Představte si, že máte dvě velmi podobné hry, jedna – dejme tomu – vykrádá tu druhou a ve výsledku se jedná o hodně podobný gameplay. Jak je tedy možné, že jedna se nám líbí víc než ta druhá? Teď trochu zabřednu do současného dění a některým hráčům asi lehce hnu žlučí. Představte si Call fo Duty: Modern Warfare 2 jako nějakou elitu válečných her. Pojďme si k tomu udělat žebříček (vy můžete třeba v komentářích), kdo bude na druhém místě? Ač lovím v paměti, nedovedu si představit lepší současnou válečnou hru než Modern Warfare. Z toho tedy plyne, že Call of Duty nyní vévodí veškerému válečnictví a ostatní od něj kradou. A je to tak. Když jsme poprvé pustili čtvrtý díl, snad všechny nás to posadilo na zadek. Byla to pecka, konečně pojem „filmová hra“ dostal pravý rozměr a my se mohli pomalu začít připravovat na budoucnost.
Nechci se ale zaměřit jen na sérii Call of Duty, na třetí místo mého pomyslného žebříčku bych začadil pravděpodobně nový Medal of Honor, a teď musíme přijít na to, co udělal oproti MW špatně. Grafika je perfektní, výbuchy jsou opravdu zábavné, ve střelbě není problém, příběh je celkem poutavý a celkově se jedná o rychlý nášup různorodé akce. V čem je to tedy horší oproti míněnému MW2? Jak jsem říkal v recenzi, chybí tu atmosféra, které byla v CoD cítit na každém kroku. Můžete snad říct jakoukoliv misi a já budu vědět, co se v ní událo, proč mě zaujala a jaké má místo v příběhu. A přestože se jedná většinou o jakýsi tunel, který stačí projít, neuvěřitelně mě to dokázalo vtáhnout a pohltit. Nový MoH udělá to, že vás baví, ale jakmile to dohrajete, tak se všechny mise slijí do jedné a matně vzpomínáte na nějaké výrazné momenty.
A to je špatně, scénárista by měl být schopen odhadnout, co jak na hráče bude působit. Proč se tedy v celé kampani MoH najdou jen 2 momenty, které si tak nějak vybavuji a vím, že jsem je prožíval. Podobnou chybu udělali vývojáři z Dice u Bad Company 2. Na první pohled se jedná o totálně našlapanou akci, která jede přesně podle nastavených hodnot MW2 a servíruje jednu scénu za druhou. Jenže co se nestane. Autoři to krapet přeženou a místo zábavy dostáváme spíš totální mix ničeho, přestože jednotlivé prvky jsou zábavné. K tomu si můžeme přidat neuvěřitelně hloupé protivníky a naopak moc otravné parťáky, což vede k velikému zklamání.
A co se bude dít dál? Jednoznačně doufám v pokračování Medal of Honor, snad si autoři vezmou recenze k srdci a kampaň vypilují. Velmi se těším i na Battlefield 3, který pro mě snad nebude takovým propadákem, jak BC2. Je to určitě pro vývojáře těžké, ale reakcí a dat mají tolik, že vytvořit kvalitní hru pro jednoho by jim nemělo dělat takové potíže. A jednoznačně nejvíce napnutý jsem u Call of Duty: Black Ops. Věřím, že Treyarch na to má a kampaň bude ještě lepší než v případě MW2. Časový návrat a další menší změny se mi líbí a vše nové určitě vítám. Když se kampaň nepovede, stejně strávím desítky hodin v multiplayeru.