Kdysi hojně zastoupený žánr leteckých her dnes naneštěstí zeje prázdnotou, a když už se nějaký titul objeví, jeho kvalita nebývá zrovna valná. Prokletí se nyní už podruhé pokouší zlomit Ubisoft s dílkem H.A.W.X. 2, jehož předchůdce nebyl hrou zrovna dokonalou. Ubíjející stereotyp, technické nedodělky, opakující se prostředí, to jsou jen některé neduhy prvního dílu. Jestli pak, se tedy vývojářům podařily odstranit chyby prvního dílu a naservírovat tak hráčům konečně pořádnou leteckou řežbu?
Již na úvod upozorňuji, že se jedná o arkádu jako řemen a sebemenší prvky simulace budete hledat jen obtížně. Hra si prostě na nic nehraje a doslova vám říká: „Jestli se chceš jenom bavit, jsem tvoje, ale pokud očekáváš něco víc, nejsem tvůj typ!“ Pokud si myslíte, že bude složitá a přístupná pouze skupině skalních fandů podobných záležitostí, jste na omylu. Právě naopak tak velký krok k arkádě, jaký vývojáři udělali, jasně značí snahu zpřístupnit hru co nejširší mase potencionálních hráčů, a nutno podotknout, že se jim to daří.
Příběh? Tomu se tak ani snad říkat nedá!
Hru si, nicméně užijete, pouze pokud vypnete mozek a necháte se unášet na křídlech fantazie. J Ne! Tak takhle přesně ne, ale s fantazií má hra opravdu něco společného. A sice vývojáři asi žádnou nemají. Jak jinak si vysvětlit tak uboze plytký příběh, který přímo zoufale volá po změně, a nalepit na něj ještě jméno známého amerického spisovatele Toma Clancyho, už považuji za směšné! Stručně řečeno si dáte repete ze hry Ghost Recon: Future Soldier. Akorát nebudete po zemi pobíhat se „stříkacími pistolkami“, ale budete plnit funkci letecké a taktické podpory. Pokud jste se s Ghost Reconem seznámili důvěrněji, přesně víte co od H.A.W.X. 2 čekat. V kostce je potřeba se vypořádat s teroristy, jež si nezákonně uzmuli ruské nukleární hlavice. Avšak i samotná hra příběh odsunuje až někde na třetí kolej a můžete ho brát jen jako nutnou nudnou vatu. Ničemu nepřidávají ani sice dobře ozvučené a nadabované, ale za to po vizuální stránce jen průměrné, cut scény.
Něco se povedlo, něco ne!
Pokud, se přes slabé pozadí přenesete, čekají na vás zase ty tolik zábavné frenetické souboje z prvního dílu, které však doznaly jistých změn. Již po několika minutách si všimnete zvýšené obtížnosti, a to hlavně díky podstatně lepší umělé inteligenci. Je zase o něco rychlejší, lépe využívá klamné cíle a dokáže sem tam zakličkovat jako zajíc před myslivcem. Když se střetnete s výraznou nepřátelskou přesilou, bude vám nejednou horko a s vděkem budete vzpomínat na vývojáře, jež vám do vínku nadělili hodně benevolentní stupnici životů. Hře dokonce ani nevadí, když do sebe s protivníkem párkrát čutnete. Bohužel k obtížnosti přispívá i jedna přetrvávající bolístka z prvního dílu. Jde o velkou nepřehlednost, kdy všude kolem vás poletují trasírky kulek, nestále po celém monitoru něco problikuje,do toho dostáváte údaje o misi a s tím vším ještě musíte sundávat nepřátele z oblohy. Na jednoho už to je pomalu trochu moc!
Naštěstí vám už tak prekérní situaci nekomplikuje ovládání, jež je naprosto věrné arkádovému duchu gamesy. Nepoužívá se žádný přemrštěný počet kláves, jenž by navíc byl nějak nelogicky po klávesnici rozmístěn. Navíc je každá akce doprovázena přehlednou nápovědou, takže nespácháte harakiri náletem do země, hned po té, co nebudete vědět jak dál. Jedinou mojí výtkou je naprosto špatně využitá myš a ne, není tu použitá jako domácí mazlíček. Tu můžete používat k ovládání směru, jenže je její odezva dost pomalá a vůbec je takovéto ovládání nepřesné, jako lepší varianta se tak jeví využití šipek.
Jak už jsem zmínil, hlavní náplní hry je jakási variace na Call of Duty (CoD) v oblacích, ale po zkušenostech z prvního dílu, kdy opakování neustále stejných mechanismů začalo po půlce hry nudit, se vývojáři rozhodli mezi sekvence, kdy jen zběsile létáte po obloze a snažíte se nebohou kořist sestřelit tepelně naváděnými raketami, vtlačit i úkoly odpočinkovějšího rázu. Například krytí spojenců a zašlapávání nepřátel pomocí mocného kanónu letounu AC-130 je opravdu vydařené a dobře zpracované. Do naprosto jiného soudku pak patří mise s UAV. Tady vývojáři prostě drasticky přestřelili. Přejíždět přes 30 minut šipkami po mapě zahalené do sépiové záře z termovize a označovat úkryty teroristů popřípadě odposlouchávat jejich vůdce je naprosto ubohé. Plán vyvarovat se stereotypu je v tomhle případě někde, úplně mimo a naopak zabřednete do ještě větší nudy. Situaci nezachraňují ani podle skutečných velkoformátových satelitních snímků společnosti GeoEye vymodelované mapy a prostředí. Možná skvělý marketingový tah, ale mně jako hráči je ukradené, jestli chatrč, na niž útočím, v reálném světě opravdu stojí či nikoliv.
Pochválit naopak musím level design, jež je na překvapivě dobré úrovni. Jelikož během hraní vystřídáte role hned tří pilotů rozličných národností, uvidíte z výšky pořádný kus světa.
Prostředí se neopakují a vývojáři vás stále překvapují něčím novým. Nechybí klasiky, jako pouště Středního východu, Skotská vysočina nebo vrcholky Kavkazu. Ale najdou se i perly v podobě soubojů mezi ropnými plošinami proklatě nízko mořské hladině v Perském zálivu a skutečné reálie Moskvy či Tokia.
Celkem je na obloze k vidění na padesátku letecké techniky, z toho pětatřicet plně ovladatelných. Všechna letadla jsou licencovaná a kromě klasik jako F18 se chopíte i futurističtějších strojů, jimž bude patřit až budoucnost, avšak rozdíly v ovládání nehledejte! Jednotlivé kousky se liší především vzhledem, popřípadě výbavou, kterou mohou tyto korby nést.
Ale co ten vzhled?
Jen škoda toho průměrného grafického kabátku! Z výšky to nepoznáte, ale když letíte 10 metrů nad zemským povrchem, textury působí rozteklým dojmem a není to zrovna hezká podívaná. Jedná se však hlavně o lokace na otevřených pláních. Lesní vegetace se překvapivě podařila na výbornou. Stejná situace se opakuje i na letadlech, jež detaily moc neoplývají, respektive téměř vůbec. Korunu tomu nakonec nahodily pozemní jednotky a cíle, jež jsou tvořeny pouze neforemnými útvary krabicovitého vzhledu. V tomhle ohledu se hra opravdu zasekla na úrovni svého předchůdce někde v roce 2008. Zřejmě, je to daň za vstřícnější hardwarové nároky, takže H.A.W.X. 2 rozchodíte i na průměrných sestavách. Ještě štěstí, že v té rychlosti, jakou se hra tlačí dopředu, si toho nemáte šanci moc všimnout. Co se, ale zlepšilo je technické zpracování. Už to tak nedrhne a vše jede jak po másle. Ale že byl nepříjemný, poslouchat deset minut stále se opakující zaseknutou výzvu ke zlepšení, je hlasovým návodem k sebevraždě.
Kampaň čítá dvacítku misí. Naneštěstí je jejich náplň většinou omezena na zničení všeho nepřátelského nebo na obranu či podporu vlastních jednotek. Nejlépe ještě doplněno o nepříjemný časový limit. Díky Bohu, má dvanácti hodinový singl funkci jen nějakého prologu, který slouží k seznámení s herními mechanismy a ovládáním.
Více lidí = více zábavy
Právě multiplayer se tentokrát výjimečně povedl. Ostatně hraní s živými spoluhráči a protivníky bylo vždycky o hodně zábavnější, než někde doma o samotě drtit kompa s průměrnou AI. Mulťák exceluje především díky povedeným herním módům a mapám převzatým ze hry pro jednoho hráče. Kromě klasického team deathmatch můžete spolu s kamarády znovu projet mise ze singlu a to až ve čtyřech hráčích. Stále vám to nestačí? Pak je k dispozici mód survival. Snad každý ví, o co se jedná, ale pro jistotu. Cílem je přežít stupňující se vlny nepřátel. A že to může být ohromná sranda, sám po svých zkušenostech s klidným srdcem potvrzuji. Tak dobře, jako při překřikování kamarádů u hraní této hry jsem se už dlouho nepobavil. Stejně jako v sérii CoD i tady získáváte za každý úspěch, ať v singlu či multiplayeru odpovídající bodové ohodnocení. No a samozřejmě čím máte vyšší hodnost, tím si zpřístupňujete novější a novější letadla, či vybavení. Takže nějaká ta motivace je tady vždycky!
Uplay, aneb malý velký problém
Ještě než si nový H.A.W.X. 2 shrneme, rozhodl jsem se pár řádků věnovat službě, nebo chcete li ochraně Uplay. Vlastně se jedná o náhradu dnes stále populárnějšího Steamu. Můžete, zde sbírat achievmenty za něž dostáváte body, které, můžete následně směnit za drobné bonusy do hry. Dalším plusem je ukládání savů na straně Ubisoftu nebo možnost nechat placku hezky v krabičce. Odpůrci je službě vytýkána hlavně nutnost neustálého připojení k internetu, což v dnešní době za markantní problém osobně nepovažuji.
Dobrá práce, ale…!
Jak teda na tom nové „Ubisofťácké“ letadla jsou? Určitě se jedná o hru nadprůměrnou, ale nejvyšší hodnocení ještě neatakuje. (Co není teď, může být příště J) Skvělý potenciál totiž zabíjí tragickým příběhem, nijak oslnivou grafikou a některými drobnějšími chybkami, jež jsou sice okrajové, ale nejlepší dojem nezanechávají. Jestli, ale hledáte leteckou hru, je druhé H.A.W.X. hlavně díky absenci jakékoliv vážnější konkurence nejlepší volbou.
Recenze
H.A.W.X. 2-Recenze
Z Francie k nám přilétla hodně kvalitní letecká hra. Jestli podobné takové hry milujete, tak co tu ještě děláte? Fofrem utíkejte do obchodu a usednou za knipl, ve vašem případě není co řešit. Pokud, ale uvažujete o podobné hře poprvé, raději si dvakrát rozmyslete, co od hry očekáváte, nejedná se totiž o hru pro každého a musí vás to jednoduše nadchnout.
Líbí se nám
- level design
- v jádru zábavná hratelnost
- velký počet letadel
- skvělý multiplayer
Vadí nám
- příběh
- grafika
- některé drobnosti
- ozvučení