V tom to článku se vracím k hrdinům, doufám nejen z mého mládí. Tehdy když jsem byl malý kluk moc té zábavy nebylo. V televizi na dvou programech toho zrovna dvakrát zábavného též nedávali. Zlom přišel až když jsem začal číst knížky. To mi bylo nějakých osm-devět let. Pozor, mojí první přečtenou knížkou nebyl western, ale knížka knih, Robinson Crusoe od Daniela Defoe. Byl jsem tehdy nemocný a navíc doma úplně sám a tak jsem si skutečně připadal jako onen trosečník. Téma western jsem objevil hned brzy na to, jen co jsem při školním sběru starého papíru objevil několik vyhozených předválečných časopisů.
Propadnul jsem tehdy, jako spousta mých vrstevníků, čtení mayovek, na které jsem si musel nechat záznam v místní knihovně. Westerny nebo-li indiánky mě neskutečně chytily, a tak jsem po kamarádech začal shánět další dobrodružné čtivo. Od někoho jsem za svou sbírku známek vyměnil několik starých rozdrbaných rodokapsů. Bylo mi celkem jedno, že je naše učitelka češtiny označovala za brakovou literaturu. Cenil jsem si těch starých, potrhaných a zažloutlých šešitů, dobrodružných příběhů, plných romantiky o honácích dobytka z doby divokého západu. Což je období let 1850 až 1900 na jihu a západě tehdejšího USA. Musím zde připomenout, že komunistický režim westernu moc nepřál. Spousta knížek vyšla znovu po mnoha letech až po roce 1990.
Od té doby jsem četl mnoho westernů a to i od českých autorů, jako byl např. Bob Hurikán. Viděl jsem spoustu filmů na toto téma, od Red Riveru, až třeba po skvěle obsazený Tombstone. Musím se přiznat, že western mne jako žánr baví dodnes. Tak si tu teď něco povíme o hlavních hrdinech tohoto žánru. Ne nebudou to indiáni, dnes ne. Moje volba padla na odvážné muže z prérie, bez kterých si Divoký západ nedokáže asi nikdo představit. Jsou to kovbojové. Počátky amerických kovbojů sahají daleko, až do poloviny 18. Století. Tehdy statkáři z okolí New Yorku, takto hanlivě nazývali nájemce půdy. Říkali jim „cow-boys“ (hoši od krav) a až daleko později, za dob osídlování Texasu se takto začali označovat honáci dobytka. Časem pak označení cowboy, nebo-li kovboj, zlidovělo a používá se běžně dodnes.
Umění zvládnout polozdivočelá stáda dobytka se dostalo do USA a Mexika ze Španělska. Zpočátku v něm vynikali mexičtí vaqueros (špan. honáci krav), ale jejich texasští kolegové kovbojové se od nich mnohému přiučili. Kovbojové byli za oněch časů drsní chlapi co často nešli pro výstřel z pistole moc daleko. Byli to vesměs negramotní a dost hrubí muži, páchnoucí tabákem a levnou whisky. Spory řešili nekompromisní rvačkou, která pro mnohé končila velice tragicky. Texasští kovbojové mezi sebou vždy drželi pospolu a kdokoliv je nějak urazil riskoval život. Nezřízené pití alkoholu je bohužel často přivádělo k činům za hranicí zákona a mnoho jich končilo na šibenici. Po válce Severu proti Jihu, se do řad honáků dobytka, dostala i spousta černochů, kteří hledali jakoukoliv práci. O tu byla po zrušení otroctví velká nouze. Celková čísla hovoří o tom, že bílé pleti byl jen každý čtvrtý kovboj.
Samotná práce kovbojů byla velice namáhavá a moc romantiky známé z westernů v ní nebylo. K práci kovbojů patřilo i laso na chytání dobytka, byl to kus konopného provazu o délce asi 9-12 metrů. Aby se poznalo komu patří zvířata, bylo nezbytné jejich značkování. To se provádělo vypálením značky do kůže zvířete rozpáleným značkovacím železem. Každý majitel dobytka měl svoji značku. Polodivoký skot byl velice nevyzpytatelný, stačilo malé leknutí a hned se zvířata splašila. Vypuklo pak pověstné stampeede a tisíce zvířat se dalo do zběsilého běhu. Cestou ničily vše co jim přišlo do cesty a mnoho kovbojů skončilo rozdupáno pod jejich kopyty. Bylo jen na kovbojích jak se jim podaří situaci uklidnit a převzít zas plnou kontrolu nad stádem. Po namáhavé práci odpočívali u ohně, jídlo bylo velice jednotvárné většinou kus slaniny a fazole. Někdy si ho spestřili i masem z utraceného zvířete. To třeba když si kráva zlomila nohu. Často přespávali na holé zemi.
Kovbojové jsou též proslulí krotitelé divokých koní – mustangů. Jinak taková krádež koně se na západě trestala smrtí. Zákony tu neplatily a mnoho lidí se tu řídilo jen zákonem lynče. Takže popravy oběšením tu byly hodně časté. Spory si zde muži, kovboje nevyjímaje, vyřizovali i soubojem na kolty.Takový duel pak mnohdy nekončil tak jak to známe z westernů, bleskurychlým vytasením zbraně a kulkou rovnou do hlavy. Kdepak skutečnost byla jiná. Nejčastějším zasaženým místem na těle byla oblast břicha. Zraněný díky tomu pak umíral v krutých bolestech dlouhé hodiny. Mohlo za to i špatné lékařské ošetření, doktorů na západě, prostě mnoho nebylo.
Život kovbojů byl poměrně jednotvárný. Jejich prvořadým úkolem bylo stádo hlídat, a nebo hnát do některého dobytkářského města. K nejznámějším, patřilo Dodge City v Kansasu, Albiene, Ellsworth, Newton, a také Wichita. Odtud se vozil skot po železnici na jatka do velkých měst na východní pobřeží Spojených států. Honákům po splnění práce, pak byla vyplacena mzda, pár dolarů.Tu hned prohýřili někde v saloonu hazardem, pitím, a nebo utratili v místním nevěstinci s prostitutkami. Kovbojové byli proslulí jezdci na koních a neodmyslitelnou součástí oděvu byl široký klobouk tzv. stetson, který je chránil proti nepřízní počasí a dle potřeby posloužil i jako nádoba na vodu. Více na jihu a v Mexiku to bylo sombrero. Často byli pestře oblečeni do červené, a nebo modré flanelové košile. Krk zakrýval uvázaný pestý šátek. Při jízdě si jím zakrývali ústa proti nepříjemnému prachu.
Dále nosili ručně vydělané kožené vesty či kazajky. Na nohách manšestrové kalhoty, nohavice zastrčené do vysokých bot, na kterých byly ostruhy. Na opasku pak nosili nůž, jeden, nebo dva revolvery, často zn. Colt. Výzbroj doplňovala v pouzdře u sedla puška. Oblíbená byla brokovnice, nebo později dražší opakovačka zn. Winchester. Tyto zbraně pak používali v bojích s indiány, a samozřejmě i mezi sebou.Byli to drsní muži, kteří se často řídili heslem „…jedna dobře mířená kulka vyřeší vše.“ Mezi rančery (majiteli dobytka) vznikali často spory o stáda, řešilo se to právě za pomocí zbraní a brutálního násilí. Holt, drsná doba, si žádala drsné činy a ještě drsnější muže. Kovbojové se natrvalo zapsali do srdcí mnoha generací čtenářů a filmových diváků. Patří nerozlučně k romantice westernů a Divokého západu.
PS. Jsem hrozně rád, že western si našel cestu i na monitory počítačů. Setkáme se s ním např. ve střílečkách jako je Dead Man’s Hand, Gun, Call of Juarez, Call of Juarez 2 – Bound In Blood, Lead and Gold: Gangs of the Wild West a nebo poslední Call of Juarez Gunslinger.