Bojím se ve svém životě spousty věcí. Ani ne tak nemocí či toho, že si nenajdu normální holku a nebudu mít normální rodinu. Spíš neúspěchu v tom, co dělám. Myslím toho fatálního neúspěchu. Strašně nerad jsem závislej na jiných lidech. Řadu věcí si proto dělám sám. Jsem samolibej, arogantní, někdy se chovám jako svině – ale ve skutečnosti jsem v tom co dělám dobrej. Umím být i podporující, přátelskej a troufám si říct, že i spravedlivý vůči lidem. Kazí mi to ale zásadovost, slovíčkaření, touha po tom něčeho za každou cenu dosáhnout. Dnešní příspěvek je příběhem o tom, jak poslední dobou nezvládávám to, co chci … a snažím se najít cestu.
Indian přešel pod Zing.cz úplně
Po roce, co jsem poprvé kývnul Zing.cz projektu na spojení komunity a zavedení nové značky jsme se rozhodli postoupit dál. Ani moje redakce to nevěděla, co ve skutečnosti připravuju. Už od začátku jsem přemýšlel, jak Indiana do Zingu ponořit. Je to tedy můj nápad, moje vize, a má to jednoduchý důvod: sledovanost. Mít vlastní oddělenou stránku je super, ale my chceme vystupovat jako nejlepší video-tým na českém internetu. A to je pro budoucnost herního pořadu Indian to nejdůležitější.
Sledovanost každým dílem stoupá. Uplně každý díl má tendenci se na křivce zvětšovat, což je super. Nevysíláme jenom na Zing.cz, takže je to o to lepší. Mnozí si ale myslí, že tím Indian ztrácí nezávislost. Na první pohled ano. Ve skutečnosti šlo ve spojení Zingu a Indiana spíše o zázemí, které v rámci Zing.cz je naprosto pevné a nabízí možnost odkud se odrazit.
Nemusíme se starat o spoustu věcí. Registrace, administrace uživatelů, řada soutěží a spousta věcí pro komunitu Zingiana (vtipné pojmenování fůze dvou webů ;)), můžeme se skutečně zaměřit na to, co je nejdůležitější pro diváky … konečně na pořad. Zing.cz se za první rok vypracoval na jeden z nejsledovanějších internetových magazínů a spolu s ním i Indian je na pomyslném vrcholu. Řada lidí nám to říká, dokonce mi píše denně několik set lidí na ICQ, skype apod, jak se těší na Indiana… ale je tu jeden problém … já se na vrcholu necítím …
Z nějakého důvodu mi něco začalo brát ohromně energii. Zařizování nové „stěny“ a vybavení studia. Neustále připravování scénářů. Do toho ty provokace ze strany Indian vs. Replay – ačkoliv to bylo naprosto zbytečný a vyhrocený. Pak ještě další vyhrocení situace nového redaktora Indiana Chrise z Gamesite.sk mě jenom dorazila. Navíc fakt, že nemůžeme zaručit vysílání každou středu, ačkoliv jsem slíbil divákům, že to zvládnu zajistit mě JEŠTĚ VÍC DORAZILA a naštvala.
Bez řádné kamery, audiomixu a vysílacího času na serveru těžko můžeme něco udělat. Nevím, jak to lidem vysvětlit. Řada lidí vlastně ani nechápe, jak a kde pracuju. Že Indian vysílá na bázi dohody mezi mnou a PLAYzone s.r.o. – budu pro ně pracovat, zajišťovat cokoliv řeknou, na druhou stranu chci vysílat a dělat Indiana. Bohužel tahle dohoda se častokrát neplní. A mě to přestává bavit. Nejsem ten typ člověka, který by šel proti vedení firmy. Takže když se rozhodnou, že studio potřebují pro komerční věc – nemůžu bránit. Ani nechci. Chci aby PLAYzone vydělávala, protože pak budu vydělávat já a Indian pokračuje. Jenže takhle to nefunguje. Dlouho mi trvalo si to uvědomit. Spíš to vypadá, že po 3 měsíční pauze se snažím zachránit něco, co pomalu zachránit nelze.
Vysílat z domova nebudu. Šílený nápady.
Jsou zde naprosto šílený nápady. Například řada lidí nám říká: „Nepotřebujete studio. Sedněte si doma, zapněte web-kameru, nám to stačí … budeme se i tak dívat.“ Ale nevidí to, proč to dělám. Nechci dělat herní pořad bez pořádnýho zázemí. Proč bych se měl vydávat DOLŮ s kvalitou, když jsme konečně dosáhli HD vysílání? Chci aby herní pořad měl smysl. Přinesl informace. Nechci záznam nebo poloviční live vysílání, které bude připomínat amatérské začátky mnohých nových internetových hvězd.
Vzpomeňte si na vysílání před rokem. A poté se podívejte na Indiana nyní. Je to ohromný rozdíl. V dabingu recenzí. Střihu. Obsahově se Indian změnil taky. Je to ROK ustavičné práce nejen mé, ale i lidí v týmu kolem Indiana. Nic nejde udělat hned ze dne na den. Občas se nepovedl archív, občas vypadlo vysílání, porodní bolesti se překonali a teď to celé opustit je prostě tak nějak těžké …
A navíc? Fajn. Budeme vysílat z domova. A co internetová linka? Peníze navíc. Server na vysílání? Peníze navíc! Protože diváků je fakt hodně … v řádu tisíců na živé vysílání – jak mám asi sám bez firemních prostředků něco takového zvládnout? Živě rozhodně ne. Nové studio, které zvládne HD vysílání, zcela nové je cenově blízko k 300.000 kč a to je investice, kterou v týmu nedáme nikdy teď dohromady. A ani kdyby se udělala veřejná sbírka, tak to nevystačí na zaplacení nájmu za prostory a serverový čas … Živé vysílání pořadu Indian je tak v pasti.
A bohužel jenom pár lidí dělá něco proto, aby Indian zůstal živě. Nejvíc dělá Xzone (Zing.cz) logicky! A za to jim veřejně moc děkuji. Bylo by fajn, aby to lidi věděli. Bez Xzonea a tedy podpory Saixe, Mikyho a Honzy by Indian už neměl jinak smysl.
Indian je můj projekt. Myšlenka. Vize lepší herní komunity. Ta se vytvořila a je mi jedno, jestli mi někdo dává zásluhu nebo ne. Ono to funguje. Komunita žije. Neumírá. Ale díky Zing.cz se naopak rozšiřuje. Je to můj první skutečný projekt od roku 2002, který má neuvěřitelný úspěch nejen mediální, ale rovněž u samotných lidí. Fanoušci a diváci si ten projekt brání a mají ho rádi. Mám z toho radost.
Zároveň si uvědomuji, že se tomuhle nemůžu věnovat stále. Ne, pokud to nezačne pořádně vydělávat. Dělat to jako koníček pořádně ani už nejde – a fulltime práci taky ne. Současná situace u PLAYzone mi nedovoluje Indiana evidentně dělat volně jak chci. Kluci z týmu maturovali, já před rokem. Už to není ten studentský projekt, ale životní. Je velký otazník v tom, jak bude Indian vypadat do roka a do dne. Pokud něco neudělám, lidi se dřív nebo později rozprchnou. Nemyslím diváky. Myslím můj tým. Můj tým, který si bude muset najít práci. Bude dál chodit na vysokou. Budou mít rodiny, žít svoje životy.
Chci dělat hry
Strávil jsem od roku 2002 u PC víc než je zdrávo. Každý den řeším doprošování u herních médií, aby nám zaslali hry, nežádám žádné peníze, ale jenom přidání na seznam médií. Celé 4 roky existence Indiana nedělám nic jinýho, než se snažím získat prostředky na reklamu a všechny vydělané peníze vkládám do toho co dnes vidíte. Celé 4 roky se snažím o to, aby byl Indian každou středu od 17:00 živě … snažím se, ale je to vysilující udržet 4 roky tempo splňující: scénář, produkci, video-grafiku, střih, natáčení reportáží a vyjednávání sponzorů, reklamy, peněz, programování systému + do toho dělat normální práci u PLAYzone a tím si zajistit fulltime job. Výhoda? Flexibilní práce. Nevýhoda? Nemá hranice. Nevím, kdy můžu mít volno a kdy ne. Kdy jsem za něco placen nebo nejsem. Dělám to kvůli Indianovi a existenci mé osoby. Připadalo mi výhodné pracovat u PLAYzone a mít zároven Indiana – zdálo se být super to spojení jednoho místa. Jenže když to přestalo fungovat ze strany vedení, které není schopné nám 100% zajistit mít každou středu od 17:00 do 20:00 ready studio, tak se to moc těžko dělá. A ještě hůř vysvětluje pak takhle, aby to lidé, kteří o tomhle neví pochopili.
Můj cíl je ale jiný než dělat herní pořad. Životní sen. Už jsem si ho jednou s týmem vyzkoušel. Vydat PacIna minulý rok v říjnu bylo jednoznačné znamení čeho jsme schopni. Mediální poprask kolem naší hry byl velký a prodeje nebyly malé, ale bohužel ani nijak závratně vysoké. Z části za to mohla naše nezkušenost, z části chyba žánru. Taková hra se totiž velice špatně prodává. Je to nejčistější vyjádření undergroundu v čechách a to se mnoha lidem nelíbí. Navíc warez. Co víc říct?
I tak to ale chci zkusit. Chci dál dělat hry. Tentokrát už pořádnou produkci. S týmem připravujeme už teď několik nových projektů. Narazili jsme ovšem na to, že nás Indian brzdí. Nemůžeme dělat obojí. A tak přemýšlíme, jakým směrem Indiana poslat, aby zůstal a neovlivnil ho fakt, že Fiola, Bedikk, Zoom, Raito – teda polovina jádra redakce budou dělat něco jiného a nebudou se moci věnovat Indianovi.
To je to, z čeho jsem smutný a nevím, jak to vyřešit. Ale tak, jak se říká … byly jsme už ve větších problémech, tohle vyřešíme taky. Respektive vyřeším. Stejně jde o to, s čím přijdu a řeknu týmu jak bude. Já hlavně vidím, že za poslední 4 roky jsme se naučili hodně věcí. A to je to hlavní.
Nechci od projektů utíkat
Zkoušeli jsme už pomalu všechno. Nabízeli jsme Indiana do televize. Jiným investorům. Hledali jsme sponzory. Nikdo nemá o to zájem. Takže lze Indiana dělat jenom na úrovni „studijního“ projektu. Snažili jsme se to protlačit dál. Nelze se potom divit, že lidi přijdou a říkají: „Jak to, že zase není Indian? Jste hovada! Jsem naštvaný že nevysíláte!“ – berou to jako seriozní věc, naprosto rovnou s jinými herními pořady. Což je dobré znamení, protože to funguje. Špatná zpráva je, že zkrátka v česku už jsou peníze na jiné projekty rozebrané. A za celé 3 roky jsem se nedostal dál, než: „Tady vám dáme ceny. Uděláme nějakou akci… ale peníze, od nás nečekejte…“, což je pochopitelný a je to škoda.
Vůbec bych se totiž nebránil přilepit na Indiana třeba značku nějakého hardwaru. Podobně jako to využil Intel, který nám poskytnul zdarma nejsilnější procesor i7 na trhu pro nový počítač, který se ale stejně musel zakoupit :). Takže stejně je tam spousta investic. Vždycky. Tudíž samotná redakce vidí maximálně hry. Jak dlouho to tak může fungovat? Asi do té doby, dokud peníze nezačnete skutečně potřebovat.
Neberte tento příspěvek jako kapitulaci. Nebo jako potvrzení mého blížícího se konce účasti na projektu Indian … spíš to berte jako něco, s čím se svěřuju komunitě, kterou mám rád a chtěl bych, aby mě podpořila – protože kdo jinej, by to měl pochopit, než právě vy, kteří třeba s námi jste bok po boku projektu třeba už i dýl, než 4 roky … schválně, kdo z vás zná projekt VelkejChytrák? Freeware World? Nikdo? 🙂 Kdo zná, tak ví … že se vždy řešení najde. Věřím, že to zde taky dobře dopadne. Jenom to chce přežít ty nespolehlivý věci okolo… jako že nebudeme vysílat každej týden, což neovlivníme, nebo fakt, že třeba Indian změní formu uplně… (upřímně, to živé vysílání začíná být spíš na obtíž, viz chat., častokrát nestíháme ani číst)…
