GOD of WAR 3
SLOVÍČKA NA ÚVOD
Staří Řekové nám zanechali úžasné příběhy. Prvně jsem se s řeckou mytologií asi jako většina z nás setkal na základní škole skrze Staré řecké báje a pověsti v rámci povinné četby. S ohledem na to jaký jsem byl v té době vášnivý čtenář a hltal jsem vše možné jako Mayovky a Verneovky ani to Petiškovo dílo mne nemohlo minout. Pamatuju si jak mi to v té době připadlo kruté a nechutné.. Hrátky bohů se smrtelníky mne dost vystrašily a tak jsem vypůjčené báje jako jednu z mála knih odnesl nedočtenou zpět do knihovny. Tyhle věci jsem prožíval dost silně. Každá taková nepřečtená a odložená kniha mne tížila jako hřích. Až série GOW mne vrátila k letitému kulturnímu zbytku. To co tady chci popsat co nejjednodušeji je moje přesvědčeni o tom jak hraní her dostane člověka – bere li to s rozumem do hlubších vod. My dlouholetí hráči videoher jsme svým způsobem jako zkušení lovci perel. Po dohrání Kratových příběhů jsem poté nepřečetl pouze Petišku ale i heslo na Wikipedii a další knihy zabývající se otázkami které řeky trápily. Společně s Kratem a díky jeho příběhům jsem se i já po dlouhých letech vypořádal s resty.
Jedno se musí říci hned teď. Nežil jsem marně…
KRATOS
Hlavni hrdina může jednomu připadnout jako úžasný sympaťák a dalšímu zase šílený hnusák. Jeho konání zdá se byt zdánlivě beze smyslu. Mám za to, že jakmile se člověk dostane do situace, kdy přijde o všechno, zůstanou mu jen dvě cesty. Prvním způsobem se může stát rezignace a čekáni na smrt s frustraci v zadech. Kratos takový není. Zvolil si druhou možnost. Teda vrátit to všem. Všichni blízcí lidé, na kterých mu záleželo, jsou mrtví a
Kratos neváhá použit jakoukoli možnost aby zmírnil svou bolest nebo vrátil vše zpět. Jeho melancholii však zneužijí bohové z Olympu, a on se nevědomky stal hračkou v jejich hříšných, špinavých rukou.
Vy co jste hráli první dva díly, moc dobře víte, jaké procitnutí Krata potkalo. Je jasné že kostky jsou vrženy a srandy bylo tak akorát dost.. Příběh jeho rodiny a loutkářů z Olympu se blíží ke konci.
První záběr na ve svém vzteku nádherného Krata je více než výmluvný.
VEDLEJŠI POSTAVY
Mytologie je prostě hustá. Všechny ty potvory a šílení bohové z Olympu a hlavní figurky Panteonu . Titáni – chodicí hory. Na všechny i další při průchodu narazíte. Všichni, ví, kdo je Kratos. Neuhnou. Je to zvláštní. V té své touze zemřít jsou tak směšní. Každý jeden, kdo se mu postaví do cesty spláče nad výdělkem. Celá cesta se ve třetím díle GOW série vrcholí a mnoho otázek bude zodpovězeno
TAKOVY TEN AUDIOVIZUÁL
Krásnější než skutečnost? Asi taková myšlenka mne napadla. Už od první chvíle to člověka strhne a vtáhne a nakonec stáhne jako vodník. Krata pod Olympem naštvaného viděti a Panteon připravující se na nájezd toho zběsilce. Titány – hory zdolávající hory. Na Playstationu 2 patřily první dva díly k absolutní špičce.
To co dokázali tvůrci s Playstationem 3 mne ale totálně dostalo. Seděl jsem v křesle s otevřenými ústy a ve zpocených rukou mi vibroval ovladač. Slyšel jsem Diův hlas a vzteky se mi orosilo čelo. Když, jsem ho spatřil, společně se svými bratry ve své zlosti jsem neměl konkurenci.
Všechno co ve hře uvidíte, nikde jinde nenajdete. Každá část hry je neopakovatelná. Dynamika hry je strhující a asi nikdo soudný se nezastavuje při prvním průchody hry, aby zíral. Ale jsou takové klidnější pasáže kdy Kratos probíhá chodbami paláců a v tu chvíli to zarazí. Tak tohle je něco. A tady a tady. A ta dlažba odlesky. Jo bohové si na Olympu opravdu nežili špatně.
Co se týká hudební složky, nemám,jedinou výtku. Jsou tady takové skladby na tym soundtracku že fungují i samostatně a absolutně mi rozbijí hlavu. Všichni dobří lidé, ví jak hudba dokáže na mozek zapůsobit. Tahleta Anthem of the Dead která začne hrát zrovna když Kratos plave v podsvětí společně s ostatními dušemi v řece Styx je tak krásná až běda. Hudební stopa má necelou hodinu. Motivy se tudiž opakují. Ale to mi vůbec nevadí. V každém jednom okamžiku se tvůrci dokážou trefit do mé nálady I do situace na hřišti. Při výše zmíněné Anthem of the Dead, jsem se chtě nechtě, zamyslel nad maličkostmi, které tvoří velikost života. A při hlavním motivu mi bylo najednou tak moc hezky. Moc pěkně nám to v Santa Monica Studios poskládali. Podobně jako když člověk po dlouhé cestě spatří rodnou vísku nebo dům.
Dabing hry je jako tradičně vynikající. Například Herkula dabuje sám Kevin Sorbo. Všechny ty dialogy a hlášky zní, tak přesvědčivě jako kdybych seděl v kině na špičkovém akčním trháku.
Audio je významná složka hry., Zaposlouchejte se, jak všechno duní. Tvůrci to úmyslně přidali basy a zní to fantasticky. Každý úder, výkřik nebo dialog je čistá radost. Potěcha nejen pro oči ale i pro uši.
Boss fighty: to je to co tahá God of War ještě výše. Zavři pusu, opakuju si stále. Jak se jim to podařilo? Jak se podařilo rozhýbat to bez toho, aby konzole shořela?
V mém věku už bych z toho nemusel být tak paf. Nejde to.
Herci hudba grafika zvuky
JAK SE TO HRAJE?
Hratelnost GOW 3 je stejně tak dobrá jako u prvních dvou dílů.
Kratos zase bouchá, a seká jako vždy okolo sebe všemi možnými směry a trhá nepřátele vejpůl nebo je zašlapává jako brouky. Jindy uchopí jednoho z ubožáků a použije ho jako lidský štít nebo beranidlo.
Nechybí klasické boss fighty s vymačkaváčně – vyvolávacími sekvencemi. Pokud se nepřemáčknete budete se kochat nádhernými výjevy. Když hráč vymačká z nepřátel omáčka nebo kaše jen zbývá. V nějakých úsecích hry jsem narazil na problém.
Problém spočíval ve vyšší odolnosti potvory a tak několikrát za sebou jsem musel zkoušet rozrazit je. Někdy už to nešlo, a přestože jsem, inkriminované pasáže přehrál, zůstal jsem sedět v křesle unavený a s oroseným čelem. Zajít si zakouřit a chvíli dýchat dobrý ten mix nikotinu a kyslíku bylo v tom momentu mým největším přáním.
Frustraci ale přeci jen vystřídá uspokojení z vyřešené bitky. Ani u Fify se můj Dual Shock tak snadno a rychle nevybíjel. Fyzický pasivní odpočinek. Dřina, dřina, odměna. Když člověk vyhrává je to krása. Je to jako dobýt zapovězený klín. Nebo jako objevit nový kontinent. Nepřátele přichází v dalších a dalších grupách, které je nutno rozštípat. Proti základním jednotkám je boj snadný. Je to jako pokácet les. Čím vice se jich objeví na scéně, tím lépe, si hráč připadá. Od začátku hry, až do jejího konce což udělá asi 10 a více hodin v závislosti na talentu jedince před obrazovkou je to velká jízda. Bylo by špatné, kdybych tvrdil, že hra nikde neklopýtne.
Přesto jedno se musí nechat. Ani proti všem jako jediný zodpovědný a beroucí na svá bedra osud nejen svůj ale I celého lidstva nezůstanete bezmocní. Tvůrci si přichystali mnoho nových fantasticky vypadajících kouzel i zbraní. A s tím, jak se blíží, konec hry přestáváte mít strach.
Po dohrání příběhové kampaně se do toho můžete pustit znovu. Znova na stejnou případně na vyšší obtížnost. Můžete absolvovat bonusové výzvy. Ty bonusové výzvy jsem sice vyzkoušel, ale bylo to na mne moc. Samozřejmě tu nechybí bonusová videa ( je jich dost dost) , kostýmy a podobné serepetičky.
V každém směru kvalitní a dobře připravený produkt.
Jako obyčejný a velice průměrný hráč jsem míval obavy, že výzva, kterou přede mne tvůrci postavili, bude moc velká. To jak vyložili, karty se mi nezdálo být hrající v můj prospěch. Nakonec jsem se nadřel, ale udolal všechno. Hra je přísná. Ale spravedlivá a vždy dává jasně najevo, jak se s ním hráč má mazlit.
VERDIKT
Jedna velká sága skončila. Je mi z toho smutno. Dopadlo to skvěle ale už je konec. Kámen spadl do vody a už se nevynoří. Leda by ho spolkla nějaká ryba a pak ten rybář… A dost. God of War 3 se stalo více než důstojným vyvrcholením jedné z největších ság v dějinách lidstva. Talentovaní lidé znovu spojili své síly při práci na svém díle a nikde neklopýtli. I kdybych nikdy nespatřil next gen tak to že jsem se dostal až sem je dost.
Plusy a minusy
+ grafika = čistý průstřel
+ jak hudba – tak zvuk
+ hratelnost a znovuhratelnost
+spravedlivý trest pro všechny zvrhlíky z Olympu
+ spravedlivá odměna pro všechny trpělivé hráče
10 z 10 možných bodů
