Alenka z říše divů. Také při zaslechnutí jejího jména pomyslíte na tu jemnou blondýnku, kterou kdysi dávno Disney uvedl ve skvělém filmu na ještě lepší knižní předlohu? Ano, ale právě předloha vybočovala z řady svým šarmem úžasného snového světa, což se v tomto animovaném filmu příliš vyjádřit nepovedlo. A proto se nechal American McGee inspirovat a vytvořil hru, ve které Alenka nevypadala jako to blond ušlechtilé děvčátko, nýbrž kapku odlišněji. Dobře, o mnoho odlišněji. A teď, po několika letech nám ji přináší i podruhé. Vyvedla se tak, jak jsme o ní snili?
Alenka sama o sobě zřejmě ano. Ani po těch letech na ni McGee nezapomněl a uchoval si ji v hlavě takovou, jakou ji jeho mysl stvořila. Je kapku mimo. Ale přesně to je ten důvod, proč se jí zachtělo znovu utéci do světa, ve kterém tak ráda onehdy prosnila dlouhé noci a zachránila tamější obyvatele. No, i když přesně tohle není ten pravý důvod, své choutky si snad ale nechala, a tak, když se znovu objevila v onom světě, nejenže se nepodivila kde že to je, dokonce za to byla ráda. Stejně jako tehdy. Tenkrát ale nevěděla, do čeho že se to namočila. Tentokrát však již vše ví a i když má o kolečko navíc, bude se jí hodit.
Doom, Quake… a jdeme na pohádky
American McGee, tedy stvořitel Alenky, která vypadá na to, že před pár minutami požila drogy a podřezávání žil je její denní strastí i radostí, má za sebou mnoho her. Jak skvělých, tak i o něco horších. I když se nejvíce proslavil prací na Doomu, Quakeovi, či Wolfensteinovi, v roce 2000 do světa vypustil právě American McGee’s Alice, čímž v té době zaznamenal obrovský úspěch. Možná to byl právě on, kdo tím dal motivaci Timu Burtonovi k vytvoření nové, jemně ujetější Alenky, jenž zaznamenala dobré hodnocení jak u kritiků, tak u diváků. I když American vydal ještě několik málo vlastních, snadno přehlédnutelných projektů, teprve nyní, po dlouhé době, se studiem Spicy Horse vstoupil do řeky „áčkových titulů.“
Hra svižně navazuje na předchozí díl. I když se ze začátku zbytečně dlouze protahuje, stačí vědět, že Alenka přišla o rodiče a sourozence při požáru, jehož pachatel nebyl odhalen. Ještě v dětství byla v rukou psychiatrů, kteří se jí onu strašnou událost snažili vymazat z hlavy, avšak ona nezapomněla. Nikdy. Nyní se stará o děti v sirotčinci, kde vyrůstala. Když se však jednou jen tak náhodou procházela po okolí, uviděla bílou kočku. Přesně si ji pamatovala. Jak by taky mohla zapomenout. Byla to právě tato kočička, kdo ji minule do říše snů dotáhl. A tentokrát se jí to povedlo zase. Stačilo požádat o pomoc, protože se v říši něco děje. A přesně proto je teď Alenka tady. Aby pomohla obyvatelům a zároveň sama zjistila, co se rodičům stalo.
„Šílená“ Alenka
Alenka jako taková je zpracována perfektně. Když do hry vejdete poprvé, objeví se před vámi pochmurný svět, ve kterém černovlasá emo dívka nevybočuje z řady. I přes trochu úchylné choutky se cítí volná jenom v říši snů. I když její krásné modro-bílé šatičky s červeným motýlkem můžete vyměnit za další varianty oblečení, které přináší různé bonusy, právě její původní obleček se do toho světa perfektně hodí. Je to takové povzbuzení od naprosto pochmurné nálady všeho kolem. A je v něm nádherná.
Jak už jsem se zmínil, pach ulic mimo snový svět je vyčpělý jak výkaly statného ovčáka. Tomu všemu na náladě nedodá ani fakt, že se většinu času motáte kolem sirotčince s hrůznými vzpomínkami, na které není radno pohlížet. Avšak právě tyto scenérie jsou zároveň těmi nejnudnějšími. Asi je vám jasné, že se k nim dostanete pouze několikrát za hru, aby vyplnily mezery v příběhu a znovu Alenku uvedly do stavu snění, avšak vždy běháte předem stanovenou cestou za kočičkou, která musela být praná s Arielem, protože jinak by nemohla jako jediná v celém městečku vyzařovat jinou, než černou, či jinak tmavou barvou.
Zoufalá polévka
Jakmile se však dostanete do toho krásného světa tam za oponou, okamžitě vše pochopíte. Právě v těch chvílích se nádhera a geniálnost hry vyjeví naplno. Úžasné chvilky plné zoufalství, jakých tahle šílená polévka pobrala po litrech. Nádherný, precizně vymodelovaný svět, kde ani vteřinku nepocítíte radost. A když ano, promění se v prach dříve, než se nad ní usmějete. Svět je nekompromisní a neustále vás nutí nad ním samotným přemýšlet. Je zvrácený a tak trochu i úchylný a to je na něm krásné.
Asi nikoho nepřekvapí, že level designer je právě American McGee. Svět je rozmanitý a každou chvíli si bere jiné ponožky. Ať už vás zavede do světa pod vodou, nebo téměř na měsíc, vždy ještě než si uvědomíte, čím to je, na vás vybafne s tím, jak propracovanou má duši. Je komplexní a má psychologický podtext. Většinou si toho ani nevšimnete, procupitá kolem vás jako myška, vždy se ale pozastavíte a podíváte se na něj s otevřenou pusou. Má neskutečnou atmosféru. Každé NPC, každý růžek, hudba, vše dodává už tak hutné atmosféře vždy o ždibec navíc.
„Alenko! Ukaž nám něco neviděného!“
Jak asi každý ví, jedná se o akční skákačku z pohledu třetí osoby. Takových je na světě mnoho a popravdě, Alenka se téměř neodlišuje. Jenže do takového žánru už téměř nejde dát nic nového. Mimo opravdu překrásný svět jsme se dočkali možná tak skákání po plošinkách, které jezdí, uhýbají a neustále jdou proti proudu. Tu jsou neviditelné, tu zase během chvíle ztratí stabilitu a zřítí se do propasti, nic překvapivého.
Možná jste se přesně v tuto chvíli pozastavili. Je hra vůbec originální? Podobný svět, byť v menší míře měla i první Alenka. Skákání je dokonce stejné jako všude kolem. Co v tom vězí? Ta akce. Ono se to nemusí zdát, ale právě ta akce vás chytne a nepustí. Souboje jsou zde jak malované na obrázku od Josefa Lady. Dávají vám zabrat, ale zároveň jsou mnohdy až nesmyslně snadné. Musíte přemýšlet o každém kroku, ale nejednou stačí mačkat jediné tlačítko a zvítězíte. Ve skutečnosti jsou ale právě tímto tak chytré.
Kůň na E5
Aby se neřeklo, taktizovat musíte. Neustále. Na tom jsou souboje založené, a i když se to nemusí během hraní zdát, bez taktiky se nedostanete ani za toho nejslabšího chlapečka, pokud si s sebou přinese třeba pouze pět kamarádů. Hra vám dává možnosti. Můžete využít štít, střílet na dálku, i mlátit na blízko. Ovšem pokud se objeví více než jediný nepřítel, musíte začít kombinovat. Na každého z nepřátel připadá rozdílná taktika. A že jich je mnoho. Ostatně zbraní je málo. Pouze takových 5, pokud nepočítáme vybuchujícího králíčka.
Když poprvé přijdete do hry, vybafne na vás slaboučké děťátko, dvakrát seknete vaším nožíkem z dětské kuchyňky a neví, kde mu hlava leží. Pak přijdou třeba létající skrčci. Ano, váš mlýnek na pepř to zařídí. Nebo místo palice použijete koníka z šachů. Vždy přijde někdo zcela nový a vy musíte přijít na to, co na něj platí. Na toho třeba stačí uhnout, když útočí, sekne se a dáte mu pár na zadek, dalšímu zase musíte odrážet střely a dostat ho na záda, poté stačí chvilka a je bez krunýře a děl. Takhle hezky musíte myslet na každého. Jinak nevydržíte ani chvíli.
Alenka tisíckrát jinak
Vzhledem k tomu, že někteří minibossové jsou opravdu obtížní, občas to Alenka nevydrží a prostě skočí do režimu šílenství, ve kterém zabije vše živé v dosahu 100 metrů. I když se to nezdá, právě ve chvíli, kdy máte nejméně zdraví, si s tímto režimem užijete nejvíce zábavy. Zatímco zbylý obraz se oblékne do černobílého hávu, Alenka švihá svým nožíkem, jačí u toho, ale krev teče proudem Amazonky v tom nejlepším. A pak, až se z té chvíle nezvládnuté psychické poruchy dostanete, opět jste jen usměvavá, roztomilá emo panenka, co skočí na první neviditelnou plošinku, co najde.
Jestli je v něčem Alenka dobrá, určitě to bude pití. Ať už si o ní pomyslíte cokoli, žádnou vodku do sebe během hry nenaleje. Čeho však bude muset spolykat více než je zdrávo, je takový růžový lektvar, který ji dostane do její miniaturní podoby, ve které následně vidí vše dříve zakryté a může procházet klíčovými dírkami. Díky tomu se dostane k novým informacím o požáru, nebo k nějakým vzpomínkám na rozhovory s psychology a podobnými vyzvědači. A vždy, když se k nim dostane a pečlivě si rozhovor poslechnete, posune vás o kousek dále v jejím osobním příběhu. A ten je skutečně zajímavý.
Ten protivný hmyz
Bohužel, i když se McGee chvástal, že nám dodá i logické úkoly, kde si hra lehce prověří náš mozeček, ničeho takového se nedočkáte. Pouze pár opravdu jednoduchoučkých úkonů. Pokud ale tyto může někdo považovat za to, co jste zřejmě očekávali, velmi rychle padnete v křeči jménem zklamání. Avšak tuto pachuť určitě vyrovnají vtipné, dynamické rozhovory se vším úchylným, co po tom světě pobíhá. Opravdu pomohou vám zvednout náladu.
Jestli vám ji ale hned v závěsu něco dokáže dokonale zkazit, jsou to všudypřítomné bugy. Většinou menších charakterů a checkpointy jsou na každé plošince, ale i přesto občas docela zavaří. Není to ale nic v porovnání s úděsnou kamerou. Během hraní, kdy skáčete po plošinkách a bojujete, si možná ani nevšimnete, jakmile ale přijdete do určitých oblastí, kamera se konzolovsky vznese nad překážku a naráz na počítači bez gamepadu nevíte co dělat. Na druhou stranu je celkově počítačový port skvěle zvládnutý, co se týče ovládání.
Krve by se nedořezala
Možná, že během hraní si všimnete ještě jednoho neduhu. I na maximální výkon se žádná grafická extáze nekoná a celkem průměrný styl v některých chvílích srazí postarší design se stejně prozrálými principy. Občas se místnosti opakují a člověk se v tom všem ztratí. Jestli něco ale lze rozhodně a bez jediné výtky pochválit, musí to být skvělý audiovizuál. Ať už hudba, nebo dabing, vše je skvěle zpracované a obzvláště muzika, jakou hra disponuje, vás vnese do říše snů a už vás nevzbudí.
Když budete skákat a nebude se dařit, naskočí frustrace, ovšem z ní vás následně, jakmile překážku překonáte, dokáže vymanit skvělá hudba, téměř geniální psychologický podtext toho světa všude okolo a fantastické souboje. Ty především hru zvládnou vytáhnout z dalších ponurých skákaček. Co na tom že má hra zastaralé principy. Prostě si nabídneme nostalgii! Nic zlého není ani na slabší grafice. Z celkového pohledu je dle mého názoru hra opravdu skvělá, jen tak trochu občas neví, co chce. Pokud se ale pro PC dá doporučit jakákoli 3D skákačka, zaměřte svůj zrak právě na Alice Madness Returns.
Recenze
Alice Madness Returns
Hra sama o sobě je skvělá, ovšem už se trochu minula s časem. Jinak se dá jedině pochválit, protože svým soubojovým systémem, či sountrackem vyniká.
Líbí se nám
- šílená Alenka
- precizně úchylný svět
- chytrý soubojový systém
- audiovizuální stránka
Vadí nám
- nevyvážená obtížnost
- občas zběsilá kamera
- větší množství bugů