Nedávno tu byl konec školního roku, kdysi to doba oblíbených školních výletů. Tak tu pro vás mám jeden nezapomenutelný školní výlet.
Nastala doba vysvědčení a s ní i závěr školního roku. Přišla tak i doba třídních výletů.
Nikdo ze třídy se netěšil. Zas pojedou se svým třídním učitelem.
Učil matiku a tělocvik a byl šíleně protivný.
Tak 5.ročník vyrazil na školní výlet po hradech a zámcích.
Vše probíhalo jako na drátku. Absolutně vydařený den.
Třída se zastavila v motorestu na oběd. Děti si daly svíčkovou, vepřo – knedlo – zelo, nebo guláš.
Učitele však upoutal řízek s bramborovým salátem, dnes už jistě ví, že to byla velká chyba. Skvěle
si na něm pochutnal a pak ho zapil ledově vychlazenou bublinkatou kofolou.
Pak se opět vydali na cestu. Po několika kilometrech se v jeho žaludku spustilo běsnící tornádo.
Začal mu stoupat tlak na jeho řit, jenže byl tu problém, neměl kam si odskočit.
Projížděli právě hustou zástavbou rodinných domků.
Dostal nápad, dá zastavit, zazvoní u některého, požádá tam, zda by si mohl ulevit na jejich WC.
„Ne, to nejde“, zavrhl to. Tlak v břichu stoupal. Začalo být tvrdé jak fotbalový míč.
No konečně se za okny autobusu objevil řídký lesík. Zajásal.
S křečovitým úsměvem požádal řidiče, ať mu zastaví. Rozběhl se ze všech sil, to byl pane běh.
Ben Johnson by mu nestačil. Běžel co to šlo, co nejdál od autobusu s dětmi.
Obsah střev cítil na krajíčku.Konečně vybral dobré místo. Stáhl kalhoty a trenky,
pak s úlevou podřepl. Svěrač mu povolil, tu se ozval všem známý zvuk a tekutá záplava mu dlouhou dávkou opustila útroby. Zaplavil ho blažený pocit. Už chtěl hledat velký list.
Když náhle v blízkém křoví za ním něco zapraskalo.
Otočil se. Objevily se tam dvě děti, asi desetiletý kluk s brýlemi a tak o pět let mladší holčička
s mašlí ve vlasech.
„Co tu deláte?“ zeptala se.
„Je, no no nic“zablekotal, rychle vstal, bleskově si natáhl trencle i kalhoty.
„My si tu hrajem na schovávanou“, řekl kluk a okolo ze křoví se vyhrnulo dalších pět dětí.
Učitel se však nezapře, hned se vzpamatoval a přísně vykřikl, jak byl ze školy zvyklý.
„Koukejte mazat smradi!“ Děti se na něj polekaně podívaly.
Malá holčička dala ruce v bok, našpulila se a řekla:
„Ne, mazejte vy, dyť jste se nám tu vykadil“, a prstem natažené ruky ukázala na žlutohnědou hmotu ležící u jeho nohou.
Nečekal a vyrazil jako střela. Cestou opět lámal všechny běžecké rekordy.
Přiběhl k autobusu celý udýchaný.
„Co tak rychle,pane učiteli?“ zeptal se řidič.
„Dyť já bych počkal až se vytento“.
„Sakra…no to todle no prase no tam bylo a velký jako to.. no kráva, no divočák jako kráva
velkej tam byl“, snažil se to učitel honem nějak vysvětlit.
„Divočák a tady, jo? Dyť tu jsou sotva zajíci“, divil se a kroutil hlavou řidič.
Výlet pokračoval dál, jen ten učitel byl jako vyměněnej.
Dlouho mu to ale nevydrželo.
