Tatí, tatí, jak bych chtěl být herním recenzentem. Hraní mě baví a přece nemůže být tak těžký dát procenta a naházet pár záběrů, co jsem při hraní nafrapsoval. To musí být strašná sranda, vydělávat těžký prachy jen psaním o tom, jak mě hra bavila, a nakonec to namlouvat na tu srandovní věc, co se jí říká mikrofon. Ale ono to vlastně není nakonec tak lehký, jak to vypadá …
Začíná to jako vždycky. Většinou středou, kde jste předali lidem svoje dojmy a vaše „recka“ byla prostě úspěšně odvysílána. Ve čtvrtek novou hru nainstalujete a hrajete, což musíte, abyste všechno stihli.
Přichází ale první problém. Většinou se mu prostě říká pátek. Naběhnete domů, odehrajete pár hodin a šup do nějakého podniku. Znáte to, prostě abyste se za ten po… zku… dlouhej tejden konečně odpoutali od toho ďábelskýho stroje a po dlouhý době viděli svoje kamarády. Potom se tedy vracíte kolem 2-3 hodiny ranní, když to dobře vyjde a cestou si jen říkáte, času dost, pohoda, za pár hodin stíhám zahrát, krásně nadabovat a sestříhat. Je teprv pátek.
Přijde sobota a další volnej den, před tím, než bude zase co na práci. To znamená, že vaši kámoši i přes předchozí kocovinu vyrazí do víru velkoměsta (většinou s maximálně 1000 obyvateli, kam se volí maximálně 10 zastupitelů). Samozřejmě by v tom musela nějaká akutní smrtelná nemoc, kdybyste nevyrazili s nimi. Takže zase prosedíte cely večer v krásné hospůdce u dvou a někdy i u tří buků. Vrátíte se domů a zase nějak zjišťujete, že vaše motorika rukou a dalších končetin není tak dobrá, abyste dohráli těch posledních pár kapitol. Takže vše odkládáte na neděli.
Neděle! Den usmiřování se svými játry a hlavně svou hlavou, která povětšinou aspoň trošku bolí. No co naplat, jde se hrát, co nejvíc to jde. Hra je nakonec ve 4 ráno zdárně dokončena a vás čeká v pondělí jen pár maličkostí, sestříhat zhruba 200Gb záběrů, dodělat dabing do poslouchatelné varianty a jít spát. Málokdy se to daří a proto do práce, škol a školek v pondělí vyrážíte většinou aspoň o hodinku pozdě. No jo co naplat! Chmel je prostě klíčová surovina a přeci v tom nenecháme chudáky sládky samy.
Pondělí je tu a vy se vracíte ze svého zaměstnání. Jste utahaný, ale ještě to tu recenzi chce trošku doladit. Žádný problém, recenzování mě baví (neberte jako ironii), proto se do práce pouštím s plným úsilím a když se poštěstí, stihnu do ranních hodin i novinku.
Úterý potom bývá dnem odpočinku a regenerování orgánů. Většinou je vše hotové a vy jen sledujete, jak to ostatní dokončují – v tom lepším případě. O tom horším se pro jistotu zmíním jindy.
Co z toho nakonec vyplývá? Že jsou recenzenti hovada (Word nabízí změnu slova za Honda?!)? Ne určitě ne! Jen bych měl já zmírnit příjem lihovin a tekutého chmelu a to RAPIDNĚ!!!
Vzhledem k tomu, že je sobota kolem ranních hodin, radši ani nepřemýšlejte, proč je tohle napsáno. Doufám ale, že jste aspoň z části pronikli do tajů života mladých, alkoholických a nezkušených recenzentů.