Dnes si tu připomeneme dávný námořní souboj dvou originálních obrněných lodí v americké válce Severu proti Jihu.
Úvodem něco málo z historie USA
Vznik Spojených států se datuje na 4.7.1776, kdy 13 britských kolonií vyhlašuje svou nezávislost na Anglii. Odboj kolonií vyústil až ve válku s Anglií v letech 1776 až 1783. Prvním prezidentem USA (za druhé ústavy) se stal Georg Washington (1732-1799). V roce 1776 byla kongresem přijata Deklarace nezávislosti Spojených států a až v únoru roku 1787 byla schválena Ústava.
V první polovině 19. století se vnitropolitická situace v USA postupně zhoršila až vyústila v krvavou občanskou válku Severu proti Jihu. Totiž po prezidentských volbách, které vyhrál Abraham Lincoln (1861 – 1865) došlo k prudkému zhoršení vztahů severních a jižních států. Po půl roce se jižní státy odtrhly a vyhlásily samostatnost. Zajímavé je, že ze šestnácti prezidentů USA v letech 1783 – 1860, jich jedenáct pocházelo z jihu USA.
Jedenáct států Konfederace stálo proti třiadvaceti státům Unie. Na jihu žilo asi 9 000 000 obyvatel a z toho bylo 4 000 000 otroků, zatím co na severu 22 000 000. V roce 1861 se znepřátelené státy, převážně průmyslová Unie vs. otrokářská zemědělsky zaměřená Komfederace, se do sebe zarputile pustily jako dva psi a svedly spolu mnoho vzájemných bitev a bitek. Válečná štěstěna se klonila střídavě k jedné a tu zase k druhé straně. Bojovalo se v letech 1861 až 1865. Válečné běsnění trvalo téměř pět let. Bratrovražedná válka si podle odhadů vyžádala na šestsetřicet tisíc obětí. Bojovalo se jak na souši tak i na moři. A právě na jedno námořní střetnutí obou rivalů se tu blíže podíváme.
Hned od začátku bojů měli Jižani na pevnině převahu a tu podpořilo i několik vítězných bitev nad Unií. Jinak tomu ale bylo na moři. Tam zase Konfederace výrazně ztrácela. Sever toho patřičně využil a zahájil blokádu všech významných jižních „nepřátelských“ přístavů. Dlouhodobá blokáda měla pro zemědělský jih, který neměl vyspělý průmysl katastrofální následky. Vzbouření Jižané nebyli schopni vyrábět dostatek zbraní, munice, léků a dalších potřebných věcí důležitých pro vedení války. Navíc se jim přístavní skladiště naplnila až po okraj už dvěma sklizněmi bavlny pro kterou nebyl odbyt. K námořní převaze Unie přispěla i náhoda, že v době vyhlášení nezávislosti Konfederace byla všechna válečná plavidla v severních přístavech USA. Situace se změnila poté, co se na stranu Konfederace přidala Virginie. V jejím největším přístavu byly začátkem války všechny bojeschopné lodě zničeny. Hořkému konci unikla jen silně vyzbrojená parní fregata Merrimack. Tu místo aby ji vyhodili do povětří jako ostatní lodě, pouze potopili.
Postupující jižanské jednotky brzy přístav ovládly a během necelých 40 dnů byl Merrimack, téměř nepoškozený vyzvednut z přístavního dna a dán do suchého doku na opravu. Tam na něm provedli mnoho na tehdejší dobu revolučních úprav. Trup lodi byl snížen až téměř na samou hranici ponoru a pokryt silnými dubovými fošnami. Na něj byla postavena nástavba ze šikmých stěn. Ta byla navíc silně opancéřovaná železnými pláty. Které měly na svou dobu neuvěřitelnou tlošťku 10 centimetrů! Pod čarou ponoru byl pancíř jen o málo slabší a to 7 centimetů. Jižané měli se sehnáním takového množstvím železa docela problémy.
Merrimack dostal také zbrusu novou výzbroj, bylo to deset děl ráže 163 až 230 mm. Po vzoru starověkých lodí měl na přídi umístěn ocelový kloun (bodec) na prorážení trupů nepřátelských lodí. Pohon lodi byl svěřen silnému parnímu stroji.
Loď to byla skutečně veliká 275 stop (přes 80 metrů), její viditelná část, opancéřovaná dělová paluba byla o délce 160 stop, tedy něco málo přes 48 metrů.Samozřejmě že všechny ty „úpravy“ Merrimacku probíhaly za přísného utajení. Zdálo se tak, že Jižani se díky moderní pancéřové lodi vymaní z nadvlády Unie nad mořem. A naopak díky Merrimacku se brzy stanou pánem na moři oni. Pravdou je, že tato superloď k tomu měla všechny předpoklady a zdálo se, že žádná fregata se jí na moři nemůže postavit a být jí důstojným soupeřem.
Jenže ani Unie nic nenechala náhodě a i přes převahu na moři rozhodně nezahálela. Ve stejné době co Jižani tajně zahájili práce na Merrimacku vznikla v loděnicích Green Pointu podle plánů nadaného konstruktéra Johna Ericksona ještě více podivná loď, parní obrněnec Monitor. Byla mnohem menší (uvádí se délka kolem 52 metrů) než Merrimack. Měla také nízký trup na kterém byla umístěna revoluční novinka, opancéřovaná otočná věž. V ní byla umístěna dvě děla o ráži 200 mm. Výhodou byla že se věž mohla otáčet do všech stran a to zcela nezávisle na poloze lodi. Té tak zcela odpadlo do té doby běžné celkové natáčení bokem k nepříteli.
Monitor měl stejně jako jeho protějšek Merrimack, několik vážných nedostatků. Posádka neustále zápasila s pronikáním vody do lodi právě přes otočný kloub věže. V té byla navíc ještě při boji velmi vysoká teplota dosahující až 60 stupňů Celsia. Těžká otočná věž se i poměrně těžko zaměřovala. Sloužit na Monitoru tedy nebylo nic snadného.
Posádky obou lodí byly složeny z dobrovolníků, kteří prošli speciálním výcvikem a byli vysoce motivováni. Zvítězit mohla ale jen jedna loď. Den rozhodujícího střetu obou ocelových monster se nezadržitelně blížil.
První sílu svých těžkých zbraní předvedl Merrimack hned při své první plavbě. Jeho protivník byla vlajková loď Seveřanů, fregata Cumberland. Boj trval na tehdejší dobu nezvykle krátce. Během jedné hodiny ji obrněný Merrimack úplně rozstřílel. Jižané navíc silně poškozenou loď triumfálně nabodli na bodec. Po další půlhodině šla fregata ke dnu.
Přesto že děla fregaty při boji mnohokrát zasáhly cíl, pancíř Merrimacku odolal a prokázal svoji kvalitu. O nějakou dobu později byla potopena i druhá největší loď Unie, válečná fregata Congres.
Zdálo se že s nadvládou Unie je na moři dočista konec. Do hry ale měla brzy zasáhnout menší z lodí, Monitor. Souboj Davida s Goliášem byl neodvratný. Po triumfálním vítězství nad oběma nejsilnějšími loděmi Unie se Merrimack stáhl do svého domovského přístavu Gosportu. Na lodi bylo potřeba provést drobné opravy. Slabinou Merrimacku se také ukázalo být jeho srdce – parní stroj. I přes svoji nespornou sílu byl vzhledem k obrovské hmotnosti lodi poměrně slabý. Loď trpěla velkým množstvím poruch a tak trávila více času v doku než na moři.
Zatím co Jižané slavili, Seveřané viděli v Merrimacku ohrožení celé své flotily. Lidé v pobřežních městech propadali panice a před odvetou Jižanů se dávali na útěk do vnitrozemí. Dokonce agenti Konfederace rozšířili fámu, že se dá čekat útok na New York.
Den po potopení Congresu dorazil opancéřovaný Monitor k blokádové flotile Severu, která byla toho času v přístavu Hampton Roads. Hned následující den se na obzoru objevila oblaka kouře, která zvěstovala připlutí Merrimacku. Monitor vyplul Merrimacku statečně vstříc. Boj byl mimořádně tvrdý a během něj obě lodi utrpěly celou řadu zásahů, ale žádný nenapáchal výrazné škody. Po třech hodinách se lodi, které někdy bojovaly jen ze vzdálenosti několika metrů, od sebe začaly vzdalovat.
Bylo po bitvě. Obě strany hned začaly oslavovat své vítězství. Kdo ale skutečně vyhrál?
Byla to menší z obou lodí Monitor. Bitva totiž ukázala, že se Jižané jen tak lehce blokády lodí Severu nezbaví. Merrimack přes svoji sílu selhal. Dopad bitvy obou lodí byl ale mnohem větší. Za mořem v Anglii zjistili, že pouze jedna jediná fregata by se v boji mohla měřit s Monitorem. Byl to obrněný parník Warrior s pancířem až 114 mm.
Den 9. března 1862 se díky střetu těchto dvou opancéřovaných, v americké historii nesmírně slavných plavidel, se stal, pro lidstvo důležitým mezníkem ve vedení námořních bitev, ale i vedení moderní války vůbec.
Přišel tak neodvratný čas změny. Konstruktér Monitoru dokonce prohlásil: „ …otočná dělová věž zbavila Ameriku otrokářství“. Možná to tak úplně pravda nebyla, rozhodně změnila chod amerických dějin.
Konec obou lodí byl poměrně neslavný. Merrimack byl, aby nepadl do rukou Seveřanů potopen (po druhé!) vlastními vojáky. Monitor doplatil na svůj nízký profil a potopil se za bouře nedaleko Hatterova mysu v noci 30.12.1865.
Až v roce 1975 jeho už hodně rezavý vrak nalezla expedice lodi Estward. Byl v tak špatném stavu, že ho nebylo možné vyzvednout.
…
Pokud někoho ještě více zajímá tento souboj dvou námořních gigantů, pak mu doporučuji přečíst si zajímavou knížku od českého spisovatele Ludvíka Součka: Rakve útočí. V ní tento autor velice zajímavě popisuje tuto málo známou bitvu z americké Občanské války, bitvu dvou naprosto technicky originálních, železem obrněných lodí, Merrimacku a Monitoru.