Pokračuji v nyní už dvoudílném seriálu Moje herní historie. Minule jsem představil herní mašinky, na kterých jsem hrával, dnes bych uvedl pro mě významné hry, na kterých jsem ujížděl. Některé možná opomenu bez svého vědomí, ale je to už hodně dávno. Budu zde zmiňovat již v minulém článku jmenované platformy.
Moje první modrá láska
Už byl zmíněn u konzole Sega Megadrive a z herních značek u mě nechal největší stopu ve vzpomínkách. Mluvím už o 20-ti letém modrém ježku Sonicu. Ikdyž ho už dnes nehraji, jelikož z pohledu za ním je to o ničem, tak starý díly si s radostí užiju v emulátorech nebo na smartphonech. V čem mě vlastně Sonic uchvátil. No bylo to částečně dáno věkem, jelikož takovou modrou kuličku jsem do té doby neznal. Jinak byly zde zajímávé bossfighty s Dr.Eggmanem. Pozděj přibyl Tails a Knuckles. Začal i seriál, ale jak mile tohle všechno pominulo, tak Sonic už pomalu upadal ze současného povědomí. Věřím však, že kdyby Sega zapracovala a nechala Sonica ve 2D, že by mě znovu uchvátil.
Když Crash ničil Neo Cortexe
Druhou hrou, tentokrát z prvního Plastationa, je Crash Bandicoot. Zajímavá 3D plošinovka, která dokázala pobavit dost dlouho. U ní jsem strávil víc času než u Sonica. Naprosto perfektní univerzum se skvělými postavičkami. Zvlášť skopičiny mezi Neo Cortexem a Crashem měly vtipnou atmosféru. Kdysi se hrál i na Slovensku skrze telefon, což jsem s radostí sledoval. Zatím pro mě nejúspěšnější díl byla trojka. Ta se mi nejvíc vryla do paměti a všechny tři díly mám stažené z PS Store do Playstationa 3. Později nás pobavil Crash Kart Racing, který si dnes hodně připomínám v MarioKart. Poslední díl, který jsem hrál, byl Crash Twinsanity. Díly s mutanty a titány mě minuly, nějak se mi to nezdálo. Crash už nebyl to pravé a už nikdo nejspíš nedělá nové díly. Mohli bychom se dočkat třeba HD remaku, ale to nikdo jistě neví.
Master Chief zasahuje
Přišel Xbox a s ním i Halo. První pořádná střílečka, která mě chytla. Tehdy perfektní dobrodružství, které zabavilo na dlouho a dohrál jsem tuhle hru snad více než pětkrát. HD remake bych si zahrál s radostí. Tehdy prostě Master Chiefa znal málokdo, ale byl to hit. Dvojku jsem moc nehrál, ale byla na dobré úrovni. Trojka zas byla jiné kafé. Zas mě vrátila do Halo mánie. Dokončené dobrodružství první trilogie. ODST mě moc nebavilo, prostě to nebyl Master Chief a z dojmů dema Halo Reach jsem tehdy vážně přemýšlel, že si Xbox 360 nechám, ale sám Master Chief to tehdy neutáhl proti plno jiným značkám od Sony. Přesto by se Microsoft neměl uchylovat k puštění Halo na PC, jako s 2. dílem.
Sporty byly vždy na místě
Sportovní hry hraji prostě od malička, až do teď. NHL, FIFA, NBA, NFL. To je jedno jsou to hry na odreagování. Nejvíce času jsem strávil u FIFY. Počítačovým fotbalem se mezi kámoši prakticky žilo a hrálo se mezi sebou, jak už na jednou PC nebo přes Hamachi. V NHL jsem byl sám, málokdo měl konzoli. Přesto jsem na Xboxu u hokeje strávil delší dobu, než možná u Master Chiefa. NBA jsem měl odjakživa, ale po NBA 2k10 mě to chytlo naplno a patří to k jedné z vůbec nejlepších sportovních her, co se týče kariéry hráče. NFL jsem párkrát měl, ale pravidlům amerického fotbalu moc nerozumím, ikdyž se mi jako sport líbí.
To samé i závody
Moji velkou láskou byly od vždy F1 a s ní i závodní hry, ale F1 moc nevycházely na konzole a pc. Série, na kterou bych neměl je Gran Turismo, které hraji i dnes na PS3. Neminula mě ani xboxová Forza a to díly I – III. Nezapomněl bych ani na arkádové závody typu Need for Speed, ale i naprosto známé závodění motokár, ať již starší Crash Kart Racing, až po 3DSkové MarioKart 7.
Call of Duty a to okolo
V FPS žánru mě zasáhlo Halo, ale pořádné multiplayerové bitvy byli na pc v Call of Duty 2. Zde jsem se naučil slušně hrávat střílečky a neminuly mě, jak ostatní díly ,,Codu“, tak ani Battlefield, halvně poslední 3 díl mě baví. Battlefield 3 je teď jedinou FPS hrou, kterou v současnosti hraji. Tento žánr mě už jaksi opouští a hledám jinčí. Králem FPS však pro mě neustále zůstává Halo.
Assassino, Assassino !!!
Fenomén Assassins Creed mě zasáhl až s druhým dílem, první díl jsem hrál až po 2. Osvědičili se zde některé zkušenosti z Prince of Persia. Když projedu všechny díly, tak jednička mi přijde úplně nejslabší po herní stránce. Zde pro mě byl značný stereotyp ve stylu, přijdu do města, udělám úkol a jdu zabít nějakého vyššího templáře. Druhý díl mě zaujal svojí dobou renesance. Ezio však byl ale i zajímavější postava než Altair, proto jsem byl rád, že Brotherhood zůstal právě u Ezia. S Bratherhoodem se pojí i moje první koupě sběratelské edice. S posledním dílem Revelations jsem se pral déle (nějak se mi nechtělo). Už s radostí vyhlížím limitku pro 3. díl.
Na závěr Nintendo
Zmínil bych jen dvě značky, Maria a Zeldu. Obě hry mě neskutečně bavili, ať již z umělecké stránky, či z herní stránky. Náplň zabrala desítky hodin a strhly můj nový směr, kam se budou moje peněžní investice ubírat. Nebudu se však bránit jiným third party titulům na konzole od Nintenda.
Rád bych ukončil svůj pořad o mé herní historii a snad po týdenním odpočinku, který mám naplánovaný, přinesu recenzi nebo nějaký článek z Nintendo světa.
