Stejně jako Mass Effect, i Dragon Age se v roce 2009 dočkalo knižního prequelu. A stejně jako v případě Mass Effectu si ho nemůžu dovolit nezrecenzovat. Každopádně, dost řečí okolo, hlavní přece je, jak ta knížka vůbec vypadá.
Před dávnými časy, v předalekém Fereldenu…
Jak jsem řekl, Ukradený Trůn je prequel. Pokud vás zajímá časové zařazení, tak nejdříve je Ukradený Trůn, pak následuje další knížka Volání a teprve poté jdou na řadu původní Prameny. Ale to jsem jen trochu odbočil od hlavního tématu, tedy příběhu knížky. Ten pojednává o Marikovi, budoucím následníkovi Fereldenského trůnu, jenomže na něm místo něj dřepí muž jménem Meghren, jenž by se dal trochu přirovnat k Reinhardu Heydrichovi, protože Meghren je zmocněnec císařství Orlais utlačujícího celý Ferelden. Takže místo toho, aby si Marik hověl v pohodlí a přepychu, je součástí rebelů pod vedením Marikovi matky Moiry, právoplatné královny. Orlais se ale s ničím a nikým nemaže a tak je Moira brzy zabita. Marik jen tak tak uteče ze spárů Orlaiských vojsk a po čase narazí na skupinu uprchlíků, mezi něž patří i Loghain. Ano, ten Loghain kterého známe ze hry, nicméně v knížce jde jen o dost chladného mladíka, jenž ze začátku ani nechce mít s Marikem nic společného. A jak už to tak bývá, věci se zkomplikují ještě víc a najednou jsou Marik s Loghainem odkázáni jen sami na sebe, ale naštěstí netrvá dlouho a oba mladíci narazí na zbytek nyní dost zmatených rebelů. Mezi nimi je např. Marikova snoubenka Rowan nebo čaroděj Wilhelm, jehož golema jménem Shale potkáme v DLC Kamenný Vězeň. A když už jsou všichni pohromadě, je nejvyšší čas začít spřádat plány na navrácení Fereldenského trůnu právoplatnému dědicovi
Tak tohle je základ příběhu Ukradeného Trůnu. Věci se samozřejmě zamotají ještě víc, přibude ještě pár dalších postav jako třeba elfka Katriel, ale myslím, že to snad bude stačit. Hlavní je, že autorovi Davidu Gaiderovi se podařilo popsat příběh skutečně mistrně, téměř žádná hluchá a nudná místa, žádné nesrovnalosti, prostě všechno skvěle zapadá do celého Dragon Age universa. Navíc tu platí totéž co v případě Mass Effect: Zjevení, tzn. že díky časovému zasazení není potřeba znát Prameny a tak můžu Ukradený Trůn s klidem doporučit i těm, co původní hrou neprošli. A jako vždy, nám hráčům knížka kromě parádního čtení přinese i spoustu nových poznatků a informací, třeba výše zmíněného Shalea nebo už jenom fakt, že si můžeme přečíst o prvních krůčcích Loghaina v roli hrdiny Fereldenu nebo o otci krále Cailana. A jestli mám nějaké výtky? Snad jen to, že ke konci už knížka trochu ztrácí tempo, a i když se konec povedl, pár jemu předcházejících pasáží mohlo být sepsáno trochu úsporněji. Nejde o hluchá místa, už jsem psal že v Ukradeném Trůnu nejsou, spíš se jedná o trochu vlažnější tempo. Dále počet stran. Osobně mi 318 stránek nevadí, ale dovedu si představit dost lidí, kterým by vadit to vadit mohlo. A takovým už zavedeným evergreenem je mizerný přebal, ale to už ani snad nemá cenu rozebírat, v tomhle jsou ve Fantom Print zkrátka neuvěřitelní lajdáci. Jinak si však není na co stěžovat, a Ukradený Trůn s klidem doporučuju každému, komu není fantasy tématika cizí.
Recenze
Dragon Age: Ukradený Trůn - Začátky mohou vypadat všelijak
Ukradený Trůn se zkrátka povedl, David Gaider umí. Pár slabin knížka sice má, ale to nebrání tomu, abych knížku skoro vynášel do nebes. Jenom škoda, že se v dohledné době žádná knížka ze světa Dragon Age nechystá.
Líbí se nám
- Vhodné pro hráče i neznalé
- Žádné prázdné pasáže
- I přes časové zasazení dobrá provázanost se hrou
- Zajímavý námět příběhu
Vadí nám
- Slabší tempo konce knížky
- 318 stran nemusí sednout každému
- Mizerný přebal (jo, už zase, nebo spíš pořád)