Po dlouhé době jsem se zase rozhodl sepsat menší herní povídku. Tentokrát jí ale zveřejňuji jenom tak, nesloužila k žádné soutěži ani jinému účelu. Povídka je z universa Half-Life. Stručně řečeno jde o deník pojednávající o tom, jak se Země zotavuje po vítězství nad vojsky Combine. Jde o takové alternativní rozuzlení stylem „coby kdyby“, kde se opírám o fakta z všech dílů, o spekulace, ale zároveň nechávám prostor fantazii každého čtenáře. Nejde tedy o nic oficiálního, stejně tak tím nechci naznačit, že bych o dalším díle Half-Life něco věděl. Každopádně doufám, že se vám povídka bude líbit. Komentáře jsou vám jako vždy k dispozici. Příjemné čtení.
Operace Očista
Jaká je vlastně situace po vítězství nad Combine? Stejně jako tomu bylo i u jiných krizí, se kterými se lidstvo setkalo, i tentokrát se svět pomalu dostává do normálních kolejí. Nic už ale samozřejmě nebude jako dřív. Na mnoha místech jsou pořád pozůstatky Combine technologie. Nejenom technika, ale i samotní vojáci. Stejně jako to dělali oni lidem, tak i lidi nyní popravují a vraždí Combine vojáky na potkání. Málokdo už ale věnuje tolik energie i na odklízení mrtvol. Stejně tak Antlioni se tak rozmnožili, že už se jich asi jen tak nezbavíme. Totéž by se dalo říci i o zombících, konkrétně Headcrabech. I tyhle bestie nejspíš budou ještě dlouhou dobu naprosto běžným úkazem. A pak je tu samozřejmě ta nejviditelnější změna, a to že lidí je znatelně míň.
Nejhorší ale je, že svět se nezměnil jenom navenek, změnil se zevnitř, konkrétně v nás samotných. Nad našimi hlavami se pořád vznáší oblak strachu. Bylo by totiž naivní si myslet, že Combine byli vyhubeni úplně. Co když se jednou vrátí? Co když posbírají všechny síly a zkusí to znovu? Když si původní Zemi podrobili během sedmi hodin, co by se stalo, kdyby zaútočili znova? Většina lidí má naštěstí tolik rozumu, že strach dokážou upozadit před vyššími zájmy, nebo ho přemění na snahu vybudovat lepší a více fungující společnost. Zatím se to docela daří, hlavně ve všech důležitých městech. Krátce po velkém vítězství nad Combine si totiž naši taktiku osvojily i další významné oblasti, což pomohlo rychlému nastolení pořádku a původních hodnot. Z anonymních čísel se tak zase stala Moskva, Mnichov, Washington, Budapešť, Praha, Tokio nebo Helsinky, a i když v nich opravdu můžeme najít pozůstatky Combine, zase se z nich stala svobodná centra lidské civilizace.
Kromě strachu ale z pochopitelných důvodů lze pozorovat i velké množství smutku. Ačkoliv se to někdy nezdá, během nadvlády Combine umřelo opravdu velké množství lidí. Stejně tak při následném hnutí odporu. Osobně jsem znal spoustu lidí, kteří se zúčastnili všech významných bitev. City 17, White Forrest, Borealis i poslední boj. A velká část těchto známých je mrtvá. Občas mě napadá, jak je možné, že jsem tohle všechno přežil já sám, nehledě na to, že ve většině bojů jsem podle mnohých měl docela důležitou roli. Myslel jsem si, že jsem všechno moje štěstí vyplýtval už v Black Mese, ale stejně tu pořád jsem, pomáhám nastolit pořádek a píšu tyto řádky. Těžko říct, jestli je to vážně osud, nebo náhoda, nebo jestli nade mnou třeba někdo nedržel ochrannou ruku.
Tím se dostávám k tomu, co už dlouho trápí mě osobně. A to otázka, kam se poděl Gordon Freeman? Ze začátku jsem si myslel, že nebude trvat dlouho a někde se ukáže. Celé lidstvo mu toho dluží dost. Včetně mě. Jak ale čas plynul, Gordon se stále nikde neukázal. Žádná známka toho, kde je, nebo co zrovna dělá. Jakoby se po něm slehla zem, podobně jako tomu bylo v případě Black Mesy. Osobně doufám, že se zase ukáže. Ne proto, aby zase vyřešil nějakou krizi, ale abych mu pořádně potřásl rukou, abychom probrali staré časy, a abych mu konečně, po tolika letech, koupil to pivo. Tenhle slib totiž trvá ještě z dob, kdy bylo všechno v pořádku. Z dob, kdy málokdo znal pojmy Black Mesa nebo Combine, a kdy si většina lidí pod výrazem „možná zkáza lidstva“ představovalo tak maximálně Hitlera a Sovětský Svaz. Tehdy to bylo synonymum pro to nejhorší, dnes je to tak maximálně synonymum toho, že může být vždycky hůř. Totéž ale platí i nyní. Troufám si tvrdit, že ve vesmíru se může skrývat i něco horšího, než je Combine.
Vidíte, to je přesně příklad těch obav, které nás stále provázejí. Nezbývá tedy než doufat, že nás už ale nic takového nepotká. Že bez velkých potíží zvládneme znovu vybudovat pořádnou společnost. Že naše děti, i jejich děti, budou brát pojem Combine jen jako strašáka minulosti. Kdo ví, možná s příští generace přeci jen zbaví Headcrabů a další havěti, a že bude všechno zase jako dřív. Ach ta naděje. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že to všechno neskončilo. Možná všechno skončí až s koncem Gordona Freemana, kdo ví. Teď je ale nejdůležitější, aby se vrátil. Mám totiž takový pocit, že jenom on potvrdí nebo vyvrátí, jestli náš boj za svobodu i přežití nebyl marný. Osobně ale věřím, že nebyl. Nechť si to příští generace přehodnotí samy.
Barney Calhoun
Bývalý člen ostrahy Black Mesa, vůdce hnutí odporu proti Combine, nynější poradce pro Operaci Očista, mající za cíl nastolit pořádek ve společnosti.