Vítám u předposledního dílu série Herní historie FPS a tentokrát to celé bude o konzolových hrách. Původně jsem neměl v plánu tento díl vůbec napsat, ale nakonec jsem usoudil, že bude lepší věnovat konzolovým hrám samostatný díl, přece jen si to zaslouží. Kvůli tomu je také několik her popsáno již v předchozích dílech, jedná se hlavně o GoldenEye 007, podle mnoha lidí nejlepší konzolovou FPS vůbec. Pro doplnění informací hra vyšla pouze na konzoly Nintendo 64 a vynikala v mnoha faktorech, na prvním místě skvělou hratelností a také grafikou. Tou další je Halo: Combat Evolved o kterém jsem psal již v minulém díle, ale v tomto se o Halo sérii dočtete mnoho dalšího.
Dva tábory, mnoho platforem, jedno srdce
Jako první bych chtěl projít téma, kvůli kterému je schopna jedna skupina hráčů nenávidět tu druhou až za hrob. A tou je, jak moc horší jsou konzolové FPS oproti těm na PC. Jakožto hráč hrající na obou platformách musím uznat, že konzolové FPS jsou na tom hůře hlavně po hratelnostní stránce, tím mám na mysli hlavně míření pomocí gamepadu. Přece jen myš je o mnoho přesnější a hlavně pohotovější nástroj, ale s trochou cviku lze udělat i z vašeho gamepadu vraždící nástroj. I přesto je míření pomocí myši lepší, ale i konzole má své výhody namátkou mohu jmenovat kooperaci ve split-screenu, která je součásti všech exkluzivních konzolových FPS a to je něco čím se PC pochlubit nemůže a když se sejde skvělá parta lidí na jeden večer před jedním televizorem je o skvělou zábavu postaráno.
Jak PC, tak konzole mají své + a – proto bych nerad, aby případná diskuse pod článkem přerostla v nějaký flame. Myslím, že už jsem o tomto problému napsal dost. Ted´ nastal čas, kvůli kterému píšu tyto články, jdeme se tedy podívat na hry, které se zapsaly do historie.
V kůži sličné špionky
První konzolí na kterou byly vydávány velké FPS pravidelně bylo Nintendo 64, šlo hlavně o různé PC porty. Své N64 verze se tak dočkaly hry jako Doom, Duke Nukem 3D, Forsaken nebo Quake 2, ale i samotné Nintendo mělo několik skvělých exkluzivních titulů, které sváděly mnohé hráče ke koupi konzole. Tím prvním byl GoldenEye 007 a tím druhým Perfect Dark, který dostal všechny recenzenty do kolen. Hodnocení málokdy padlo pod 9/10, při proncentuálním hodnocení byste marně hledali číslo pod 95%
Hra vyšla v roce 2000, tedy až na samém konci životnosti N64 a jak tomu bývá, na konci života každé konzole vycházejí ty nejlepší hry. Tvůrci se snažili dosáhnout podobného úspěchu jako s GoldenEye 007 a tak na to šli s podobnými zbraněmi. Vzali špiona jako hlavního hrdinu a předělali jej na ženu. Vzali universum Jamese Bonda a předělali jej na blízkou budoucnost, kde není nouze o nějakou tu válku s mimozemšťany a všechno to okořenili prvky nemálo podobnými s těmi v GoldenEye 007.
Výsledek byla famózní hra, která sleduje špionskou pout´ agentky Joanny. Perfect Dark se stal jednou z nejlepších her roku 2000 a všechno to dobré co si půjčila od Jamese Bonda, Joanna využila beze zbytku. Některé levely byly i nápadně podobné těm z GE007, ale současně měly i své vlastní osobité kouzlo. Perfect Dark byla labutí písen umírající konzole, ale nemohla být krásnější.
Žena v obleku
U Nintenda zůstane, tentokrát to ale bude na jejich další konzoli, ale Nintendo GameCube leželo ve stínu mnohem úspěšnějších strojů – hlavně prvního Xboxu, který měl úžasné Halo a také prvního Playstationu, který měl exkluzivní tituly ze série MoH. Jak Halo tak MoH byly velmi úspěšné série, které strčily do kapsy většinou only PC her. Ale Nintendo se v roce 2000 rozhodlo vrátit úder. Vzali jednu z jejich nejlepších sérií – Metroid, v té době měla již 4 díly ( Metroid, Metroid 2: Return of Samus, Super Metroid a Fusion), doplním, že se jednalo o 2D střílečku podobnou prvním hrám s Dukem. Nintendo tedy udělalo to stejné co 3D Realms. Vzali 2D střílečku a předělali ji do 3D a tak vznikl Metroid Prime.
Metroid Prime vám bude hodně připomínat Halo a není tomu náhodou. Hra je řízné Sci-Fi FPS s mnoha vylepšeními. Nebudou tak chybět různé puzzly, jejichž řešení vám zabere celkem slušnou porci času, ale nejprve k příběhu. Metroid Prime se točí okolo neohrožené bojovnice v obleku jménem Samus Aran, ale ještě předtím vám povím o úžasné civiliza jménem Chozo. Ta byla velmi vyspělá, moudrá, téměř dokonalá, ale potom se něco stalo a civilizace byla zničena a dodnes zůstalo jen pár artefaktů a stop připomínající její kdysi dávnou slávu, a ne nebyli to Reapeři kdo stojí za jejím vyhlazením. Ve stejné době bylo předpovězeno, že příjde zachránkyně, která svede se zlem onen osudný boj. A tak přicházíte na planetu, stopy katastrofy jsou vidět všude a vaším cílem je najít 12 artefaktů a s jejich pomocí porazit zlo, které může za onu katastrofu.
Až při psaní této série jsem si uvědomil jak moc těžké je vymyslet originální hru a že jich v současnosti moc není. Ono většinou se alespoň z části jedná o to, co už tu jednou bylo, dnes byla pohřbena má iluze že Mass Effect byl dokonalý a ničemu jinému se nepodobá. Nic to ale nemění na tom, že Metroid Prime byla skvělá hra, která stejně jako předešlé Nintendo FPS exkluzivity dostala do kolen tisíce hráčů. Společně s jejími pokračováními se jedná o poslední pořádnou FPS exkluzivitu pro konzole od Nintenda a ani ZombiU to nevytrhne.
Porušení jedné tradice
Dosud málokdo ví čím to je, že některé díly ze série CoD zavítaly pouze na konzole. Tím prvním byl datadisk Call of Duty 2: Big Red One, vydaný na Nintendo Game Cube, Playstation 2 a první Xbox. Jedná se o datadisk, který nabízel opravdu parádní příběh, plný emocí a s něčím podobným jsem u podobně zaměřené série jako je CoD dosud nesetkal. Stanete se členem 1. Pěchotní divize US Army, vojáci této divize nosí na rukávu velkou červenou jedničku, odtud přezdívka – Big Red One a odtud i název samotného datadisku. Vojáci této elitní divize jsou všude v bojích jako první a v tomto duchu se odehrává celá hra, do sytosti si užijete válečné běsnění druhé světové války a nemusím snad ani dodávat že se pravděpodobně jedná o jeden z nejlepší exkluzivních datadisků pro konzole.
Ale jakoby toho neměli v Activision dost tak hned další díl série byl pouze konzolový, předposlední díl z Druhé Světové válka zavítal pouze na konzole Xbox, Play Station 2, Wii a také na nové herní krále Play Station 3 a Xbox 360. Pro mnohé PCčkáře se dodnes jedná o zesměšnění žánru a zprznění kvalitní série, která na PC patřila mezi to nejlepší. Proto je Call of Duty 3 mnohými pokládán za nejhorší díl ze série, opak je však pravdou, třetí díl je podle mě stejně skvělý jako předchozí dva a kromě čtverky převyšuje všechny ostatní díly.
Nově jsme necestovali po celém světě, ale zakotvili jsme pouze v krásné Francii, pro některé se jednalo o zklamání, některým se neustálé a občas zmatené střídání lokací líbilo. Také nám ze hry vymizeli Sověti, místo nich se zde objevili vojáci Polska a Kanady. Co se týče hratelnosti, stále se jedná o precizně dělanou střílečku, která ničím nepřekvapí, ale zároven nezklame. Všechno je zde děláno tak, aby přineslo co nejlepší herní zážitek, potěší i větší zapojení vozidel do hry. Celkově je CoD 3 kvalitním, propracovaným dílem, které ničím nepřekvapí, ale ničím neurazí. Bere si všechno dobré od svých předchůdců a předělává to do lepší grafiky a skvělé hratelnosti.
Piřchází konzolový král
Xbox má skvělou sérii Halo, Nintendo si vytvořillo FPS odnož série Metroid, jen ten Playstation zůstal se svými FPS hodně pozadu. Až s novou generací konzolí přišel nový titul, který vynikal v mnoha oblastech a stal se rovnocenným konkurentem jak Halo tak všech ostatních FPSek. Značka Killzone patří mezi to nejcennější co Playstation má. Jedná se o ukazatel kvality a slouží k prezentaci nových prvků každé konzole, ale především je to zatraceně dobrá herní série.
První díl se věnuje začátku další války mezi Helghasty a ISA. Planeta Vekta je napadena Helghasty, kterým se povede prolomit její obranu a tak se hordy nepřátel vylodí přímo na jejím povrchu. Jako voják ISA máte poměrně jasný úkol, pomoci zastavit invazi a nakopat pár helghastských zadků. Na první pohled se příběh jeví jako jedno velké klišé, ale abyste ho lépe pochopili, je třeba hru hrát a zažít si tak atmosféru celého titulu. Killzone působí jako jedno velké varování před válkou, atmosféra hry je poměrně depresivní, čemuž napomáhá velká koncentrace šedé barvy. Celkově ve vás hra dokáže vyvolat pocity úzkosti a to je jen dobře, válka není hra a lidé by tak k ní neměli přistupovat. Killzone je velmi dospělé dílo, které vám pořádně zamotá hlavu a nabízí mnohem reálnější pohled na případný konflikt v budoucnosti než Halo a ostatní hry.
Co se týče hratelnosti, jedná se o vybroušený diamant mezi ostatními PS hrami, hře velmi sluší nálepka exkluzivita a je to poznat hlavně hratelnostně. Také grafika patřila ve své době mezi to nejlepší, co bylo možno shlédnout at už na PC nebo TV. Jednoduše shrnuto, první Killzone položil základy pro sérii, která je synonymem kvalitní hry, poutavého příběhu a úžasného gameplaye.
Velkolepá pokračování
Pochopitelně takový úspěch jako měl první díl, musel být využit a tak SONY začalo připravovat další díl, ale ten nevyšel hned za rok nebo za dva, na Killzone 2 se čekalo celých 5 let a že to byl návrat vskutku královský. Killzone 2 pokračuje, tam kde předchozí díl skončil. Hleghasty je třeba úplně porazit a tak se koná invaze na samotnou planetu Helghan. Killzone 2 vám dává do rukou nového hrdinu Tomase “seva“ Sevchenka a že je to pořádnej chlapík. Vzhledem k tomu že Killzone 2 vyšel teprve nedávno, nemá smys,l abych hru nějak podrobněji popisoval, většina z vás hru má hru ještě v živé a paměti a ti co ji nehráli a vlastní PS3 by měli napravit tento skoro zločin.
Killzone je skutečně silná značka a dokazuje to i úspěch třetího dílu, který se mezi nás dostal v roce 2011 a stal se jednou z nejlepších FPS toho roku. Série Killzone také zasáhla na jiné platformy, Killzone: Liberation prezentoval sílu PSP a nejnovější přírůstek do rodiny Killzone: Mercenary zase ukazuje jakých kousků je schopná VITA. Navíc nově ohlášený Killzone: Shadow Fall pro nový PS dává příslib nejen senzační hratelnosti, jaká je standardem celé série, ale i bezkonkurenčního grafického zážitku.
Masterchief slaví návrat a ne jeden
Po úspěchu prvního dílu ze série Halo bylo jasné, že ani tuto sérii se dlouho nezapomene a tak již v roce 2004 přichází Halo 2, aby bojovalo o titul konzolového krále s prvním Killzonem. Opět se chopíme MasterChiefa a tentokráte se vracíme na Zemi. Ta je napadena Covenanty, a když je část obrany prolomena a Covenanti přistávají na zemském povrchu, je opět čas obléct si zbroj, vzít zbran a vyrazit vpřed a stále vpřed.
Halo 2 je skvělou střílečkou, která vyniká ve všech aspektech a nebojí se nabídnout i něco navíc. Zůstává tak používání různých vozidel a dalších podobných srandiček, ale zároven zkusili tvůrci i trochu improvizovat a hlavně v jednom bodu se jim to nepříliš povedlo. Používání obou zbraní naráz mi přijde trochu neohrabané a zbytečné a dokáže pokazit celkovou hratelnost. Ale to v čem Halo vyniká, je fyzika, která je opět o něco reálnější a uvěřitelnější, také různé deformace povrchu jsou parádní a podporují celkový zážitek ze hry. Halo 2 je skvělou hrou, která dodnes patří mezi to nejlepší čím je Xbox obdařen a jméno jaké si celá série vytvořila, mu může závidět většina herních značek.
Pokračování úspěšné série jménem Halo 3 se mezi nás dostalo už v roce 2008 a opět se jednalo o skvělou hru, dále vyšlo Halo: Wars jako pokus vytvořit RTS pro Xbox 360, pokus to byl vskutku zajímavý, ale názory na něj jsou hodně rozporuplné, kdyby hra vyšla na PC, nejspíše by se jednalo o adepta na titul strategie roku. Asi nemá cenu nějak dlouze představovat další díly, takže jen jmenovitě – Halo 3: ODST, Halo: Reach, určitě by se nevyplatilo zapomenout na remake Halo: Combat Evolved Anniversary a v neposlední řadě pecka současnosti Halo 4.
Poslední z rodu klasických FPS
Criterion Games bylo v roce 2006 poměrně známé studio díky jejich geniálnímu dílu jménem Burnout, ale jak sakra souvisí závodní demoliční arkáda s konzolovými FPS? No nikdo by si asi netipnul, že právě toto studio stvoří jednu z nejgeniálnějších her všech dob, které vzalo žánr FPS jako takový, bez jakýchkoliv příkras, jako je jízda ve vozidle, puzzly a nějakéhol prolínaní s dalšími žánry. Black je kulervoucí FPS, které rozšiřuje jen zlo a kulky, tisíce kulek. Zde jde jen o střílení a kosení zástupů nepřátel, možná se vám to zdá málo, ale v této hře je to podané tak že si ani nevšimnete, že stále děláte to stejné.
Rozmanité lokace a hlavně designe levelů to je to čím Black vyniká. At se nacházíte na mostě, ve městě, v kostele nebo kdekoliv jinde Black vás nenechá vydechnout, chrlí na vás zástupy nepřátel, ale nemáte pocit jako z CoD, že jsou to neustále ti samí tupí šmejdi, které jste oddělali už před minutou. AI je velmi dobrá a tak nepřátele taktizují a kolikrát se vám dostanou do zad, ani nevíte jak. Vás tak nečeká jen zběsilý úprk od checkpointu k checkpointu, ale doslova od lékarničky k lékárničce, a hned se schovat za tady ten sloup a potom prošpikovat toho parchanta olovem.
Black je čistě o střílení, nebere si s tím žádné servítky a právě v tom je jeho kouzlo. Možná se vám to zdá málo, ale vyzkoušejte a už nikdy nebudete chtít nic jiného. Je jen škoda že potenciál, který by měl případný druhý díl leží někde v šuplíku a Black tak zůstává památníkem na doby, kdy se v EA dělaly hry od srdce a pro hráče, ne jen pro větší obsah trezoru.
A opět boj proti emzákům
A u PlayStationu ještě zůstaneme, poslední herní série, která si zaslouží své místo v tomto výčtu je Resistance od Insomniac Games, společnost zodpovědná za geniální sérii – Ratchet & Clank. Nejspíše se nikdy nedozvíme, v jaké hlavě se urodil nápad vytvořit old-school postapokalypitcké FPS, ale povedlo se a za to můžeme být vděčni. Stejně jako graduje Titanic tak graduje i celá série Resistance, která těží hlavně z tíživé atmosféry naší planety, která je okupována Chimérou. Tento mimozemský vir zmutoval všechny organismy na planetě do strašných, vraždících kreatur a aby toho nebylo málo, ty se ještě snaží zničit poslední kousky lidského odboje.
První Resistance byl poměrně dobrou hrou, která rozjela sérii a zakotvila v srdcích mnoha fanoušků, menší zklamání zavládlo s příchodem druhého dílu, který zjednodušil mnohé herní prvky a nenabízel takový horrorový zážitek jako jednička. Vše se ale změnilo v posledním třetím díle. Tvůrci se rozhodli celou sérii restartovat a dát nám nového hlavního hrdinu a vrátit se ke všemu co bylo na starých hrách skvělé. Mnoho zbraní, lékárničky a zatraceně obtížní bossové, tím vším potěší Resistance 3. A zapomínat by se nemělo ani nejnovější přírůstek pro VITU Resistance: Burning Skies. Pravděpodobně jde o poslední díl celé série, je to škoda protože takto se série loučí nedůstojně. Burning Skies totiž není vůbec dobrá hra.
Pro dnešek je to už opět všechno, dali by se ještě zmínit další hry jako třeba MAG, což je snad jediné MMOFPS pro PS3 a pro všechny konzole vůbec. Nakonec jsem rád, že jsem tento speciální konzolový díl udělal, protože v závěrečném dílu série budu moc zmínit mnohem více skvělých her, které vyšly v období 2005-2010, což je v podstatě současnost. Taky mi napište do komentářů, o jakém herním žánru byste si přáli případnou další sérii. Pokud bude zájem, rád začnu další výpravu do herní historie.
