Na Zingu se již nějakou dobu potkáváme a až na pár výjimek toho o mně nikdo moc neví. A jelikož sem tam spáchám nějaký ten článek asi by nebylo úplně od věci, kdybych se trochu představil. Přeci jen je určitě příjemnější, když aspoň vzdáleně tušíte, kdo že vás o ten drahocený čas pravidělne okrádá.
Boring crap
Z kterého konce to ale vlastně vzít? Asi pěkně od podlahy! Jmenuji se Daniel Kremser a na internetu vystupu pod růpznými mutacemi přezdívky WoLf. Sem tam s přídomkem Cz a sem tam zase ve zkomoleném pořadí písmen. To když už je ta klasičtější verze zabraná. Potkat mě můžete v krásné vízce jménem Frýdek-Místek nedaleko Ostravy, kde taktéž studuji na šestiletém všeobecném gymnáziu. To už by asi tak z těch úvodních nudných řečí bylo všechno. Vlastně jsem nedávno dovršil sedmnáctý rok života a za půl roku a něco už holt budu dospělý. Ale nějakou přehnanou oslavu zrovna nečekejte, na alkohol a bujarou zábavu mě totiž zrovna dvakrát neužije.
Amazing entertainment
Svůj volný čas, pokud teda zrovna nějaký vůbec zbude trávím velice jednotvárně. Na nějaké přehnané sportovní aktivity většinou nemám chuť (nebo se nikdo nechce přidat) a tak často končím s knížkou v ruce nebo u klávesnice hezky pohodlně rozvalený v křesle. Z toho čtení asi budou pramenit i docela vysoké nároky na scénář, které obzvláště u her vždy uplatňuji. A co, že to čtu především? V podstatě vyhledávám jen pár žánrů a autorů. Své místo u mě mají Dan Brown, James Rowlins a podobní, jež se nebojí mixovat fakta s fikcí a celé to okořenit pořádným příběhem s kriminální zápletkou. Nedávno jsem taky přesedlal na nějaké to sci-fi. Ovšem kdo by čekal klasiku typu Star Wars bude zklamán. (I když, hned po Mass Effectu to asi napravím.) V těhle světech totiž tristně tápu, však někteří by mohli vyprávět. Za to jsem ovšem objevil úžasné knihy z prostředí Azerothu, za což určitě děkuji Olomerovi, kterýž mi nyní slouží jako veřejná knihovna. Nikdy bych něvěřil, že i takovéhle fantasy může být zábavné. Ale čestné místo v mojí knihovničce náleží hlavně Evanu Wrightovi a jeho knize Generation Kill. Právě válečné memoáry jsou totiž asi tím druhým žánrem, na který mě vždycky spolehlivě utáhnete.
Kdo by to řekl, poměrně elegantně jsme odskočili na filmovou a televizní tvorbu. Můj oblíbený kanál HBO totiž mimo jiné právě Wrightovy příhody sfilmoval do velice pěkné a vyvýžené minisérie. Kromě seriálů HBO, jako jsou Pacific, Band of Brothers nebo třeba noví Borgiové sem tam zkouknu i tvorbu kanálu Syfy. Holt fanoušek Stargate nebo Sanctuary. Dokonce se mi podařilo k Sanctuary přitáhnout i zdejšího čtenáře, jenž si v záchvatech bláznivé prostoduchosti pořizuje F2P Age of Empires za 5 stovek.
Co se filmů týče, definoval bych to výrazem děs a bída. Nejen, že se na film co dávají klasicky v telce kouknu jednou za půl roku, ale jsem dost líný si ho třeba i stáhnout. A jaký, že je podle mě ten nejlepší? Jasně, že Fincherův a Sorkinův Social Network, jenž dokázal z ničeho uvařit dokonalé dílo.
… zde pokračujte v psaní …
Hudbu radši nechám stranou. Stačí, že si sem tam pustím Two steps form hell, Immediate music nebo Hanse Zimmera. Jo a sem tam taky nějaký ten náhodný song, co mi pošle dobrák na Skypu. Jinak mě ale tohle zábavní odvětví zcela míjí.
Insufferable man
Většinou se snažím s lidmi vyjít a pokud je moc neznám, docela se mi to i daří. V jádru nejsem zrovna konfliktní osoba a nějakým větším střetům se spíše vyhýbám. Problémek se začne vyskytovat, když už s dotyčným nějaký čas strávím, respektive on se mnou. Jsem totiž v jádru docela otravný jedinec. Vztahovačný a marginální zbytečnosti často řešicí. Až se divím, že to se mnou někdo vůbec vydrží. Takže thx friends!
Na druhou stranu si troufnu říci, že jsem docela dochvilný a určitě ne lenivý. Vždycky se snažím udělat maximum práce co nejdříve a taky rád pomůžu druhým, pokud teda zrovna mohu. Vlastně jsem hodně konformní člověk a „NE“ neříkám zrovna často.
Games, and again only those games
Tohle je přeci jen herní web a herní blog, tak se pojďme podívat na to hlavní, a sice na naše milované gamesy. Ale ještě předtím se sluší zmínit, že jsem prozatím pouze PC hráč a konzolové hraní pozoruji spíše z povzdálí. Přesto mám slabost pro filozofii Nintenda a v poslední době si mé sympatie získal i XBOX 360 spolu s Kinectem.
Ruku v ruce s mým obdivem Nintenda jde i slabost pro neotřelé nápady Shigera Miyamoty a kdo nemůže milovat Petera Molyneuxe. Když nic jiného, vždycky se nad jeho výroky skvěle pobavím a přeci jen, je to sympatická legenda.
Ale dost už chození okolo horké kaše, co sakra ty hry? Tak největší srdcovkou jsou jednoznačne Heroes of Might and Magic a Tomb raider. Hry mého mládí, na které jen tak nezapomenu. Ostatně u šestých Heroes mě možná i někdo v budoucnu potká a minout obrozenou Laru by nebylo nic jiného, než smrtelný hřích.
Kromě těchto dvou značek, které si prostě nikdy nemohu nechat ujít nejsem nijak přehnaně žánrově vyhraněný. Jediným k čemuž zrovna netíhnu budou závodní hry. Kroužit pořád do kola není zrovna to pravé ořechové. A vlastně ještě onlinovky, ovšem to jest dáno hlavně tím, že s nimi zatím nemám téměř žádné zkušenosti. Do nedávna jsem byl taktéž velkým fanouškem série Assassin´s Creed, což ale po Bratrstvu rychle vzalo za své. Oproti tomu jsem nedávno propadl kouzlu krále RTS strategií, a sice Starcraftu II.
Možná se vám bude zdát divné, že herní redaktor má na HDD pouze jedinou hru. Dobrá, možná jich je tu více, ale dennodenně momentálně klikám pouze na ikonku s názvem League of Legends. Proč, tak to jsem popsal v mém předchozím příspěvku.
Jejda, málem bych zapoměl ještě na jeden druh her, které mě provázejí již od nepaměti. Vzhledem k mé zálibě v literatuře s lehkou military tématikou to nemůže být nic jiného, než Battlefield, Medal of Honor a Call of Duty. Kterou mám radši si radši nechám pro sebe. Stačí , že zvláštní místečko u mě má poslední Medal. Ona totiž každá nabízí něco.
So this is me
To by myslím mohlo stačit. Můžete mě navštívit, víte co čtu a na co koukám v telce, ale především víte co hraju. Víc toho snad ani vědět nechcete a nebo to jednoduše nechcu říct. Pokud jsem na něco zapoměl tak fakt sorry, chybovat je prostě lidské!