Další poznatek na sebe nenechává dlouho čekat (s takovou kanonádou ale do budoucna nepočítejte, můj čas i chuť psát jsou omezené). Přivedla mě k němu dnešní přednáška. Pokud patříte mezi vysokoškoláky, dáte mi za pravdu, že notebook v přednáškových aulách není jev vzácný. Někdo si do počítače zaznamenává poznámky z probírané látky, někdo si pouští slidy z projektoru na displeji laptopu, ale drtivá většina se ve svém malém digitálním světě věnuje něcěmu zcela jinému.
Trochu odbočím od hlavního tématu a pokusím se to objasnit. Běžný student není líný chodit na přednášky, nýbrž je líný na nich dávat pozor a věnovat se učivu. Vidím to sám na sobě a museli byste použít opravdu silné argumenty, abyste mě donutili změnit názor. Dobrý pocit z toho, „že jsem dneska byl na přednášce“ zcela zastíní fakt, že jsem si z ní naprosto nic neodnesl.
O tom ale možná někdy příště. Dnes mě v posluchárně zaujala slečna, která měla v prohlížeči otevřen Facebook (Ruku na srdce, kolik z vás ho teď nemá oevřený ve vedlejší záložce?) a v něm hrála jakousi agrikulturní strategii. Můj názor na podobné hry je už od počátku nepěkný, ale jestli má někdo chuť obhospodařovávat svoji virtuální farmičku a zvát na ní své kamarády, nebudu ho považovat za špatného člověka.
Vzhledem k tomu, že jsem neměl zrovna náladu plně se věnovat přednášejícímu u tabule, pokoukával jsem jedním očkem po monitoru oné slečny. Ta, veřte nebo ne, vydržela něco přes hodinu označovat jedno políčko za druhým, zaorávat jej a poté stejným způsobem na něm vysazovat nějakou blíže neidentifikovatelnou plodinu. Ještě jsem snad neviděl podobné „otroctví“ v podobě tak stereotypní činnosti, o kterém autoři tvrdí, že je to dokonce zábava (i když uznávám, že pocit dobře vykonané „práce“ může působit dostatečně uspokojivě). A tak mi došlo, že mnoho podobných her z nás vlastně děla pouze „otroky“.
Může se jednat o zahrádku na Facebooku, která bez vaší činnosti zpustne, nebo o vesnici v Travianu, která bez vás neustojí nájezd nepřátel. To je celkem jedno. Jsou to prostě hry, které se tváří nesmírně zábavně (a v případě skutečného zapálení opravdu mohou být), ale primárně si získávají vaší pozornost a stávají se na vás závislími (a vy na nich). Můj názor je takový, že tak by to být nemělo. Zkuste se zamyslet – není lepší hrát hry, když chcete a ne, když musíte?
V nečekaně rychlém závěru, který nechává spoustu odpovědí jen na vaší fantazii, přichází i má dnešní (rádoby) moudrá rada. Až budete mít choutky farmařit nebo zahradničit, pořiďte si raději zvířátko. Stojí jen o pár koru víc, budete mít něco, co je na vás závislé, a je to mnohem větší legrace!
