Konzolová verze titulu I Am Alive vyšla na Xbox Live Arcade a PlayStation Network již na jaro letošního roku. Přestože vedení Ubisoftu ještě před několika měsíci tvrdilo, že port na stolní počítače nepoputuje, na internetu je od počátku týdne v digitální podobě k dostání, v přepočtu za zhruba tři stovky.
První zmíňky o hře se objevily v roce 2008, kdy se na ní tou dobou pracovalo již třetím rokem. Původní koncepce zněla velmi dobře. Děj se měl táhnout 9 dní, hráč měl spolupracovat s množstvím postav, od nichž měl příjímat úkoly a mnohdy se i rozhodovat jakým směrem se jimi bude ubírat. Hráčovo počínání mělo mít vliv na celý průběh hry a tedy i na její zakončení. Vše co nám bylo přislíbeno Ubisoft po dalších dvou letech smetl ze stolu a oznámil přepracování celého konceptu od základů. Mezitím stihlo nové studio nahradit vývojáře z DarkWorks a nadějný áčkový projekt se pomalu začal měnit na béčko, což kromě nových informací o herní náplni, potvrdila i zpráva, že titul bude distrubutován pouze digitální cestou.
Příběh pojednává o bezejmenném muži, který se vrací do rodného města hledat svoji ztracenou manželku a dceru. Po tzv. „Události“, jak všichni obyvatelé smyšleného Haventonu katastrofu nazývají, leží celé město v ruinách a už první kroky mezi troskami spustošeného města naznačují, že minimálně po grafické stránce nepůjde o žadné orgie. Na postapokalyptické atmosféře přidávají šedé, až sépiové filtry, které však po čase začnou nudit. Místami se grafika díky rozostřenému pozadí a jednoduchým obrysům předmětů v dálce, přibližuje herní hříčce Limbo. Tam tyto prvky spolu tvořily stylový look. Naproti tomu zde podobné elementy slouží spíše k zamaskování nehezkého vizuálu. Dobrým dojmem nepůsobí ani průměrné animace. Co by se na technické stránce dalo snad vyzdvyhnout, je dobrý dabing a povedená hudba.
Už po pár úvodních momentech zjistíte, o čem bude velká část hry. Přes zničený most, vedoucímu do města, se totiž jinak než přes jeho traverze nedostanete, a tak nezbývá nic jiného než šplhat, skákat a zase šplhat. Čeho si okamžitě všimnete, je vedle ukazetele zdraví, rámeček zobrazující vaši staminu, tedy výdrže. Ta ubývá i při obyčejném lezení po žebříku, takže je třeba si dávat velký pozor a často hledat místo pro odpočinek. Časem budete občas nacházet skoby, za pomocí kterých můžete počkat až se ukazatel znovu obnoví. Vedle toho přibude do inventáře ještě kotvící hák, jenž občas poslouží k dosáhnutí jinak nedosažitelných míst, nebo alternativních cest. Často budete nuceni procházet městem, plném prachu, který vás přirozeně dusí. To má za následek ubívání výdrže, jenž obnovíte tím, že se dostanete do vyvýšených míst, kde hustý prachy nesedl. V pokročilejší fázi hry naleznete masku, prodlužující dobu k dostání na čerstvý vzduch.
Nejpříjemnějším překvapením byl moment, kdy došlo k první komfrontaci s místními obyvateli, respektive těmi nepříliš přívětívými. Gangy přeživších, se kterými se budete setkávat, jsou zpravidla vybaveny jednou, nebo dvěmi pistolemi a zbytek skupiny svíjí v rukou mačetu. Jakmile získáte pistoli, nepřátele můžete i za pomocí nenabité zbraně hodně znejistit, nebo dokonce donutit se vzdát. Když se do takového střetnutí dostanete, je třeba jednat uváženě. Tasit okamžitě střelnou zbraň by byla chyba. Valná většina vás nejdřív zkusí zastrašit a pokud jim nebudete hlavní mávat před nosem, nechají vás vklidu vrátit se odkud jste přišli. Když ale na to dojde, vyhodné je si počkat až se jeden z bandy přiblíží na krátkou vzdálenost, z jíž ho můžete překvapit rychlým tažením mačety. Ostatní se na vás v tu chvíli rozeběhnout, ale pokud nemají čím střílet a vy na ně namíříte, buďto se sami vzdají, nebo získáte potřebný čas na promyšlení dalšího postupu.
Nábojů není mnoho, za celou dobu nevystřelíte ani tři zásobníky, a proto musíte taktizovat. Nepřátele můžete zahnat k okraji budovy a následně do nich kopnout, nebo podobným způsobem shodit do ohně. Takových možností se ale nenaskýtá mnoho, a tak po pár soubojích nastane spíše rutina, než zábava. V druhé polovině hry lze projektily šetřit lukem, jehož šíp můžete z padlých opět sebrat zpět. Poslední zbraní je brokovnice, kterou se mi však nepovedlo nalézt. Podle informací na internetu ji s pouhými pěti náboji, získáte za pomoc jednomu muži.
Za projevené laskavosti ostatním kolemjdoucím ziskáváte útržky informací o tom co se stalo při oné „události“. Ve většině případů tak učiníte výměnou nějaké suroviny, valejících se všude kolem. Plnění těch několika málo příběhových úkolů je na tak krátkou herní dobu dost jednotvárné a potřebné objasnění situace vám taky nepřinese. V samotném vyprávění na velké vysvětlování nedojde a zmiňované oběti vám toho taky příliš nepoví, o konci hry ani nemluvě. Dokončení mi podle statistik zabralo zhruba tři a půl hodiny, s tím, že jsem pomohl 11 z 20 obětí, jež jsem náhodně potkal. Člověk by u takové délky čekal mnohem propracovanější děj a vůbec, celé to působilo nějak bledě, stejně jako vypadají ulice Haventonu.
Recenze
I Am Alive - nyní i na stolních počítačích
Líbí se nám
- řešení soubojů
- občas slušná atmosféra
- důraz na reálnost
- hudba
Vadí nám
- grafika
- občasné problémy s ovládáním
- nezajímavé vyprávění
- jednotvárnost úkolů
