Zrovna nedávno jsem projížděl svůj blog a koukal na starší články, až jsem dojel k tomu úplně prvnímu a všiml jsem si, že už to bude rok, co jsem tu s Vámi, co se snažím psát o hrách. Ze začátku jsme se většinou neznali, a tak jsem si řekl, že nejdříve nějaké články o hrách napíšu, a pak teprve napíšu něco o sobe.
Už je to rok, a tak je nejvyšší čas, se zde podle místních zvyků představit. Na několika následujících řádcích se Vám pokusím napsat něco o sobě, přiblížit své názory, ukázat své oblíbené hry. Věřím, že zdejší blogy jsou hlavně o lidech, kteří je píší. Proč bychom jinak četli recenzi na hru, která byla zrecenzovaná profesionály už v den vydání? Je to jednoduché, uživatelské recenze mají své kouzlo, mají hodnotu toho kdo je píše.
Kde jen začít…
No, začnu asi od plného začátku. Narodil jsem se v jedné skoro rozpadlé nemocnici, dnes známé jako FN Motol, za bouřlivé noci, někdy před čtyřiadvaceti lety v komunistickém Československu. Tehdy jsem díky pazourku a kožešinovým rukavicím místního porodníka poprvé spatřil světlo světa a právě tehdy můj geniální mozek začal spřídat plány na ovládnutí světa. Říkal jsem si, když může národ poslouchat Jakeše, proč ne dítě? Vše se ale ubíralo trochu jiným směrem a já byl zanedlouho nucen chodit do základní školy, kde jsem se naučil několik velmi užitečných věcí. Například jsme se museli učit, a to pozdeji i k maturitě, seznam spisovatelů a jejich děl – což je asi tak praktické, jako naučit se seznam herních studií a jejich her, prostě název hry je k ničemu pokud jí člověk nehrál, stejně tak jsou k ničemu názvy knih, které člověk nečetl. Poté následovala střední škola, přesněji strojní průmyslovka se zaměřením na strojírenství a výpočetní techniku. Po maturitě jsem začal pracovat ve státní správě, kde jsem bohužel dodnes. Málem bych zapoměl, jmenuji se Petr Záleský a na internetu vystupuji pod vtipnou přezdívkou Raccon – což znamená špatně napsaný mýval. Bydlím v krásném městě jménem Praha, kde bych chtěl žít i nadále. Nechám ale povídaček o mém žalostném osobním životě a napíšu, jak jsem se vůbec k počítačům a hrám dostal.
Já a hry
Mou první herní konzolí se v devadesátých letech stal PolyStation a ne, není to překlep. V devadesátých letech minulého století to byl hit! Samozřejmě v té době jsem nevěděl nic o existenci Sony Playstationu či jiných orignálních konzolí, měl jsem prostě videohry. Samozřejmě později jsem se dozvěděl, že Super Mario není dílem geniálních vietnamkých trhovců, ale to už byly videohry stejně rozbyté, protože spolehlivost nikdy nepatřila mezi silné stránky těchto výrobků. Delší dobu jsem se pak hraní nevěnoval. Svůj první počítač jsem totiž dostal až v roce 2002 v prváku na střední škole. Nemůžu si ale stěžovat, zrovna vyšla legendární Mafie, a tak se stala mou první plnou hrou, co jsem na PC hrál. To už v člověku nějaké vzpomínky zanechá. Dokonce jsme se jí se spolužáky rozhodli předabovat, což sice dopadlo velmi slušně, ale zveřejnit to prostě nešlo. Od té doby jsem hrál spoustu velmi zajímavých her, a k těm nejlepším se ještě v tomto článku vrátím. Na počítači jsem samozřejmě jenom nehrál, ale věnoval jsem se ii jiným aktivitám. Teď samozřejmě nemluvím o pornu, které bylo dostupnější než kdykoli před tím, mluvím o vlastních webových stránkách, a že jich nebylo málo.
Já a web
Myslím, že to bylo v prváku na střední škole, kdy jsme se učily psát webové stránky v HTML. Hned jak se mi první z nich povedla, naprosto mě to uchvátilo. Netrvalo dlouho a začal jsem psát svůj vlatní web, zbíral jsem zkušenosti spolužáku a zkoušel, jak se co dělá. Z těch větších projektů zmíním stránky LineAge ][ Forver, které byly o korejské MMO hře Lineage 2. Ohlasy byly dobré a stránky fungovali, až do rekonstrukce stránek Lineage.cz, pak už můj web nebyl potřeba a tak byl zrušen. Pak následoval projek mazdy.ic.cz, který byl o japonské automobilce Mazda. Ten jsem po nějaké době také otevřel kvůli nesnášenlivosti mazda klubu. Dlouhá léta jsem na internetu nic nepublikoval, až jsem si nakonec založil blog na webu zdarma. Ten mi ale taky moc dlouho nevydržel, protože se zrovna na zingu spouštěla sekce pro blogy a s tou se blog na wzku nedal srovnat. To co mě nadchlo byly čtenáři. Nejen že jsem začal publikovat články jak jsem chtěl, ale dokonce to někdo četl. Úžasný pocit. Po nějaké době mě dokonce kontaktoval Jaker a já jsem se stal členem redakce Czenu. Splnil se mi tak můj sen, dobře chtěl jsem dělat v Levelu, ale to je jedno.
Konzolista nebo PC hráč?
Debaty PC vs. konzole většinou nedopadají dobře. Mistrem v tomto ohledu byl a vlastně stále je DDWorld, který je orientovaný na PC a taky hlavně na AMD. To by samo o sobě nebylo špatné, protože i já jsem především PC hráč a mám raději AMD – ATi. Promazávat ale příspěvky ve prospěch jedné strany je prostě nechutné. Abych ale odpověděl na otázku, jsem PC hráč ale konzole mi nevadí. Zhruba rok jsem měl doma konzoli Microsoft XBOX 360 a byl jsem docela spokojený, bohužel hardwarově je PC už někde úplně jinte, a tak netrpelivě očekávám nástup další generace konzolí. Konzole jsou už na maximu svého potenciálu a občas je až zázrak, co z nich vývojáři jsou schopni vyždímat. Trochu se ale divím Sony, výrova PS3 podle všeho není kdo ví jak výdělečná, a tak bych spíše pochopil včasné výdání levnějšího a modernějšího nástupce. Než se tak ale stane zůstanu PC hráčem, poslední dobou se mi zalíbil Steam, ale o tom až jindy.
Mé nejoblíběnější hry
Teď uvedu jenom několik mých nejoblíbenějších her, které se mi natrvalo vepsaly do paměti.
Co mám rád a co ne?
Jenom ve zkratce shrnu co mám na tomto světě rád a co ne. Mám rád automobily Aston Martin, i když vím že je nikdy mít nebudu, mám rád křidýlka z KFC, cheeseburgera z mekáče, jakékoli jídlo z hospody U Škopů v Hlubočepích, jste špička. Mám rád sérii The Elder Scrolls, Need for Speed a Test Drive. Nemám rád nesnášenlivost, zjednodušování a paušalizovní, nesnáším rasizmus a komunismus, mám rád Star Trek a Hvězdnou bránu, vážím si přátel a miluji svou přítelkyni. To je asi tak všecho, co chci aby jste o mě věděli.
Zing a já
Otevření blogové sekce zde na Zingu se pro mě stalo jakýmsi zlomem. Konečně jsem začal dělat to, co mě opravdu baví, a co víc někdo to po mě taky četl. To mi dodalo náladu a energii k dalšímu psaní. Nic nepotěší tak jako komentář pod článkem. Za ten rok jsem tu poznal opravdu zajímavé lidi a skvělé autory jako je například: Jaker, XJ-0461 = Clank, WoLf-Cz, vernys, Ctira.d, Fildus a mnoho dalších. Proto je Zing.cz tak dobrý, díky skvělé redakci a právě takovým to blogerům a návštevníkům. Proto se tu cítíme jako doma. Je tu snad někdo kdo si zing každý den neotevře, když má chvilku?