Z mrazivé Sibiře se sněhem prodralo ruské studio Cheerdealers, které by se rádo prosadilo se svou prvotinou Distrust. Svou hru zasadili do jim známého prostředí, měsíční krajiny z ledových závějí, v níž se skupina zachránců snaží zjistit, co se pokazilo ve vědeckém komplexu polární stanice. Pokud vám návštěva nejsevernější končiny evokuje nějaký film, rozhodně se nepletete. Ruští vývojáři se totiž nechali významně inspirovat hororovou klasikou Věc (The Thing) režiséra Johna Carpentera z roku 1982. Zda se jim povedlo přenést tísnivou atmosféru na obrazovky vašich počítačů, se dočtete v následujících řádcích.
Banda polárníků vs. vesmírná entita
Kritická situace si žádá rázné kroky. Po nouzovém volání vědců sídlících pod severním pólem je jim na pomoc vyslán záchranný tým. Bohužel dojde během letu k nehodě a vyslaná podpora musí sama bojovat o přežití v prostředí, které nastavuje lidskému druhu svou nelítostnou mrazivou tvář. Skupina různorodých charakterů se musí rozběhnout po ubikacích a hledat teplé oblečení, nástroje, jídlo a místo na přespání. V průběhu rabování základny objevují různé písemné záznamy, které jim přibližují hrůzu vědců volajících po záchraně.
„Jednotliví členové, kteří disponují svými charakteristickými vlastnostmi (zvýšená odolnost vůči zimě, menší porce jídla k ukojení hladu, všeumělové, nosiči), totiž musí přežít, aby objevili tajemství mimozemské aktivity.“
Základní úkol vašeho týmu spočívá v postupném pronikání do hlubších pásem tábora zabývajícího se studiem nehostinných arktických podmínek. Každé z šesti pásem představuje problém k vyřešení. Po jeho rozlousknutí se posunete do následující lokace, dokud nepoznáte jedno ze završení celého příběhu. Vývojáři před vás postaví zablokované dveře, které k otevření přesvědčí jen správně namíchaná výbušnina, závějemi zapadlý plot, k němuž se dostanete pouze, pokud zprovozníte rolbu, a celá řada zakódovaných zámků a elektrických spínačů poschovávaných ve ztemnělých budovách.
Vaši činnost významně komplikuje mimozemská entita lačnící po kousku lidského tepla. Naštěstí se agresivní vetřelci nepohybují po mapě nekontrolovaně, ale přesně víte, kdy je můžete čekat. Objevují se totiž během vašeho spánku v rozličných podobách – orby pohlcující teplo, elektřinu či světlo nebo jako duch, který může posednout jednoho z vašich přeživších. Odolávat dřímotě můžete nedostatkovou kávou, ale po ní postavy dostanou větší hlad. Díky bohu se můžete bránit, ale rozhodně to nepatří k nejsnazším úkolům. Nábojů do pistole totiž moc nenajdete a propracovanější postupy likvidace šmejdu z vesmíru už chce taktické uvažování založené na základě znalostí z výzkumu vědeckých pracovníků.
Šílenství arktické noci
Nehostinné podmínky za 68. rovnoběžkou pořádně zatopí vaší záchranné operaci. Jednotliví členové, kteří disponují svými charakteristickými vlastnostmi (zvýšená odolnost vůči zimě, menší porce jídla k ukojení hladu, všeumělové, nosiči), totiž musí přežít, aby objevili tajemství mimozemské aktivity. A to není nic jednoduchého. Distrust totiž patří do skupiny survivalů, které se vyžívají v trestání hráčů za sebemenší chybu, avšak velmi originálním způsobem. Pokud neuspokojíte jednu ze základních potřeb člena vašeho týmu (hlad, únava, teplo) a budou pod vlivem strádání dostatečně dlouho, prostě se zblázní. Musím přiznat, že prvek šílenství je velmi osvěžující a tvůrci se slušně vyřádili (mimo klasických přeludu a šepotů se setkáte s chorobným přednášením Shakespeara, zpíváním nebo chorobnou žravostí, kdy polárník sežere vše, včetně prošlých prášků).
„Pokud jste milovníci letních měsíců a užíváte si čtyřicítky ve stínu, nebude vám z Distrust dobře po těle. Polární noc a krutý mráz jsou díky práci grafiků doslova hmatatelné.“
Kolapsu svých chráněnců se snažíte zabránit prohrabáváním hromad nepořádku, vypnutých ledniček, lékařských zásob, osobních věcí vědátorů a dalším drancováním. Během něj musíte pomocí různých nástrojů překonat zasypané vchody domů (v nouzi můžete odhrabávat sníh i ručně, ale trvá to nepoměrně déle), zaseknuté dveře, zámky a další zdržovadla, které vás dělí od teplého jídla a „bezpečné“ postele. Řada nástrah čeká především v bednách, kde může dojít k pořezání. Přiznám se, že většina úmrtí (téměř čtyři pětiny) mých bojovníků s termickým nepřítelem nespočívala v umrznutí nebo otravě zkaženým jídlem, ale způsobily je škrábance, na jejichž základě hrdinové vykrváceli.
Před každým vstupem do opuštěné stavby musíte zvážit, zda chcete investovat drahocenné palivo do spalovacích kotlů a benzín do generátorů elektřiny. Ve světle se pohybujete rychleji a nemusíte prošmejdit každý kout baterkou, ale drahocenný obsah kanystrů může být nutný na zprovoznění úkolového stroje. Pak máte oči pro pláč, mrznoucí vám na tvářích před nepřekonatelnou překážkou. Občas se zjeví náhodná událost (zahlédl jsem něco v uhlí), která má poloviční šanci, že skončí dobře (našel jsem šperhák) nebo špatně (škrábl jsem se, asi umřu). Na podobném principu staví také světélkující mimozemské struktury. Těch se můžete dotknout a obdržíte buď posilující efekt zahánějící únavu či pocit hladu, nebo negativní účinek v podobě okamžité smrti, prochladnutí či otravy. V nouzové situaci ovšem budete riskovat a každou pulzující soustavu poctivě ochmatáte.
Odlesky sněhu
Pokud jste milovníci letních měsíců a užíváte si čtyřicítky ve stínu, nebude vám z Distrust dobře po těle. Polární noc a krutý mráz jsou díky práci grafiků doslova hmatatelné. Při běhání mezi budovami vám sviští vítr kolem očí, křupou ledové vločky a dech postav se nemilosrdně sráží kolem obličejů členů záchranného týmu. Baterka brouzdající po závějích a v temných koutech ubikací také na náladě nepřidá. Hra vlastně působí téměř mírumilovným dojmem, mimozemské orby s sebou také nepřináší nijak děsivý zážitek. Strach je obsažen v samotné podstatě bezmoci lidského jedince v mrtvolně mrazivé krajině. Atmosféru báječně dotváří syntetický soundtrack, který v krizových momentech zatlačí na pilu, aby vám ještě prohloubil depresivní chvilky.
Bezproblémovou hratelností a širokou škálou možností navozuje Distrust zdání skvělého výtvoru studia Cheerdealers. Nebýt jedné obrovské bradavice na kráse, spočívající v ovládání kamery. Rotovat můžete jen v devadesátistupňových intervalech, které místo orientace v prostoru přináší spíše chaos. Díky tomu můžete přehlédnout důležitý spínač otevírající bránu, a pobíháte po mapě, dokud nezmrznete, nevyhladovíte nebo se někde neškrábnete.
„Distrust není pro každého. Hodně lidí znechutí vysoká obtížnost, někteří pohrdnou málo hororovým prostředím. Pokud však patříte mezi milovníky survival žánru a nebojíte se rouge-like mechanik, mohla by se koupě ruského počinu jevit jako správný krok.“
Zajímavou, ale zároveň dost podivnou myšlenkou, je sdílený inventář všech postav. Ty vůbec nemusí stát v jedné místnosti, ale když jeden uvaří polévku, v klidu si ji povečeří druhá postava na opačném konci mapy. Ve hře, která staví na přežití v krutých podmínkách, to působí značně podivně. Alespoň se tím však sníží už tak dost vysoká obtížnost.
Sibiřská kvalita
Nečekejte, že se vám podaří hru zkrotit na první pokus. Postupně se bude učit triky, které vám pomohou s přežitím na arktické základně. Řada věcí vás napadne až při páté, šesté návštěvě tajuplného místa. Nikdy se však nemůžete spolehnout na znalost terénu, protože tvůrci vybudovali genericky vytvářené prostředí, které vám s každým spuštěním nabídne jiný zážitek. Největší výhrou je polní nemocnice a jídelna v první oblasti. Tím se vaše šance na přežití a dosažení závěru putování rapidně zvýší.
Distrust není pro každého. Hodně lidí znechutí vysoká obtížnost, někteří pohrdnou málo hororovým prostředím. Pokud však patříte mezi milovníky survival žánru a nebojíte se rouge-like mechanik, mohla by se koupě ruského počinu jevit jako správný krok. Přesto jsem si k hlavním hrdinům nenašel nijak osobnější vztah, jak se mi stalo třeba u emocemi nabitého This War of Mine.
Recenze
Distrust – spánek je pro slabochy
Distrust má plnou náruč funkčních mechanik, které přinesou fanouškům her na přežití hromadu zábavy (jestli se to tak dá říct). Pokud překousnete topornou kameru, získáte svěží survival, který vám zaleze pod nehty jako lednový mráz. Začátečníky žánru je ovšem na místě varovat před neúprosnou obtížností.
Líbí se nám
- hutná atmosféra v krutých podmínkách pro přežití
- šílenství jednotlivých postav
- funkční mechaniky
- prvek náhody
- dobře zvládnuté generování úrovní
- grafický háv
Vadí nám
- práce s kamerou
- podivný sdílený inventář
- smrt vykrvácením ze škrábnutí