Po porážce v Africe, byla v září 1943 situace pro nacisty na jižní frontě, více než kritická. Německý maršál Rommel, který o rok později byl přinucen Hitlerem spáchat sebevraždu, tehdy nařídil, aby byl z ostrova Korsika převezen lodí vzácný náklad do Itálie, tam přeložen na nákladní auta, a odtud pokračovat dále do Rakouska. Co přesně náklad obsahoval, není dosud zjištěno. Údajně šlo o šest beden, kde bylo uloženo zlato, diamanty a umělecká díla v hodnotě tehdejších 80 milionů dolarů. Rovněž cíl zásilky, tohoto bohatství je sporný. Možná měly tyto prostředky, být použity na neustále se navyšující výdaje německé špionážní služby, ale není vyloučeno, že měly skončit na kontě některého německého nacisty, nebo jeho rodiny.Náklad však do severoitalského přístavu Janov nikdy nedoplul. Kde se tedy ztratil ? Údajně byla loď s pokladem potopena u východním pobřeží ostrova Korsiky, a to buď spojeneckou ponorkou, a nebo letadly. Dokonce se objevila spekulace, že poklad byl ještě před úplným zatopením lodi převezen na pobřeží, a tam ukryt v některé z četných jeskyní.
Několik let po válce byla zveřejněna výpověď bývalého německého poddůstojníka Karla Krause, který se prý účastnil výlovu Rommelova pokladu z mořského dna už v roce 1947. Tento německý voják sloužil za války v severní Africe a jihovýchodní Evropě, až do roku 1945, kdy byl zajat. Ve své výpovědi vylíčil, jak došlo k vylovení pokladu, již dva roky po válce, za přímé účasti britské a francouzské výzvědné služby.Vše ještě více zamotává další svědectví, údajně přímého svědka události.Ten se přihlásil o několik let později a přinesl jiný pohled na událost ze září 1943. Dokonce tvrdil,že beden bylo ne šest, ale sedm. Byly prý značně těžké, a rozkaz zněl, že se za žádných okolností nesmějí dostat do rukou spojencům. V takovém případě měly být zničeny. Dokonce popsal jejich obsah. Poznámka:Informace byly zveřejněny v knize Donalda Gordona Zlatá ústřice.
Poklad, podle něj nebyl válečnou kořistí ze severní Afriky, jak se o něm tvrdilo.V bednách byly uloženy vzácné mince, francouzské zlaté franky, soveríny a tolary Marie Terezie. Kromě toho také řada cenných věcí. Peníze byly určeny výhradně pro německou tajnou službu, protože jak je známo, dobrá informace také něco stojí. Pro utajení byly bedny označeny nápisem „HEERES FELDLEIHBÜCHERE !“, což v překladu znamená „Polní knihovna“. Nebylo to tehdy nic neobvyklého, většina vojenských jednotek převážela knihy a časopisy v podobných bednách. Situace na ostrovech Sardinie a Korsika se pro Němce koncem roku 1943 zhoršila právě na tolik, že bylo rozhodnuto poklad převézt do Itálie. Dále pak až do Rakouského města Innskruku. Původně měl poklad letět letadlem, ale německému velení se to zdálo riskantní.
Malá loď s pokladem byla zasažena po náletu třemi spojeneckými letadly. Ještě před potopením lodi svědek prý zakreslil do mapy souřadnice, kde byly bedny hozeny do moře. Údajné místo je pouhé dvě hodiny cesty lodí od přístavu Calví. Na ono místo s pokladem se prý nikdy nevrátil. Kde je mapa s místem pokladu, neví. Navíc je podezdřelé, že svědkovo jméno zůstalo před veřejností utajeno. Má se ale za to, že se opět jednalo o nacistického důstojníka.
Během padesátých a šedesátých let minulého století bylo podniknuto několik výprav za nalezením Rommelova pokladu. Všechny dopadly stejně, nic se nenašlo. Je tedy poklad stále na dně moře, a nebo byl tajně vyzvednut již v roce 1947?
Otevřená tak zůstala otázka, co se ve skutečnosti stalo s Rommelovým pokladem.
Možná jednou na to dostaneme odpověď.