Assassin’s Creed: Bratrstvo – Ezio versus Řím

Stejně jako Assassin’s Creed II, i Bratstvo se dočkalo své knižní verze. Jde o stejně kvalitní dílo, nebo se snad na pultech obchodů objevil propadák? Jako vždy znám odpověď.

Exkurze po památkách Říma

Pokud jste četli předešlé dílo s názvem Renesance, nejspíš si po chvíli čtení Brarstva uvědomíte, že jde o skoro stejnou knížku. Opět se v textu často vyskytují italské fráze, opět je na konci seznam všech důležitých osob, a opět tento seznam následuje menší česko-italský slovníček (to kdyby vám ta italská slova dělala problém).

Nicméně, podle mě to rozhodně nevadí. Tohle není hra ani film, hlavní je přece samotný text, jenž stejně jako videoherní předloha vypráví o dalších osudech asasína jménem Ezio Auditore. Ačkoliv to vypadá, že jeho nelítostný souboj s řádem Templářů skončil, především díky údajné smrti papeže Rodriga Borgii, rozhodně tomu tak není. Naopak, to nejhrůznější a nejtěžší má Ezio teprve před sebou, což dokazuje úvodní útok na základnu asasínů v městečku Monterigioni. Ten má na svědomí Rodrigův povedený synáček Cesare, jenž po svém otci podědil jenom to nejhorší, takže boj s rodem Borgiů tedy ani zdaleka nekončí. I přes veškerou snahu se totiž Eziovi nepodaří ubránit své útočiště, a tak Monterigioni padne. Srdce řádu asasínů však bije dál, a tak se Ezio přesouvá do Říma, kde hodlá svého nepřítele zničit pěkně zevnitř, a to s pomocí svých věrných přátel, jako je filozov Machiavelli, zloděj La Volpe, vojevůdce Bartolomeo d’Alviano nebo nenahraditelný Leonardo Da Vinci.

Borgiové mají útrum

V základu je tedy kostra příběhu stejná jako v případě hry, ale jen v základu. Spousta událostí je totiž popisována trochu odlišně, což sice předvedla už Renesance, ale Bratrstvo takových událostí nabízí mnohem víc. A co je hlavní, knížka vypráví i události v mezerách mezi původní zápletkou herní verze, především mezi *POZOR SPOILER* opětovným získáním Jablka a konečným zničením Cesareho. Kniha je tedy ideální i pro ty, co prošli hru skrz naskrz.

Na druhou stranu, Bratrstvo bych moc nedoporučoval neznalým čtenářům, protože abyste si knížku vychutnali od začátku do konce, musíte znát předešlé Eziovy zážitky. Nezáleží na tom, jestli jste hráli Assassin’s Creed II nebo četli Renesanci, musíte prostě znát první setkání se současnými Eziovými spojenci, minulost jeho rodiny nebo záležitosti spojené s Florencií. Bez toho byste mohli při čtení trochu tápat (tentokrát těch vysvětlivek zas tak moc není) a možná by vás Bratrstvo i odradilo, což by ale byla rozhodně škoda. Jinak totiž není co knížce vytknout, italská slůvka sice pořád mohou působit trochu divně, ale jde zhruba o totéž co v případě Renesance, ale to už je vážně všechno. 278 stran snad nikoho neurazí, absence hluchých míst také ne, přebal si překvapivě udržuje vysokou kvalitu, a navíc je celá knížka sepsána poutavým a strhujícím stylem. Co dodat? Snad jen, že je vážně škoda, že Eziův příběh končí. Jde totiž o neopakovatelný zážitek.

PS: Omlouvám se za dlouho nečinnost mého blogu, ale zásobu starších knížek už jsem bohužel vyčerpal a v současné době toho zas tak moc nevychází. Odteď snad bude situace trochu lepší, již brzy bych měl mít možnost zrecenzovat třetí Mass Effect román s podtitulem Odplata, a s trochu štěstí se do ČR brzy dostane i napjatě očekávaný Crysis: Legion. Tak uvidíme.