Před několika lety se hráči, věrní konzoli Sony Playstation III, dočkali jednoho exkluzivního dárečku v podobě velmi poutavého dobrodružství. Přiznám se teď zcela dobrovolně, že jsem onehdy k této poměrně početné skupině vlastníků této konzole nepatřil, a že jsem se k tomuto počinu Santa Monického herního studia Naughty Dog dostal až koncem minulého roku, právě když se mi, zajímavou shodou okolností, poštěstilo koupit i samotnou herní konzoli. Podíváme se tedy, jak tato dnes již kultovní série, která od roku 2007 prodala už přes třináct milionů kusů, začala. Podíváme se na to, co může první díl nabídnout dnešním hráčům, a hlavně těm, co jsou na platformě Sony Playstation III nový.
Hledání bájného pokladu, či ztraceného města, je námět, který si vždy zcela jistě najde mnoho fanoušků, zaujme každého hráče s už třeba jen trochu dobrodružným srdcem a kapkou odvahy. Není proto náhoda, že si celá série našla tolik věrných fanoušků, kteří se těší i na další hry tohoto herního studia. Dnes se, jak už jsem psal výše, zaměříme na úplný začátek této slavné série, na hru z listopadu 2007, která v očích dnešních hráčů nemusí vypadat, kdo ví jak lákavě, ale i tak opravdu stojí za to. Listopad 2007 ale řadě hráčů jistě připomene i jinou hru, která se odehrávala v podobném prostředí. Ve stejném měsíci se totiž PC hráči dočkali grafického skvostu v podobě hry Crysis, která překonala vše, co jsme do té doby mohli na svých monitorech vidět. To jsem ale trošičku odběhl od tématu. Už při letmém pohledu na hlavního si řada z nás patrně vzpomene na sympatického Indiana Jonese, případně nám hráčům asi mnohem bližší a nutno říct i mnohem půvabnější Laru Croft. Ani v jednom případě přitom nebudeme daleko od pravdy. I tentokrát totiž budeme na stopě velkého pokladu, tím spíš půjde-li o samotné… a nebo ne, zatím Vám to neřeknu, nechcete si přeci zkazit celou recenzi. Nejdříve Vám v rychlosti představím hlavní postavy, tohoto příběhu a začnu samozřejmě Nathanem Drakem. Mladý a pohledný lovec pokladů, opravdový dobrodruh, který v sobě kombinuje slušnou znalost dávných civilizací a ztracených pokladů s notnou dávkou srdnatosti a bojovými schopnostmi, za které by se nemusel stydět ani protivník Chucka Norrise. Doprovázet ho na cestách bude už trochu starší, za to zkušenější cestovatel Victor Sullivan, který již bohužel má nějaké ty zkušenosti s různými překupníky vzácných artefaktů, šmelináři a piráty. Jak už to tak ale bývá, když se člověk zaplete s podobnými živly, nic není tak jednoduché jak se zdá. Victor je pořádně zadlužený, a protože rozumný splátkový kalendář nepřipadá v úvahu, potřebuje vše splatit co nejdříve, v čemž by mu nalezení cenného pokladu opravdu pomohlo. Trojici, která Vás bude celou sérií doprovázet, uzavírá poměrně pohledná blondýnka, začínající reportérka, která hledá nějakou tu senzaci, která by jí konečně proslavila. Rozhodne se tedy celé dobrodružství dokumentovat. Vrátíme se ale na úplný začátek našeho příběhu.
Jsme na moři, na malé loďce, na kterou se z mořského dna snažíme vytáhnout poměrně zachovalou rakev známého piráta a cestovatele Sira Francise Drakea. Když se to povede a Nathan rakev otevře, uvidíme pouze malou pokladničku, ve které se skrývá pěkně zachovalý deník. Z něho celkem jasně vyplývá, že Sir Francis Drake našel něco opravdu velkého a co je důležitější také velmi cenného. Našel totiž samotné zlaté město, nebo chcete-li El Dorado. V deníku ale chybí to nejdůležitější, poslední stránka, na které byla malá mapka s polohou bájného města. Nathan Drake se proto musí vydat po stopách svého údajného předka a podle indicií v deníku polohu dávno ztraceného města najít. Naštěstí ale nebyl ani zdaleka první, kdo se na podobnou výpravu vydal. Po stopách bájného města jihoamerického vladaře, nebo případně jeho kraje, místa blahobytu, zlata a bohatství, se od šestnáctého století minulého tisíciletí vydalo už nespočet různých výprav, a tak nebude trvat dlouho, než na pozůstatky jedné z nich narazíte, a tak zjistíte… No ale to bych Vám toho z příběhu prozradil opravdu moc, což by byla jistě škoda, protože příběh této hry Vás dozajista nadchne. Uncharted se totiž jako série řadí mezi takzvané akční adventury, stejně jako legendární Lara Croft, kterou tato o mnoho mladší série tak trochu zastínila, zvlášť potom, co se stala vlajkovou lodí celé platformy. Kromě přitažlivého příběhu, se kterým se u toho žánru tak nějak počítá, a který by mimochodem neměl chybět v žádné lepší hře, se setkáme s možná až příliš velkou dávkou akce. Nechápejte mě prosím špatně, proti akčním hrám nemám vůbec nic, ale přeci jenom bych v této hře uvítal trochu více různých příběhových filmečků a pozoruhodných hádanek, více té adventury, tedy dobrodružství, než jen zákopového střílení. Dnes už mohu říct, že mi druhý díl této série dává za pravdu, ale o tom až v recenzi na druhý díl, kterou mám samozřejmě v plánu.
Většinu herního času přitom strávíte právě střílením, tuhými přestřelkami s nespočtem nepřátel, a to vše ve stylu Gears of Wars, nebo chcete-li multi-platformního Mass Effectu. Můžete se tak při přestřelkách schovávat za různé objekty, které mohou být jak pevné a nezničitelné, tak poměrně křehké, které se po několika výstřelech rozpadnou na malé kousky. Funguje zde přitom také střelba naslepo, kdy zpoza překážky vystrčíte pouze zbraň a jen velmi nepřesně střílíte směrem k přibíhajícím nepřátelům. Můžete ale také zůstat za objektem schovaní a čekat na tu pravou chvíli kdy se protivníkovi trefíte do právě vystrčené hlavy. Zásahy hlavy se Vám přitom sčítají, za což později dostáváte příslušné trofeje. Musím ale také namítnout, že systém krytí není ani zdaleka bez chyby, a tak často není úplně lehké, trefit protivníka hned potom co náš kryt opustíme, což mi čas od času jisté nesnáze způsobilo. Tak to ale občas u prvního dílu bývá. Příkladem může být samotný první díl Mass Effectu, kde jsem se také setkal s trochu neohrabaným ovládáním. V druhém pokračování už ale vše bylo v pořádku. Je to ale jenom drobná nepříjemnost, na kterou si po čase zvyknete, a co je důležitější hru Vám to jistě nezkazí. Celkovému dojmu z boje ale hodně ubírá, až dosti okaté naskriptování nepřátel. Ti chodí po jakýchsi vlnách, vždy když překročíte určitou hranici. To působí samozřejmě dost nepřirozeně a předvídatelně. Jakmile se to ale stane, a Vy překročíte tento kritický moment, budete mít o zábavu postaráno. Protivníků totiž není nikdy málo a objevují se snad ze všech stran. Občas budete mít dojem, že proti Vám stojí taková malá armáda, a i když jsou současné hry už dávno někde jinde, bude Vás to stejně bavit, i když hru asi budete hrát vidinou druhého, mnohem dokonalejšího dílu.
Nathan Drake se navíc umí poměrně obstojně prát, a tak se kromě střílení můžeme těšit také na opravdu pěkně vypadající souboje muže proti muži. Tuto vlastnost přitom budeme využívat opravdu často, tak že nepůjde jenom o nějakou otravnou mini hru v podobě hospodské rvačky. Samozřejmě nečekejte nic ve stylu Mortal Combat, ale i se základní nadílkou chvatů a různých úderů si bohatě vystačíte. Zklamáním pro mě ale naopak byl efekt výbuchu granátů. Ty sice splní svůj účel a mají i jistý účinek, ale jejich síla a animace s výbuchem spojená je opravdu hodně slabá. Výsledný obláček dýmu vypadá spíše směšně a člověk má pocit, jako kdyby po nepřátelích házel petardy a ne opravdové granáty. Náladu Vám může zlepšit, že Nathan Drake není hrdina ve stylu klasických doomovek. Neunese na svých ramenech celou severokorejskou zbrojnici, včetně několika tanků a jaderných hlavic. Tvůrci hry si dali záležet na tom, aby vše vypadalo přirozeně a uvěřitelně. Nathan unese jenom to, co by pravděpodobně unesl i ve skutečnosti, a tak má u pasu jednu běžnou pistoli, na zádech větší zbraň jako je třeba známé AK-47 a maximálně ještě jednu větší zbraň v ruce. A víc vlastně ani ke štěstí nepotřebujete. Ve hře najdeme samozřejmě hned několik kousků různých zbraní, ale většinou jde o podobné typy. Pěkným osvěžením může být ruční granátomet, do kterého v jednom případě dostanete neomezenou munici, což sice působí hodně nerealisticky, ale zase je to sranda, nebo třeba sniper s velmi omezeným počtem nábojů. Obecně pak lze říct, že arsenál zbraní není, kdo ví jak široký, ale k dobré zábavě Vám poslouží dobře a určitě Vás nebude omezovat. Po většinu herní doby budete stejně využívat jednu z dvojice útočných pušek AK-47 nebo M-16, protože do nich budete mít dostatek nábojů od padlých nepřátel. Mým oblíbencem se ale stal revolver Magnum, který mě dostal svou účinností. Toho ale ve hře využijete jenom okrajově, protože půjde o velmi vzácný kousek, do kterého náboje jen tak neseženete. No, a když Vám nepůjde o život, kvůli zlým lidem, co se Vás snaží zabít, případně zajmou a vyslechnout, budete bojovat se samotnou přírodou a s překážkami, které před Vás postaví.
Nathan Drake je totiž něco jako Lara Croft v mužském těle, což je sice odporná představa, ale pokud se zaměříme jenom na styl hraní, bude to docela výstižné. Cesta k cíli totiž není ani trochu jednoduchá, a tak budeme zběsile skákat, šplhat a přelézat dokud nepřekonáme všechny přírodní překážky. Občas sice člověka praští do očí to, jak sebejistě Nathan skáče z jednoho kluzkého balvanu na druhý, aniž by se smekl, nebo jak se dokáže dokonale chytit jenom za konečky prstů, ale jinak asi podobná hra udělat nejde, a tak to přecházím s úsměvem na rtech. Když se tedy přes všechny podobné překážky a nepříjemnosti dostanete, přijdou na řadu, překážky vytvořené člověkem. Budete muset řešit různé hádanky a hlavolamy, některé zcela primitivní a jiné zase poměrně záludné. Nečekejte ale žádné ostudné minihry, které se často ani do samotného příběhu a prostředí nehodí, vše v Uncharted vypadá zcela přirozeně, vše zapadá do příběhu. V řešení samotných hádanek by Vám měl pomáhat deník Sira Francise Drakea, ale může samozřejmě stát, že se zaseknete i tak. Hádanky se přitom nedají přeskočit, a tak nad nimi můžete strávit spoustu času. V tom případě se herní doba může protáhnout o několik hodin, protože hádankami většinou otevíráte nějaký ten tajný průchod. V tomto případě máte asi jenom dvě schůdné možnosti. Buď hádanku řešit tak dlouho, dokud se Vám to prostě nepovede, a nebo můžete samozřejmě využít i jeden s návodů na YouTubu. Touto možností ale opravdu šetřete, ať si hru zbytečně nezkazíte, protože to se u cheatování zpravidla stává. Za celou dobu hraní jsem se setkal pouze s jednou kritickou hádankou, tak že by to neměl být žádný problém.
První díl série bohužel nepatří mezi grafické skvosty a pravděpodobně Vás ani neohromí nejnovějšími efekty či nasvícením. Musíme ale pamatovat na to, že jde o konzolovou hru z roku 2007, která by se asi neměla srovnávat se soudobým skvostem PC platformy, jakým byla hra Crysis. Ke srovnání ale svádí hlavně fakt, že se obě hry odehrávají v podobném prostředí. Celý první díl se totiž odehrává v tropech, což je po několika hodinách hraní už trochu okoukané a tak nějak stále stejné. Grafické zpracování přitom není vůbec špatné, ale na rozdíl od dalších dílů série Vás tak nějak nenadchne. I když si asi všimnete různých nedokonalostí, jako jsou místy slabší textury, pravděpodobně Vám to nebude moc vadit, protože hra jako celek vypadá opravdu pěkně a příjemně. Vše je hezky barevné a je jasně vidět, že se tvůrci hry nesnažili věrně napodobit realitu, ale spíš hru podat v líbivém stylu, který jasně napovídá, že nepůjde o vážnou simulaci, ale spíše o skutečnou zábavu. Oceňuji přitom opravdu zajímavé zpracování vody, kdy po pěkném vykoupání, při jedné z mnoha příležitostí, budete opravdu mokří, což je maličkost, která vás jistě potěší, a je tak nějak daná tím, že budete mít pouze jedno oblečení. Zajímavé jsou i pohyby jednotlivých postav, na kterých si vývojáři dali opravdu záležet. Toho si všinete jak v povedených filmečkách, kterých bych já osobně uvítal víc, ale také třeba při přebíhání klády, kde musíte pomocí gamepadu pěkně balancovat. Ke zvukové stránce nemám co dodat. Hudba se ke hře hodí a rozhodně Vás nebude rušit a spíše prohloubí prožitek ze hry. Nenajdeme v ní tak výrazné skladby jako třeba ve Skyrimu nebo Oblivionu, které bychom si pamatovali celá léta, ale i tak jde o povedený soundtrack.
ZÁVĚREČNÝ VERDIKT
Uncharted je velmi zajímavá hra, kterou by podle mě neměl minout žádný hráč platformy Sony PlayStation III. I když není dokonalá a má spousty much, které opravují až další díly, po většinu herního času jsem se skvěle bavil. I přes to ale hru beru spíše jako začátek něčeho mnohem lepšího, ale o tom až v recenzi na druhý díl. V mém novém velice přísném hodnocení hra dosáhla 69,8%, což rozhodně neznamená nic hrozného. Hodnocení srazila hlavně okatá lineárnost hry, stále stejné prostředí a nedoladěný systém krytí. Přesto mohu hru doporučit především pak v Twin Packu s druhým dílem.
Recenze
Recenze Uncharted - Drake´s Fortune
Líbí se nám
- Pěkný příběh
- Líbivá grafika
- Začátek série který by jste neměli minout
- Celkový dojem
Vadí nám
- Lineárnost hry
- Systém krytí
