Trilogie Mass Effect se nám uzavřela již před rokem a půl kontroverzním titulem Mass Effect 3, který se postaral o snad největší vzedmutí hráčských vášní, které jsem kdy zažil. I já jakožto hlasitý kritik jsem se ale se zakončením série vyrovnal a nyní netrpělivě čekám na jakoukoli zprávu o dalším titulu z tohoto univerza. Přeci jen, i přes všechna různá klopýtnutí je pro mě série Mass Effect tím naprosto nejlepším, co kdy v herním průmyslu vzniklo – je to hra, která (nejen) pro mě představuje daleko víc, než jen způsob jak si ukrátit několik desítek hodin volného času. Je to jeden z těch několika málo příběhů, který se mi nesmazatelně zapsal do paměti. A když sleduji aktivitu na mnoha fanouškovských fórech, asi s těmito pocity nebudu sám.
V tomhle článku se chci zamyslet nad cestami, kterými se může chystané pokračování vydat. Vzhledem k absenci jakýchkoli informací se jedná čistě o moje fantazírování, tudíž je docela dobře možné, že se budu ve finále mýlit. Taktéž pokládám za fér upozornit, že se následující odstavce neobejdou bez spoilerů ze všech tří dílů série Mass Effect.
Prequel, aneb nudná sázka na jistotu
V současném zábavním průmyslu je prequel velice oblíbeným způsobem, jak vdechnout znovu život již zdánlivě ukončené sérii. V herní branži si jistě vybavíme Halo: Reach, God of War: Ascension, Gears of War: Judgment a další. Všechny jmenované hry shodou okolností vznikly jakožto čtvrtý titul oblíbené a prodejně úspěšné trilogie. A abych byl upřímný, z této trojice mě pouze Halo: Reach zaujalo natolik, abych si dokázal ospravedlnit jeho existenci i jakožto něčeho víc než jen způsobu jak vytáhnout z kapes zákazníků další peníze. Prequel je obecně velmi jednoduchý na vytvoření, pokud máte již uzavřenou trilogii. Nehrozí pocit křečovitého natahování příběhu, nikdo nečeká nějak zvlášť obohacenou hratelnost a finanční úspěch je takřka zaručený – prequely letí a konzumenti chtějí vědět „jak to celé začalo.“
Tady ovšem začíná velké ale. My totiž docela dobře víme, jak to celé začalo. Ve hrách i doprovodných knížkách je podrobně popsáno, jak lidstvo začalo podnikat mezihvězdné lety, jak objevilo protheanské ruiny a hmotové vysílače, jak se dostalo do kontaktu s mimozemskými rasami a jak se nakonec stalo jejich rovnocenným partnerem v galaxii. Stejně tak víme jak probíhaly a jak dopadly konflikty lidstva s jinými rasami – Válka Prvního kontaktu s turiany nebo Skyllianský blitzkrieg s batariany. Pokud tedy zůstáváme v mezích realistického uvažování, a předpokládáme časové zasazení prequelu do období několik desítek let před Shepardem, těžko lze vymyslet nějaký dostatečně zajímavý příběh, u kterého bychom nevěděli jak skončí.
V prequelu ME taktéž není možné se nějak zvlášť zaobírat samotným Shepardem – jeho minulost před prvním Mass Effectem je určena hráčem a možností jeho předslužební historie je až příliš mnoho a jsou příliš odlišné, než aby mohly být přetaveny ve hru. Nejčastěji skolňovaným scénářem je tedy Válka Prvního kontaktu – vojenský spor mezi lidstvem a turianskou rasou. Jistě si lze představit nového hrdinu, camea mladších verzí nám již známých postav a možná i slušný příběh, ale v mých očích tuhle možnost zcela zabíjí fakt, že dopředu víme, jak to celé musí dopadnout. Tím se téměř úplně vylučuje nějaká ovlivnitelnost příběhu vašimi volbami, což je jeden z hlavních charakteristických znaků Mass Effectu a RPG od BioWare obecně.
Neříkám, že prequel ME musí být nutně špatná hra – žádnou takovou BW podle mě nikdy nevytvořili (a ano, hrál jsem DA2 a je to podle mě skvělá hra – viz moje recenze). Jen je už předem odsouzen být jen pijavicí na původní trilogii bez možnosti skutečně nějak výrazně příběhově překvapit. Proto bych byl velmi nerad, kdyby BioWare šlo zrovna touhle cestou, ačkoli se obávám, že k tomu může velmi pravděpodobně dojít.
Spin-off, aneb laciná snaha o zavděčení se fanouškům
Mass Effect vždy stál na skvělých a skutečně propracovaných postavách a někteří členové posádky Normandie jsou v očích fanoušků pomalu oblíbenější než samotný protagonista velitel Shepard. Není se tedy čemu divit, když člověk často zaslechne touhy po tom, aby další Mass Effect byl vyprávěn z pozice nějaké nám již známé postavy – pokud bych se měl zabývat těmi nejoblíbenějšími, nabízí se nám například Garrus, Tali nebo Liara, jejíž oblibu nejspíš nikdy nepochopím.Takovýto příběh by se skoro určitě musel odehrávat mezi hrami Mass Effect 1 a 2 – velitel Shepard je většinu času mrtvý a Cerberus se ho snaží oživit, zatímco zbytek posádky se rozprchnul po celé galaxii a věnují se svým vlastním záležitostem.
Nedovedu si představit, že by se takovýto spin-off mohl odehrávat někdy jindy – před Mass Effectem byla budoucí posádka Normandie natolik bezvýznamná, že by ani nemělo smysl jejich životní příběh přetavovat do hry. Těch několik dialogů během her dle mého názoru bylo více než dost na osvětlení jejich minulosti. Během her se pak již nikde neobjevuje dostatečně velká časová mezera, do které by se nějaký individuální příběh mohl vejít. A spin-off odehrávající se po konci ME3 je už úplný nesmysl, neb téměř všechny postavy mohou v sérii zemřít a pokud se BioWare chce držet své kontinuity, asi těžko dává smysl dělat příběh o postavě, která je v části savů mrtvá.
Nicméně ani nejpravděpodobnější varianta spin-offu odehrávajícího se mezi ME1 a 2 není podle mě nijak zvlášť lákavá varianta. Jasně, určitě by bylo super vžít se do role Garra a bojovat proti bezpráví v galaxii, ale skutečně chceme, aby se další titul po epické sáze o záchraně celého vesmíru zaobíral něčím tak podružným? Nemluvě o tom, že stejně jako v případě prequelu je i v tomto případě jasně dané, jak se příběh musí vyvinout – znovu nám odpadá jakýkoli moment překvapení či napětí, nemožné je i implementovat nějaký systém hráčových voleb, které by mohly významně ovlivnit další dění. A ani nemluvím o tom, že takovéto řešení by více než cokoliv jiného vypadalo jako opravdu zoufalý nedostatek nějaké invence nebo nových nápadů, kdy autoři ani nejsou schopni vymyslet novou postavu.
Pokračování, aneb nejtěžší cesta s potenciálně nejzajímavějším výsledkem
Jak jsem nastínil v předchozích dvou odstavcích, kvalitní navázání na ME není nic jednoduchého. Třetí možnost, neboli přímé pokračování se jeví jako zcela nejobtížnější a nejméně reálná – přesto by však z mého pohledu šlo o hru, na kterou bych se těšil mnohem více než na prequel nebo spin-off.
Mass Effect 3 má v podstatě 4 různé konce. Můžete zničit veškerý syntetický život, tj. jak nepřátele Smrťáky/Reapery, tak i potenciální spojence gethy a EDI (konec obecně nazývaný Destroy), nebo Smrťáky ovládnout a donutit je spolupracovat na obnově galaxie (Control), nebo vytvořit syntézu mezi organickým a syntetickým životem – všichni v galaxii budou napůl organici a napůl syntetici (Synthesis) a nebo všechny tři možnosti odmítnout a nechat Smrťáky dokončit cyklus vyhlazení (Refusal). Je tedy jasné, že zde máme čtyři zcela odlišné možnosti, přičemž v každé se další život v galaxii bude vyvíjet úplně jinak. A to bohužel docela vylučuje možnost vzniku pokračování, které by bralo v úvahu všechny možné hráčovy volby – musely by vzniknout 4 zcela odlišné hry, jedna pro každý konec. Co s tím?
Jedinou možností, která mě napadá, je vyhlásit jeden ze čtyř konců jako kanonický, na který by další titul navazoval. U dalších konců můžeme předpokládat, že jde o „alternativní reality“, ve kterých by se příběh Mass Effectu 4 (či jak se hra bude jmenovat) vůbec neudál. Není to fér řešení, ale lepší asi neexistuje.
Logickou otázkou tedy je, jaký konec vybrat jakožto kánon pro další směřování série. Domnívám se, že konec nazývaný jako Refusal můžeme vyloučit – za a) byl vytvořen až pro DLC Extended Cut, za b) těžko vytvoříte příběh ve zničeném světě ovládaném Smrťáky s vyhlazeným obyvatelstvem a za c) si tuto volbu vybralo jen velice málo lidí. U dalších konců je situace o poznání zajímavější – Destroy představuje konečné vítězství s velmi těžkými ztrátami a škodami, zatímco Control a Synthesis vytváří jakousi formu utopie, kde všichni žijí navěky v míru a harmonii.
Ačkoli věřím vypravěčskému umu BioWare a jejich schopnosti vytvořit případně zajímavý příběh i v realitě Control či Synthesis (mír a harmonie je jen zdánlivá, galaxie žije ve snu o dokonalosti zatímco se řítí do záhuby, v podstatě nějaká vesmírná antiutopie), domnívám se, že ideální volbou je konec zvaný Destroy. Dle dostupných údajů z fanouškovských webů je právě tento konec tím nejčastěji voleným – už asi jen proto, že jako jediný umožňuje přežití hlavního hrdiny Sheparda a tím pádem otevírá cestu ke spoustě hráčských fantazií o tom, jak je jejich vesmírná láska najde uprostřed trosek a žijí spolu šťastně až do smrti. Kromě toho ale destroy konec zanechává galaxii v dosti zbídačeném stavu – většina planet, včetně těch domovských je zničená nebo alespoň vážně poškozená, miliardy lidí i mimozemšťanů jsou mrtvých a celé galaktické společenství se jen pomalu začíná dávat zase do kupy po tom, co vybojovalo tu největší válku o svou vlastní existenci.
Nevím jak vám, ale mě tohle zní jako perfektní pozadí pro rozjetí dalšího příběhu. Stále by to byl svět Mass Effectu, nicméně proměněný natolik, aby nepůsobil jen jako recyklace toho, co jsme již v trilogii viděli. Neexistovaly by žádné zábrany v tom, kam příběh vést, nebyli bychom svázáni již napsanou historií, začalo by skutečně nové dobrodružství, které by se docela jednoduše mohlo přetvořit v další trilogii, která by se nakonec mohla směle postavit i trilogii původní. Pokračování nám taktéž umožňuje znovu se setkat s některými již známými postavami bez toho, aby na nich byl postaven příběh – malé cameo by stačilo a určitě by potěšilo nejednoho fanouška. Hlavním hrdinou by logicky již nemohl být Shepard (i v destroy konci může zemřít), takže je zde šance na vytvoření úplně nového hrdiny, který by ani nemusel být nutně člověk. Co takhle výběr z několika ras a krátké úvodní příběhy jako v Dragon Age: Origins? No nezní to skvěle? Teď už jen vymyslet dostatečně zajímavou příběhovou linku, která by to celé utáhla.
Hráčské sny a toužebná přání
V předchozích 3 kapitolách jsem nastínil tři možnosti, kterými by se mohlo pokračování Mass Effectu ubírat, včetně mého názoru na ně. A pravděpodobně jste zaznamenali, že bych docela jednoznačně preferoval přímé pokračování s novým hrdinou. Co jiného bych si ale (nejen) já od pokračování Mass Effectu přál?
Jistě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jedna z nejzajímavějších možností na sáze Mass Effect byla možnost vytvořit si k některému členovi posádky romantický vztah, který byl většinou zakončen i nějakou tou postelovou scénou. A v souladu s poselstvím celé hry, které je podle mého názoru hlavně o vzájemné toleranci, bylo vcelku jedno, jakého pohlaví či rasy váš vyvolený/vaše vyvolená vlastně je. I přes to, jak mě romance vždy bavily, jsem se nikdy nemohl zbavit dojmu, že je jim vzhledem k jejich oblibě (schválně se někdy podívejte, jaká témata jsou na fórech zabývajících se ME nejpopulárnější) věnováno až příliš málo prostoru. Několik konverzací, nějaká ta pusa a nakonec postelové dobrodružství, ve kterém jsou i přes rating hry 18+ zakryté veškeré potenciálně pohoršující partie.
Neříkám, že chci z ME udělat pornografický simulátor, ale rád bych viděl romantický vztah k nějaké postavě i jako něco víc, než jen drobnou vedlejší možnost, jak se zabavit. Líbilo by se mi větší zapojení vztahu do samotného příběhu hry, ale zároveň bych určitě chtěl, aby u každé postavy byla i jiná možnost koexistence, než jen romance. Například v ME2 s vámi některé ženské postavy po čase začnou flirtovat a pokud jim na rovinu řeknete, že s nimi nic mít nechcete, už s vámi mnoho slov neprohodí. Existují i věci jako kamarádství a sám moc dobře vím, že to může existovat mezi mužem a ženou i bez toho, aby spolu něco měli.
Dalším mým přáním by v případě přímého pokračování byla možnost vidět, co se stalo s některými našimi starými známými. Nedělal bych z toho středobod hry, pokračování by mělo fungovat i nezávisle na původní trilogii. Ale nedovedete si představit, jak moc by nás fanoušky potěšilo třeba vidět našeho Sheparda třeba na procházce s jeho láskou nebo něco podobného. Stejně jako bývalí členové posádky v rolích méně důležitých NPC by vůbec nebyli špatná volba. Možností je nekonečně.
A mé poslední přání je velmi jednoduché a prosté: Nepodělejte to! 😉