Jel už dobré tři hodiny. Byl to příjemný pocit jet opět autem jako civilizovaný člověk. Podíval se na sebe do zpětného zrcátka. „Ježiš jsem tak zarostlý že vypadám jako plešatý Santa Claus“. Na tváři se mu vykouzlil malý úsměv. „Až budu ve městě měl bych se podívat po nějakých těch nůžkách a pokud budu mít štěstí možná najdu i holicí strojek na baterky“. Mluvení nahlas mu dělalo dobře, protože se necítil tak sám. Jeho hrubý hlas mu nahrazoval veškerou lidskou společnost. Podíval se na to kolik měl ještě v nádrži litrů.“Hm necelých pět litrů, a pak hurá zase posvých“.Ač jeho hlas zněl značně optimisticky, on se na tu představu vůbec netěšil. Netěšil se na to až se bude muset plahočit celý zpocený po silnici mezi vraky aut. Vlastně bylo zajímavé že po dobu kdy jel dodávkou potkal minimum vraků takže nemusel vykonávat žádné složité řidičské manévry. Dodávka kterou si to ládoval po silnici byla ve velmi dobrém stavu. Blížilo se odpoledne. Už už chtěl zastavit aby si udělal pauzu na oběd když v tom uviděl před sebou nějakou budovu. Byl od ní asi 300 metrů. „Je to to co si myslím ?“ Ano bylo to, to co si myslel. Byla to benzínová pumpa. Rozhodl se že svůj oběd odloží a že zajede benzínku prozkoumat. Benzínka vypadala celkel v pořádku. Tří ze čtyř stojanů na benzín byly sice shozeny, ale budova vypadala že je v stabilním stavu. Když vystoupil z auta okamžitě ho udeřil pach benzínu. Svým loveckým nožem si uřízl kousek erbegu a přiložil si ho k nosu aby se aspoň částečně chránil před výpary. Vydal se ke stojícímu stojanu na benzín. Vypadal nepoškozeně. Ve stojanu byl Natural 98 ale jelikož nevěděl na co jezdí jeho (ano teď už to je jeho dodávka) dodávka rozhodl se že se pokusí najít nějaký barel na benzín a až mu dojde ten v nádrži tak potom to riskne a nalije tam Natural 98. Venku žádný barel nenašel tak se rozhodl že je načase prozkoumat budovu. Dveře byly prosklené ale nebylo moc dobře vidět dovnitř jelikož se na nich usadilo dost prachu. Otevřel dveře a opatrně vstoupil dovnitř. Střecha u prostřed byla propadlá, což však z veknu nešlo poznat protože střecha budovy byla plochá. Všude bylo dost prachu, i na oknech takže jediní přisun světla se dostával přes díru ve střeše. Sutiny střechy se však dali celkem snadno obejít takže se dostal až k pultu. „Ještě že nejsem alergický na prach inak bych už tu určitě zdechl“. Za pultem bylo pár igelitových pytlů. Popadl jeden z těch pytlů a začal do něj házet vše co mu přišlo pod ruku. Zapalovače, spreje, cigarety ,doutníky, časopisy, žvýkačky, tyčinky prostě vším tím co tam bylo. Nakonec naplnil všechny tři pytle které tam byly. Ve skladě potom našel pět barelů. Každý měl kapacitu 5 litrů. Tři z pěti naplnil benzínem až po okraj. Do čtvrtého mu zbylo asi okolo 300 ml benzínu podle jeho odhadu. Všechno potom naložil do své dodávky. „Je to lepší jak nakupovat v nějakém supermarketu“. Věčina jídla a pití co narval do igelitových pytlů byla prošlá cca 2 týdny. Jemu to však nevadilo. Žil v době kdy neměl na výběr. Opět nastartoval svou dodávku a z plným nákladovým prostorem vyrazil na cestu. „Už by mě mohli přestat pronásledovat, přeci jenom jak dlouho jim unikám týden, dva“? Už ani nevěděl co je za den. Čas se pro něj (a nejen pro něj) stal nepodstatným. Přestal existovat. Byl pouze den kdy je světlo a den kdy je noc. Nic jiného rozlišovat nemusel. Pomalu začínal zapomínat i na to co je za měsíc. Je červenec nebo srpen? Koho to zajímá. Hawka ne. Dokonce ho přešel i hlad.
PS: Stixxy vím že jsem ti slíbil že třetí kapitola bude akčnější ale rozhodl jsem se že veškerou akci soustředím na čtvrtou kapitolu. jinak byvh chtěl poděkovat všem co přečetli moji třetí kapitolu mého chystaného románu Cesta krve a bolesti ještě jednou díky.
