Přeji příjemné čtení, a budu rád za každý váš komentář.
Bill stál ve stínu budov. Sledoval souboj dvou mužů. Křik, krev, nůž v rukou, bodnutí, ještě víc krve, pláč, smrt. Bill odehnal myšlenky tím, že zavrtěl hlavou, div že mu přitom nespadl jeho klobouk. „Ty zkurvysyne tak už chcípni“. Bill se pousmál. Dnešní den vypadal tak slibně. Svítilo slunce a před ním se pralo ještě čerstvé maso. Podíval se k nebi, kde svítilo slunce, a řekl. „Dneska to bude vážně dobrý den“. Po chvilce uslyšel křik. Viděl, jak ten zrzavý tomu druhému rve ucho. Je čas. Uchopil brokovnici (Mossberg M500 Mariner ráže 12/76) oběma rukama, přičichnul si k ní. „Tak jo krásko, jdeme na lov“. Poté svou brokovnici políbil a vyrazil k mužům. Šel loudavým krokem a vychutnával si krásné počasí. Kolem něj bylo mnoho prázdných aut. Právě si prohlížel staršího dodge když uslyšel vití. Podíval se před sebe a spatřil, jak se na něj dívá zrzavý muž. Nazdar ty zrzavý bastarde. Muž se proti Billovy bez varování rozběhnul. Billovy se zvýšil tep, v hlavě mu začalo znít povzbudivé bzučení. Bylo to jako kdyby se nacházel v extázi. Namířil brokovnici na mužovu hlavu. Zdálo se mu, že to trvá celá staletí a jeho mysl zažívala euforii. Zmáčknul spoušť. Broky opustily hlaveň brokovnice a zamířily ke svému cíly. Mezitím euforie dosáhla svého maxima. Billova mysl přestala vnímat svět kolem něho. Připadal si, jako kdyby se vznášel, několik tisíc kilometrů nad městem, co nad městem, nad zeměkoulí. Euforie pominula, jakmile broky splnily svou vražednou misi. Bill cítil, jak mu spermie stékají po nohách. Usmál. Dneska je vážně skvělý den. Přebil brokovnici a vydal se k mužově mrtvole. Sehnul se k mužovy který před malou chvíly přišel o hlavu, vytáth svůj nůž a začal odřezávat mužovo maso. Odřízl kus masa z mužovy ruky, přičichl k němu, a poté se do něj s neskrívanou radostí zakousnul. Čerstvé maso, poslední dobou nedostatkové zboží. Bill divoce žvýkal lidské maso. „Holky! Našel jsem jídlo!!“ Zařval s plnou pusou, a začal obžezávat další kusy masa. Po chvilce uslyšel radostní zpěv.
To musí být Lisa pomyslel si. Podíval se přes rameno a spatřil hubenou dívku, s blonďatýma vlasama, v bílém tilku a červené sukni jak si prozpěvuje a přitom poskakuje jeho směrem. „Dobré ráno Bille. Dobrý Liso.“ Bill podal s uměvem dívce kousek masa. Ta se do něj ihned zakousla. „Hm, to je ale mňamka Bille. Dneska máme vážně šťastný den Liso, máme krásné počasí a k tomu co do pusy, tak si toho važ.“ Dívka se na muže v kovbojském klobouku usmála, a pak se vrhla na další kus masa co ji podal. Když se dostatečně najedli, vyndal Bill z kapes dva igelitových sáčky a začal je naplňovat masem. Dívka si seděla na obrubníku, a pobrukovala si nějakou veselou melodii. Na tváři měla obrovský úsměv a dívala se na oblohu. „Bille jsem vážně ráda že jsem tě potkala, jsi na mně tak hodný a staráš se o mně, mám tě vážně ráda.“ Bill už měl naplněné oba sáčky, vstal jeden podal Lise. „Taky tě mám rád Liso.“ Oba dva se na sebe usmály. Lisa vzala sáček do levé ruky a pravou rukou chytla tu Billovou. Znovu se na sebe usmály. V druhé ruce držel Bill jak sáček a brokovnici. „Tak kam pudeme dneska Bille? Tam kam nás naše nohy zavedou.“ Odpověděl Bill s úsměvem na tváři.
Probuď se. Probuď se. PROBUĎ SE! Když se Jerry Washington konečně probral spatřil nad sebou zarostlého muže v polárnických brýlích, v mokrém tílku jak těžce oddechuje. Jerry ztěžka odechoval, a byl celý mokrý. Muž se svalil stranou do sněhu, a zhluboka dýchal. „Už jsem se bál že sem tě z té vody vytáhl příliš pozdě příteli. Z vody? Jo z vody, copak si to nepamatuješ?“ Muž stále dýchal zhluboka. „Byl jsem zrovna na obchůzce když jsem uviděl, jak si ze skútrem seskočil támhle ten svah.“ Muž ukázal hlavou v levo. Jerry se podíval tím směrem a spatřil svah o kterém muž mluvil. „Co tě to k sakru napadlo člověče? Skákat ze svahu na skútru, máš rozum?! Já, já jsem usnul. Usnul? Jo přesně tak, byl jsem na cestě do přístavu Omega když mě v tom přepadl spánek.“ Muž který před chvilkou zachránil Jerrymu život, pomalu vstal a poté mu podal ruku. „Vstávej“. Jerry uchopil mužovu ruku a s vypětím všech sil se postavil na nohy. „Díky, za záchranu. Není zač synku, poď musíme se dostat na základnu, začínám mrznou a vydím že ty taky. Pojď kousek od tuď mám skůtr“. S těmito slovy se muž otočil a vydal se směrem, kde by se měl podle jeho slov nacházet sněžný skúrt. Jerry už se chystal vydat za mužem, když v tom muž na něj zavolal. „Jo a kdybys hledal svou zbraň tak leží pár metrů od tebe“. To by mě zajímalo k čemu potřebují vědci zbraně, pomyslel si muž. Jerry se rozhlédnul a po chvilce hledání vážně uviděl zbraň ve sněhu. Popadl ji. Pak se podvíal na obrovskou díru v ledě, která se málem stala jeho hrobem. Rozběhl se za mužem. Jediné na co myslel bylo to že bude zase v teple.
Nůž, strach v očích, prosím nedělejto, bodnutí, krev, mnoho krve, smrt. „Bille jsi v pořádku?!“ Vykřikla dívka když se muž svalil na zem. „To nic není Liso, to je jen z toho sluníčka. Víš jistě že jsi v pořádku.“ Starala se ustrašeně dívka. „Jo, jen si potřebuji dát malou pauzu.“ Billovy tekl po čele pot, ruce se mu třásly, ale i přesto se podíval na dívku a usmál se, jen aby ji uklidnil. Dívka opatrně sundala Billovy jeho baťoh, a pak v něm začala něco hledat. „Na Bille, napí se, to ti pomůže.“ Bill příjmul špinavou flašku kterou mu dívka podávala, napil se, na chvíly zavřel oči. „Díky, Liso hned mi je lépe. To jsem ráda.“ Dívka se sedla vedle muže, a položila mu svoji hlavu na jeho rameno, a zavřela oči.
„Jaké je vůbec tvoje jméno synku? Co? Tvé jméno?“Přes motor skútru se oba muži slyšeli dost špatně. „Washington, Jerry, Washington.“ Zařval Jerry aby ho muž slyšel. „Těšímě Jerry, mé jméno je Jack, Jack Sheen. Taky mě těší Jacku!.“ Tím jejich rozhovor skončil. Po několika minutách Jerry, před nimi spatřil obrovský přístav. Přístav Omega. Doufal že tam se mu dostane odpovědi na všechny jeho otázky.
