Po příliš dlouhé přestávce jsem se opět pustil do hodnocení knihy na motivy nějaké hry. Nezvolil jsem si nic menšího, než Uncharted z pera Christophera Goldena, abych zjistil, jak se dá dobrodružný feeling předlohy přepsat na papír a zda má kniha co říct i sérií nezasaženým jedincům.
Od vraždy ke starobylým chrámům
Příběh Čtvrtého labyrintu začíná drobnou epizodou, která všem názorně ukáže, že se hlavní hrdina Nathan Drake s ničím moc nemaže. Ani se svou prací, ani se svými protivníky a vlastně ani se ženami. Na tento úvod následně navazuje hlavní zápletka, která se točí okolo vraždy Luky Hzujaka, věrného přítele Victora „Sullyho“ Sullivana. A jak se dá očekávat, Sully se rozhodne všemu přijít na kloub, v čemuž mu samozřejmě musí pomoci Drake a mimo jiné i Lukova dcera Jada. Tím začíná nelítostná honba nejen za Lukovými vrahy, ale později i za tajemstvím jakéhosi Čtvrtého labyrintu. Pátrání přitom hrdiny zavede např. do Egypta nebo na ostrov Santorini a navíc jim umožní seznámení s řadou zajímavých osobností v čele s milonářem Tyrem Henriksenem, neskutečně milým bodyquardem Corellim a Jadinou nevlastní matkou Olivií.
Příběh na první pohled působí docela obyčejně, prostě honba za spravedlností spojená s trochou mýtů a archeologie, ve skutečnosti jde však o poměrně netypickou zápletku s množstvím zvratů a nečekaných situací, která se podle mého názoru Christopheru Goldenovi povedla. Kromě toho totiž nabízí i množství skvěle zpracovaných dialogů, mezi nimiž vyčnívá hlavně vzájemné špičkování Draka a Sullyho, takže se může velmi snadno stát, že vám Čtvrtý labyrint během čtení nejednou vykouzlí úsměv na tváři. Vtípků je tu zkrátka dost a skvěle doplňují jinak vážnou zápletku.
Po stopách bájí
Pochválit musím i vyobrazení postav. I když herní Uncharted neznáte, stejně není problém si jednotlivé hrdiny dostatečně představit. Draka a Sullyho přirozeně nejvíc charakterizují časté vtípky a sarkastické poznámky, stejně jako jejich činy. V případě ostatních postav už to samozřejmě neplatí, ale i tak se je podařilo autorovi dost barvitě popsat. Takže pokud jste s Uncharted sérií dosud neměli tu čest, nebojte se, že byste něco nepochopili. Já taky nejsem žádný znalec, maximálně jsem chvíli hrál třetí díl, a stejně jsem vše bez nejmenšího problému pochopil a vstřebal.
Čtvrtý labyrint však obsahuje i dvě věci, které mi trochu vadí. První z nich je přítomnost několika hluchých míst, kdy jsou některé okamžiky popisovány tak detailně a rozsáhle, až mě čtení přestalo bavit. Takových pasáží naštěstí není moc, ale i tak je třeba na ně upozornit. Více mi však vadil fakt, že autor nedokázal moc dobře popsat některá místa, zejména starobylé prostory uvnitř několika labyrintů, kam se hrdinové během své cesty dostanou. V některých chvílích jsem zkrátka musel horlivě přemýšlet, jak asi vypadá komnata nebo jeskyně, kterou se autor snaží popsat, kde je ten vodopád a kde ty schody, a mnohdy se mi nedařilo. Možná se do toho zamotal sám Golden, možná jde jen o problém českého překladu (který jinak musím pochválit), každopádně tu ten problém je a občas mi dokázal čtení lehce otrávit.
Jinak jsem však na knižním Uncharted nenašel žádné chyby, a proto mi nezbývá než Čtvrtý labyrint směle doporučit každému, komu není cizí dobrodružná literatura. Zvlášť když má kniha jen 250 stran i kvalitní přebal a nenastane problém, pokud jste herní Uncharted nikdy nehráli.
Recenze
Uncharted: Čtvrtý labyrint - záhad není nikdy dost
Uncharted není pecka jen na PlayStationu 3, ale i na papíře. Čtvrtý labyrint nabízí prakticky vše, co od takového titulu lze chtít a navíc neztrácí unikátní feeling "moderního Indiany Jonese" známý z herní předlohy. Dobrodruhy mezi námi i fanoušky herních knih určitě nemusím dál přesvědčovat.
Líbí se nám
- kvalitní příběh
- skvělé vyobrazení všech postav
- ideální dávka humoru
- vynikající dialogy
- kvalitní přebal
- menší počet stran
- vhodné i pro neznalé čtenáře
Vadí nám
- pár hluchých a nezáživných okamžiků
- nedostatečný popis některých míst