Když absolutně nebudeme brát v potaz fakt, že jsem R&C fanboy jak Brno (snad alespoň někdo to má v hlavě v pořádku a všímá si nicků… :)), a že skoro v každém třetím příspěvku se do světa snažím vyřvat fakt, jakou mám v teenagersovském slangu ‚obrovskou natěšenost‘ na nejbližší přírustek do téhle plošinové série, rád bych se vás, naprosto neutrálně, na něco zeptal. Všimli jste si (nejenom tady, nepříč herní scénou – kromě off. page Insomniacu) v nedávné době širší novinky nebo dokonce i článku o All 4 One? Odpověď má pouhá dvě písmena a rovnou mohu prozradit, že ANO to není. Nechci si vůbec stěžovat – to už jsem se naučil brát s obrovskou rezervou (BF3 podzim prostě vede), pouze chci poukázat na jeden vskutku zajímavý fakt. Stejně potichoučku přišla i beta. Neohlášená, nečekaná a pouze pro předplatitele PlayStation Plus.
WARING! SPOILERT ALERT! Možná se mezi vámi nachází rýpači a neznalci, co ještě nezřeli ani jedno gameplay video, takže vás varuji. Následující článek může obsahovat malé, velké a střední spoilery. Pokud nechcete přijít o zážitek, zhodnoťte článek desítkou a odejděte chodbou vlevo. Záchody jsou napravo.
Intergalactic tool of justice award
Přesně tak, po kratší odmlce jsem se rozhodl vás opět potrápit několika výplody mé zvrácené mysli, a aby bylo umrání ještě víc bolestivé, vybral jsem si zrovna All 4 One. Nicméně, byl to vážně obrovský shluk okolností a náhod, že jsem se o probíhající betě vůbec dozvěděl. V době před usednutím části oné mladší populace do mučíren, křesel pod proudem a koncentračních táborů (jop, tomuhle systému se později začalo nadávat škola), jsem se po našem krásném hlavním městě pohyboval s celkem tučným finančním obnosem. No, a jelikož vydřiduchové od všemožných herních společností nejsou schopni nacpat veškerý herní obsah do jednoho Blu-ray disku (that’s right, f*ck DLC!), rozhodl jsem se na PSN lehce nasytit mojí virtuální peněženku. Tahle možnost zvítězila dokonce i nad všemi opěvovaným druhým Portalem.
Tedy, když už jsem na půdě Helganu pobíhal po nových mapách a úspěšně rozlousknul prapodivné zmizení mistra Da Vinciho, všiml jsem si, že se mi na účtu stále povaluje cca. pětistovka. No, a když mi ani jeden z freindů nedokázal poradit, kam peníze zahrabat, rozhodl jsem se podívat do sekce trojměsíčních či ročních předplatitelů – sektářů, kteří svému cejchu začali přezdívat PS+. Trošku jsem listoval v jejich verbovacích nabídkách, ačkoliv jsem nátlaku být lepší než ostatní podlehnout nechtěl. To se ale několik vteřin na to instantně změnilo, když se mi na tváři rozrostl široký úsměv – souběžně s tím mě však začala užírat otázka ‚jaktože o tom ku*va nevim?!‚
Položka, která mi ale totálně vyrabovala můj herní seznam pro následující týden (správně, žádný takový seznam nemám), byla pojmenována prostě ‚Multiplayer Beta Trial‘, ačkoliv obrázek jí prezentující mluvil snad sám za sebe, o jaký titul že se jedná. Velikost představovala poměrně velkou číslovku (3GB je 3GB), ale zároveň to na betu podobně epického titulu není nijak překvapující (já vím, že i BF3 mělo míň, ale…). Ty trýznivé hodiny stahování a čekání jsem chtěl strávit na ulicích Paradise City, ale nejsem si jistý, jestli jsem vůbec vyšel z hlavního menu – mé smysly však asi po čtyřech nastražila tabulka ‚Download complete‚. No, a mně se splnil jeden ze snů (ne, Británii jsem ještě nezničil… zatím). Vítězoslavně otevřít ten posvátný soubor a majestátně prohlásit ‚HELL YEAH!‚.
When I get down from here, I’ll rip you in half!
Po tom, co jsem si odbyl několik log vývojářů a nesmyslných keců typu ‚take regual brakes… bla bla bla… consult with doctor… yadie yadie da… u mad?… bla bla bla‘ na mě konečně vybaflo logo hry. Ačkoliv jsem zrovna v otázce All 4 One masochista, před podrobným rozebíráním nabídek v menu bych vás rád ještě ušetřil. Jen podotknu, že před vůbec možností si zahrát byla nutnost připojení k serverům, což znemožňovalo si betu ponechat ve stylu dema – prostě jí neupdatovat a těch pár levelů hrát v offlinu (uznávám, že nutnost připojení k serveru je u většiny betaverzí, ale co mě má pamět neklame, tak třeba v betě Killzone 3 byla možnost stále hrát v Botzone). Soooo, mé koumání jsem chtěl započít na levelech v singlu, pouze s výpomocí AI – bohužel jsem nebral v potaz, že se jedná o čistě multiplayerovou betu. Naštěstí pár šikovných uživatelů se podělilo o svojí okliku tohodle systému, které jsem využil i já a připravil se na průzkum planety Magnus – domoviny hlavní záporáka, Creature Collectora.
Ještě před podrobným rozpipláváním herní náplně bych rád zmínil mapy, na kterých byla možnost s přáteli uvrhnout několik stovek robotů do temného zapomnění. Obě dvě jsou fanouškům titulu (nebo alespoň odběratelům Machinimy či pečlivým čtenářům Zingu) známými jmény – první je lokace zhruba z poloviny hry, zvaná N.E.S.T. (vůbec první level, který kdy byl ukázán veřejnosti, mimochodem) a druhým Luminopolis (level hratelný na E3 nebo Gamesconu). Hratelné byly všechny charaktery, od Ratcheta po Nefariuse, přičemž každému hrdinovy se body započítávali zvlášť, podle toho, jak často za něj hrajete – více k tomu ale až u funkcí multiplayeru.
There is NO danger…
Přednost jsem se rozhodl dát N.E.S.T., jelikož se mi ze zatím vydaných gameplayů zdála jako nejhezčí na pohled – a na co se hezky kouká, to se musí hrát ještě líp (Duty Calls budiž příkladem). Navíc je už v půlce hry, takže předem bude k dispozici několik vymazlených zástupců zbraňového arsenálu. Celou lokaci popisovat vážně nehodlám (nop, IGN mi ještě neposlala zprávu o tom, že pro mě chystají místečko), ale rád bych vyzdvihnul alespoň pár pasáží, které si zaslouží býti zmíněny. Především bych tímto způsobem veřejně politoval všechny majitele 3D televizí, jelikož třetí rozměr beta ještě nepodporovala. N.E.S.T. jako level i v 2D vypadá úžasně, a tak vůbec nechci pomýšlet o tom, jak by vypadal ještě s dalším rozměrem. Celé kouzelné prostředí je dynamické, interakce s ním je v některých částích levelu dokonce i nutná, nemluvě o spolupráci, bez které byste se dost možná nedostali ani přes začátek levelu. Oblasti, na kterých zanecháte svojí stopu, se i beze změny úrovně dost rády mění – takže zatímco v klidu propékáte obvody robotickým nepřátelům provizorním plamenometem nad seskupením roklí a hlubokých propastí, už za necelé dvě minuty budete bojovat o holý život s volným pádem do jaké-si větrací šachty. Snad není třeba doporučovat kooperaci se spoluhráči z masa i kostí, v opačném případě se totiž ochudíte o takovou dávku zábavy, že by jí ani kovaný hráč [žádný z přátel kromě MW2, Brotherhoodu a RAGE nedodali jméno vyloženě zábavné hry, takže se omlouvám všem, které jsem poškodil :)] nerozdýchal.
Oproti tomu, na Luminopolis jsem se těšil z toho důvodu, že nám zase pro jednou rozšíří představu o této, pro sérii klasické, rušné metropoli. Jedná se o vůbec první úroveň v celém titulu, a to po oné úsměvné historce, kdy Nefarius zase všechno zvoral a mezi lidi pustil obrovskou nestvůru požírající elektřinu, proti kterému vypadá i Bertrand z druhého InFAMOUS jako roztomilá veverka. Jelikož jsme teprve na začátku, celý postup úrovně znepříjemňují všerůzné nápovědy pro noobíky, avšak na to, jak se skáče a chodí by časem přišla i necvičená opice. Bohužel, díky tomuhle je minimálně polovina úrovně naprosto nezáživná (uznejte, muset přeskočit v hodně velkých a tučných uvozovkách ‚překážky‚, které ani není potřeba přeskočit, to zrovna nezní na kandidáta nejlepší plošinovky roku) – a když už se za tu vykrádačku pojmu ‚zábava‘ dostanete, za pár dalších chvil už onen obávaný hybrid po pár ranách ze střílen domobrany padá dolů jako vykuchaný pelikán. Takhle by to i na počáteční level nešlo. Jinak, jedna z mála věcí, která byla na téhle ‚úrovni‘ zajímavá (kromě několika referencí na předcházející díly), bylo přiblížení systému nakupování zbraní. Ten zůstává od Crack in Time vlastně beze změny, až na to, že pojízdné chlapíky a počítače ve vznášedlech nahradila síť takových futuristických stánků, které nepatří nikomu jinému, než našemu ursotlému zelenému příteli, který zastává funkci galaktického prezidenta (o peprné hlášky není nouze, jako ‚I could say this MUUUUUCH BETTER‘). Ačkoliv to je srdcervoucí (kdepak, JakERe, tuhle hlášku jsi nevymyslel :D), musím poznamenat, že sám si dost možná úroveň užijete více, než s dalším vyžírkou. Nedostanete z toho nic a přijdete jen o jediné – o skóre.
Can I kill him now?
Co se týče hrátek ve větším počtu hráčů, obviously, maximálně do party lze narvat 4 hráče (jistě, All 18 One, proč ne?). Při výběru charakteru platí pravidlo kdo dřív přijde, ten dřív mele, takže ikdyby jste poslali Insomniacu sebevíce sprostší dopis, postavu si ani s povolením jejího držitele nezměníte. Co se týče rozdílu mezi postavami, jejich počet lze napočítat na prstech jedné ruky – i nohy, v horším případě. 1) Vypadá to jinak, 2) Mluví to jinak, 3) Útočí to jinak, 4) Jednu zbraň má jinak. První 3 body si snad pomocí Holmesovské dedukce vyřešíte sami a co se čtvrtého bodu týče, s podrobným popisem zbraní mám špatné zkušenosti – nicméně, Inso vydal do světa řadu videí s Weapon Series, takže není nic lehčího, než vaši neznalost napravit.
Celkově servery neblbnou ani nevypadají, celé prostředí je hrozně intuitivní a ikdyby jste v sobě neměli ani špetku koumáckého ducha, v klidu se v tom zorientujete. Když už se však najde nějaký hostující ťulpas s internetem rychlým jak šnek při páření, může to pěkně dohřát – prostě běháte po mapě, nemůžete nic rozbít, nic zabít ani vystřelit a jen se zaťatými pěstmi sledujete, jak váš přátelský kolega vybírá úplně všechny bodíky vám doslova před nosem (v těhle chvílích požehnán buď Voice chat a jeho nulová cenzura). Velká škoda je absence matchmakingu, na kterou si stěžovalo opravdu HODNĚ hráčů – takhle se do hry musíte připojovat manuálně, vybírat ze znovu opravdu DLOUHÉHO seznamu serverů a nakonec ještě počkat, jestli vás do bandy pan domácí vůbec přijme.
Ladies and gentlemen, your president…
A dostáváme se k závěru – gameplay složce. Už za dob úplně prvního traileru pro A4O, který sice nebyl zrovna úplně záživný, jsem byl zvědav hlavně na to, jestli se právě tahle složka chytne. Přece jenom, čím víc nám chlapci z Insomniacu rostli, tím kromě nákazy Chiméry rostl i počet RPG prvků v základní R&C sérii (tedy žádný Going Mobile ani podobné spin-offy). Po betě můžu s čistým svědomím říct, že se povedl na jedničku s hvězdičkou, možná i podtrženou. Tak, jak nás Ratchet bavil za mladých let (pro mě ranných dětských, možná i kojeneckých) nás bude bavit i teď. Vše si tak čtyřikrát umocněte a získáte ultimátní hru vhodnou jak do singlu (čti online multiplayeru s jedním hráčem), tak do místního multiplayeru – nemluvě o tom, že zábava roste s počtem promile alkoholu v krvi.
Krokem evoluce se však vydalo ovládání. Jelikož to už není ten starý Ratchet (to není špatně, god, realy no), ve kterém jste si mohli pěkně pootočit kamerkou a podívat se, jaký že to hybrid na vás za tím rohem čeká, musí se vše maximálně přizpůsobit kooperaci. Takže, pro výběr zbraní se od nynějška používá pravá páčka (nahradila rozhlížení) – a pozor, hra se při onlinu pozastaví pouze v případě, že zbraně vybírají všichni aktivní hráči (jinak počítejte s tím, že na zemi v loužičce krve ležíte do tří sekund). Kolečko, které představovalo zbraňovou spoušť (R1čce tato funkce stále zůstala), nahradil přístroj Vac-U-4000, alias vyasavač, který hází vaše kamarády přes plošiny, dolů z příkopů (muhehehehehe), vysává bedny s bodíky a v neposlední řadě funguje i jako vcucka nežádoucích robotů. Pod trojúhelníčkem si vryjte do paměti vystřelovací hák, ve velké části hry bude potřeba a funguje nejenom jako kooperační pomůcka (celkem slušná vychátvka, když člověk padá z příkopu a v poslední chvíli se zachytí spoluhráče, proletí zemí a je v bezpečí). Sice to ze začátku dřelo, ale během pár hodin hraní jsem si na tuhle novou kombinaci zvykl a troufám si říct, že jsem All 4 One ready.
If you fellas‘ are done, I’m gonna need that wrench back
Souhlasím, určitě nikdo nečekal, že nebudu ani tak kritický a že čtvrtina textu nebude jenom vytrollována sprostými slůvky, ale nic se bez bugů neobejde. Občas se stalo, že když člověk chtěl aliena spálit plamenometem, jako posměšnou odpověď dostal od hry zmrazovač, nebo že měl Nefarius nějakou chvíli i tři hlavy, ale je to beta a to se od toho prostě musí čekat. Pokud to někomu zkazilo gameplay, tak mi je to líto (ačkoliv mi to je jedno), ale stejně na to jednou budete vzpomínat v dobrém světle. Tím bych tento poněkud skromnější článek ukončil, takže – těšte se na mne příště; dvouhvězdičkáři, čiňte se – a pro ty, kterým se článek nelíbil, mám zprávu od Kevina Butlera.
