Copak to tu máme?
Painkiller je hra, která mě velmi dlouho míjela. V době, kdy vyšel mi pod stolem rachotila plečka neschopná pojmout nové hry a pak jsem měl tzv. podnikatelské období, kdy jsem pracoval 12 hodin denně a neměl jsem na hraní čas, ani chuť. Naštěstí se mi podařilo prokouknout hustý závoj mamonu a uvědomil jsem si, že v životě jde o víc, než o to udřít se v práci proto, abych si mohl koupit věci, které nepotřebuji. Třeba o to chopit se oblýskané pažby dvouhlavňové brokovnice a s vytřeštěnýma očima si proklestit cestu rozkládajícím se Očistcem vzhůru do Nebe.
O čem že to je?
Příběh hry je stylově temný. Začíná tím, že zemřete při autonehodě. Namísto Nebe vás ale přivítá mlhou a hnilobným puchem prostoupený Očistec, kde si musíte odpykat své hříchy. Naštěstí vám je nabídnuta možnost tuto proceduru urychlit. Ano, hádáte správně. Zabíjení v tom bude hrát důležitou roli. Samotný Lucifer totiž plánuje velký útok směr Nebe a pro tento účel formuje obrovskou armádu. Jeho postup můžete zpomalit tím, že odpravíte čtyři jeho generály. Zábava začíná.
Ti, kdo už Painkillera dohráli jistě vědí, jak moc se příběhová linka klikatí a převrací. Těm, kdo jsou ještě Očistcem nedotčeni nebudu kazit překvapení. Vězte ale, že nic není takové jakým se na první pohled zdá být a čas od času vám někdo solidně pohne žlučí. Jak říkám – stylově temné.
Jak se s tím…?
Způsob, jakým se Painkiller hraje je až trapně jednoduchý. Ne nadarmo se mu přezdívá „Nemysli a jdi“. Hra před vás neklade žádné zapeklité překážky, ani úkoly u kterých byste museli roztáčet mozkové závity. Pouze vám do rukou vrazí několik málo zbraní a s přátelským pošťuchnutím podrážkou do zadku vás vykopne do relativně malého prostoru, kde se na vás ze všech stran sypou hory nepřátel, které musíte do jednoho zlikvidovat. Po té, co všechny odpravíte se v místě, kudy máte pokračovat, objeví červeně planoucí checkpoint a celá situace se opakuje. Pokud hru hrajete poprvé může místy dojít k tomu, že vám nedojde, že na druhou stranu téhle zdi se dostanete tak, že skočíte z téhle věže, nebo se vám ve spletitých úzkých chodbách zatoulá jeden kostlivec, kterého potřebujete pro otevření checkpointu sejmout, ale s žádným zásadním zákysem se rozhodně nesetkáte.
Když mluvíme o kostlivcích, musíme se zmínit o široké plejádě různě (ne)mrtvých protivníků, kterých si v této hře užijete opravdu dosytosti. Celkově jsem jich napočítal 26 plus bossové, kteří na vás čekají na konci každé epizody. Při jejich vymýšlení prokázali autoři velkou dávku invence, humoru a úchylnosti. Díky těmto kvalitám se budete potýkat s hordami zombií, které po vás hází kusy svých vlastních těl, zástupy skeletonů, kteří v propadlištích časů poztráceli některé své údy a místnostmi plnými nešťastných pacientů s chybějícími končetinami, kteří se zmučeně plazí po zemi, aby se v posledním vypětí svých sil rychle vymrštili proti vašemu obličeji. Protivníků je opravdu mnoho a rozhodně se s nimi nebudete nudit. Naopak.
Neutěšenou atmosféru vytváří kromě armády nešťastníků usilujících o váš nebohý neživot také herní prostředí. Tady musím podotknout, že jsem byl velmi mile překvapen rozmanitostí scenérie, kterou Painkiller nabízí. Co level, to jiný setting. Začínáte u brány obligátního hřbitova, kterým se prokydlíte do kláštera zamořeného padlými mnichy a pokračujete dále přes zasněžené vrcholky hor a vojenskou základnu až k bránám samotného Pekla.
Kde to má spoušť?
Ke zbraním zaujali vývojáři z People Can Fly zajímavý postoj. Zatímco ostatní akční hry se nás snaží zahltit co nejrozmanitějším arzenálem, v Painkillerovi dostanete do rukou pouze pět nástrojů. Každý z nich má ale dva módy střelby (pravá a levá myš), které dělají celou věc zajímavější. Oba módy jsou totiž vždy naprosto odlišné, takže své nízké vražedé pudy můžete virtuálně ukojit mnoha způsoby. Milovníci klasiky budou nadšeni z toho, že i zde je k dispozici vymazlená dvouhlavňová brokovnice a rotační kulomet, hraví experimentátoři si určitě rádi ujedou na vrhači shurikenů, nebo neuvěřitelně zábavném katapultu nabitém dřevěnými kolíky (není nic zábavnějšího, než zombíe přibitá velkým kolíkem ke zdi a klátící údy ve větru).
Tak jo, nebo ne?
Painkiller vás chytne a nepustí. Na jedné straně vás strčí do brány ponurého hřbitova a na druhé vás vytáhne z ohnivého sevření samotného Pekla. Variabilní prostředí, vysoká míra zničitelnosti, záplavy rozmanitých druhů protivníků, kvalitně zpracované ozvučení… to vše je umně poskládané do parádně atmosférické gamesy, od které se jen tak neodtrhnete. Pokud hledáte odreagování po dlouhém dni ve škole, nebo v práci, sáhněte po Painkillerovi.
A pokud byste měli zájem o malou ochutnávku, můžete se podívat na jeden z dílů mého Let´s Play seriálu.
… zde pokračujte v psaní …
