Ve škole se učíme, že prvním prezidentem USA byl velký patriot, bojovník za nezávislost a později i úspěšný politik George Washington (1732 – 1799). Ve skutečnosti je však tomu trošičku jinak. Washington byl sice zvolen prvním prezidentem, ale až za druhé ústavy v roce 1789. První ústava platila ve Spojených státech v letech 1781 až 1789. Schválena byla ještě v době probíhajících urputných bojů na samém konci války za nezávislost a svobodu tehdy ještě mladého amerického státu. A přijata byla z důvodu potřeby ještě většího a pevnějšího spojenectví a zajištění rovnosti oněch třinácti zbouřených kolonií. Stala se také odrazovým můstkem ke vzniku prozatimní úřednické vlády.
V roce 1781, tak byla schválena tzv. Articles of Confederation a v souladu s tímto dokumentem byl ještě téhož roku zvolen dne 5. listopadu, prezidentem John Hanson (1721 – 1783). Tento muž byl vrcholným politikem velice krátce a už mu byla svěřena tak zodpovědná funkce. Jeho politická kariéra začala dva roky předtím, v roce 1779, kdy byl delegován k zastupování rodného Marylandu na kontinentálním kongresu. Krátce před zvolením do úřadu v roce 1781 podepsal Articles of Confederation. Což bylo hned poté, co se jeho domácí stát Maryland, připojil k ostatním odbojným státům a také přijal společnou Ratifikaci za nezávislost.
John Hanson se tak stal skutečně historicky prvním prezidentem USA, a to pro pořádek za platnosti první ústavy. Dnes už si na jeho jméno v USA vzpomene snad jen nějaký historik. Hanson prostě z učebnic dějepisu nějakou záhadou vypadl, snad aby to Američané ve škole neměli moc těžké. Prvním prezident pocházel ze Švédska, odkud se přišli jeho předkové už v roce 1655, již v první velké vlně evropských přistěhovalců. Narodil se nejspíše v roce 1721, i když ani v tomto bodě nemají historikové zcela jasno. Některé prameny uvádějí jako rok narození rok 1715.
Na samém začátku vzpoury ještě nesjednocených, mladých, amerických států, proti koloniální nadvládě Británie, vládla mezi státy na severoamerickém kontinentu nejednotnost. V základní myšlence za osamostatnění britských kolonií, byl stát Maryland jedním za států nakloněných spíše na britskou stranu, jeho obyvatelstvo nemělo důvod být nespokojeno. Guvernér tohoto státu sir Robert Eden byl svého času velice populárním a váženým občanem.
Britové, kteří si toho byli vědomi, za „odměnu“ Marylandu umožnili poměrně svobodnou samosprávu. Proto si v tomto státě lidé připadali tak trochu jako v ráji, soudě podle překladu guvernérova jména. Byl to právě John Hanson, který zde jako první hlásal potřebu připojit se k ostatním vzbouřeneckým koloniím. Hlas tohoto nespokojence dopadl kupodivu na úrodnou půdu a myšlenka, že v jednotě je síla, i zde zažehla plamínek vzpoury a boje za úplné osvobození od britské nadvlády. Hanson jako domácí vůdce s důvěrou široké základny svobodných občanů, pak řadu let zastupoval Maryland v Kontinentálním kongresu.
Hansonova politická kariéra ve veřejných službách začala už v roce 1750, kdy byl jmenován šerifem Charles County. V roce 1757 byl zvolen zástupcem Charles County v dolní komoře Marylandského generálního shromáždění, kde sloužil po dobu dlouhých dvanácti let. Byl také předsedou v mnoha jeho důležitých výborech. Když se do vztahů mezi Velkou Británií a koloniemi začala důrazně promítat krize v roce 1774, Hanson se stal jedním z předních vlastenců Frederick County. V těchto neklidných časech patřil spíše k umírněnějšímu křídlu zdejších politiků. A přesto byl jeho hlas vyslyšen masami. V létě 1776 učinil Kontinentální kongres neodvolatelný krok k prohlášení odluky tzv. „Deklaraci nezávislosti“, u jejíhož zrodu stál Thomas Jeferson (1743-1826), další z patriotů a tzv. „Otců zakladatelů USA“.
Později, v roce 1777, byl Hanson zvolen do nově vzniklé reformované vlády státu Maryland, tzv. House of Delegates. V prosinci 1779, se jako delegát za svůj úřad účastní druhého Kontinentálního kongresu. Tam byl také později zvolen kogresmenem za stát Maryland.
Po přijetí Articles of Confederation byl zvolen prvním prezidentem a jeho oficiální titul zněl „President of the United States in Congress Assembled“. Což v překladu znamená „Prezident Spojených států shromážděných v kongresu“. Zvolen byl 5. listopadu, ale funkce se oficiálně ujal až 28.listopadu. Tehdy před celým kongresem oficiálně poděkoval Georgi Washingtonovi za jeho nesporné zásluhy na vítězném konci v boji za nezávislost na britské koloniální velmoci. Hanson tehdy nebyl jen prezidentem, ale současně zastával také významnou funkci předsedy kongresu a tím byl i představitelem nejvyšší výkonné moci.
O necelý rok později však Hanson vážně onemocněl a v listopadu 1782 byl pro nemožnost zastávat svěřený mu úřad, ze zdravotních důvodů nucen na funkci prezidenta rezignovat. O rok později v roce 1783 na následky stejné nemoci umírá. Jeho prvním nástupcem byl Elias Boudinot, toho však za krátkou dobu v úřadu vystřídal John Hancock. Ten však ke vší smůle po několika týdnech ve funkci vážně onemocněl a téměř neúřadoval. Neoficiálním prezidentem USA se tehdy stal jeho sekretář Nathaniel Gorham z Masschusetts, který řídil stát až do přijetí druhé ústavy v roce 1789 a až po něm byl do funkce prezidenta USA zvolen George Washington.
Kolem „prvního“ prezidenta koluje mnoho fám a dohadů i dnes. Jako perličku zde na závěr uvedu mýtus podle kterého se v některých pramenech tvrdí, že Hanson byl černoch, což je však recese vtipálků na internetu, kteří takto reagovali na zvolení Baracka Obamy americkým presidentem. Proč ale jméno Johna Hancocka, jakožto jednoho z praotců samotné velké myšlenky sjednoceného amerického státu, vymizelo ze světových učebnic dějepisu, je velkou záhadou až do dnešních dnů a asi už zůstane neobjasněno.
Samozdřejmě byste jeho podobu na známém americkém památníku Mount Rushmore National Memorial, v Jižní Dakotě hledali marně. Pokud nenatočí Nicolas Cage třetí pokračování svého kasovního trháku Lovci pokladů (National Treasure), tak se rozuzlení příběhu prvního przidenta USA asi nedočkáme. To už ale berte jako čistou spekulaci autora, kdo ví…
