Tak vás po delší době milí čtenáři zase zdravím u dalšího tématu. Před několika týdny jsem se doslova dokopal k tomu, si otevřít nějakou super singleplayer hru, a jelikož v blízké době vyšel Bioshock, tak sem se do něj vrhl. Kvůli osobním problémům sem trpěl nedostatkem času, avšak po legendárních čtyřech týdnech mě hra dovedla až na samý konec.
Co dodat, jako celek mi hra vyrazila dech. Ačkoliv normálně lineární hry nehraji, toto je ryzí vyjímka. Grafické zpracování mě ovládlo svým osobitým stylem, bylo to něco takového jiného. Něco, co se běžně nevidí, a takový dopad na mě měl i celý bioshock. Ano, hra se tváří jako lineární, ale určitým směrem je i volná a rozmanitá. Hra není ani stereotypní. Principem jde sice o jednu a tu samou věc, ale pokaždé díky rozmanitosti kouzel na vás působí trošičku jinak. Několika změnami prošel i příběh, který i nadále zůstal propracovaný a nenudil jsem se u něj. Motivoval mě jít furt dál a dál, stejně tak jako mě zaujal i konec, ke kterému bych se ještě posléze vrátil. Celé toto ,,dílo“ dokresluje a drží úžasný soundtrack, který se taky velmi povedl.
Dle mého názoru jeden z nejlepších úlovků v soundtracku hry
Dost už řečí o hře jako takové, chtěl bych se vrátit k již zmiňovanému konci hry, který mi přišel rozporuplný. Nechci moc spoilovat pro ty, co hru ještě nedohráli, a tak se ptám těch, co už hru mají za sebou. Jak jste pochopili konec, nebo jak vám vlastně vůbec přišel ten konec?
Můj verdikt: U hry jsem nezaznamenal žádné technické chyby, ani hratelnostně jako celek na mě působila velmi dobře. Dokonce tak dobře, že mi utkví v paměti ještě hodně dlouho. Ještě teď mi tu hraje soundtrack z hry, protože je vážně skvělý a ať jste hudebně zaměřeni jakkoliv, je neuvěřitelně chytlavý a poutavý. V katalogu her jsem hře dal 9/10 když vycházela. Po dohrání měním názor, a hře dávám plný počet, tudíž 10/10. Konec mě přiměl se zamyslet, a až po chvilce mi všechno zapadlo. Jinými slovy, jedna z nejlepších her hraných celkově. A jaký je na hru váš názor?