Trauma – Vysněte vzpomíky

Takže. Jak bylo řečeno před pár dny, byl jsem zvědavý, jak obstojím ve zkoužce recenze. Doufám, že to nebude horší než moje dosavadní práce.

—

Herní scéna nabírá nezávislé vývojáře her čím dál častěji. Nadšenci do programování tvoří každou chvíli něco a lidi to prostě baví. Jak by také ne, kdyby byla každá jako nová puzzle adventura – Trauma.
Tentokrát nás do kabátku originality obléká Krystian Majewski. Právě to je ten, kdo přišel na to, jak bude calý stroj fungovat. Navrhnout všechna ozubená kolečka, jednotlivé šroubky a správně umístěné otvory pro fantazii, zabralo několik měsíců. Nakonec se ale dostavil naprosto netradiční výsledek, který, mne osobně, naprosto uchvátil.

Dostaneme se pod kůži mladé dívky, která kvůli autonehodě ztratila střípky svého života. Na lůžku za pomocí odborníků a nutného morfinu vzpomínáme na vše, co se za posledních pár let stalo. Vzpomenout si kdo vlastně jsme, kde jsme žili, jaké jsme měli přátelé a jak se jmenují naši rodiče. Otazníků nad celým příběhem je stále víc. Stejně jako nad hrou samotnou.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Memento

Znáte tento pětihvěždičkový snímek? Celou hru totiž jako by podpíral základ právě tohoto filmu. Naší mysl ovládají sny. Sny, ve kterých není nic tak, jako by mělo. Jak se zdá být.
Pomocí několika chytře vymyšlených manévrů se dostaneme k řadě fotografií, které nikdy napoprvé nic neříkají. A vlastně ani napodruhé, napotřetí na… no prostě vám to nic neřekne. Nemůže. Jediný, o koho jde, je ona dívka, která díky úryvkům svého života na kusu papíru střídí svou mysl zpět do správných krabic. Často nám ale fotografie neukážou jen nic nežíkají okamžiky života, ale většinou vám i poradí, jak se ve hře chovat, abyste se neztratili. Ono je to totiž… dost jednoduché. To mi věřte.

 

1 z 1

- +

1.

Tyto karty vás poučí o nekolika pohybech myší, která bude vaší jedinou společnicí. Prostými pohyby se vrátíte o několik kroků zpět, otočíte se na opačkou stranu, nebo použijete jednu z interací, které se rozvněž spouštějí pohyby. Jak bylo zmíněno, Trauma je zaškatulkována především jako puzzle adventura. Lze tedy očekávat, že se po vás bude chtít klikat i trochu inteligentně. Kromě hledání chytře ukrytých fotek vás hra nenápadně navede a poradí, co kdy a jak máte udělat pro dokončení levelu. Přijdete na fakt, že tato adventura není tak docela normální. Jde totiž o sny, ve kterých to nikdy není tak jednoduché.

Okuste špetku budoucnosti

Dobrá, tento nadpois je trochu zavádějící. Nechci totiž mluvit o tom, jak se ve snu dostaneme do budoucnosti, nejlépe o 150 let dopředu (viďte, sci-fi blázni). Chci jen poukázat na fakt, že Trauma je unikátní v jednom ohledu oproti všem hrám. Je to totiž tvořena pouze skutečnými snímky ze světa. Vše, včetně fotografií, je podstivě nafoceno ve stylu Google Street, kde můžete z pohledu fotografa vidět a rozhlížet se po oblíbených lokalitách.
Zde se budeme pomocí interaktivnímu screenu rozhlížet neustálím klináním do všemožných úhlů. A cíl? Získat potřebné dokumenty, najít způsob a provedení pro vyřešení a zkompletování vzpomínky. Způsob vytvoření hry je tudíš originální už dvojnásobně, což je nejen hodné potlesku ale i zamyšlení. I když je pro budoucích pár generací stále nemožné vytvořit plnohodnotnou hru tvořenou pouze reálnými fotografiemi, stále je tu pro vzdálenější enginy jistá naděje.
Jak je na tom vlastně Activision, příští Call of Duty se prý této představě blíží…

Čtyři cesty, jeden život

Jak možná někdo ví ze zkušenosti, vzpomínky, když se na konec dají do hromady, je jedno, které jsme věděli dříve. Já to vím. A věděl to i Krystian, když hru tvořil. Trauma totiž obsahuje celkem čtyři nezávislé úrovně. A je jedno, do které se pustíte první. V každé je totiž kromě vzpomínek nějaká ta tutoriálnová fotka, která vás to naučí, najde. Sice je to otravné, na každé úrovni najít takovou věc, ale plus je, že se v celkovém skóre tyto fotky nepočítají.
Ale zpět. Pravdou je, že vám adventura zamotá hlavu dost. Vlastně, pokud nejste opravdoví znalci anglického jazyka, tak se ve hře ztratíte naprosto. Po každé úrovni následují cut scény, přesněji by měli být čtyři. Každá zahrnuje velice krátkou ukázu rozhovoru mezi nejmenovanou dívkou a doktorem.
Zde je znovu dobře vidět, že je dívka opravdu zbavena vzpomínek.
Všechny úrovně se tedy nakonec slepí dohromady, takže je putna, kde začnete.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Jedna technická …

Co do charakteru hry, je Trauma opravdovým požitkem. Nabídne znovu jednu ze stovek pojetí těžkého žánru. Co se týče stránky grafiky, už jsme si vysvětlovali, že je vše zařízeno podle skutenčných fotografií (takže taková střední HD grafika…).
Ale co zarazí. Nebo spíš zamrzí. Hra byla vyvýjená na úkor jedné myšlenky. Zanést hráče do příběhu levně, kvalitně a úsporně. Použít stejnou taktiku na menu zas tak slavně nedopadlo. Co postřehnete v prvních sekundách hraní, je skutečná velikost screenu hry, který by se vešel na větší Smartphone. Skutečně nic pro velké Full HD obrazovky. Hra sama nabízí přechod do split screen, kdy už okno ale skoro nevidíte. Další taková mírná závada je přímo uširvoucí „soundtrack“. Tady muselo vážně jít o úmysl mučení. Po pár vteřinách jsem byl donucen sundat headset z hlavy, protože myšlenky si s tím kvílením opravdu neporozuměli.

Celkový první dojem? Řekl bych, že by herní scéna měli víc zamakat, nebo spíš si najít víc takových bláznů, jako je Krystian Majewski. Není lepším důkazem, než je právě Trauma, že hry jde udělat jednoduše, dobře i kvalitně a to jen za pomocí pár fotek a dobrého nápadu.