná o variaci na příběh o zmizené kolonii Roanoke, kterou scénárista přibarvil právě zmutovanými conquistadory a trochou duchařiny. Vedle „reality“ totiž ještě můžete vstupovat do jakéhosi světa duchů plného kostlivců a poletujících lebek. Zkrátka je to docela divočina. Bohužel ale divočina, kterou někdo zoufale nezvládl ukočírovat a vyprávění pouze skrze textové zkazky, jenž nalézáte během vašich putování překrásnou, ale sterilní krajinou povětšinou nudí. Pár nenadabovaných rozhovorů s ženštinou oděné do ďábelsky červeného roucha tomu také nepomáhá. Tvůrci prostě chtěli být tajnosnubní a vyrukovat s dalším explorativním dobrodružstvím. Bohužel to ale trošku přepískli a akorát hráče znechutili.
Rozpačitá akce
Ono je vůbec zajímavé zamyslet se nad žánrovým zasazením. Betrayer totiž není adventurou ani explorativním experimentem, ale také se nejedná o čistokrevnou akci, byť hratelnosti kralují prvky FPS. Vlastně by se dalo prohlásit, že se jedná o jakousi směsku všeho možného, jen to moc dobře nefunguje dohromady. A jak že se to má s tou akcí?
Betrayer skutečně je asi hlavně akcí viděnou z první osoby, kdy za pomoci bojových propriet 17. století likvidujete všechny ty zmutované lidi a stínové přízraky. To znamená, že útočnou pušku tentokráte vyměníte za luky, primitivní pistole a kuše. Naneštěstí ale spolu s tím vyměníte také chytlavou akční řežbu za neskutečně nudné, unylé a zdlouhavé souboje, které jsou pekelně obtížné a nezajímavé. Natahování luku dlouho trvá, neustále přebíjení vyloženě irituje a umírání opakující se každé dvě minuty je pak někde na hranici frustrace.
Tohle je totiž také další variací na veleúspěšné Dark Souls. Téměř všechny zbraně a předměty po každé smrti ztrácíte, a pokud je nezvládnete hned poté sebrat, další smrt znamená jejich úplné zmizení. Stejně se to pak má i s obtížností, kdy souboj s více než dvěma nepřáteli automaticky znamená smrt. Vyhnout byste se tomu měli díky implementaci stealth systému. Dokonce musíte maskovat své kroky za ševelení větru, ale v praxi to prostě nefunguje. Takto totiž sundáte jednoho protivníka, ale další čtyři na vás pořád ještě čekají a už o vás vědí.
Kralující forma
A to je přesně ten hlavní problém, který Betrayer vykazuje úplně na každém kroku. Jedná se o zoufale nezvládnutý koncept, který možná vypadal zajímavě na papíře, ale v ostrém provozu vůbec nefunguje. Nic tady není vyvážené, jednotlivé herní mechanismy nefungují a akce se pere s explorativními prvky a tajnosnubným příběhem. Posledním hřebíčkem do už tak dost pevné rakve pak je rozpačité technické zpracování, kolísavý framerate a docela vysoké hardwarové nároky.
Prvotní myšlenka možná byla geniální, ale způsob jakým se tvůrci zaměřili pouze na to, jak hra vypadá a zbytek prostě nechali plynout je až trestuhodný. Za nějakých 20 euro totiž dostanete několikaminutovou lekci experimentálního umění, která rychle nadchne a rychle omrzí. Hrát to, ale rozhodně není zábavné!
Recenze
Betrayer - grafika a nic víc
Betrayer je experiment, který všechno podřizuje jen grafice, svým vyprávěním nudí a skoro se nedá hrát. Přinejmenším to tedy není zábava!
Líbí se nám
- grafika
- ozvučení
Vadí nám
- styl vyprávění
- nefunkční stealth
- vysoká obtížnost
- prázdný herní svět
Lootmaster: Co tak vím, tak tady to je hlavně o $
Recenze a kritika zde nevidím rozdíl
Ratos: Nevěř tomu, že někdo z redakce je něják extra zaplacenej… recenzi může napsat každý …. nebo ne ?
Kvůli tomuhle "článku" jsem se sem musel registrovat. Co to je proboha za hovadinu? Kdo to sem píše? ? ? ?
lootmaster-My za to placeni nejsme…
Lootmaster
Napište lepší recenzi chytrolíni
—-
Články a recenze jsem psal, takže vím o čem mluvím, chytrolíne.
Napište lepší recenzi chytrolíni ….
nic proti panu recenzentovi, ale recenze od tohohle pana uz nejakou dobu sleduji a stoji vazne za **** vsichni na ne nadavaji a nic se nedeje , hru jsem vcera dohral a za me 7 (neni to zadnej zazrak , ale 3/10? ) Recka na lords of shadow 2 (vulgarni nesmyslnej hnus) to ostatne dokazuje, doporucuju ty hry fakt dohrat do konce, takhle se recenze nedelaji! Nebo recenzovat jen filmove braky , kterych je jako much na hnoji…
Jestli tohle má být nezaujatá recenze tak já jsem kačer donald
Už se to u pár her tak stalo mno Nesnáším jednoduché hry
Dnes se každý diví proč jsou hry tak jednoduché a když je nějaká hra obtížna tak je zapocitano jako minus
Dr. Killjoy
Není autorem recenze ten trotl co napsal tu odpadní recenzi na Castlevanii LoS2 na games . cz? Pokud jo, tak bych se recenzí nijak nezabýval, protože ty jeho recky jsou "rychle něco o hře napsat, shrábnout prachy a jít na další"
—-
Tohle není recenze, to je čistý hate, protože mu to nešlo a nepochopil koncept. Recenzi by měl dělat někdo kdo má něco odehráno
Jeden názor může být moc subjektivní mno vždy je lepší podívat se i jinde
Strec – diky za alternativní pohled. .
Já to vzal kvůli stylizaci a to, že tam přidali i vlastní úpravu barev je super. A herně to je taky slušny na finalní cenu cca 15 ojro. A s tou obtížnosti to zase tak horky není, je to stejny jako Dark Souls… když to člověk neumí, tak umírá často a hodně. Ale pravda, že po čase to je stereotypní.
No a ztěžování si na to, že příběh musí hráč odhalovat sám… vždyť to je jeden z konceptů hry . Kdo chce příběh jako na dlani ať šáhne na jinou hru.
Jako s kdečím v recenzi souhlasím, ale tak černě to nevidím. Spíš se mi zdá, že recenzentovi se nelíbilo to objevování příběhu a že si vlastně příběh musel dělat člověk sám… to v dnešní době nebývá zvykem, kdy vám i každou prkotinu vývojář dřív nebo později naservíruje a vysvětlí = na hráči je pak jen ovládání postavy.