Tak vás opět vítám a opět budeme pokračovat v magickém cirkuse jenž je odepřen záhadami. Jinak omlouvám se, tohle je překopírované z wordu, takže Cazadorovy myšlenky bohužel nejsou označeny kurzívou a já teď bohužel nemám čas to dělat ručně, prosím tedy o pochopení.
6
Jedno z chapadel se napřáhlo a pokusilo se muže udeřit. Cazador však měl vycvičené reflexy, takže se včas skrčil. Chapadlo mu prolítlo nad hlavou a převrhlo několik svíček na stole spolu se zlatým pohárem. Prostěradlo na stole začalo hořet. Cazador odložil pušku na své chodidlo, poté odepnul díku, vstal, uchopil kluzké fialové chapadlo jenž se ho snažilo udeřit, a vrazil do něj dlouhou, úzkou ostrou ocel. Probodl chapadlo skrz na skrz a poté začal řezat. Na zem se začala lít průplava fialové krve. Cazador v koutcích uší slyšel slabý pískavý křik, křik chapadla. Lovec lidí spatřil, že se proti němu vylétlo další chapadlo. Mířilo mu na hruď, avšak podařilo se mu uskočit, puška mu mezitím dál balancovala na chodidle. Odříznul kus chapadla a to se zlomilo jako stonek pšenice. Na zem do fialové krve dopadli kusy masa. Mezitím se vracelo chapadlo, jemuž před chvílí uskočil. Cazador uchopil dlouhou dýku oběma rukama a švihl s ní proti chapadlu. To se rozpůlilo ve dví. Kus chapadla co odlítlo, narazilo do skříně, co stála bokem. V Cazadorůvých uších to chapadlo zakřičelo smrtelnou bolestí a jeho obličej zachvátila sprška fialové krve, z toho se mu část dostala do úst. Chutná to jako přeslazená břečka. „Sachri mou rafa!“ Zvolala stařena, jenž stále držela zlatou kartu ve své ruce a proti
Cazadorovi Watu se vymrštily další tři chapadla. Ten po jednom z chapadel mrštil svou díku a ta chapadlo rozpůlila. Pak vykopl pušku jenž mu balancovala na noze do vzduchu. Levou rukou mezitím šáhnul do náprsní kapsy svého kabátu a vyndal od tamtuď zlatavý náboj, který protočil mezi prostředníčkem a ukazovákem. Pak chytil ve vzduchu hlaveň pušky, rozmáchnul se jí, odrazil tak jedno chapadlo. Pak jako bubeník, jenž pochoduje na nějaké veselce a otáčí paličku v rukou, tak Cazador otočil puškou, uchopil jí za pažbu, jeho mrštné prsty přebily, jeho pravé oko hledělo přes hledí a zamířlo třetí chapadlo. Pak stitknul spoušť. Kulka prolítla skrz chapadlo, a to se po vzoru z jednoho chapadel zlomilo stejně jako stonek pšenice. Mezitím se odražené chapadlo vracelo, lovec tedy vytáhl další náboj z náprsní kapsy, přebil, zamířil a výpalil. Zasáhnuté fialové chapadlo bylo tenčí než to předchozí a tak se rozlítlo vejpůl. Stařena zaječala. Poté její tělo – přesněji vagína – opět odhodilo zraněná chapadla a nahradilo je novými.
Já tu zkurvenou kartu dostanu, pomyslel si Cazador, jehož obličej pokrývali kapky potu, které způsoboval žár jenž vycházel z hořícího stolu. Znova přebil a rozběhnul se podél rozpáleného stolu proti stařeně. Nová chapadla se proti němu vymrštila. Cazador zamířil na chapadlo které se na něj vrhalo z prava, a stisknul spoušť. Chapadlo padlo. Vytáhnul další náboj, tentokrát ze zadní kapsy svých kalhot, přebil, pokleknul, aby se vyhnul chapadlu, které mu mířilo na hlavu, zamířil, střelil. Fialové chapadlo padlo na stůl, a začalo hořet. Na muže mířilo další chapadlo. Ten vyhodil pušku do vzuchu, ta se otočila o sto osmdesát stupňů, poté ji uchopil za hlaveň, rozpřáhnul se, udeřil chapadlo. To odlítlo stranou, avšak pokoušelou se o druhý pokus. Vší silou se vymršilo proti lovci lidí. Ten však mrštně uskočil stranou, napřáhl pistolí, až se mu dotýkala zad a pak udeřil. Chapadlo padlo k zemi a muž na něj vší silou dupl a to se v místě zásahu nohou rozlítlo na několik kusů. Znova přebíjel, avšak tentokrát jeho zraku unikly dvě menší chapadla jenž ho chytila za nohy. Ty následně škubla. A ač byly menší, síly se v nich skrývalo dosti. Cazador Watu tvrdě dopadl na zem. Puška mu vypadla z rukou, stejně tak nábojnice. Zlomil si nos a právě teď z něj tekly tenké pramínky krve. Zvedl hlavu směrem k ženě a spatřil, že ty dvě malé chapadla vylézaj z pod jejíchi zápěstí. Žena se opět začala smát a její vagína se opět zbavila poraněných chapadel. Teď se však místo několika nových, vynořilo jedno obří. A doprdele pomyslel si Cazador a vší silou škubl pravou nohou, čímž se mu podařilo chapadlo jenž ho drželo roztrhnout. Avšak z tohodle chapadla nevýtekala jen krev. Z chapadla začli vybíhat desítky malých fialových pavouků přímo na Cazadora, jemuž se rozšířily oči ještě víc strachem a hrůzou. Cítil, jak desítky malých pavoučích těl pohybují po jeho těle. Trhnul i druhou nohou a i druhé chapadlo se rozpůlilo vejpůl a začali z něj vybíhat další pavouci. Cazador se rychle natáhnul po své pušce, uchopil ji, a rychle vstal. Mezitím se desítky pavouků začali zakousávat do jeho těla. Cítil ty malé mizery jak se mu zahrizávaj do kůže. Když vstal, tak přestal myslet na ženu a její fialové chapadlo, ale začal sebou třást ve snaze, aby se těch malých hajzlů zbavil. Ti začli jeden po druhém odpadat, avšak po chvilce vycítil, že na něj míří to obří chapadlo.
Zapomněl na pavouky a jejich otravné kousance, otočil se, spatřil chapadlo, zamířil, zmáčknul spoušť. A nic. Ten zkurvenej náboj pomyslel si Cazador a pak už jen cítil tvrdý náraz do hrudi. Náraz byl tak silný, že lovec lidí odletěl na hořící stůl, který se pod ním prolomil. Jeho tělo zachvátily plameny. Plameny byly všude, cítil, jak mu škvaří kůži i vlasy. Chtěl se pokusit vstát, avšak chapadlo mu zlámalo většinu žeber. Muž pištěl bolestí. Začal se převalovat v troskách stolu a to i přes bolest zlomených žeber. Ani to však nepomáhalo. Po chvilce v ležení v ohni se mu rozprskla levá oční bulka. Stanem se rozlíhal mužův bolestný křik a ženin radostný smích. Mužovy varlata explovala a jeho kalhoty zalilo sperma. Když se muži konečně podařilo odvalit z toho, co zbylo z hořícího stolu, tak se mu obrovské chapadlo odmotalo kolem nohou a zvedlo ho do vzduchu. Chapadlo drželo ve vdzcuchu muže, jehož oblečení bylo spečené s jeho vlastním masem, muže, jehož zářivé zrzavé vlasy byly spálené na uhel, muže, jemuž po obličeji stékalo rozprsknuté oko, muže který ještě stále hořel. Cazadorovy pískalo v uších. Věděl, že tohle jsou jeho poslední vteřiny na tomhle světě. Při životě se držel jen silou vůle a i ta ho zachvíli v záplavě bolesti opustí a i přesto ve své ruce stále držel svou milovanou pušku.
„Cazadore Watu!“ Pronesla stařena, a muž se s plným vypětím sil, na ní zahleděl okem jenž přežilo oheň. „Zde je ta tvá karta,“ a stěmi slovy po něm hodila kartu. Chapadlo pustilo muže. Karta zasáhla jeho tělo, když se řítilo k zemi. Síla jejího nárazu byla silnější než od chapadla jenž muži zlámalo střeva. Po nárazu karty mužovo tělo vylétlo ze stanu ven.
7
Cazador dopadl zády na zem. Kolem něj se zvedl prach z hlíny. Puška mu vylétla z ruky, stejně tak klobouk mu spadl z hlavy. Jsem mrtvý? Je tohle nebe anebo zkurvené peklo. Začal se pomalu drát na nohy, tentokrát necítil žádnou bolest způsobenou poraněnímy žebry. Vstal. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že cirkus je stále plný lidí, kteří všude pobíhali. Muž si náhle uvědomil, že opět vidí na levé oko. Opatrně si šáhnul do míst, kde jeho oko mělo explodovat. Avšak oční jamka nebyla prázdná, přes rukavice ucítil bulvu. Během zkoumání své bulvy si všiml, že nemá ohořelé ruce. Následně chytil kus svých vlasů a přesunul si je před oči. Zářivě zrzavé. Muž se začal usmívat. Pak pěstí několikrát udeřil do žeber. Žádná bolest zlomených žeber. To už se muž smál nahlas. Padl na kolena. Z koutků očí mu tekly slzy radosti. „Já žiju, já doprdele žiju!“ Začal řvát kolem sebe. „U bohyně ano, doprdele ano!“ Žádní z kolemjdoucíh si ho nevšímal. Muž políbil zem pod svýma nohama. Pak se natáhnul po svém klobouku, jenž ležel kousek od něj a opět si ho nasadil na hlavu. Pak se opět postavil na nohy a došel si pro svou pušku. Tak jo zlato, je načase vypadnout z tohodle zkurveného cirkusu. Když se Cazador otočil v úmyslu, že vyrazí pryč, stál před vstupem do obřího pruhovaného šapita, jehož pruhy měnily barvu ze zelené na fialovou s fialové na oranžovou a z té znova na zelenou. „Doprdele. To není dobré, to KURVA není vůbec dobré.“ Pronesl tichým hlasem k sám sobě. Instinktivně začal nabíjet svou pušku. A pak ho zničeho nic něco udeřilo do zad, a on prolítl vchodem přímo do šapita.
8
Když se Cazador ocitl v šapitu všude byla tma. Odevšad se ozíval slabý šepot a měl pocit že jeho oči zahlédli ve tmě nějaký pohyb. „ljós!“ zvolal ve tmě nějaký hlas, z nějž vyzařovala tvrdost. Najednou se šapito zaplnilo zeleným světlem. Cazador spatřil, že stojí v ohradě, kolem které byly tribuny. Na tribunách seděli návštěvníci cirkusu Nabagibeli Mirtis. Před tribunami pak ze zemně vylézal zelený oheň jenž ozařoval místnost a svým vzhledem připomínal stojany ze dřeva. Následně Cazador spatřil, že k němu míří nazí lidé pouze v maskách, chlapci a dívky. Doprdele. Cazador se otočil s úmyslem, že z tohodle šapita vypadne. Jenže za ním stál doslova obr. Nahý muž, jehož hlava se tyčila až do výšky osmi lucio, a široký byl jako vrata od menší stodoly. Mezi nohama se mu pak kýval penis o velikosti dětské ruky. Cazador do muže s obřím přirozeným vrazil. Cítil obří mužův penis na svém těle. Okamžitě začal ve své hlavě vyhodnocovat situaci a hledat řešení jak se z této situace dostat. Jenže tentokrát se mu to nedařilo, neustále musel myslet na mužův penis, na němž byl nalepený. Nejprve bych mohl ustoupit a zbavit se tak toho jeho kopí na mém těle. A tak Cazador ustoupil o tři kroky zpět.
Poté se opět ozval ten hlas, co zažehnul oheň. „Rendimiento kuyaqala,“ svolal slavnostně a publikum tačlo jásat. V šapitu začala hrát hudba. Divoké smyčce houslí, doprovázené veselým vytím trumpety, která tvořila tandem s harmonikou. Lovec lidí otočil hlavu a spatřil představení, které se začalo odehrávat. Za jeho zády se dali do pohybu desítky nahých dívek v maskách, jenž začali dělat hvězdy, kotrmelce a salta. Přitom drželi v rukách barevné struhy a máchali s nimi kolem sebe. Pak přišli na scénu mladí nazí hoši a někteří měli v rukou nože. Hoši utvořili dvě řady naproti sobě a děvčata se v řadě za sebou rozběhli skrz mezeru, kterou chlapecké řady vytvořily a začala předvázet hvězdy. Cazador pak spatřil, že jen jedna řada chlapců drží nože. Chlapci začali vrhat nože ve chvíli kdy dívky začali provázet hvězdy, rozpřáhli se a prohodily nůž na protějšího chlapce v druhé řadě.
Nůž pak během své cesty prolítl mezi styčeníma nohama dívek a skočila v rukou druhého chlapce. Diváci začalai jásat. Cazador se otočil k obrovi, jenž měřil nepochybně minimálně osm lucio, ukázal prstem zasebe a pronesl „Celkem dobrý co?“ Mohutný muž na něj jen dál zítral tím svým kulatým obličejem s velkýma očima a mohutným nosem a nic nepronesl. Cazador však pokračoval. „Ale už bych vážně měl jít,“ a pokusil se kolem muže projít. Ten ho však zastavil svou obří rukou. „Tak já tedy ještě zůstanu“ řekl lovec lidí a po chvíli opět uslyšel ten hlas, jenž nejspíš řídil tohle představení. „Corde!“ a ze vzduchu se najednou spustily lana a nanich další nazí muži a ženy. Když Cazador vzhlížel do temných míst odkud se lana s lidma zjevila, uvědomil si, že šapito je jaksi větší, než se zdálo venku. O dost větší, vlastně vůbec nedohlédl k místům, kde byla lana přivázaná. „Cazador Watu!“ Cože?! Opravdu zvolal mé jméno?! A než se z toho šoku stačil, vzpamatoval, obří dlaň se mu omotala kolem krku a zvedla ho do vzduchu. Cazador kopal nohama a nemohl dýchat. Pak muž, jenž určitě měřil nejméně 8 lucio a jeho penis byl velký jako dětská ruka se rozpřáhl a hodil muže do vzduchu. Cazadorovo tělo se začalo točit ve vzduchu. Cazador křičel, během točení kolem své oči totiž spatřoval, že stále stoupá. Pak ho náhle někdo uchytil za nohu.
Vzhlédl vzhůru a spatřil že ho drží drobounka nahá dívka, jenž jednou rukou držela lano a druhou jeho nohu. Pak se podíval dolů a odhadl, že se nachází ve výšce aspoň 33 lucio. Žaludek měl na vodě. Lano se sním a tou dívkou, které nemohlo být více než 15 let zhouplo doprava a poté prudce doleva. Pak se dívka pustila. Cazador opět křičel, dívka ho však stále držela, teď už ovšem oběma nohama. A pak se sním najednou otočola o třista šedesát stupňů, pak muže pustila a ten chvíli letěl a pak ho za pravou ruku zachytil mladý muž. Cazador neudržel svůj žaludek na uzdě a tak vydávil to lahodné maso jenž jedlo u toho proklatého stánku. Když se díval, jak jeho zvratky míří k zemi, zdálo se mu, že padají celou věčnost. Pak opět ucítil že jeho tělo vstoupá vzhůru. Mladík ho vyhodil do vzduchu a tam ho zachytli dívka a muž, každý na jednom laně, každý za jednu ruku. Pote ho mladík pustil držela ho jen dívka, avšak jeho tělo nekleslo ani o píď. Dívka ho stále držela v té poloze, v jaké ho zachytili akorát bez chlapce. Jak můžou být tak silní? Přestože ho mladík pustil, stále se zhoupával na laně vedle něj. Ten mu pak stáhnul jeho pušku ze zad. „Hej ty hajzle nešahej na ní“ jenže to už zase letěl vzhůru. Letěl do té temnoty odkuď přicházeli lana. Zahalila ho tma, nic kolem sebe neviděl a už ani neslyšel, zdálo se mu že musí letět už několik minut, když zničeho nic ucítil jak mu do obličeje něco spadlo. Po chvilce už ho na něj padala pravidelná sprška. Co to je? Hlína? Ne, to nebude hlína. Spiš…hm…písek! Jo písek! Najednou ucítil tvrdý náraz. Jeho tělo se dralo skrz písek. Cítil, jak mu písek seškrabává kůži na obličeji. Oči měl zavřené. Najednou ucítil, že písek je pryč, avšak že ho něco svírá pod krkem. Cítil, že stojí na místě, avšak ve vzduchu. Kdyby Cazador Watu seděl v publiku, tak by spatřil muže, jenž vylétl ze zemně poseté pískem. Cazador otevřel oči. A okamžitě sebou začal cukat, opět ho držel muž, jenž mu nedovolil odejít. A v druhé volné ruce svíral kazadorovu dýku. Pak Cazadora vyhodil do vzduchu, avšak jen tři lucio vysoko, aby se otočil o sto osmdesát stupňů a jakmile byl Cazador hlavou dolů, tak mu jí useknul.
