Hněv. Chce jít ven. Dovolíte mu to a ventil se otevře. Klávesnice na stole. Úder. Pronikaví zvuk. Klávesnice pod stolem= Hráč je spokojený, ale pouze na malý moment. Po zjištění, že klávesnice ztratila několik kláves a že má zlomený spodní plast, hněv graduje a na koleně je vyřčen ortel smrti nad tímto načatým komponentem. Klávesnice skončila v koši. Asi tak nějak by se dal popsat hněv ale proč tomu tak je?
K napsání tematického článku o netradiční a přitom tak důvěrném tématu, mě donutily vlastní ( uvolňované ) emoce, jinými slovy hlučné nadšení z hraní. Při nedávné návštěvě přítelkyně, která je majitelem konzole Xbox One, jsem si čekání na její sbalení, líčení a bůh ví co ještě zkracoval hraním. Ani ne po pár minutách se již místností šířily expresivní slova, nadávky a to bez toho, abych vůbec registroval otevírání úst a namáhání hlasivek. Až její upozornění, abych se krotil, jsem si uvědomil, jakou má moc hra. Ano ovládla mne a mě se to líbilo. Poprvé jsem byl něčím otrokem. Otrokem hry. Naštěstí se jednalo o slova nadšení a ne hněvu, protože jinak by skončil její Xone gamepad na druhém konci bytu.
Později jsem si začal všímat pozorněji takové ventilování emocí a to nejen při jednotlivcích ( kamarád Nathan promine, že se stal nevědomě pokusným králíkem ) , ale i při skupinovém hraní. Závěr nebyl překvapivý. Osobně mě potěšil, že nejsem jediný exemplář, kterému nedělá problém udeřit do stolu, zda hodit myší o stěnu ( to je ale jiná epizoda a nesouvisí s hrami ). Proč se to však děje ?
Většinou se ventil otevírá v momentě, kdy se hráči vysloveně nedaří, nebo jeho snažení překazí absolutní banalita ( může být i týmový kolega při kooperativním hraní ). Vzduchem se šíří nepublikovatelné výrazy a v nejhorším dochází k znehodnocování vybavení počítače či konzole. Při skupinovém hraní to nemusí být vždy nadávky, ale i uštěpačné poznámky se sarkasmem(ten ovládám brilantně), kterými se podlamuje protivníkovi před ostatními hráči morálka. Koncentrace klesá a může docházet i k bezprostřední inzultaci. Psychický teror necháme tak, i když funguje bez problémů.:-D
Vraťme se k naší otázce, proč tomu tak je. Z mé zkušenosti mohu říci, že existují dva důvody, díky kterým emoce nabírají skoro až hmatatelných rozměrů. Důvod č.1 souvisí s úspěchy v postupu. Zdolání těžkého protivníka nebo překonání vlastních rekordů se také slaví nahlas a nechybí ani peprnější výrazy, tipu (no vidíš ty blbečku že jsi to zvládl atd. nebo mé oblíbené Merde! Je vais te taper sur la gueule v překladu něco jako Sakra dostaneš do držky nebo tak nějak či případně skákání nebo jiné pózy, které běžně nepraktikujete. Pokud vás někdo při takové pohybové aktivitě zastihne, nestačíte se divit, jak málo stačí k radosti:-D
Důvod č.2 souvisí s neúspěchy. Hněv narůstá, pokud se nedaří, pokud se po sté krát prodíráte stejnými lokacemi, pokud vás stále na stejném místě čeká smrt … Situací je mnoho, jsou však závislé na prostředí. Jinak se chováte doma, jinak třeba v herně , jinak v herně s důvěrně známými kamarády, jinak u přítelkyně, jinak u sourozence, pokud jste sám doma atd. . No a určitě se jinak chováte, pokud cestujete dopravním prostředkem. Sám jsem se mohl přesvědčit, když se mi nedařilo vyhrát zápas ( hrál jsem Tekken 6) a turnaje ve hře jsem opakoval několikrát . Vím, že kdybych hrál doma, tak by se ventil otevřel naplno. Ale tady to bylo něco jako mumlání a křivení držky při čemž průvodčí se asi hodně divil když chtěl konat svou povynost a na otázku přistoupili prosím uviděl ksicht kterej prozrazoval něco ve smyslu si nějakej chytrej nechceš ten turnaj vyhrát za mě?
Pochopitelně ventilování emocí má souvislost i se současným stavem hráče, prostředí , kde se nachází a v neposlední řadě i od ( ne) štěstí. Mnoho hráčů si však neuvědomuje, že za to může i hra sama , resp. pohled, kterým se díváte na herní svět. Pokud hrajete hru z pohledu třetí osoby tak nadávky jsou adresovány přímo postavičkám. “ Kam to do prde… jdeš ? “ případně“ Co to kur … dělá ? “ Pokud se hraje hra z vlastního pohledu, tak jsou tyto, nebo i jiné, příklady směrovány přímo na osobu hráče. Takže proč se to vlastně děje ?
Někdy i správně položená otázka dokáže na tento problém odpovědět. Je skutečně za ( ne) úspěchy odpovědná postavička na monitoru ? Není problém mezi židlí a klávesnicí či gamepadem a konzolí?
I vy máte určitě s hněvem při hrách vlastní zkušenosti z uvolňováním emocí atd. Pokud mám mluvit za sebe, zatím se mi nepodařilo a doufám, že ani nepodaří, znehodnotit žádný gamepad či jiné herní zařízení. Ano máte pravdu už jsem i něco rozbil ale zůstalo to v nízkých číslech tedy zanedbatelné. Jak pro koho že ano.
