FPS je na trhu jako máku a tak určitě nezaškodí, podívat se blíže alespoň na jednu z nich. Jak si opravdu stojí Medal of Honor a co zatím víme o druhém díle?
První Medal byl, v době svého oznámení, všemi považován za pokořitele žánru FPS, kterému kralovala série Call of Duty. Předváděčka na E3 nás všechny nažhavila a skvělé trailery očekávání vyhnaly přímo do nebes. Naneštěstí realita po vydání většinu fanoušků rychle schladila a téměř každý, herními recenzenty počínaje a obyčejnými hráči na fórech konče, si do hry náležitě kopl. Já jsem byl na hru taktéž pekelně natěšený, ovšem v mém případě, hra téměř ve všech bodech splnila očekávání a v paměti mně ještě na dlouho utkvěla nevýslovnou měrou. Proto jsem se nyní, v době kdy se začaly rojit spekulace o druhém díle, rozhodl shrnout první pokus o revoluci a popřípadě i přednést pár myšlenek o dílu druhém.
V nedávné době EA horlivě rekapitulovali prodeje a úspěchy MoH a došli k docela zajímavým číslům. Dosud se prodalo přes 2 miliony kopií a generální ředitel EA to komentoval slovy:
„Hra naplnila naše prodejní očekávání a přinejmenším v rámci obchodu je tedy jasným úspěchem. Reakce hráčů jsou silné a dávají tušit, že se nám sérii znovu podařilo nastartovat. Můžeme proto začít do budoucna přemýšlet o pokračování.“
(John Riccitielo, generální ředitel EA)
I když původní tiskové prohlášení oznamovalo pokračování pouze v případě prodání 3 milionů kusů a více, v současné době zřejmě EA stačí to co má a druhý díl je stále častěji zmiňován i od samotných lidí ze společnosti. Ke spekulacím dále přispívá fakt, že Danger Close nabírají nové lidi na dosud neoznámenou multiplayerovou FPS s vojenskou tématikou a varianta, že se jedná o Medal of Honor 2 se tady sama přímo nabízí.
„Vytvoř lepší hru a pak udělej ještě jednou lepší hru. Dříve nebo později budeme schopni převzít vedení.“
(John Riccitielo, generální ředitel EA)
Jaký, že byl reboot série?
Ještě, než se, ale ponoříme do pokračování, proč si neshrnout co přinesl restart celé série. Tak za prvé, především skvělý příběh. Alespoň mně se hrdinské vyprávění založené na skutečných událostech, jenž skuteční vojáci zažili, během operace „Trvalá svoboda“ zalíbilo. Do krátké části lidských dějin se scénáristům podařilo skvěle vložit zobrazení války v její co nejpravdivější podobě. Scénáristi skvěle zahráli na city a podařilo se jim vytvořit, dobře chutnající mix plný odvahy, přátelství a cti. Za něco podobného, by se rozhodně nemusel stydět ani zkušený spisovatel.
Bohužel zaměření na zprostředkování co nejautentičtějších zážitků si vybralo svou daň. Hlavně po technické stránce první MoH citelně oproti konkurenci zaostal. Tuto skutečnost nezachránily ani drobné, ale sympatické detaily jako vyklánění nebo takzvané „filmové momenty.“ Ostatně se o tom sami budete moci přesvědčit v našem připravovaném Walkthrough.
Úspěšný, či nikoli?
I přes své mouchy, byl singleplayer tou lepší částí hry. Multiplayeru se totiž chopili vývojáři ze švédských studií DICE. Věhlasní autoři série Battlefield se, ale tentokrát moc nepředvedli. Multiplayer na hráče působí jako chudý příbuzný BFBC2. Malý počet zbraní a herních módů, toť největší bolístky hry více hráčů. Hlavně pak ty zbraně mě opravdu štvou a nezachrání to ani chytře navržené levelování. Ani mapy nejsou bůhví co, oslnivého. Rozhodně pak jsou menší, než ty v Bad Company 2. Poslední hřebíček do multiplayerové rakve nakonec vráží naprosté nevyužití možností Frostbite enginu 1,5. Destrukci prostředí, jíž tento systém vyniká, aby lupou člověk v Medalu pohledal.
V úvodu jsem předesílal prodejní čísla hry. Ale ty o jejím úspěchu vypovídají jen částečně. Více například Mirrors Edge, jež v prodejích naprosto ztroskotal, ale u hráčů a redaktorů získal vysokou oblibu. Jestli je na tom první Medal stejně, je docela sporné. Recenze mu přisoudili poměrně vysoká hodnocení kolem 8/10. Najde se hodně fanoušků, ale i odpůrců. Právě ti druzí jsou, ale rozhodně více slyšet. Změnit to můžou jedině hráči a každý si musí uvědomit, co chce. Jestli dá přednost, těžce ve prospěch mainstreamu upravenému titulu, nebo kusu poctivé „gamesy“, která ovšem má své chyby.
A co repete?
První pokus o sesazení COD a nastartování série máme za sebou. Ale jak jsem se zmínil, divoce se začaly rojit spekulace o pokračování. Konkrétně už padly pojmy jako sequela Frostbite 2. To by ovšem znamenalo vstoupit podruhé do stejné řeky. A „první díl“ jasně ukázal, že spojení Danger Close a DICE není to pravé ořechové. Osobně bych mnohem radši viděl hru pouze v rukou Danger Close, jež ukázali, že na to, aby udělali, dobrou FPS rozhodně mají. A ani vynechání systému Windows XP, jež stále používá kolem 30% hráčů, nezní nejrůžověji. Naproti tomu, pravděpodobně umožní toto řešení dohnat a asi i předehnat v technickém zpracování konkurenci.
Příběhově se zatím tedy přemýšlí o sequelu. Konec původní hry zůstává dost otevřený a k pokračování se přímo samo nabízí. Konkrétně lze z poslední části Medalu vyčíst zmínky o sledování velice důležité osoby. Mohli bychom tedy ve dvojce zažít hon na významné teroristy? Nebo si vývojáři zahrají na proroky a ukáží nám svou verzi závěru Afghánského konfliktu? Každopádně se už mnohokrát ukázalo, že příběhy vojáků lidi nikdy neomrzí, ať už jsou v jakékoli podobě. Otázkou nakonec zůstává, jestli se znovu najde natolik zajímavá a kvalitní látka, aby nás na těch pár hodin dokázala přikovat k monitoru.
Vlastně by ani neškodilo, kdyby vývojáři trumfli konkurenci ve hrací době. Tristních 5 hodin je ostatně velký problém všech FPS poslední doby a takových 10 hodin už zní mnohem lépe, co říkáte?