Věřte, nevěřte.
Byl jednou jeden… no vlastně já, pokud vím tak 14tiletý hošík zajímající se o hry. Samozřejmě nehraje jen ty se známkou PEGI 12. Pro oficiální účely si vyberte jednu ze tří možností:
1. Žádnou z ostatních her (PEGI 18) nehrál. Jejich hodnocení zde na zingu bere čistě podle recenzí.
2 Je mu asi 284 931 světelných let, takže může hrát i hry, které by nechtěl.
3. Tento hošík neexistuje.
Takže, dnes bych vám chtěl vyprávět pohádku. Žil byl jeden děda. Byl zvláštní, protože vypadal jako obyčejný důchodce, ale doma to byl největší pařmen. Na xboxu 360 odehrál všechny hry. I ty, které se mu nelíbily, nebo dokonce nikdy nevyšly. Ten děda měl vnuka, a rozhodl se, že mu sežene xbox. Tak mu sehnal xbox. A to je konec naší pohádky.
Pak jsem se narodil já…
Žblept. Fail.
Pak jsem spíš pošel. Závislost…
Ale o tom možná jindy. Pro dnešek ještě jen napíšu to, kvůli čemu tento článek píšu.
Nesuďte lidi prvním pohledem. U důchodců je to sice těžké, nehodit je hned všechny do jednoho pytle, ale věřte, že i mezi nimi se najdou vyjímky 🙂