Nádherně vyřezávanými dveřmi vstupuje do ohromného sálu, sloužícího jako poradní místnost, samozvaný diktátor karibského ráje. Všech dvanáct ministrů shromážděných okolo stolu ani nedutá, každý pouze čeká, co se bude dít. El Presidente, vede nekonečně dlouhý monolog na téma zrada a pak ukáže na jednoho z přítomných. Poslední slova, jež nebožák uslyší, než se mu hlavou prožene kulka, jsou: „Každou zradu strestám smrtí!“
Nějak takhle můžou končit porady samozvaných karibských diktátorů, ale k podobnému výsledku se můžete dopracovat také vy prostřednictvím budovatelské strategii Tropico 4.
Simulace diktátorství Tropico, už zažila ledacos. Na svět přišla v roce 2001 pod křídly Take-Two. Ačkoliv se zdá pozdější přechod značky pod vydavatele Kalypso a svěření hry do rukou Haemimont Games nelogický a opovážlivě riskantní, přinesl své ovoce. Série se díl od dílu zlepšuje a trojka je toho jasným důkazem. Nyní už se nám na scéně rýsuje díl čtvrtý, který slibuje zase o něco lepší zážitek…
JAK TOHO CHCE DOSÁHNOUT?
Tropico 3, byla hra povedená, a tak nás čekají spíše menší změny. Zase do rukou dostaneme o něco větší hřiště na hraní a jako El Presidente tedy ovládneme ještě rozsáhlejší ostrov než minule. To sebou určitě přináší daleko větší možnosti, ale bude jich opravdu tolik, aby hra nenudila a nestala se časem stereotypní? Vývojáři se dušují, že ano.
Mimo již tradiční budovy se chystá dvacítka nových. Mezi jinými i chemička, zábavný park nebo mauzoleum, vždyť se musíme předchůdce někde zbavit. Asi si řeknete, že to není zase takové číslo. Proto se objeví i předělané budovy z trojky a datadisku Absolut Power. Tyto objekty pak budou souviset především s cestovním ruchem a hospodářstvím.
Abychom ale prosperovali, musí nám do těch nových budov někdo přijet. A právě tady do hry vstupují různé geopolitické faktory. Znovu se moci chopíme v období Studené války. V době, kdy byl svět několikrát jen minuty od jaderného konfliktu, a v době, kdy špionáž znamenala přežití. Nyní se však nedostaneme pouze mezi dvě mlýnská kola, jež představují USA a SSSR, nýbrž jsou přichystány i další menší mocnosti jako: Evropa, Blízký východ a Čína. Opět nás tedy čeká diplomacie na ostří nože, kdy každá strana má svá pro a proti. Reakce případných spojenců, by taktéž měly hodně ovlivňovat i poměry na našem malém plácku země. Takže rodilí demokrati jen těžko naváží dobré vztahy s Čínou nebo Sověty a samozřejmě přátelství s jedněmi, zase znamená konflikty s druhými.
NOVÝ SYSTÉM VLÁDY
Volba ke komu se přiklonit, neovlivní jen cestovní ruch, ale i ostatní aspekty ekonomického života našeho karibského ráje. Hospodářská odvětví musíte nyní volit ještě obezřetněji, než kdysi a s ještě větším ohledem na spojenecké vztahy. Právě vaši spojenci vám totiž dodají životně důležitou počáteční podporu pro rozjezd vlastního hospodářství. Kromě toho, je nesmírně důležité nerostné bohatství, jen těžko se můžete stát jedničkou v chemickém průmyslu, když nemáte ropu. V neposlední řadě, musíte respektovat obyvatele ostrova. Pouze velice neochotně budou vykonávat práci, která je těžká a mizerně placená. Nesmí se ani zapomínat na to, že na jisté věci potřebujete zahraniční experty.
Zní to složitě? Tak to vás potěším, hra nabídne nepřebernou škálu podobných problémů a dilemat, s nimiž se budete muset poprat. Pomoci relativně zjednodušit vaše povinnosti, by mohl nový systém úkolů a správy státu. Zapomeňte na questy, nastupuje národní agenda. Nyní už nebudou jednotlivé úkoly, cíle a priority rozkouskované do nekonečného množství záložek a questů. Národní agenda všechny tyhle věci shrne a přehledně vám zobrazí, co je právě potřeba.
K ruce byste navíc měli mít celou skvadru ministrů, jež budou fungovat jako (z)rádci. Do ministerských křesel mohou, zasednou jak krajané, tak zahraniční experti, volba je jen na vás. Ale, rozhodně si dejte pozor, na koho ukážete. Lidi jsou nevypočitatelní a vždy se objeví nějaký ten úlisný had, který nakonec zradí. Pokud ovšem podchytnete signály ještě v zárodku, může to hrát i ve váš prospěch a nebožák může veřejně pykat za vaše hříchy a chyby. Celkově nic překvapujícího, jen denní chleba diktátorů
Ne vždy se vyplatí zdlouhavá diplomacie nebo rychlé a násilné řešení. Některé věci vyžadují zvláštní zacházení. Problémoví jedinci jsou hned vstřícnější, když do správné kapsy vsunete pár kapříků. Například s církví se není radno pouštět do křížku. Je přece známo, že lidé, jež trpí životem, nejčastěji hledají útěchu u boha. Pak stačí jeden neuvážený krok a i z milovaného diktátora se rázem stává nenáviděný despota. Prostě další oblast, kde se musí balancovat nebezpečně blízko u okraje příkopu.
NIKDO NENÍ VŠEMOHOUCÍ
Tento fakt vám v Tropicu 4 připomene systém náhodně generovaných katastrof. Jak dává sám název tušit, tyto věci, jako jedny z mála půjdou zcela mimo vás. Rozhodně to však neznamená, že se o to nemusíte starat. Právě naopak, je nesmírně důležité tato neštěstí sledovat, pokusit se alespoň zmírnit jejich následky a možná i dost vydělat.
Při ničivém požáru se sice můžete jen pokusit zachránit to nejdůležitější, ale například erupce sopky nemusí být taková katastrofa, jak se na první pohled zdá. Ano, pravděpodobně to zhorší vaši infrastrukturu, ale taky to může, přitáhnou turisty. A pak je jen na vás, jestli budete riskovat životy a nezastavíte letecký provoz. Pokud prahnete výhradně po penězích, není nic jednoduššího, než ještě u sopky postavit ještě zábavný park.
Všechny tyhle problémy, dilemata, strasti i radosti hra bude servírovat na desítce map v porci dvaceti misí a je jen na vás, jak se s tím poperete. Poslední sympatickou novinkou je propojení se sociálními sítěmi. Co takhle napsat komentář na Twitter, nebo si na facebookovou zeď vyvěsit screen přímo ze hry.
Herních možností nám už tedy bylo představeno dostatek, ale například o grafice se zatím radši mlčí. Nezbývá, než doufat, že si vývojáři dají tu práci a obléknou hru do nového kabátku. Pak by se mělo jasně jednat o favorita žánru.