Vzhledem k tomu, jaké slaví Zaklínač úspěchy v rámci her, není od věci připomenout si, jak to všechno vlastně začalo. Postupně rozeberu oba povídkové svazky a krátce poté shrnu celou pětidílnou ságu. Pochopitelně začnu první knížkou, zvanou Poslední Přání. Ponechme stranou případné zmatky ohledně názvu, a hurá do čtení.
Povídky, základ všeho dění
Poslední Přání je vlastně složeno z několika povídek. První příběh nese název „Cesta, z níž není návratu“ a překvapivě pojednává o Geraltovo rodičích, čarodějce Visenně a tulákovi Korinovi. Povídka tak popisuje jejich setkání a problémy, jež si nezadají s budoucími potížemi samotného Geralta. Nechci zacházet do detailů, bude nejlepší když si to přečtete sami, nicméně na úvodní povídce zaujme hlavně fakt, že díky ní můžeme pocítit náladu Sapkowského universa ještě předtím, než do něj zasáhne všem známý Bílý Vlk. Vše je sice dost podobné, ale i tak jde o velký klad celé knížky.
Další příběh zná snad každý, kdo se o Zaklínače zajímal byť jen okrajově. S úvodní povídkou už nemá nic společného, vše se konečně točí jen a pouze kolem samotného Geralta. Ten je zrovna na návštěvě v hlavním městě Temerie, Wyzimě. Tam dostane od samotného krále Foltesta nabídku, která se neodmítá, konkrétně zbavit jeho dceru prokletí, jež z ní udělalo odpornou Strigu. Tato povídka je pro nás důležitá tím, že jde o největší spojitost mezi hrou a knihami, přeci jen ke konci hry potkáme nejen krále Foltesta, místodržícího Velerada a další protagonisty příběhu, ale čeká nás opětovné setkání se Strigou…Ale nechci prozradit příliš.
Následující příběh z určitého hlediska čerpá inspiraci v klasickém tématu „Kráska a Zvíře“. Geralt dorazí na podivné osamělé sídlo, na jehož nádvoří potká dost zvláštního tvora, jakéhosi křížence mezi člověkem a lvem. Na první pohled jde o pěknou potvoru, které by se měl Geralt bez rozmyslu zbavit, ale všechno není tak, jak to vypadá. Bílý Vlk zjišťuje, že obluda není nijak problematická, jen měla „trošku“ smůlu a vše způsobilo dávné prokletí. Nivellen, jak se tvor jmenuje, má totiž dostatek charakteru, aby Geralta přesvědčil, že nemá žádné špatné úmysly. Naopak zaklínač časem zjistí, že netvorem je někdo docela jiný, a teprve pak začínají problémy.
Vše pokračuje povídkou, jež balancuje na hraně mezi menším a větším zlem. Geralt dorazí do města, kde ho čeká setkání s jedním čarodějem, ale hlavně bandou lapků, jež vede záhadná Renfri. Časem Geralt zjišťuje její minulost a pohnutky, a shodou okolností bude donucen k obtížnému výběru…
Dále nás čeká menší úvod do budoucí ságy pojednávající mimo jiné o dvíce Ciri. Povídka líčí událost, která všemu předcházela, tedy oslava královny Calanthé spojená s vdavkami její dcery, princezny Pavetty. Zprvu probíhá všechno v klidu, Geralt je na akci inkognito, jeho skutečnou identitu zná jen pár zúčastněných osob, jenže Bílý Vlk pro problémy nikdy nechodí daleko a ve chvíli se strhne mnoho záhadných údalostí, především návštěva jakéhosi rytíře, jež si nárokuje manželství s Pavettou. To si pochopitelně nenechá líbit spousta ostatních nápadníků, takže je o zábavu postaráno.
V předposledním příběhu se poprvé setkáváme s geraltovým nejlepším přítelem, bardem Marigoldem. Oba hrdinové dorazí do zvláštního kraje, kde je čeká setkání s obyčejným čertem. Skrze něj zanedlouho Geralt i Marigold zjistí nejen to, že i s obyčejným pohádkovým čertem mohou být problémy, ale hlavně to, že elfové, pro něž čert pracuje, jsou pěkní parchanti kteří si věčné vyhnanství a opovržení rozhodně zaslouží.
Zbývá už jen poslední povídka, jež konečně vysvětlí počátek vztahu mezi Geraltem a čarodějkou Yenneffer. Jejich první setkání je…no, trošku lechtivé a možná i nestydaté, ale jen si to přečtěte sami, tentokrát nemá cenu cokoliv vysvětlovat.
Brzy očekávejte rozbor druhé a poslední povídkové knížky, Meč Osudu.