Opět vás vítám u pokračování Herní historie, konkrétně se jedná o druhý díl z historie FPS. Vzhledem k pár reakcím na předchozí článek, bych rád řekl, že toto není výpis všech stříleček které kdy vyšli. Je mi líto že některé méně důležité, nebo žánrem neodpovídající hry prostě vynechám, ale budu se snažit vystihnout to nejdůležitější a nejpodstatnější a některé hry se jistě vyskytnou v článcích pro jiný žánr. Tak to bylo vše, co jsem měl na srdci a už přeji jen příjemné čtení.
Doba her podle filmů
Dnes se budu věnovat rokům 1995-1999. Tyto roky přinesly opravdu masivní rozvoj stříleček všech druhů a také multiplayerového hraní. Během těchto let vyšlo několik významných titulů, které bych vám rád připomněl. První, který stojí za zmínku je The Terminator: Future Shock z roku 1995. Hra byla celkem převratná, protože nabízela několik nových možností v FPS žánru. Zejména se jedná o mouse-look, který nahrazuje klasické rozhlížení se šipkami. Mouse-look se sice objevil jako možnost již v několika hrách před Terminatorem, ale Terminator je první čistě FPS záležitost, kde byl použit.
Jak již název napovídá, jedná se o hru na motivy filmové série Terminator. Jak bylo zvykem u prvních FPSek, hra nedisponuje příliš dobrým příběhem. Přece jen v tehdejších FPS byla nejdůležitější hratelnost a příběh jen dokresloval atmosféru a byl velmi okrajový. V T:FS se chopíte příslušníka odporu a budete plnit mnoho rozličných misí většinou diverzní a partyzánské povahy.
Terminator má ještě jedno první, vůbec poprvé v historii stříleček jste se tak mohli dostat za volant různých vozidel. Jedná se o možnost, která dnes slouží hlavně jako zpestření hratelnosti a mnohé jistě překvapí, že právě Terminator byl první kdo ji přinesl mezi nás. Také se jednalo o jednu z prvních FPS her ve které nebylo nutno vyvraždit celou lokaci, aby jste splnily úkol.
V Terminatorovi šlo především o to splnit úkol, většinou někam umístit bombu. Toto plížení do hry přineslo skvělou atmosféru a právě z tohohle pohledu je pro mě Terminator revoluční. Ikdyž to vypadá jako zaručený recept na úspěch, faktem je že Terminator nebyl moc oblíbená hra a spíše upadl do zapomění. Přece jen za chvíli po něm vyšel Duke Nukem 3D a další hry, které se staly ikonami.
Universum Star Wars se již v roce 1995 dočkalo mnoha herních adaptací, ale asi tou nejslavnější se stala první 3D hra z prostředí hvězdných válek. Star Wars: Dark Forces nebyla tak revoluční hra jako ty které jsem do teď uvedl, ale patřila mezi to nejlepší, co mohl tehdejší hráč hrát. Je velmi úzce spjata s filmy a tak se dostanete do několika lokací, které jste již mohli vidět na plátně. V rozmanitých lokacích se tak dostanete napalubu Star Destroyer, Jabba Huttovu jachtu nebo planetu Coruscant. Hra byla velice podobná Doomovi, ale obsahovala několik vylepšení zejména možnost rozhlížet se po okolí horizontálně.
Byla jednou z prvních her ve které ve které se objevily dnes již hodně populární cutscény před každou misí. Každá z misí měla různorodé úkoly, které přímo ovlivňovaly příběh. Další prvenství má hra v použití granátů a různých nástražných min. Také zde byla poprvé použita technologie umožňující, aby se kulky odrážely od stěn. Vlastnost, kterou jsem si tak zhnusil při hraní čtvrtého Quaka.
Každopádně tvůrci z LucasArts si dali záležet i na příběhu. V tom se vžijete do kůže Kyla Katarna. Nájemného žoldáka, který se dříve pokoušel stát členem imperiální armády, ale neuspěl. Celý příběh se točí okolo nové zbraně pro Imperium, vojáky Darktrooper. Hra mezi fandy získala obrovskou popularitu a dodnes patří mezi nejlepší adaptace Star Wars v herním světě. Ještě bych dodal že populární světelný meč ve hře zastoupen není. Kyle totiž není Jedi, alespoň v Dark Forces ne. Úspěch prvího dílu přiměl tvůrce vytvořit i pokračování to se jmenuje Star Wars Jedi Knight: Dark Forces 2.
Je to blonďaté a svalnaté, co je to?
Od hry, která přinesla skvělý příběh, ale málo novinek se teď přesouvám ke hře, která přinesla částečně interaktivní svět a nového hrdinu, který se stal herní ikonou FPS žánru. Duke Nukem 3D, byl počin studia 3D Realms, známými především svou spoluprácí s id software a také prací na Rise of the Triad, ale na rozdíl od této hry byl Duke mnohonásobně úspěšnější. Hra vyšla v roce 1996 a jednalo se o pokračování 2D skákaček Duke Nukem a Duke Nukem 2.
Duke Nukem 3D nabídl hned několik novinek jako možnost potápět se ve vodě, tedy mohli jste si smočit i své nakrátko ostříhané blonďaté vlasy ne pouze kotníky jak to bylo v “puritánském“ Doomovy. Také zde byla poprvé zrcadla, to aby se Duke mohl pokochat jaký je fešák. Ve hře jste se mohli prostě vyblbnout, zastavit a “zahrát“ si kulečník, zaplatit striptérkám taneček a mnoho dalších věcí, které se jinde nevyskytovali. Duke doplňoval každý akt jednou ze svých hlášek a hned šel zase nakopat zadek několika emzákům.
Právě dabing hlavní postavy, byl do té doby tabu ve vývoji her. Kdo by chtěl přece sympatického hlavního hrdinu sršícího vtipem? Hráči přece potřebují pako bez mozku, hlavně ať střílí do nepřátel jako o život. Duke vám jednoduše nemohl neučarovat a stal se tak po Mariovy a několik málo dalších vyvolených skutečnou herní ikonou.
Duke Nukem 3D měl jednoduše všechno, rozmanité lokace, kupu zbraní, sympatického hlavního hrdinu, příběh samozřejmě jen na pozadí, interaktivní svět a zrcadla, hlavně zrcadla. Jednoduchý recept na to jak se zrodila herní legenda a jedna z nejlepších her všech dob. Škoda jen že na skutečný další díl ze série jsme čekali celých 15 let a stejně to dopadlo špatně. Tak tedy odpočívej v pokoji Duku.
Id software strikes back
A znovu id software, pokaždé když se objevili tak přinesly něco revolučního, ale tentokrát už to bylo naposled. Po vydání druhého Dooma id na chvíli značku odložili. Sice ta chvíle byla zhruba 10 let, ale to je jedno. Dalším projektem se stal Quake, dnes žasnu, jak jsou si s Doomem tyto dvě hry podobné. Hlavně to jde vidět u třetího Dooma a čtvrtého Quaka, ale to jsem trošku odbočil. Quake byl totiž skutečně revoluční hra. Poprvé jsme dostali ve hře kompletně 3D prostředí a ne jako v jeho předchůdcích plné 2D spritů. Jednoduše pokrok nešel zastavit a id opět ukázali svoji mistrovskou práci.
Ale quake původně neměl být sci-fi FPS. Mělo se jednat o novou značku v novém universu – původně měl být quake středověké fantasy plně ve 3D. Ovšem k tomu byl potřeba nový engine a tak se do práce opět pustil Carmack, zatímco zbytek týmu pracoval na hratelnosti a hlavně novém soubojovém systému. Nic nevyšlo tak jak si tvůrci představovali a nakonec sešlo s Romeovy představy a Quake se vydal ve stopách Dooma. A s Carmackovým engine se stal jednou z nejlepších her 90. let 20. století.
Quake, ale neobsahoval jen grafická vylepšení. Doom byl velkým multiplayerovým hitem a id software si to plně uvědomovali. A tak bylo možné hrát přes internet až v 16 hráčích, pro upřesnění Doom podporoval hru dvou hráčů přes internet. Quake se stal obrovským hitem což dokládá i založení velmi populárního QuakeConu. Ale všechny stránky hry nebyly tak skvělé jak se mohlo zdát.
Příběh je opět v pozadí a opět se zde experimentuje s teleportační technologií. Ta otevřela bránu do nové dimenze, ze které nás začínají ohrožovat armády, které ovládá Shub´Niguhrath. Jeho cílem není nic jiného než zničit lidstvo a tím vaším, klasicky, ho zachránit. Doom byl opět skvělou hrou, ale už začínalo být pomalu patrné že id software začíná stagnovat. Kromě skvělého vizuálu jejich hry nenabízely to co konkurence. Skvělé prostředí, interaktivní svět, příběh a další herní možnosti.
Nedotažená pokračování
Bohužel v id software si nedokázali uvědomit co se pomalu stává novými trendy ve vývoji her a tak v roce 1997 opět přišli s tím stejným. Quake 2 byl v podstatě klon prvního quaka, se stejnou herní náplní, akorát opět o něco hezčí. Ve druhém díle je zcela nový příběh, který se odpoutává od nezdařených pokusů s teleportací. Na zemi útočí vesmírná rasa strogů s jediným cílem – získat co nejvíce surovin. Těmito surovinami jsou samotní lidé, ze kterých si strogové staví svá vlastní těla. Vašim cílem je útok strogů zastavit a v následném odvetném útoky dobýt jejich domovskou planetu – Stroggos. Ovšem ne vše se povede tak jak má.
Úspěch to byl i tentokrát, ale s následující hrou, která spíše prezentovala technickou dokonalost Carmackova enginu, id software klesly v očích mnoha hráčů. Quake 3: Arena byl jen prachobyčejný multiplayer s jedním herním modem – deathmatch. V Době kdy většina her obsahovala alespoň dva multiplayeorvé mody to byl krok zpět. Navíc s obrovskou konkurencí jakou představoval například nový Medal of Honor nebo Counter-strike neměla Arena moc šancí. Ale přece jen je důležitá z jednoho důvodu, engine který Carmack vytvořil byl použit u prvního dílu další herní legendy – Call of Duty.
Agent s povolením zabíjet
To byl krátký pohled na vývoj série Quake, ale teď zpět do roku 1997. Hry podle filmů měli obrovský úspěch a na rozdíl od dob současných byly i kvalitní a skvěle hratelné. Další takovou je GoldenEye 007, z prostředí britské tajné služby MI6 a agenta Jamese Bonda. V jeho kůži projdete bezpočet misí a navštívíte hromadu míst, některé jste již samozřejmě viděli ve stejnojmenném filmu.
Celkově je hra založena právě na filmu z roku 1995. Upoutala především kvalitním level designem a rozmanitými úkoly, které se mění. Jednou tak budete muset vyhodit do vzduchu nějaké zařízení, jindy to bude záchrana rukojmích a nebo bude vaším úkolem kontaktovat spřátelené postavy. James Bond je hlavně stealth hra, dotažená opravdu do detailu. Hra je podávaná velmi uvěřitelně, což dokazují i ohromné prodeje, přes 8 milionů kopií, vynesly Golden Eye 007 na přední příčky prodejů v roce 1997.
Hra se dočkala i remaku – GoldenEye 007 z roku 2010. Legendární hru z GoldenEye 007 udělal hlavně multiplayer ve split-screenu, který se dá také považovat za revoluční. Split-screen přinesl mnoho dalších možností a také spoustu zábavy. Hra vyšla pouze na Nintendo-64 i přesto si zaslouží, aby byla zastoupena ve výčtu her, které změnily herní historii.
Taktika, taktika a zase taktika
Další hra také nevznikla jako čistokrevná hra, ale měla už jinou předlohu než film. Byla to kniha, asi nikomu z vás nemusím představovat jméno Tom Clancy, autora mnoha velmi zajímavých knih. Určitě doporučuji si některé z nich přečíst, dodnes nemůžu zapomenout jaké zklamání mě ovládlo když jsem v seznamu povinné četby neuviděl jeho jméno. Ale co už musel jsem si vystačit s Máchou a jeho Májem, ale to byla jen taková malá odbočka. Tom Clancy má na svědomí několik velice populárních herních sérií – Ghost Recon, Splinter Cell, HAWX, ale tou nejstarší je určitě Rainbow Six.
Tom Clancy’s: Rainbow Six vyšla v roce 1998 a přinesla něco nového, revolučního a převratného do žánru jednoduchých a lineárních stříleček. Rainbow six je spíše taktická akce a dodnes pamatuji na pečlivé hodinové plánování každé mise a po každém pokusu uspokojení když se vše povedlo tak jak mělo. Bylo to právě plánovaní každého pohybu vašich jednotek, každého kontaktu s nepřáteli a také plánování co dělat pokud se stane něco neočekávaného. Navíc pod palcem jste měli několik týmů, takže jste si připadali jako skutečný profesionální velitel.
Poté co jste naplánovali postup vašich jednotek vžili jste se do velitele zásahu a se zbraní v ruce vyrazily vstříc nepřátelům v mnoha rozmanitých herních situacích. Kromě skvěle zvládnuté náplně hry, tu byla pěkná grafika, stylové ozvučení a hlavně soundtrack na který nikdy nezapomenu. Ten mi zůstává v uších dodnes. Popularitu série dokazuje i dalších 17 dílů série. Mnoho lidí označuje série Final Fantasy nebo Call of Duty za nejpočetnější, ale obě značky mají ještě co dělat aby dohnali Rainbow six. Hra se nejdříve vydávala dvakrát za jeden rok, později už jen jednou a teď se na nový díl čeká už 2 roky, i přesto si zachovala stále svou kvalitu.
Muž s páčidlem
Ale rok 1998 přinesl ještě další dvě skvělé hry, které se zapsaly do herní historie a získaly si ohromné zástupy fanoušků po celém světě. A trošku smutně musím přiznat, že jsou mnohem oblíbenější než Rainbow six. Valve se v roce 1998 zařadilo mezi nejváženější herní společnosti, hlavně díky přístupu k fanouškům a také díky skvělému Half-life.
Gordona Freemena nemusím dlouze představovat, jedná se o hlavního hrdinu Half-life série. Gordon je povolán do Nové Mexika, konkrétně do zařízení Black Mesa aby zde spolupracoval na projektu, který má využít mimozemský krystal k vytvoření teleportační technologie (opět). Jenže něco se pokazí (opět) a teleporty se objevují po celé zemi a s příchodem teleportů, přichází zkáza (opět). Tou zkázou jsou mimozemské organismy pocházející s dimenze Xen, které mají jediný cíl – zničit lidstvo (opět). A je právě na vás, aby jste se prostřílely a prosekaly hordami nepřátel, dostaly se do dimenze Xen a zničily mozek celé nepřátelské armády. Příběh jako takový je velmi podobný Doomu i Quakovi, ale není to jediné co si hra vypůjčila.
Half-Life sice běží na enginu GoldSrc, ale ten je založen na enginu Quaka od id software. Ale to je tak všechno co si můžeme v Half-life spojovat s jinými hrami. Už jen to páčidlo je velmi originální. Half-Life také sází na sledování celého příběhu, tím že nikdy neopustí pohled z první osoby a vy tak máte větší šanci se do příběhu vžít. Navíc četné naskriptované animace dotváří celou atmosféru hry, různé nečekané situace tak vypadají ještě zajímavěji.
Navíc Valve ukázalo že jsou pro ně zákazníci na prvním místě a tak začali vznikat četné mody, z nichž nejznámějším je Counter-Strike, o kterém se více dozvíte v příštím článku. Hra měla velmi dobrou umělou inteligenci nepřátel, grafiku, atmosféru, příběh a také fyziku, opravdu dobrou fyziku. Když se na to podíváte ze všech stran tak Valve ukázalo všem, jak se dělají skvělé hry a tím to jenom začalo.
Příběh o jednom zloději
Tou druhou hrou je již dnes také kultovní Thief. Thief: The Dark Project šel jinou cestou než všechny ostatní FPS tituly. Vydal se cestou stealth. Souboje a ničení zástupu nepřátel nebylo nikdy hlavním úkolem v této hře, ale i tak je plížení temnými kouty hradů a zámků mnohem atmosferičtější než obyčejné vystřílení celé armády potvor.
Thief vždycky upřednostňuje tichý průchod lokací a následné splnění úkolu než krvavá jatka. Ke snazšímu průchodu vám má pomoci všudypřítomná temnota, proto je hru nejlepší hrát v noci. Právě tak vzniklo motto hry – Dark is your best friend a Thief se toho bezpodmínečně drží. Občasné zvuky chůze vás dokáží pěkně vyděsit a aby toho nebylo málo tak ve hře se nesetkáte pouze z lidskými nepřáteli, ale i s velkým množstvím podivných stvůr.
Hlavní postavou hry je Garrett, který se dostává do cechu zlodějů už jako malý. Garrett je sirotek a živý se malými krádežemi a hlavně kapsářstvím. Jednou ale šlápne vedle, pokusí se okrást jednoho z členů cechu zlodějů. Ten mu místo trestu nabízí přijetí do cechu a co může malý sirotek dělat když ne přijmout takovou nabídku? Thief je hra která úplně nezapadá do FPS, spíše je to adventura z pohlednu první osoby, ale já ji nemohl neuvést.
A jsme opět na konci dalšího článku z herní historie. Doufám že se vám líbil a v příštím díle se podíváme zase o něco blíže současnosti a to do let 1999-2005, které přinesly zrod těch nejznámějších stříleček moderní doby – Medal of Honor, Halo, Call of Duty, Battlefield a mnohé další. Také mi napište do komentářů jestli se vám článek líbil, popřípadě na čem bych měl zapracovat a tak dále.
