Rodina bestiálních kanibalů, která se krvavě zapsala do skotských legend.
Sawney Bean se narodil kolem roku 1390 v East Lothian, nedaleko skotského Edinburgu. Vyrůstal v chudé rodině, jeho otec pracoval jako nádeník, kopáč a sazeč živých plotů. Sawney byl zvláštní dítě. Už od útlého dětství byl líný a divné povahy. Ostatní děti se ho stranily. Sotva dospěl odešel z domova a žil na gallowayském pobřeží ve společnosti své přítelkyně živící se prostitucí. Zaměstnání jeho ženy ho netrápilo a brzy s ní počal svého prvního potomka. Jak šel čas, dětí postupně přibývalo, jeho rodina se začala neutěšeně rozrůstat. Dětí bylo tolik, až je byl problém uživit. Dilema s obživou své famílie vyřešil Shawney poněkud svérázným způsobem.
Za svůj nový domov si dobrovolně zvolili opuštěnou jeskyni v Bannane Head. Kde všichni žili, neobjeveni, po dlouhých dvacet pět let. Temná a chladná sluj byla 200 metrů dlouhá a během mořského přílivu byl její vchod pravidelně zablokován chladnou vodou. Přesto Beanova rodina projevila značnou odolnost, neboť v nehostinném prostředí vydržela bydlet tak dlouho. Jenže, nebylo to obyčejných 25 let. Sawney byl bez práce, dělat se mu stále nechtělo a jeho žena vykazovala značný stupeň jisté opotřebovanosti. Otec tedy opět řešil otázku přežití rodiny. Dali se společně na dráhu zločinců a s pomocí potomků začal vůdce rodu terorizovat všechny lidi, kteří měli tu smůlu, že nechtíc vkročili na jejich území. Rodina jako hladová smečka vlků vyrážela v noci na loveckou výpravu za snadnou kořistí.
V gallowayské oblasti se během krátké doby rozpoutalo peklo. Začali se ztrácet lidé z okolí. Starousedlíci ubohé oběti přisuzovali vlkům. Netrvalo dlouho a místní lovci vyrazili na jejich lov. Během několika týdnů byli vlci v panství téměř vyhubeni. Lidé se však ztráceli dál. Naprosto beze stop. Místní úřady z domnělých vražd, neboť těla se nikdy nenašla, obvinili místní tuláky a několik hostinských. Nebožáci byli, ač proti nim nebyl jediný přímý důkaz, záhy popraveni. Tragická a krutá oběť, která však byla naprosto marná. Bohužel záhadných zmizení přibývalo dál. Mezi lidem se začaly šířit různé povídačky a fámy o řádění dábelské nestvůry. Pověrčiví lidé si to jinak nedovedli vysvětlit. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Rodině Beanů pověstný pohár přetekl jedné temné noci, léta páně 1437, za níž se rozhodli přepadnout manželský pár. Na pohled snadná kořist, jdoucí ze vzdálených trhů, se však urputně bránila. Zatímco žena podlehla smrtelnému zranění, muži se díky své obratnosti v boji, nakonec podařilo ubránit. Svou měrou k tomu přispěla i náhoda. Rodina polevila ve své ostražitosti a nevšimla si hloučku asi třiceti lidí, kteří byli nedaleko. Ti, sotva uslyšeli křik přepadených, přispěchali jim na pomoc. Beanova smečka na nic nečekala a uprchla se skrýt pod pláštík temné noci.
Záhada podivných zmizení tím byla částečně objasněna. Lidé už věděli že tu řádí banda hrdlořezů. Ovšem kdo to vlastně je, a kde se ukrývá, to stále ještě nikdo netušil. Zvěsti se brzy dostali až k vévodovi z Edinburgu, u něhož zrovna byl na návštěvě král Jindřich VI. Ten i přes své mládí neváhal a ihned vyrazil za slávou a dobrodružstvím. Se čtyřmi sty vojáky a početnou smečkou svých vyhlášených loveckých psů, vyjel na trestnou výpravu, proti neznámému a děsivému nepříteli. Nikdo si však nemohl představit, jak děsivé to ve skutečnosti nakonec bude. Na pátrací akci osobně dohlížel a celé okolí bylo krok za krokem pečlivě prohledáváno. V celém kraji vypuklo pozdvižení, a každý schopný muž se ochotně připojil k lovu na bestie. Přesto několik dní nemohli zachytit jedinou stopu vedoucí k dobře ukryté bandě. Trestní výprava se tady seskupila a začala prohledávat nepřehledný terén na skalnatém pobřeží. Jeden z loveckých psů zachytil podezřelý pach linoucí se z jedné zdánlivě opuštěné jeskyně. Úkryt Beanovi rodiny byl nakonec přece jen prozrazen. Vojáci vzali jeskyni několikrát po sobě útokem. Rodina se zoufale bránila. Přesto během několika hodin podlehla vojenské přesile.
Všichni členové bestiální familie byli zajati. Vojáci místo euforie z vítězství po prohledání celé jeskyně zůstali zcela šokováni. Nikoho, ani v té nejhorší noční můře, by nenapadlo co se v ní ukrývá za krvavá tajemství. Uvnitř totiž objevili desítky lidských těl, hromadu lidských kostí a lebek. Celou zásobárnu uzeného masa uskladněného na horší časy. Spousta zapáchajících a hnijících pozůstatků lapených nebožáků mělo na sobě stopy po kanibalizmu. Beanova rodina totiž nejen přepadené pocestné zabíjela a olupovala, ale také jejich těla jedla. Celá rodina se chovala jako divoká zvěř. Kolik pocestných jim padlo za oběť se přesně nikdy nepodařilo určit. Odhadem prý v jeskyni bylo snědeno až kolem jednoho tisíce obětí.
Vojáci měli co dělat, aby všechny členy povedené rodiny spoutali. V řetězech pak byli všichni převezeni do Edinburghu a nakrátko uvězněni v Toboothu. V zajetí nepobyli dlouho. Krátce nato byli dopraveni do Leithu a tam bez milosti popraveni. Mužským příslušníkům klanu byly useknuty ruce a nohy. Pak je nechali vykrvácet. Ženy byly přinuceny jejich popravu sledovat, a pak byly na třech hranicích společně upáleny.
Celý Beanův loupeživo – kanibalský klan měl 48 příslušníků. Patřili k nim Sawney a jeho žena, 8 synů, 6 dcer, 18 vnuků a 14 vnuček. Mnohé z vnoučat počal se svými dcerami samotný otec klanu. Mimo vražd, loupeží a kanibalismu se dopustil i několika násobného incestu. Beanova rodina barbarských kanibalů, tak konečně přestala existovat. Jak brutálně žili, tak i zemřeli.
Legenda o Sawney Beanovi a jeho zvrácené rodině se stala motivem několika lidových písní jako např. The Ballad of Sawney Bean. Neobyčejná brutalita byla i velkou výzvou pro filmaře. Americký režisér Wes Craven ji neodolal a natočil v roce 1977 horor Hory mají oči (The Hills Have Eyes). Nízkorozpočtový snímek, příběh o rodině kanibalů, volně přenesl do současné, moderní Ameriky. V roce 1985 natočil Craven jeho volné pokračování Kruté oči hor 2 (The Hills Have Eyes Part II). Později byl tento horor znovu zfilmován ve formě dvoudílného remaku od režiséra Alexandra Aje Hory mají oči (2006) a Hory mají oči 2 (2007). Stal se i inspirací pro kreslíře a na základě těchto krvavých legend, vzniklo několik hororových komiksů.
Sawney Bean, jeho kanibalská rodina a jeskyně kde žili je nejen skotská krvavá legenda,
ale dnes i lákadlo pro zvědavé turisty.