Tak prvni kapitola od našeho týmu Nadšených pisálku je konečně tady!
Přiložil doutník k ústům a silně z něj potáhnul, po chvilce se z jeho úst linul kouř jako z parní lokomotivy. Mezitím co si vychutnával jeden ze svých vybraných doutníků, noční Singapůr žil svůj život naplno. Pod balkonem na kterém stál se hemžily desítky lidí sem a tam jako mravenci. Mířily za zábavou do barů, restaurací a nočních podniků. Jiné zase kroky vedly do práce jako hlídače supermárketů nebo číšníků ve vybraných podnicích. I kriminální život žil naplno. V nejšpinavějších ulicích se scházeli překupnící zbraní, drog a bílého masa. V Singapuru byla velká poptávka po „otrocích“.
Většinou to byly děti vychované v dětských domovech, které v životě vsadily na špatnou kartu. Většina z těch, co se dostala do rukou “otrokářů“ končila v dílnách na drogy. Tam pak většinou i jejich život skončil. Sean tu však nebyl proto, aby skoncoval s těmito “otrokáři“. Po dalším potáhnutí odhodil doutník do davu tam dole, poté sjela jeho ruka do pravé kapsy jeho černého kabátu a vyndala malou krabičku, ve které byly dvě čočky. Obě dvě si opatrně nasadil a poté dvakrát v krátkém intervalu mrknul. Čočky se aktivovaly a začaly mu udávat informace o okolí. Tyto čočky sloužily hlavně k identifikaci osob. Během chvíle dokázaly nasnímat obličej každé osoby v dohledu, následně jej odeslat do datábaze a během chvíle měl Sean před očima veškeré důležité informace. Aby čočky otestoval, zahleděl se na kouřícího muže dole na ulici. Čočky okamžitě začaly snímat obličej muže, a po krátké chvíly měl Sean veškeré informace o muži přímo před očima. Jméno Joshua Weng, věk 42 let, pracuje jako dělník na stavbě, jeho mzda jsou dva dolary na hodinu, má tři děti. Jakmile se přesvědčil, že čočky fungují, tak je dvojitým mrknutím vypnul a od kráčel do pokoje.
Pokoj byl malý. Obsahoval jenom postel a umyvadlo napravo u dveří. Na posteli ležel černý kufr. Sean zadal čtyřčíselnou kombinaci. Zaznělo křupnutí a kufr se otevřel. Byla v něm pistol typu M-66. Na její hlavni byly vyryté iniciály S.S.
Na tohle si Sean potrpěl. Když měl volnou chvíli a neměl nic na práci, tak si vyrýval iniciály i do nábojnic. V kufru pak byly ještě dva zásobníky. Sean zmáčknul černé tlačítko na boku hlavně. Z boku hlavně se vynořil hologram, jenž ukazoval že zásobník ve zbrani obsahuje 12 nábojů. Pak stistknutím stejného tlačítka se hologram zase vypnul. Vyzkoušel ještě laser a ten byl také v pořádku. Zbraň zastrčil do pouzdra pod kabátem, vzal dva zásobníky z kufru a zastrčil si je za záda. Podíval se na zlaté hodinky na ruce (na jejichž boku byly taktéž iniciály S.S) a zjistil že má ještě půl hodiny. Rozhodl se tedy, že si půjde pročistit hlavu do města. Hotel ve kterém byl ubytován rozhodně nepatřil k těm nejvyhlášenějším ve městě, ba naopak. Omítka byla obitá a jediný záchod byl na konci chodby.
„Jdete na procházku, pane?“ zeptal se starý recepční. „Ano.“ odpověděl nezaujatě Sean. Na ulici to bylo jako v nějakém lunaparku. Všude blikala světla. Všude, kde jste se podívali byly nejrůznější reklamy. Sean zastrčil ruce do kapes kabátu a razil si cestu přes masy lidí. I přesto, že ulice byla široká, se na ní lidé mačkali. Po obvodu ulice byly nejčastěji různé restaurace, které vařily z podezřelých surovin. Jak si Sean razil cestu a prohlížel si okolí, vzpomenul si na to, co mu řekl jeden jeho kolega. „Víš jak poznáš v Singapuru chudou čtvrť? Nenajdeš tam žádná auta, jelikož na ně nemaj a pokud bys tam zaparkoval, tak je během chvíle rozebrané na šrot.“ Sean si uvědomil, že auto už pár dnů neviděl. Posledních pár dnů byl zalezlý v pokoji a studoval svůj cíl a místo, kde má svou práci vykonat. Poté, co měl všechno nastudované, spálil všecny informace v jedné popelnici dvě čtvrti od hotelu. Dvakrát mrknul a aktivoval čočky. „Jak daleko je moje pozice od hotelu Rising Sun?“ Před očima se mu zjevila mapa s jeho pozicí a nejkratší cestou k hotelu.
Od hotelu ho dělily dva kilometry a tři sta padesát metrů. Sean nikdy necítil trému před akcí. Nebylo tomu jinak ani teď. Asi po deseti minutách cesty mu jeho osobní VI, kterou měl zabudovanou v čipu nacházejicím se v jeho rukavici, oznámila, že mu volá jeho přítelkyně Lisa. Sean přiložil rukavici, kterou měl na levé ruce k uchu. „Spoj nás.“ „Provedu.“ „Haló.“ „Ahoj miláčku, tak co obchodní cesta?“ „Jako vždycky strašná nuda, právě teď mířím na večeři na kterou mě pozvali.“ „No to nezní nudně.“ „No možná nezní, ale věř, že to opravdu bude nuda.“ „Seane víš co mám na sobě?“ „Tu červenou košilku?“ „Ano“. Srdce se mu rozbušilo, miloval, když si Lisa tu košilku vzala, vypadala v ní jako bohyně rozkoše. „Ani nevíš jak mi chybíš, Seane“. Jeji hlas zněl nadrženě. „Ty mi taky chybíš, lásko, ale neboj zítra touhle dobou zase budeme spolu.“ „Seane?“ „Ano?“ „Kolik minut ti zbývá do schůzky?“ „Asi deset minut, miláčku.“ „Chceš trochu zábavy?“.
Sean miloval Lisu z několika důvodů. Miloval její dlouhé kaštanové vlasy, její nádherné modré oči, miloval ji kvůli její dobrosrdečnosti, ale miloval ji taky kvůli její vášni pro sex. Lisa milovala všechny sexuální hrátky a pokuď Sean nebyl po ruce a na ní přišla chuť, tak byla schopná si poradit i sama. „Ano miláčku, trocha zábavy by mi prospěla. Právě si sundávám ty růžové kalhotky“. Bože můj, proč tam nejsem s tebou, pomyslel si Sean. Přímo Seanovi do ucha začaly znít žhavé zvuky rozkoše. „Líbí se ti to, miláčku?“ „Ano lásko, nepřestávej.“ „Ach Seane ano, ááá tak se mi to líbí ty draku.“ „Dávej pozor ty blbče!!“ Do Seane málem vrazilo žluté auto. „Miláčku promiň, ale už musím na schůzku.“ „Jen jdi, lásko, já už se nemůžu dočkat, až tu zítra budeš se mnou a budem vyvádět společně.“ „Taky na to těším.“ „Zavěs to.“ „Ano, pane.“ Díky Lise mu zbylá cesta utekla opravdu rychle a on stál pár metrů před hotelem Rising Sun. Přes kabát šáhnul na svou zbraň, nadechnul se a vydal do akce.
Napsal: Chipsonator