Loading..
Jistě, každého (jednotlivého hráče) z nás napadlo: ,,Jaké by to bylo, kdybych..měl 3 životy?´´ Mít tak možnost „sejvnout“ si to teď před písemkou! Škoda, že to nemohu rozehrát od znova s těmito zkušenostmi. ..
Co by to změnilo? ..Jak bych se choval,-riskoval bych více? Zneužil bych toho či využil.. ~> Byl bych lepší nebo horší člověk?- žil bych lepší život? Těžko říct, rozhodně by bylo zajímavé to zjistit.
Pokud na chvíli uvěříme v fantaskní svět, kde je toto možné, rychle se rozlučme s iluzemi o utopii. Již mnohokrát jsme se přesvědčili o tom, jaký člověk je, pokud mu je dáno příliš moci.
Jak to s námi je
Pojďme se bavit o reálném světě, o tom našem. A také o těch našich hrách.
Prohlášením: ,,Hry jsou únikem před reálným světem´´ probíjí negativní náboj. Je tomu tak oprávněně? Co nás vlastně na hraní her tak baví?
Problém společnosti je v tom, že je velmi obtížné či spíše nemožné sledovat příčinu a následek. Žijeme v šedých stereotypech, šedých pravidel a názorů. Je velmi obtížné se z nich vymanit. Lidé se topí v názorech typu: proč bych to dělal, když se nic nezmění? proč by to nedělal, když to dělaj všichni? Jediné co mohu dělat je doufat. To nemá cenu. Stejně to nikdo neocení. .. Domněnky považujeme za pravdu a pravdu za domněnky. Člověk se narodí do tohoto prostředí, žijeme v něm , – je proto lehké mu propadnout. Přitom každý vidí, že by to mohlo být mnohem lepší, ale nic nepodnikne. ~> Nemá víru, že může něco změnit. Je davem. Ztrácí inspiraci. Apatie ~~> Každý hraje za sebe na společnost se nehledí.
A to co se mu nedostává, dostane ve hře. Tam kde jsi spravedlivě a ihned odměněn. Kde věříš, že tvé snažení má vždy dosažitelný cíl. Kde ostatní vidí jak jsi dobrej. Kde jsi inspirován k záchraně světa, což má smysl, že?
Samovolnou změnu čekat nemůžeme. U moci jsou politici a lidé kteří je „financují“ a oni nic sami kloudného nevymyslí. Jiní politici jen tak nebudou, protože jsou lidé hloupí a i kdyby bylo z čeho vybírat, vyberou ty stejný.
Ve světě máme vážné problémy. Kdo je bude řešit?
Věřím, že musíme každý začít u sebe a pak to dát dohromady.
Víme, že: běžná denní rutina může být nuda a že hry jsou zábava. Tak proč to nedat dohromady?
Může zábava ovlivnit chování k lepšímu?
(http://thefuntheory.com/)
Zábava je nejlehčí způsob jak změnit lidské chování a to očividně k lepšímu.
Achievements
Osobně to považuji za jeden z nejlepších herních mechanismů, který nám nedávná doba přinesla.
Velká přidaná hodnota za nevelkou investici. Pro hráče je to zpětná vazba, jak si ve hře vedli. Pro Hráče (s velkým h) jsou také cílem, výzvou, obzvláštněním. Mohou vás navést k činnosti, kterou by jste jinak opomenuli nebo se jí prostě jen nevěnovali. Možností je spousta. Některé vás zaměstnají na mnoho hodin a pokusů, jiné dostanete automaticky postupem hrou. Dokáží pobavit i frustrovat. Zbarvený achievement není jen obrázek, ale důkaz toho, že jsem něco vykonal. A to je fajn.
Při mém prvním setkání s nimi, (Team Fortress 2) mě (mimo to že jsem si je rychle oblíbil) napadlo: ,, Co takhle achievements systém v běžném životě?´´
Představoval jsem si to takto.
Pod záštitou města/kraje by existovala stránka s úkoly typu: zasaď strom, navštiv ZOO, uspořádej kulturní akci, kterou navštíví min. 100 lidí, pošli 50,- na charitu, obejdi všechny hrady a zámky v blízkém okolí, roztřiď 1000 kg odpadu atd. Byly by různě bodově hodnotné, podle náročnosti. Díky tomu by pak mohli být žebříčky a soutěže. Lidé nejsou zvyklí pracovat, aby si pro sebe tvořili zábavu, když je tu tolik jiných možností. – Samotné dosažení achievementu by nejspíš nestačilo. Museli by být ceny, něco jako: sleva na daně, permanentka na MHD, dárkový poukaz, volné hodiny a podobně. Systém by obsahoval klasické elementy , přátelé, diskuze, ankety..
Byla to jen taková myšlenka, ale vrátil jsem se k ní, potom co jsem přečetl a zhlédl pár věcí o něčem co je pojmenováno Gamification.
Gamification
Wikipedia vám poví něco ve smyslu: Jde o užití herních mechanik ve věcech, které hrami nejsou. Momentálně se užívá v zejména spotřebitelsky orientovaných stránkách, s cílem zaujmout a podpořit uživatele, aby se zapojil do požadovaného chování v souvislosti s aplikací. Snaží se o to aby byla aplikace příjemnější, tím že působí na lidskou predispozici – chuť po hře. Může tak mimo jiné povzbudit k věcem, které normálně bývají nuda, např. čtení stránek, nakupování..
Slouží k tomu všechny ty odznáčky, levely, tabulky, žebříčky, progress bary, hodnocení, virtuální peníze, obchodování, dárky, duely, mini hry..
Tyto prvky již nějaký ten rok vídáme a nejde o zcela novou věc. Zhruba od roku 2005 se mluvilo o velké herní revoluci, – vyšlo mnoho publikací o tom jak využít herních mechanismů, začal se zkoumat interaktivní design. A výsledkem toho jsou tyto „odměňovací systémy“. Jde z většiny o ryze komerční snahu vydělat více peněz, nic víc.
Skvělá slideshow, ukazuje že dnešní užití gamification, není to, co hledáme. (Anglicky)
http://www.slideshare.net/dings/pawned-gamification-and-its-discontents
Není to škoda?
Je. Ale naštěstí jsou lidé, kteří hledí více do budoucnosti.
Jako profesor Carnegie Mellon University – Jesse Schell , který na prestižním D.I.C.E. (ročník 2010) (Design, Innovate, Communicate, Entertain) summitu rouzpoutal svým příspěvkem diskuzi právě na téma Gamification.
Design outside the box
~> http://www.youtube.com/watch?v=DLwskDkDPUE&playnext=1&list=PLB1D29BA7C4055E8E cca 30 minut.
Upřímně doporučuji celé zhlédnout. Shell je skvělý řečník, má k tomu i pár obrázků a nechybí mu smysl pro humor. Je to anglicky, ale je mu dobře rozumět (pomoct může i YT funkce přepsání zvuku). Pokud z jakéhokoliv důvodu záznam nezhlédnete, zkusím vám jeho obsah nastínit.
Schell začne tím, že jsme byli svědky úspěchů, které nikdo nečekal. Facebook, FarmVille, Mafia Wars, Club Penguin, Wii, achievements..je pár produktů, které změnili tržní trendy. Dále říká že při bližším pohledu mají tyto věci pár společných znaků, a není to jen o tom udělat něco, co je jednoduše „zábava“. Mimo to že zahrnují psychologické triky mají společné to, že pronikají do reality. Zatímco dřív tvůrci tvořili hlavně fantaskní světy jako únik před reálným světem, v dnešních dobách hodnota reálnosti stoupá. Protože žijeme v bublině falešných keců (reklama..). Nedávné herní úspěchy jsou výsledkem toho, že uspokojují zákazníkův hlad po reálnu.
Hry a skutečný život se srážejí v unikátním směrech.
Profesor na Indiana University, Lee Sheldon, nedává známky, ale začínáte jako avatar na 1. levelu a za docházku a výkony dostáváte zkušenosti pomocí nichž levelujete, tak jako v RPG. A zdá se že to funguje skvěle.
Schell poté vezme tuto integraci život-hra do extrému. Popisuje svět plný senzorů, které zaznamenávají vše, např. knihy co jste přečetli..a můžete tak zanechat svou životní stopu. Také systém bodů, které dostanete od vyčištění zubů, po chůzi do práce místo jízdy autem. Na čemž by měla zájem jak vláda, tak firmy. (Idea hodně podobná tomu, co mě samotného napadlo ve vztahu s achievementy).
Byl by to svět plný „hloupé komerce“, ale zároveň by to byl svět příležitostí pro gamedesignéry. Dnes dělají designéři hry, ale v jistém okamžiku lidé, kteří pochopili hry a to jak do nich zapojit člověka, budou rozšířeni do mnoha širších oblastí, kde je úkolem něčeho dosáhnout. Což je pro Schella (pro mě také) inspirující. Pokládá otázku, zda pokud by to bylo sledováno, měřeno, posuzováno, pak možná, by lidé mohli změnit své chování a být trochu lepší. Pokud bude herní systém správně navržen. ,, Každopádně si nejsem tímhle vším jistej, ale vím že tyhle věci přicházejí, vždiť už jsou tady, kdo by to zastavil? Ke konci své skvělé prezentace řekne, že to, co ho momentálně zajímá je , kdo nás k tomuto povede. (jeho výzva byla korespondováno přímo na zúčastněné posluchače).
Schellova vize byla dost všeobecná, zato však inspirující, zajímavá. Zaujala mě natolik, abych si vyhledal další informace. Kdesi poznamenal, že nejlepší je přimět lidi přemýšlet. A to se mu povedlo.
Co tu máme dál?
Další co stojí za vidění je určitě:
Gaming can make a better world
~> http://www.youtube.com/watch?v=dE1DuBesGYM&feature=player_embedded (En, cca 20 minut)
Zde mluví energická Jane McGonigal, gamedesignérka a autorka herních studií.
Její úkol pro následující dekádu je, pokusit se udělat zachránění zeměkoule v reálnem životě, tak jednoduché, jako je to v online hrách. Pro což má plán a to, přesvědčení více lidí k hraní větších a lepších her.
Momentálně strávíme 3 miliardy hodin týdně, hraním online her. Někteří by si mohli myslet, že je to příliš mnoho času stráveného hraním, vzhledem k tomu, kolik naléhavých problémů musíme vyřešit v našem světě (hlad, změny klimatu, globální konflikty..). Avšak vzhledem k jejímu výzkumu ( v Institutu pro budoucnoust) je opak pravdou. Věří že pokud máme přežít další století, musíme navýšit na 21 miliard hodin týdně (což spočítala), na což máme čas do konce desetiletí. Z publika zazní smích, potvrdí že to myslí vážně.
Na fotce pařana demonstruje jak na nás hra působí, jaké kladné emoce v nás vyvolává. Vyzdvihá pocit „epic win“ a věří, že tento obličej potřebujeme vidět na tvářích těch, kteří řeší problémy. Dostává se k problému toho, že hodně hráčů má pocit, že nejsou tak dobří v životě jako ve hře. Věří, (opačné tvrzení než má většinová společnost) že v herních světech se mnozí stávají nejlepší verzí sebe sama.
Porovnává emoce které máme ve hře (motivace, kooperace..) a ty v reálném životě (úzkost, cynismus..). Chce zjistit jak převzít pocit „zvládnu všechno“ ze hry a aplikovat ho v běžném životě.
K demonstraci si bere World of Warcraft.
Hráči již strávili 5,93 milionů let jeho hraním. Před tolika lety se objevili první vzpřímení předci člověka. Hovoří o hře, jako o součásti naší evoluce, spolupráce, přátelskost. V zemích s vyspělou herní kulturou, strávíme 10 000 hodin hraní online her do 21 let. Což je pro děti v USA doba (přesně 10 080 hodin), kterou stráví ve škole od 5. třídy do maturity, pokud mají perfektní docházku. Což je doba, kterou vědci uvádí jako potřebnou, pro to, být v něčem mistr. Takže máme přístup k nevídanému lidskému zdroji.
500 mil. hráčů stráví alespoň hoďku hraním online her denně.
V příštích 10ti letech přibude další miliarda hráčů. Herní průmysl vyvíjí nízkoenergetické konzole a síť s bezdrátovými telefonními sítěmi namísto širokopásmového připojení .
Ale v čem jsou hráči vlastně dobří?
– nezbytný optimismus (sebemotivace, víra v úspěch)
– společenská struktura (důvěra, kooperace)
– báječná produktivita (ochota tvrdě pracovat)
-epický smysl (inspirace k záchraně světa)
K 4. bodu zmiňuje WoW Wiki, druhá největší wiky na světě (po wikipedia) s téměř 80 000 články, 5 mil. lidí ji užívá každý měsíc – epic story, epický zdroj znalostí.
Hráčí tedy jsou..
Super-Empowered Hopeful Individuals („Super-Mocní Nadějní Jedinci“)
Jsou to lidé, kteří věří, že jsou schopni změnit svět. Problém je, že věří ve změnu pouze virtuálního světa. A to se Jane snaží vyřešit. Jistý ekonom potvrdil, že nyní dává naprostý smysl, proč někteří tráví víc času ve virtuálnu nežli v reálnu. Což ale není optimální situace. Musíme začít tvořit svět, který více připomíná hru.
Před 25 000 lety se vyráběli hrací kostky s ovčích kloubů,- první herní příslušenství. Řecký historik Hérodotos napsal o tom, kdo a proč, vymyslel hru (v kostky). Byli vynalezeni v království Lydia během období zlého hladomoru. Lidé trpěli a bojovali, král tak rozhodl k extrémnímu řešení, – vymysleli hrací kostky. -Zavedli politiku: jeden den jídlo, další den hra. Takto vydrželi 18 let, protože hra je zábavná a pohlcující.
Jane myslí (a nejen ona), že přesně takto užíváme hry dnes, jako útěk předtím co v realitě nefunguje.
Poté co hladomor polevil, král rozhodl, že se zahraje poslední hra v kostky. Rozdělil celé království na dvě poloviny. Vítězové finální hry, opustili Lydii na cestě za hledáním nového místa k žití. Zní to bláznivě, ale vzhledem k posledním DNA a archeologickým výzkumům, ze zdá, že to může být pravda.
Možná tak celou civilizaci inspirovala a zachránila hra.
Totéž můžeme udělat také. Jsme na to připraveni. Pojďme vzít polovinu z nás, ti budou hrát hry, dokud nevyřeší problémy reálného světa.
Ale jak je vyřešíme ve hrách? Tím se Jane a další zabývají již pár let v Institute for the Future.
Představuje 3 hry, které se o to snaží.
První se jmenuje World without oil (2007, už neběží)
Jde o online hru, kde se snažíš přežít ve světe s nedostatkem ropy. Je to fiktivní, ale dali tam dost obsahu, aby se tomu dalo uvěřit, aby jsi mohl žít ve světě kde došla ropa. Registrace, místo kde žiješ a začal si dostávat videa v reálném čase, grafy s cenami, to jak je ovlivněná doprava, co se nedá sehnat atd. Úkolem bylo, přijít na to, jak by si žil, kdyby to byla pravda. Psal si blog, pořizoval foto, video. Hra měla 1700 hráčů po tři roky.
Další hra s názvem Superstruct! – počítač (Global Extinction Awareness System) zpočte, že lidstvu zbývá 23 let do kolapsu systému, a vy tomu musíte zabránit. Vymyslet budoucnost: energie, jídla, zdraví, bezpečnosti a společenské bezpečné sítě. 8000 lidí po 8 týdnů a přišli s 500ty šíleně kreativními řešeními.
Poslední hra o které Jane hovořila je EVOKE. (http://blog.urgentevoke.net/)
Jde o 10 týdenní kurz v měnění/záchraně světa. Lze zde získat certifikát od světové bankovní instituce jako sociální inovátor.
Co myslíte, že bude následovat dál?
Vyzívá ostatní k zapojení se a doufá že s ní souhlasí.
Ví dvě věci jistě.
1. Dokážem vytvořit jakoukoliv budoucnost, kterou si představíme.
2. A můžeme hrát jakékoliv hry, které chceme.
,,Nechť svět měnící hry započnou´´
Jane Mcgonigal svou přednáškou uvedla gamification na konkrétních věcech a zobecnila ho. Skvělá práce! Velmi inspirující.
Co jsem si z toho odnesl
Něco se blíží, to je jisté.
Je skvělé, že se o tom začalo hovořit tak živě a vášnivě. Je zde mnoho omylů a snah to pouze zpeněžit. Ztrácí se čas na zbytečných věcech, jako diskuze o tom, jak se to pojmenuje jinak než gamification. Ale začalo to, to je to podstatné. Hry jsou určitě mocná platforma ke změně. Teď jí jen správně a včas pochopit a využít k dobru.
Vlastně ještě nevíme co jsme to objevili. Stále mnoha věcem nerozumíme. Ale možná se blížeme k milníku, kdy budeme moci nenásilnou a zábavnou formou pozměnit chování člověka k lepšímu, intenzivněji a rychleji, než je to možné dnes.
Jsem zvědav co nám budoucnost přinese a pevně doufám, že to My Všichni zvládneme a uděláme ze Země lepší místo pro život a hry, samozřejmě 🙂
Jak to na vás působí? Podělte se prosím o své názory, velmi mě zajímají.
Tak to je pro tentokrát vše.
FuFu
P.S. Pokud vás téma Gamification zaujalo zkuste http://www.gamasutra.com skvělý zdroj o herní scéně, ale nejspíš znáte. Jinak klasika, Google (865 000 výsledků) a Youtube.
P.P.S. Jde pro mě o docela nové téma, lehce se mohlo stát, že jsem mystifikoval či se jednoduše spletl. Berte to prosím s rezervou.
16.3.2011 – Malé úpravy, přidání videa a korekce chyb.
