Jak už z názvu blogu možná vyplývá, chystám se pochytat své postřehy a názory na hry, které jsem poslední dobou hrál. Nejedná se o nějaké hlubokomyslné názory, ale spíš o ohlédnutí a sjednocení vzpomínek. Pro tentokrát se se vydám na výlet s jednou roztomilou slečnou….
Proč právě Lara
Není mnoho her, které bych dohrál a ještě k tomu byl natolik nadšen. Loňský Tomb Raider zkrátka pohltí a alespoň po dobu klasické kampaně nepustí. Hlavním důvodem je především postava Lary. Teď nemyslím pouze její grafickou stránku či ve všech směrech pozitivní povahu. Už z úvodu Vás učaruje naprosto dokonalým hlasem, jenž nejenže k postavě krásně sedí, ale
přiměje se těšit na každou chvíli, kdy promluví. Těžko se to popisuje, tak raději posuďte sami, zda Vás také dokáže chytnout za srdce.
Dalším prvkem neustálého zapálení v příběhu pokračovat je kruté zacházení s Larou. Člověku je až líto, čím vším si musí projít a jaké nástrahy pro ni ostrov přichystal. Zvláště kontrastní je to s ostatními členy posádky, kteří spíše jen čekají, jak všechno dopadne. Kupředu mě tak hnal nejen soucit nad Larou ale i snaha vymanit ji ze spárů veškerého utrpení. V kombinaci se zajímavým příběhem, jež mé očekávání naplnil už zhruba v polovině, tvoří ucelený herní zážitek narušený jen drobnými chybami.
Najdou se i mezery
Neustále se opakující horlivé mlácení do klávesnice pro otevření skříně štvalo snad každého. Je to sice zajímavý prvek, ale ne abychom ho potkávali na každém rohu.
Grafická stránka byla výborná, tedy pokud mluvíme o blízkém okolí. Jakmile se člověk podíval za hranice úrovně, mohl být poněkud zklamán. Těžko si představovat vymodelování každého pohledu do dálky, ale ve scéně z radiové věže (kam se po dokončení příběhu nelze vrátit), ploché hory poněkud kazí, jinak dokonale působící atmosféru.
Asi největší zklamaní, alespoň z počátku, bylo přílišné filmové zpracovaní. Koridorový postup a chvíle pro zmáčknutí určitého tlačítka, jen aby se mohla přehrát další předem naprogramovaná akce. Poněkud nepoměr v porovnání s novým Assassinem, kde je volnost o dost širší a existuje nespočet způsobů jak se dostat ke svému cíli. Zde jsem spíše jen tupě koukal na úžasné scény a v určitých pasážích nebylo jednoduché rozpoznat, zda mám být pouze pozorovatelem, nebo přichází-li konečně chvíle i pro hráče. Na druhou stranu, takto vystavená hra má i své klady. To, že nenechává hráči příliš prostoru pro vlastní působení, mnohem více vyzdvihuje ucelenost příběhu a především atmosféru neznámého ostrova. Možná i jeden z důvodů proč mne Lara přinutila dovést ji až na samý konec příběhu oproti Assassinovi, kde jsem měl sice radost z volného pohybu, ale příběh tak značně ztrácel na intenzitě a chytlavosti.
Závěrem
Hra obsahuje mnoho úžasných prvků, které jsem nezmínil a to nejen kvůli tomu, že se nejedná o recenzi, ale z pocitu samozřejmosti. Variace zbraní, rozplývaní se nad grafikou a počtem objektů by bylo na jednu stranu pěkné, ale člověk je u hry takových rozměrů zkrátka očekává a byla spíš chyba vývojářů nenaplnit taková očekávání. Aby nedošlo k nedorozumění z převahy negativ, pro TR jsem hlasoval v několika anketách a nechala ve mně ve skrze dobré vzpomínky.
Kdo máte doma 3D-Vision, podívejte se z blízka na Laru s lukem v ruce. Naprosto dokonalý model.