Pohled zpátky: Call of Duty 3

O loňské Vánoce jsem si pořídil Xbox 360. Pro mě, do nedávné doby zatvrzelého PCčkáře, jde o první konzolovou zkušenost. Zkušenost, nutno podotknout, velmi pozitivní. Konzoli jsem využil k doplnění posledního chybějícího článku v řetězu dohraných her série Call of Duty, a to třetího dílu. Jde o jediný čistě konzolový titul. Kvůli této vlastnosti jsem si donedávna trhal vlasy a nechápal, co to vývojáře napadlo. Jak nakonec singleplayer třetího dílu dopadl v porovnání s ostatními kousky série?

Hra byla vydaná v roce 2006 na platformy Xbox, Xbox 360, PS 2, PS 3 a Wii. Vyvinuta byla studiem Treyarch. Hra je zasazena do Francie roku 1944. Hráč se ve 14 misích ujme čtyř spojeneckých vojáků, Američana, Brita, Kanaďana a pro mě překvapivě i Poláka. Celá hra je zaměřena na operaci Falaiská kapsa, kde se podařilo spojencům obklíčit nacistické jednotky, díky čemuž byla později osvobozena Paříž.

Stará grafika nerezaví

Grafika hry nijak neurazí, ale na druhou stranu ani neoslní. Ale při uvědomění si faktu, že hra je sedm let stará, ji mohu hodnotit velmi pozitivně. A to i díky, mnohými proklínanému, pomalému vývoji grafické stránky novějších dílů. Jediné co odlišuje třetí a novější díly je menší detailnost prostředí, plus pár polygonů a efektů navíc, což je ale naprosto pochopitelné. Rozdílu v umělé inteligenci jsem si vůbec nevšiml. Sem tam vykukující, špatně se kryjící nepřátelé, kteří se sem tam zaseknou, nejsou ničím neobvyklým ve starších i novějších dílech CoD. Tomuto dílu to nemůže být dáváno za zlé, když ani mladší sourozenci danou oblast plně nezvládají.

Příběh nezachrání ani mrtvý velitel nebo sebeobětování jednoho vojáka

Během příběhu se hráč vžije do již čtyř zmíněných hlavních protagonistů. Čekat jakkoliv vyšperkovaný příběh plný dramat, emocí nebo zvratů je naprosté šílenství. Příběh nezachrání ani mrtvý velitel nebo sebeobětování jednoho vojáka. V sérii Call of Duty pro mě nikdy nebyl příběh prioritou, ikdyž novější díly mé přesvědčení malinko vyvrací. Rozhodně mě hon za superzločincem láká víc, než pro mě do nedávna neznámá operace druhé světové války. Příběh se tedy propadá na úroveň velmi zábavné učebnice dějepisu. Na druhou stranu, podobným hrám by měl patřit můj dík, protože jsem díky nim před pár lety exceloval v hodinách dějepisu.

S příběhem jde částečně ruku v ruce prostředí, do kterého je hra umístěna. To mohu bohužel označit za nejslabší část hry. Francie, Francie a zase jen Francie. Ne že by bylo prostředí absolutně stereotypní. Jednou se hra odehrává v lese, podruhé v chemickém komplexu a potřetí uprostřed malebného venkova, ale to nic nemění na faktu, že mě dosti nudilo. V porovnání s druhým dílem působí jako chudý příbuzný. Kombinace Afrika, Rusko a Francie, na mě působila mnohem lepším dojmem. Novější díly jsou v tomto ohledu ještě důkladnější a nedělá jim prakticky žádný problém jakékoliv místo na zemi.

Klasika je klasika

Co se týče herní náplni, není vůbec špatná. Ano, v základu je to stále to staré známe Call of Duty. Jdi dopředu koridorem a střel po všem, co se pohne. V případě že se něco pokazí, zalez za bednu a rozdýcháš i kulku mezi oči. Hra ale přidává i pár nových kousků. Naprosto mě oddělalo ovládání děl a minometů, na které v kampani několikrát narazíte. Při míření dělem totiž nestačí jen držet páčku ovladače. Musíte jí otáčet. Kroužením jedné páčky nastavujete směr střelby a druhou míříte nahoru a dolu. Sice mi nějakou dobu trvalo, než jsem na daný systém přišel, ale výsledek je úžasný. Měl jsem pocit, že ovládám skutečné dělo. Podobný princip je i při pokládání náloží, kdy musíte do nálože “našroubovat” rozbušku. Něco podobného jsem v žádné jiné hře ještě neviděl.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Další novinkou je jízda v automobilu. Nejde jen o střílení z něj. Vy ho opravdu řídíte. V jedné misi máte dokonce možnost vybrat si cestu, kterou se vydáte. Vaši počítačem řízení spolubojovníci se ujmou pozice střelců a „tradá“, můžeme vyrazit na zběsilou honičku s Němci. Ve hře je také jedna tanková mise, která příjemně obměňuje styl hry. Sice se nejedná o žádnou novinku, podobnou věc předvedl jak první tak i druhý díl, přesto to je velmi příjemná část hry. Možná by nad podobnou misí mohli zauvažovat i vývojáři nových dílů, a necpat nám pouze ostřelování nepřátel z letadla.

Dojde i na možnost výběru, v CoD něco nevídaného

Párkrát za kampaň dostane hráč i možnost výběru. V CoD zcela nevídaná věc, i když se jedná pouze o vybrání jedné ze tří cest postupu nebo který úkol splnit jako první. O podobnou věc se pokusil až poslední díl Black Ops 2. Dojde i na navádění dělostřelecké podpory proti útočícím tankům. Systém je kompletně převzat z dvojky, kde mi bohatě stačil.

Rychle, házej!

Ve hře se pochopitelně nachází i házení granátů. To bylo nově obohaceno o ukazatel doby, za kterou granát exploduje. Celkem šikovná věc. Proboha ale kterého vývojáře napadlo, že když seberu nepřátelský granát, tak ho automaticky neodhodím. Místo toho vám zůstane v ruce do doby, než stisknete tlačítko pro hod. To už ale často bývá  pozdě. Další nepochopitelnou věcí je chybějící sprint. V kombinaci s granáty smrtící kombinace. Sbírání granátu moc nefunguje a utéct nemůžete. Zato ve hře nechybí dalekohled, který najde uplatnění jen párkrát v předem naskriprtovaných pasážích při navádění dělostřelectva. Nemám nic proti dalekohledům ve hrách typu Arma, ale v CoD? Kolikrát jste se ho v takovém koridoru použili? Já snad ještě vůbec.

Jen pro pobavení. Pokud přetáhnete nepřítele pažbou po papuli, sesype se jako hadrový panák. Docela vtipné, když takto padne chlap jak hora. Ať žije ragdoll!