UPOZORNĚNÍ: Článek obsahuje masivní spoilery ze všech tří her série Mass Effect. Pokračujte jen na vlastní nebezpečí!
Poznámka 24.9.2013: Po více jak roce od zahrání ME3 jsem se k celé sérii vrátil a zejména třetímu dílu dal ještě jednu šanci. Napodruhé, s vědomím toho co přijde a bez pŕedsudků nebo vyhypovaných očekávání jsem si závěr série doopravdy vychutnal a samotný konec již nepovažuji za znesvěcení série, ale maximálně důstojnou a neuvěřitelně emotivní tečku za asi nejlepším herním příběhem vśech dob. S následujcími řádky napsanými v návalech vzteku po dohrání onehdy na jaře 2012 se tedy již neztotožňuji, můj názor na konec se otočil o 180 stupňů. Článek zde tedy ponechávám spíše pro jeho historickou hodnotu, jakožto připomínku oné památné kauzy a vzepětí hráčské komunity. 🙂
Určitě jste již všichni slyšeli o problémech s konci hry Mass Effect 3. Tahle kauza se zjevila prakticky ihned po vydání hry a vyvolala jednu z největších (ne-li úplně největší) vln nenávisti fanoušků, kterou herní svět pamatuje. Ankety na mnoha webech ukázaly, že s koncem je nespokojeno více jak 90% lidí (první zdroj a druhý zdroj). To vše vyvrcholilo až v dnešní oznámení DLC „Extended Cut“, které by mělo situaci vyřešit. Ale proč a jak je třeba jí řešit? V tomto článku hodlám podrobně rozebrat konce Mass Effectu 3, ukázat, v čem jsou jejich problémy (zdaleka nejde o to, že jen chceme šťastný konec), pokusit se zjistit, kde a proč se stala chyba, zauvažovat, jak by to celé mohlo být vyřešeno a na závěr zareagovat na nejčastější otázky a protinázory. Dnešní oznámení je totiž přinejlepším mlhavé a výsledek může stále vypadat všelijak. Pohodlně se usaďte, začínáme. Předem upozorňuji, že vás čeká hodně dlouhé čtení (Word mi hlásí alarmujících 4179 slov), takže si uvařte kávu/čaj, pohodlně usedněte do křesílka a užijte si čtení.
PS: Pokud nemůžete přečíst text na některém z obrázků, kliknutím na něj ho zobrazíte v plné velikosti.
Pohádka o konci
Představme si náhodného, průměrného hráče a velkého fanouška universa Mass Effectu v jedné osobě. Říkejme mu třeba Karel. Náš Karel strávil celý únor u prvních dvou her série, ve snaze si vytvořit dokonalý save pro závěrečné dobrodružství. Pečlivě vážil každé rozhodnutí, proskenoval všechny planety, splnil všechny vedlejší úkoly a 9.března si konečně donesl domů svou vytouženou a vymodlenou krabičku. Zásoba jídla a Red Bullů byla nachystána, takže Karel neváhal a vložil disk do mechaniky. Hrál celé dny a celé noci. Spánkový deficit doháněl ve škole, kde rostla hromada špatných známek. Ale to mu bylo jedno, protože si právě užíval největší herní dobrodružství svého života. A pak konečně nadešla ta chvíle. Konec, na který čekal pět let, už byl tady. Celý natěšený se vrhnul do závěrečné mise a užíval si epicky gradujícího příběhu. Marauder Shields se snažil ze všech sil, aby nebohého Karla ochránil od úhony. Ale on ho v sebejistotě zrozené z nevědomosti chladnokrevně odpráskl a vešel vstříc „světlu“.
Posledních 10 minut hry nadešlo, a úsměv z Karlovy tváře rychle mizel. V duchu si říkal „Vždyť to kur*a nedává smysl!“, ale přesto pokračoval. Učinil poslední volbu a shlédl konečné video. Celý se orosil, ale i tak se snažil přemýšlet. „Jo…. tak… tohle… byl.. ten špatný kkonec, jo, jo, určitě. Zvolím … to to .. druhý… určitě to bude lepší… určitě… jenom jsme to blbě zvolil…“ Nahrál tedy poslední uloženou pozici a zvolil druhou možnost. Po shlédnutí druhého konce mu srdce málem vyskočilo až do krku. „Ne… takhle to nemůže skončit… ne ne ne… ten poslední konec je ten správný… určitě… tohle je ten druhý špatný konec… musí být… jinak.. jinak“ S tlukoucím srdcem a chladem rozlévajícím se v hrudi podruhé nahrál pozici a zvolil třetí konec. Modlil se, ať to tentokrát vyjde. Ale, když dokoukal třetí konec, vyjma barvy exploze identický s dvěma předchozíma, chvíli jen nevěřícně zíral na obrazovku. Pak se jako smyslů zbavený rozeřval, až na něj sousedi začali bušit, co dělá za brajgl. „PROČ, PROČ, KU*VA PROČ? CO SEM VÁM KDY UDĚLAL??? JÁ UŽ NECHCI ŽÍT!!!“ A tak dále.
To jen taková malá pohádka pro začátek, aneb takhle evidentně velká část lidí prožívala konec (dle reakcí na diskuzních fórech, sociálních sítích, youtube apod.) Sám jsem byl sice Karlova osudu ušetřen, jelikož jsem předem věděl, co na mě čeká, ale to nijak nezmírňuje fakt, že konec Mass Effectu 3 je v současné podobě jedno velké fiasko. A je tím horší, čím větší fanoušek Mass effectu jste. Proč? To se pokusím vysvětlit na dalších řádcích.
Co je na tom tak zlého?
Hráčovy volby nic neznamenají
Jednou z hlavních zbraní a trademarků série Mass Effect byla vždy možnost volby. Každá důležitá příběhová situace mohla být vyřešena několika různými způsoby. Při konverzacích s ostatními postavami jste mohli reagovat různými způsoby a utvářet si tak osobnost svojí postavy. Mnohá rozhodnutí byla pro hráče skutečnými morálními dilematy. Zabít královnu rachni a zbavit se tak potenciální hrozby, či ji zachránit a věřit v budoucí pomoc z její strany? Nechat Radu Citadely zemřít v bitvě s Vládcem a dosadit lidskou radu místo ní, nebo jí zachránit a nechat s ní lidstvo spolupracovat? Zachránit základnu kolektorů a získat tak pokročilou technologii, nebo jí zničit kvůli možnému zneužití?
Pokud jste si s těmito, a dalšími mnoha těžkými rozhodnutími lámali hlavu, můžu vás uklidnit – je to úplně jedno. Žádné vaše jakékoliv předchozí rozhodnutí ve výsledku vůbec nic neznamená. Konec je vždy stejný a je závislý na jednom jediném rozhodnutí – něco ve stylu tlačítek na konci Deus Ex: Human Revolution. A to je pro hru, která si vždy na provázanosti rozhodnutí zakládala, a která slibovala závěr, kde se všechno zúčtuje, katastrofální průser. Nicméně ani to nebránilo Caseymu Hudsonovi (režisér projektu) před vydáním hry vypustit tuto roztomilou pohádku:
Interviewer: [Reagujíc na velké množství možných konců Mass Effectu 2] “Je v konci Mass Effectu 3 podobný typ komplexnosti?”
Hudson: “Ano, řekl bych, že i daleko víc, protože jsme měli možnost vytvořit takové konce, u kterých se nebudeme muset starat o další návaznost. Tenhle příběh končí s touto hrou. To znamená, že konce mohou být hodně rozdílné. Momentálně bereme v úvahu všechna rozhodnutí, která hráč učinil a většina z nich se na konci odrazí. V žádném případě to nejsou typické herní konce, kde můžete říci, kolik jich je, nebo kde si vybíráte konce A, B a C… Tyto konce jsou mnohem více rozdílné a sofistikované.V této značce máme pravidlo, že neexistuje žádný kánon. Hráč sám si určuje, jaký bude jeho příběh.
(přeloženo z http://www.gameinformer.com/b/features/archive/2012/01/10/mass1525-effect-3-cas5ey-fdsafdhudson-interviewae.aspx?PostPageIndex=2)
Tento rozhovor byl poskytnut cca 2 měsíce před vydáním hry, tedy v době, kdy hra byla již takřka dokončena a maximálně se dolaďovaly nedostatky. Mimo jiné to znamená, že Casey Hudson úmyslně lhal. Tohle už nespadá do kategorie PR přehánění typu Call of Duty („obrovské zničitelné prostředí“ = naskriptovaná destrukce v SP, „smysluplné inovace“ = pár nových zbraní a perků do MP), tohle je čistá lež, neboť Casey nám říká přesný opak toho, co ve hře máme. Smutné.
Všechny konce jsou skoro stejné… stejně mizerné
Pokud pomineme fakt, že konce jsou ovlivněny jen jedním závěrečným rozhodnutím, stále to z nich nedělá nic dobrého. Pokud se podíváte na všechny tři varianty, zjistíte, že jsou takřka stejné. Závěrečné video se de facto liší jen barvou exploze, a pokud jste celou hru prolítli a zkazili vše, co se dalo, dostanete pětivteřinový záběr na hořící zemi. A pokud jste hráli hodně multiplayer, dostanete pětivteřinový záběr na nadechující se hruď ve zbroji N7 (dle všeho Shepard). To je vše, žádná další variace tu není.
Jistě se teď ozve někdo moc chytrý a řekne mi, že závěrečná volba velmi výrazně ovlivní vyznění celé hry. Částečně má i pravdu. Můžete si vybrat, zda Smrťáky zničíte, ovládnete (a pošlete pryč) nebo organiky smícháte se syntetiky a cyklus tedy nebude potřeba. Ale efekt je vždy stejný – smrťácká hrozba je navždy odvrácena, ale Shepard zemře, všechny hmotové vysílače vybuchnou a Normandie ztroskotá na nějaké neznámé planetě. Vyznění je tedy vždy stejně depresivní.
Ať děláte, co děláte, vždy prohrajete
Možná vám připadá slovo „prohrajete“ nemístné vzhledem k tomu, že smrťácká hrozba je zažehnána. Ale nezlobte se na mě, konec se jinak než prohra nazvat nedá. Když nad tím tak přemýšlím, říkám si, zda by dokonce nebylo lepší galaxii Smrťákům nechat. To by byla alespoň relativně rychlá a řekněme „hrdinská“ smrt. K čemu ale ve výsledku povede zakončení ME3? Všechny hmotové vysílače jsou zničené a žádná rasa není schopna je znovu postavit. Během hry jsme shromáždili celou galaxii a ve finální bitvě jsou všechny flotily u Země, kde probíhá poslední bitva. Jinak řečeno, všichni zůstanou víceméně uvězněni v naší Sluneční soustavě.
Cesta na domovské planety by bez vysílačů trvala několik let, a dá se silně pochybovat, že flotily mají zásoby jídla na tak dlouhou dobu. Sluneční soustava nemá zdroje, které by byly schopny všechny uživit. Turiané a kvariané nemohou jíst jídlo ostatních národů, tudíž až vyčerpají zásoby, zemřou hlady. A ani pro ostatní rasy tu není jídla dost. Země je zdevastovaná, a nedá se tedy předpokládat, že by mohla poskytnout dostatek jídla. Nastane tedy válka o zbytky jídla a pomalá smrt většiny národů hladem. Ti zbylí se pak propadnou na úroveň doby kamenné. A do budoucna není žádná naděje na světlejší zítřek. Zachránili jsme galaxii od smrti ze strany Smrťáků jen proto, aby dostala výměnou za to smrt hladem.
A i když nakrásně předpokládáme, že Shepard to celé přežil (viz oddíl výše), pro co asi může žít? Celá posádka Normandie včetně jeho lásky skončila na nějaké neznámé planetě – už je nikdy neuvidí. Navíc bude muset žít s tím vědomím, že přivedl galaxii do ještě horší situace, než byli Smrťáci. Opravdu jsme celé tři hry bojovali za TOHLE?
Katastrofální logické a příběhové díry
Mass Effect nebyl nikdy úplně dokonalý a nějaké ty logické chybky by se daly vždycky najít. Každopádně se ale vždy držel zákonitostí vytvořeného univerza, které bych zařadil mezi „teoreticky-realistické“ sci-fi. Možná jsem nepoužil zcela vhodný termín, ale každopádně mi série Mass Effect nepřipadá nijak zvlášť nereálná. Jediné, co je momentálně „nemožné“ je cestování rychlostí vyšší než světlo, přičemž ale už dnes mnozí fyzikové tvrdí, že ji v budoucnu dokážeme překonat a samotný efekt hmoty, který sice v našem vesmíru nenajdeme, ale s jeho existencí by se naše fyzikální zákony nějak srovnaly. Ale abych se vrátil ke konci – ten obsahuje opravdu neuvěřitelné množství do očí bijících logických chyb ve spojení s naprostými nevědeckými nesmysly a porušováním zákonistostí „lore“. Kdybych měl vyjmenovat všechny, byl by tenhle článek ještě víc nechutně dlouhý, než je teď, takže se omezím jen na ty nejzásadnější.
- Při závěrečném rozhovoru s Catalystem se dozvídáme, že on řídí Smrťáky a ovládá celou Citadelu. Proč tedy v ME1 musel Vládce používat Sarena jako svou loutku, aby aktivoval vysílač v Citadele a přivolal tak Smrťáky zpět? Proč to bylo potřeba, když celou dobu byl Catalyst na Citadele?
- Proč kolektoři unášeli lidské kolonie a stavěli lidského smrťáka ve dvojce? S tímto koncem to nedává žádný smysl. A vysvětlení, že si chtěli archivovat lidskou rasu, uráží moji inteligenci.
- Ve finální části hry s vámi jdou do boje dva společníci. Poté, co vás zasáhne Harbingerův paprsek, je již neuvidíte, předpokládáte, že je paprsek zasáhl také. Na konci hry je ale můžete vidět vystupovat z havarované Normandie. Jak se tam asi dostali, když Normandie tou dobou bojovala nad Zemí?
- Normandii vidíme unikat před výbuchem hmotových vysílačů. Letí kousek před onou energetickou vlnou a je vidět, že jí to způsobuje škody. Po chvíli v té záplvě barviček skončí, a lup! Ztroskotá na nějaké neznámé planetě. Není nijak vysvětleno, jak se Joker objevil u toho výbuchu (vysílač je u Pluta, bitva byla u Země) a proč vůbec opustil bojiště.
- V DLC „Arrival“ bylo řečeno a dokázáno, že výbuch hmotového vysílače se rovná výbuchu supernovy, a tudíž způsobí zničení celého hvězdného systému. Pokud tedy konec není ještě depresivnější, než všichni myslíme, objevila se nám tu další příběhová díra.
- Proč by Catalyst jakožto „vládce“ Smrťáků, přesvědčený o své pravdě, dával Shepardovi možnost Smrťáky definitivně zničit? Vysvětlení, že „on jako jediný došel tak daleko, tak mu dáme šanci“ uráží moji inteligenci.
- Pokud jste hodně hráli multiplayer (a máte tedy EMS nad 4 – 5 000), dostanete na závěr krátkou scénu, kde se Shepard nadechne v nějakých troskách (ale pouze pokud vyberete zničení Smrťáků). Což přináší další díry. V době výbuchu je Shepard na Citadele, která vybuchuje také. Ony trosky mohou být buď Citadela, nebo Země. Nic jiného, kde by podobné trosky mohly být, v blízkosti není. Jenže Citadela udělala bum. Pokud na ní Shepard byl, musel vybuchnout s ní. Možnost A tím padá. Pokud je na Zemi, tak se ptám, jak se tam dostal? Vyletěl z Citadely, proletěl atmosférou, dopadl na Zem a přežil to? To už je trochu příliš…
- Konec, kde vytvoříte syntézu mezi organiky a syntetiky je naprostý blábol. Jak jsem již řekl, Mass Effect se vždy držel relativně vědeckého přístupu. Takže řešení, kdy se do vesmíru pošle zelený paprsek, který z nás udělá polosyntetiky (něco takového by muselo být na úrovni DNA), mi připadá extrémně hloupé a naprosto mimo realitu. Do celkem seriózního sci-fi žádná podobná vesmírná magie nepatří.
- A další a další… pro představu snad stačí.
Nulové uzavření příběhu
Mass Effect 3 nic neuzavírá. V posledních 10 minutách neobratně odpověděl na několik otázek, které nás celou dobu zajímaly, ale spoustu dalších nechal otevřených a navíc vyrobil tunu nových. Hráč tedy v žádném případě nemá pocit uzavřené trilogie, jelikož závěr je horší cliffhanger než kterýkoliv Assassins Creed (kterýžto urážím už tím, že ho srovnávám s něčím tak zpackaným jako konce ME3). Navíc zcela chybí jakýkoliv epilog, takže se můžeme jen dohadovat, co všechno naše chování způsobilo. Nevíme, co se nakonec stalo s našimi oblíbenými postavami, s našimi přáteli a s naší láskou. Nevíme vůbec nic. Po všech slibech o definitivním uzavření trilogie je tohle prostě… smutné.
Neberte mě špatně, mám rád příběhy, u kterých musí čtenář/divák/hráč zapojit svojí představivost, aby pochopil, co tím bylo míněno. Někteří určitě mohou argumentovat tím, že právě proto je konec Mass Effectu 3 tak skvělý – každý si ho může vyložit jinak. S tím bohužel musím radikálně nesouhlasit. Série Mass Effect, ač disponuje perfektním scénářem a dokonale vykreslenými postavami, stále patří k „mainstreamu“. Dlužno dodat, že určitě do toho nejlepšího z mainstreamu, společně např. s filmovou a knižní trilogií Pán Prstenů (uvedl bych i další, ale tam bychom se mohli zbytečně přít, Pána Prstenů snad uzná každý). A nezlobte se na mě, u hry takovéto kategorie je stav, kdy si musíte konec domyslet, spíše známkou selhání vývojáře, než dokonalého uměleckého stylu. Nikde v celé sérii jsme se s podobným narativním postupem nesetkali, a jeho použití v samotném závěru tak vyznívá rušivě. Mass Effect není artové drama Davida Lynche, ale epická space opera od BioWare. Oznámením DLC sami BioWare de facto přiznali chybu, což myslím musí stačit všem, kteří konec byli schopni obhajovat jako umělecký.
Zničení roleplay elementu
Už od druhého dílu se ozývaly hlasy, že hra nemá dostatek RPG prvků. To je možná i pravda, ale vždy měla něco, co je podle mého daleko důležitější – a to velice silný roleplay element. Jinak řečeno, každý hráč si mohl svého Sheparda utvářet skrz volby v dialozích úplně jinak a vtisknout mu tak jinou osobnost. A to celé v kombinaci se skvěle sestříhanými a plně nadabovanými videosekvencemi (srovnejte rozhovory v Mass Effectu např. s rozhovory ve Skyrimu) vytvářelo hru, která hráči umožňovala zřejmě nejsilnější souznění s hlavním hrdinou vůbec. A ať už jste byli hodní nebo zlí, vždy jste se svým Shepardem reprezentovali to „nejlepší, co může lidstvo nabídnout“. Shepard se nikdy nevzdával, nikdy neuhnul před žádnou výzvou a vždy šel se vztyčenou hlavou i do boje, který se zdál být předem prohraný.
Jenže k čemu to všechno, když závěrečný „rozhovor“ tohle všechno zadupe do země silou Tyranosaura Rexe? V onom dialogu vám Catalyst vysvětluje např. motivaci Smrťáků, spočívající v tom, že organici by vyvinuli syntetiky, kteří by je později zničili, a tak Smrťáci raději každých 50 000 let všechny organiky vyhubí, aby k tomu nedošlo. (Pokud vám to zní hloupě, nejste sami.) Hráč, který předtím konečně sjednotil kvariany s gethy, který viděl myšlenkový vývoj EDI a její vztah k Jokerovi, zoufale hledá dialogové kolečko s možností reagovat a ukázat Catalystovi konkrétní důkazy, které zcela popírají jeho „logiku“. Hledá marně, musí to přijmout jako fakt. A v samotném závěru musí zvolit jednu ze tří možností, přičemž všechny tři zcela pošlapávají a ničí vše, za co Shepard kdy bojoval. Syntéza a ovládnutí jsou de facto vítězstvím Smrťáků (přičemž syntéza je zároveň i naprosté zvěrstvo, za které by vás pochválil leda doktor Mengele) a zničení je genocida gethů (což je také zvěrstvo, vzhledem k událostem hry samotné). Opět zoufale chybí možnost odmítnout všechny tři možnosti. Přijmutím jakékoliv z nabízených voleb se Shepard stává zbabělcem a válečným zločincem. Tím je zcela zlikvidován jakýkoliv roleplay element, aneb který hráč by se po tomhle všem dokázal ztotožnit se Shepardem?
Jak se to mohlo stát?
Když už víme, proč jsou konce tak špatné, pojďme se společně zamyslet nad tím, proč k tomu všemu došlo. Možností je několik.
BioWare nemělo dost času na vytvoření kvalitního konce
Mezi hráči asi nejpopulárnější teorie. Umožňuje elegantně hodit veškerou vinu na (jinak oprávněně) nenáviděné EA a zachovat image BioWare jakožto skvělého vývojáře, který trpí pod jhem nadvlády nelidské korporace. Bohužel, na podporu této teorie příliš mnoho důkazů nenajdeme. V xboxové betaverzi, která unikla na internet v listopadu 2011, jsme si mohli přečíst konec velice podobný tomu současnému. Lišil se jen v několika detailech, tudíž je nemístné obviňovat z tohoto fiaska Microsoft (Bioware oznámilo, že kvůli úniku bety bude scénář částečně předělán). Z toho poměrně jasně plyne, že tento konec byl v plánu již delší dobu a nejde o nic, co by BioWare rychle spatlalo na poslední chvíli. Ovšem internetem kolují pověsti tvrdící, že ME3 neměl končit výběrem barviček. Údajně mělo jít o indoktrinaci, a hra by se následně rozvětvila v závislosti na tom, zda se Shepard z indoktrinace probudí. Nicméně konkrétní důkazy chybí.
Konec byl plánován takto, aby připravil půdu pro DLC
Tohle je už o něco pravděpodobnější a v jádru celkem děsivá teorie. Těžko říct, koho v tomto případě obvinit, zda EA, nebo BioWare. Je docela možné, že jedna z těchto firem usoudila, že na Mass Effectu 3 vyzkouší novou obchodní strategii a zajde tak ještě o kus dál ve vykořisťování hráče. Jinak řečeno, DLC nebudou jen nepovinným příběhovým doplněním, ale přímým pokračováním hry. Koupíme si tedy hru za 1100 Kč, a následně si za další tisícovku budeme postupně dokupovat další „kapitoly“, abychom příběh dokončili. V jistém slova smyslu je to ta nejčernější varianta, která by v případě úspěchu mohla být katastrofálním precedensem pro další firmy. Ale na druhou stranu by potvrdila, že Shepardův příběh neskončil tak hloupě. Každopádně dnešní oznámení (většina článku byla napsána před ním) tuto teorii také částečně vyvrací. Je docela možné, že tohle doopravdy byl původní plán, ze kterého se muselo ustoupit. Vydávat placené DLC s koncem v takovéto situaci by mohlo mít pro celé EA i BioWare velmi nemilé následky.
Bioware si myslelo, že vytváří kvalitní konec
Podle mého názoru nejpravděpodobnější varianta. BioWare se několikrát vyjádřilo, že „chce udělat konec Mass Effectu nezapomenutelným“ nebo že „konec Mass Effectu bude kontroverzní a některé lidi naštve“. Smůla, „některé lidi“ naštval jen v případě, že 90+% lze označit slovem „některé“. Podle některých myslitelů je konec udělaný schválně takto, aby si ho každý hráč vyložil podle svého (a došel tak např. k indoktrinační teorii apod.). Teorie zajímavá, ale já bych to takhle neviděl, jelikož podobné vyprávěcí postupy k Bioware nesedí. Spíše bych tipoval snahu o vytvoření emocionálně silného a dojemného konce, a velkou inspiraci obecně japonskými tituly, konkrétně pak třeba sérií Final Fantasy (nemyslím konkrétní opisování, spíše jen inspiraci v podobě „nátury“ konce). To, že konec takto v žádném případě nezafungoval (spíše než smutek a dojetí cítili hráči rozčarování, hněv a depresi), není myslím třeba zmiňovat.
Co s tím?
Je jasné, že tohle zakončení je gigantický průser, možná největší, který kdy BioWare zažilo. Situace se totiž rozrostla do takových rozměrů, kdy o ní informoval téměř každý herní magazín. Uživatelské hodnocení na metacritic spadlo hluboko do červených čísel (pro srovnání ME1 8.4/10; ME2 8.6/10; ME3 3,8/10 (vše PC verze)). Stejně tak hodnocení na Amazonu (jeden z největších e-shopů), které je na pouhých dvou hvězdičkách z pěti. Dotyčný obchod dokonce začal svým zákazníkům nabízet vrácení plné ceny, a to i v případě, že hru otevřeli a klidně i dohráli. A ne, to opravdu není standardní postup. Cena hry mezitím v mnohých obchodech spadla i pod 40 dolarů. Ať se případný potenciální zákazník podívá do jakékoli diskuze na téma Mass Effect, uvidí spoustu reakcí na zmršenost konce. Tohle všechno už zašlo tak daleko, že to může ohrozit potenciální prodeje ME3 i dalších BioWare her v budoucnosti. Bioware tedy muselo zareagovat a oznámit ono Extended Cut DLC. Prozatímní informace o tomto DLC jsou velmi mlhavé a může se v nich schovávat prakticky cokoliv. Co to tedy může ve výsledku být?
Zalepení nejhorších logických děr a epilog
Možnost nejpravděpodobnější. BioWare nebude vytvářet žádný nový konec, prostě přidá nějaký textový epilog a trochu rozšíří závěrečnou scénu, aby to začalo alespoň trochu dávat smysl. Bohužel toto řešení by bylo mimořádně nešťastné, jak vysvětlím na příkladu. Představte si, že si k večeři připravujete krásný toast. Dovnitř dáte kvalitní šunku, plátkový sýr, celé to zkápnete ostrým kečupem a dáte do toustovače. Bohužel, když se vrátíte, uvidíte akorát spálený a zčernalý toast. Takový je konec ME3 v současnosti. Po „patchi“ by to vypadalo stejně, akorát byste zjistili, že se vám toustovač zkratoval a na závěr byste dotyčný toast vyhodili do koše. Máte tedy vysvětlení i uzavření příběhu, ale ve výsledku budete stejně o hladu. Přesně tak by to dopadlo i s koncem ME3. Problémem je zde zcela prohnilé jádro.
Indoktrinační teorie
Tato možnost je stále ve hře a drtivou většinou hráčů je považována za nejlepší způsob, jak z téhle patálie elegantně vybruslit. Kdybych chtěl vysvětlovat všechny indicie, které k ní vedou, tak by tenhle článek byl ještě dvakrát delší, což pochopitelně nechci – už takhle pochybuji, že to všichni dočtou do konce. Stručně řečeno, spousta situací ve hře nasvědčuje tomu, že vše, co se stalo po zásahu Harbingerovým laserem, se odehrávalo jen ve Shepardově mysli. Tudíž i rozhovor s Catalystem, volba tří barviček i ztroskotání Normandie. Díky tomu by mělo Bioware zcela volné ruce s vytvářením nového konce. Na tomto základě je možné vytvořit finále, které si celá série zaslouží – tedy několik zcela různých možností sahajících od vyloženě šťastného zakončení až po naprostou katastrofu. To celé samozřejmě nebude ovlivněné jednou volbou na konci, ale celým vaším působením během všech tří her. Můžeme doufat. Tato teorie sice nejspíš v plánu původně nebyla, ale nabízí se jako skvělé řešení.
Otázky, reakce a odpovědi
Je mi jasné, že po přečtení tohoto článku se objeví spousta různých otázek a reakcí. Myslím, že většinu z nich dokážu předvídat a tak na ně raději rovnou odpovím, abychom předešli zbytečným hádkám. Zároveň tedy žádám všechny, kteří svou otázku/reakci najdou v tomto přehledu, aby jí neopakovali – odpověď už máte.
Otázka: Je to opravdu tak zlé?
Odpověď: Je to ještě horší.
Reakce: Nemáme právo požadovat po BioWare jakoukoli změnu konce. Je to jejich hra a mají právo jí zakončit jak chtějí oni. My můžeme akorát vyjádřit svůj názor, nikoliv žádat změnu.
Reakce na reakci: Zákazník má právo požadovat produkt, který mu byl slíben. Před vydáním hry nám byly slibovány zcela různé konce (viz citace Caseyho Hudsona výše) a další věci, přičemž výsledek je přesný opak. Tohle už nelze klasifikovat jako PR přehánění, tohle je klamavá reklama a podvod. Kdybychom byli parchanti, tak na ně podáme hromadnou žalobu. My jim dáváme možnost to napravit ke spokojenosti všech. Nechceme nic víc, než produkt, který nám byl slibován.
Reakce: Pokud bude konec změněn dle přání fanoušků, zničí se tím celá umělecká hodnota díla.
Reakce na reakci: Doporučuji se podívat do historie. Sir Arthur Conan Doyle, autor slavné série knih o Sherlocku Holmesovi tuto postavu nechal v povídce „Poslední případ“ z roku 1893 zemřít. Tehdejším fanouškům se to nelíbilo, a pan Doyle tedy po nějaké době vydal povídku „Prázdný dům“, ve které jeho smrt anuloval. Po tomto oživení napsal celou řadu dalších děl o Sherlockovi, včetně těch nejvíce ceněných. Utrpěla touto „změnou“ umělecká hodnota? Neřekl bych. Historie nám poskytuje mnoho příkladů, kdy bylo umělecké dílo po vydání změněno a ve výsledku to mělo zcela pozitivní vliv. A u Sherlocka Holmese šlo o stejný případ jako teď – autor původně zamýšlel příběh zakončit svým způsobem, ale kvůli reakci fanoušků ho změnil a nikdo si dnes nemůže stěžovat. Je jen otázka, zda v sobě najde Bioware stejný dostek pokory jako sir A. C. Doyle a uvědomí si, že takhle to skončit nemělo.
Reakce: Konec je skvělý. Kdyby to skončilo šťastně, tak by se to k jinak temné sérii vůbec nehodilo a znevážilo by to velikost hrozby Smrťáků.
Reakce na reakci: Vzpomeňme si společně na konce ME1 a 2. V obou případech konce víceméně šťastné (v ME2 počítám s ideálním stavem – tzn. všichni přežili). Připadaly snad někomu nemístné či zlehčující vážnost situace? Ne. Jedním z klíčových témat série Mass Effect byl úspěch proti nepředstavitelné přesile, nikoliv „obětování se pro vyšší dobro“, jak se někteří snaží naznačit. Vzpomeňme si například na Pána Prstenů. Také zde máme obrovskou přesilu a nepředstavitelnou hrozbu. Konec je ovšem tak šťastný, jak to jen jde. Vadí to někomu? Považuje to někdo za znevážení hrozby Saurona? Ne. Celý třetí Mass Effect je nasáknutý temnou atmosférou, takže by sem logicky patřila MOŽNOST dosáhnout alespoň trochu šťastného konce, čímž by došlo ke skvělému vyvážení.
Reakce: Jste jen banda haterů, která Mass Effect nesnáší a chce ho očernit.
Reakce na reakci: Kdepak. My všichni, kteří žádáme lepší konec, Mass Effect milujeme. A tohle všechno děláme jen kvůli naší touze vidět konec, který je téhle skvělé ságy hoden. A s tím má ten současný společného asi tolik jako Severní Korea s demokracií.
Reakce: Jste jen banda haterů, která Mass Effect nesnáší a chce ho očernit.
Reakce na reakci: Kdepak. My všichni, kteří žádáme lepší konec, Mass Effect milujeme. A tohle všechno děláme jen kvůli naší touze vidět konec, který je téhle skvělé ságy hoden. A s tím má ten současný společného asi tolik jako Severní Korea s demokracií.
Pokud jste dočetli až sem, gratuluji. Loučím se s vámi slovy, která se stala nesmazatelným symbolem hnutí za změnu konců.
HOLD THE LINE!
