Ačkoliv druhý PCčkový Zaklínač se už dávno v našich mechanikách prohání o sto šest, ten konzolový (ukořistil si ho jenom a jenom Microsoft) stále ještě v kancelářích CD Projektu vzniká. A mě osobně nenapadlo si toto ukrutuně dlouhé čekání zkrátit jinak, než zhodnocení jeho počítačového bratříčka, protože u něj se mi stalo něco vážně zajímavého.
Po smutně dlouhé době mně nějaká hra vyrazila dech a já znovu zažil ten nádherný pocit z dob, kdy jsem s PC hraním začínal. Že se mi to ale stane zrovna u polského Zaklínače 2, tak to jsem opravdu nečekal. Nechápejte mě prosím špatně, prvního Zaklínače si vážím a považuji ho za velmi kvalitní RPG. Problém je ale v tom, že mě nikdy nedokázal vtáhnout do hry. Ani pořádně nevím, čím to je. Možná podivně nastavenou kamerou, nepraktickým ovládáním, nepochopitelně odfláknutým českým dabingem hlavní postavy, ale vždy po dohrání úvodní části jsem hru musel vypnout. Zkoušel jsem tento podivný jev několikrát s odstupem času překonat, ale ne! Hra mě nikdy nebavila. Druhý díl je ale naštěstí úplně jiný. Vím, že se to jistě nebude líbit pěkné řádce fanoušků původní hry, ale já jsem opravdu rád. Zaklínač II dokazuje, že v polském studiu CD Projekt RED ví, jak zaujmout i hráče, jenž k fanouškům původní hry nepatří.
GERALT Z RIVIE
Připravte se na pokračování příběhu profesionálního zabijáka příšer a ochránce lidí před stvořeními chaosu. Zaklínač II začíná tam, kde první díl skončil a ukazuje, že ani dnes není královský žánr RPG mrtvý – ba naopak, předvádí ostatním studiím, jak se to má dělat. Tentokrát ale začínáme ve vězení… cože? Vězení? Působí to už trochu ohraně. Ve vězení začínáme klasicky v sérii The Elder Scrolls, ne? Dobrá, i v druhém dílu Two Worlds a spoustě jiných RPG, ale přece jenom tu je jistý rozdíl. Geralt je totiž obviněn rovnou z vraždy samotného krále Foltesta a proto je i vyslýchán, což poskytuje hře dokonalý úvod.
zde totiž učiníte své první rozhodnutí, které ovlivní následující děj – je ale doufám jasné, že se děj druhého Zaklínače nebude odehrávat pouze ve vězení. To by nás asi moc nebavilo, tím spíš, kdyby chystaná poprava zkrátila děj na nutné minimum. Z vězení se Vám tedy podaří uprchnout a Vaším cílem bude samozřejmě chytit skutečného vraha a očistit tak své jméno. Jednoduchá myšlenka, která tu už mnohokrát byla (osobně doufám, že si ji už nějaká ovocnářská firma nepatentovala) a mnohokrát ještě bude. Vždy je to důležité zpracování, a v něm mám mnohem radši kvalitně zpracovaný klasický příběh, než za každou cenu originální nesmysl. Samotnému příběhu se však pokusím věnovat čistě okrajově (ačkoliv při jeho rozsáhlosti by asi nevadilo, pokud bych něco málo prozradil). Tato hra je totiž přímo stvořená pro to, abychom jí začali po dohrání hrát znovu -pokaždé totiž může vypadat jinak.
SVĚT ZAKLÍNAČE II
Svět Zaklínače II je prostě nádherný… teda co to vykládám, není vůbec nádherný! Je odporný, špinavý a krutý, je plný chudoby, smrti a rasismu. Po zapnutí Zaklínače II rychle zapomenete na pohádkový svět, po kterém hopsají malý králíčci a medvídci se srdíčky na bříšku rozdávající lásku a štěstí kolemjdoucím elfům. Tohle je středověk tak, jak má vypadat – tedy doba, ve které by jste určitě nechtěli žít. Zaklínač II byl explicitně vyvinut pro dospělé publikum a to nejenom kvůli návštěvě nevěstince a dalším erotickým scénám, jak se tomu u některých titulů stává. Vývojářům se totiž podařilo dokonale ztvárnit svět, který žije svým vlastním životem. Potkáte tu spoustu různých ožralů a špinavých nevzdělanců, kteří velmi rádi berou právo do vlastních rukou, uchylují se k rasismu, či dokonce na vás i útočí – jen aby se sami cítili o trochu líp, protože tu je přeci spousty lidí, kteří touží po moci a nestydí se pro to udělat cokoli.
Ale však to známe, i dnes jsou na vysokých postech lidé spojení s krajní pravicí a dalším primitivismem (to ale necháme dennímu tisku a bulváru, abychom se nezdržovali). Svět Zaklínače II je plný malých drobností, kterých si třeba ani nevšimnete, ale nádherně dokreslují atmosféru. Jistě Vás naštve, když Vás někdo na ulici nazve mutantem, kterým sice jste, ale znáte to… .Všechny postavičky působí zcela přirozeně, a co je hlavní, nepotkáváte donekonečna ty samé postavy. Osobně mě ale skutečně překvapily krádeže v domech. Z Oblivionu a jiných RPG jsem zvyklý na plížení a útěky před strážemi, avšak tady ne. Člověk jednoduše vejde do domu, prošmejdí co se dá a jde v klidu dál.
RED ENGINE
První Zaklínač, k mému velkému zklamání, vsadil na osvědčené technologie, a tak byl celý postaven na klasickém Aurora enginu od studia Bioware. Vypadalo to sice docela slušně, ale upřímně řečeno, žádná sláva. Druhý díl se naštěstí zařadí mezi grafické skvosty tohoto roku – CD Projekt tentokrát vsadil na vlastní zbrusu nový engine, nazvaný jednoduše RED. I tak se ale využívaly technologie, které prostě fungují, a tak se zde setkáme například s oblíbenou technologií Havok (pro fyziku) nebo technologii SpeedTree (k simulaci stromů) – no a tak bych mohl i pokračovat. Důležité ale je, jak to všechno vypadá. Opravdu je nutné to napsat? Je to prostě nádhera a pokud si hru nezahrajete na plné detaily, přijdete o hodně.
Hra světla a stínu (mimochodem veškeré stíny jsou renderované v reálném čase) vypadá prostě nádherně. Ze hry přímo sálá filmový nádech, což se naštěstí u lepších her pomalu stává dobrým zvykem. Pěkně provedené je i rozmazání okolí při pohybu postavy, a čeho jsem si všiml hned na začátku jsou textury. Už nemusíme čekat na balík HD textur, jako u Dragon Age, nebo Oblivionu – není to prostě potřeba. Určitě si všimnete toho rozdílu ve zpracování oblečení, okolí a u všech předmětů. Možná je to tím, že hra vyšla nejdříve na PC, čehož si opravdu vážím (na verzi pro Xbox 360 se tvrdě pracuje, jak už jsem ze začátku naznačil, avšak port pro PS3 bohužel není v plánu). Trochu smutný je ale fakt, že hra nepodporuje moderní technologie z DirectX 10 a 11, které by mohli hru trochu zrychlit a lépe optimalizovat. O to větší si ale vývojáři zaslouží uznání, protože to, co vytvořili na stařičkém DirectX 9, je zázrak. Zaklínač II se jednoduše zařadil mezi grafické skvosty.
SOUBOJOVÝ SYSTÉM
Jistě Vás bude zajímat samotný soubojový systém. I tentokrát bude založen především na dvou mečích – na klasickém ocelovém a stříbrném, jež je na různé potvory. I když zaklínač není mág, něco málo z magie zde najdeme, a to klasicky v podobě znamení. Samotný soubojový systém se přitom změnil, a to vážně dosti – příznivci prvního dílu asi moc nadšeni nebudou, ale já si přesto myslím, že se povedlo vytvořit další skvost, ve kterém opravdu nejde jenom o to co nejvíce klikat, ale hlavně taktizovat, zasáhnout nepřítele v ten pravý okamžik, uhýbat, uskakovat a blokovat útoky – to vše s kombinaci se znameními. Vše samozřejmě závisí na nastavené obtížnosti, takže zatímco se při té nejlehčí pořádně zapotíte asi jenom jednou, na těžších jistě nebudete jenom slepě mačkat tlačítka myši.
V každé nové lokaci navíc najdete obchodníky s zase trochu lepší výbavou, a tak si budete kupovat lepší meče a zbroj, stejně jako pasti, ingredience a prostě vše, co by takový správný obchodník měl mít na skladě. Osobně bych asi víc uvítal systém z Oblivionu, kde v každém městě byly obchody klasicky rozděleny (neskrývám fakt, že se těším na Skyrim – obzvlášť, když má být pro PC v češtině). Na druhou stranu obchodníka většinou snadno najdete a i orientace po městech není velkým problémem. Trochu jsem se ztrácel jenom v trpasličím městě, ale to je spíš nějaký osobní problém, protože jsem zažil podobný karambol i v trpasličím městě v Dragon Age. Jak si ale na novou výbavu vydělat?
DROBNOSTI A VEDLEJŠÍ AKTIVITY
Ve městech je pro nás připraveno velké množství vedlejších aktivit, a tak se nikdy nebudeme nudit. Určitě vždy zajděte do místní hospůdky, kde se můžete účastnit rvaček a vydělat si nějaké to kapesné – a bude toho mnohem víc, jen se nechejte překvapit, protože hospody Vám nabízejí obecně pěknou dávku zábavy. Za samozřejmost považuji zaklínačské kontrakty na vyhubení nějakých potvor, které můžete jako správný zaklínač plnit, stejně tak jako nemusíte. Nic nebude ale tak jednoduché jak se zdá, a tak nepůjde o otravné questy typu ´běž tam, zabij určitý počet nepřátel a přines nějakou část jejich těla´ – to by si pak člověk vzpomněl na hodiny strávené v LineAge II, kde zabíjel potvory né-tak-zrovna nenápadně připravené přímo k tomuto účelu, které vždy jen tak postávali na svých místech a procházeli se v nejbližším okolí.
Zde vše působí naprosto přirozeně. Jednou dokonce budete hledat obchodníka, který by za zabití konkrétní stvůry zaplatil, ale to už bych Vám prozradil moc. Je jenom na Vás, jestli půjdete jenom po hlavní příběhové linii, a nebo jestli si hru prodloužíte plněním různých vedlejších úkolů (které mají naštěstí svou úroveň a tak si nepřipadáte jako ve hře). Ale vždyť znáte, jak dovedou být questy otravné a umělé – pěkně to předvedl poslední Gothic (hehe, koukám, že se do něj budu trefovat ještě pěkně dlouho). Je ale těžké srovnávat druhého Zaklínače s ostatními RPGčky. On má prostě svůj nezapomenutelný styl, přijde mi pomalu jako trochu jiný typ hry. A to je jedině dobře, člověk totiž na takový titul jen tak nezapomene.
VÝVOJ POSTAVY
Nezbytným prvkem každého dobrého RPG je sbírání zkušeností a vylepšování jednotlivých schopností. Ač se mi osobně líbí více přirozený způsob z TES IV: Oblivionu, kdy se vaší postavě vylepšují automaticky ty dovednosti, které využíváte nejčastěji, i klasický způsob rozdělování dovednostních bodů má své kouzlo. Své schopnosti vylepšujeme v poměrně přehledném a pěkně zpracovaném stromě, který je rozděluje do čtyř větví. Nejprve se zaměříte na tu základní, nejkratší větev, ve které najdete základní atributy jako je síla, odolnost nebo třeba výdrž. To hlavní v sobě ale ukrývají další tři větve, kde si prostě budete muset vybrat, zda se chcete specializovat na šermířství, znamení či alchymii.
Můžete tyto větve samozřejmě i kombinovat, ale dovednostních bodů je málo, a tak si pravděpodobně vyberete jenom jednu z nich. Během jednoho dohrání samozřejmě nevyzkoušíme ani zlomek toho, co hra nabízí, a tak dotáhneme k dokonalosti ani ne jednu z nabízených větví. Hra nás tak znovu pobízí k opětovnému dohrání, což nelze jinak, než doporučit – bude totiž pokaždé jiná, a tak Vás zabaví na další hodiny. Osobně také doporučuji plnit vedlejší úkoly, protože zkušeností není nikdy dost. Stejně si ale myslím, že Vás bude spíše zajímat morální vývoj postavy, daný více jednotlivými rozhodnutími, a tak Vás po dohrání hry bude těšit hlavně to, co si Geralt z Rivie prožil, než to jakého levelu dosáhl.
CELKOVÉ HODNOCENÍ
Zaklínač 2 je hra s vlastním a hodně výrazným stylem, na kterou jen tak nezapomenete. Je plný intrik a politiky, plný špíny, krutosti a tvrdé reality. Dech Vám jistě vyrazí nejedno krásné panorama, provedené ve skvostné grafice. Je prostě vidět že do toho dalo polské studio CD Project RED úplně vše. Pokud máte RPG rádi, doporučuji hru koupit, nemůžete prodělat. Dlouho jsem přemýšlel nad konečným hodnocením a rozhodl jsem se, že zcela výjimečně hře udělím 98%. Samozřejmě nic není dokonalé, ale nenapadá mě v tomto roce zatím žádná jiná hra, co by si tak vysoké hodnocení zasloužila.
Recenze
Recenze Zaklínač 2: Vrahové králů
Líbí se nám
- Vynikající příběh
- Nádherná grafika
- Spousta možností a dějových linek
- Celkový dojem
Vadí nám
- Uspěchaný konec
- Trochu omezený pohyb po městech