Doby, kdy hernímu průmyslu vévodily fyzické nosiče, jsou ty tam. Dnes, s rozšířením rychlého internetového připojení je každý titul na dosah ruky. Stačí vytáhnout kreditní kartu, zaplatit a hra se již stahuje na váš harddisk. Není to ale dvousečná zbraň?
Digitální revoluce
Obrovskou popularitu digitálních kopií odstartoval boom masivních slevových akcí na Steamu, na kterou chtě nechtě museli zareagovat i velcí konzoloví giganti. Starší (přeloženo maximálně rok staré) AAA tituly jsou dnes doslova k mání za pár korun, mnohdy i v různých „ultimátních“ kolekcích. Často tak koupíte i to, co jste v minulosti už dohráli nebo třeba kdysi upirátili (vinen!), ale zkrátka „no nekup to za tu cenu“ bylo příliš lákavé, než abyste to nechali ležet ladem. Něco podobného mě postihlo asi dva roky nazpátek, kdy jsem nakoupil v různých akcích hromadu her, o nichž jsem dopředu věděl, že je hrát asi nebudu, ale ten pocit vlastnit je tak levně byl silnější než já. Je nutno podotknou, že beze slev jsou ceny, zvláště pak novinek poměrně drahé a vzhledem k našemu neslavnému kurzu české koruny často až předražené. Avšak podstatnou výhodou je rychlá dostupnost, automatické updaty, populární echievementy a další komunitní záležitosti. Je potřeba si též uvědomit, že zaplacením si hru nekupujete, pouze si pořizujete její „licenci“ k hraní a v případě ukončení provozu té dané služby (což se asi nestane, ale co my víme) přijdete o všecho bez nároku na náhradu.
3x PRO pro krabicovky
Pokud mají krabicové hry nějakou zásadní výhodu, je to každopádně pocit fyzického vlastnictví. Určitě znáte ten moment, kdy nadšeně trháte fólii a následně ucítíte charakteristickou „vůni“ nového plastového obalu. V tu chvíli to není jen neviditelný shluk nul a jedniček, který se někde vyloupne jako další položka na seznamu, ale hmatatelný plnohodnotný produkt za který jste utratili svoje peníze. A to se nebavím o speciálních sběratelských edicích, které mají pro své majitele určitou citovou hodnotu, jejichž bonusový obsah je často hodnotnější, než hra samotná. Neméně zásadní a pro někoho nejspíše nejdůležitějším argumentem pro koupi krabicovky je netřeba stahovat desítky GB dat z internetu. Pro hráče s velmi pomalým připojením je to tak jediná legální cesta jak si zahrát bez nutnosti desítky hodin čekat na stažení (což taky tak úplně neplatí). Jako poslední benefit bych zmínil, alespoň se to týká (hlavně) konzolových her, je možnost je půjčit kamarádovi či prodat/vyměnit do bazaru. Určitě se vám stalo, že jste určitý titul dohráli nebo vás přestal bavit, tak není nic jednoduššího než za něj dostat nějaký ten peníz zpět na koupi jiného.
Dvojí tvář PC hraní
Zcela upřímně. Hraní her na PC je poměrně levná záležitost, zvlášť pokud půjdete cestou digitální distribuce. Stačí chvíli brouzdat po internetu a naleznete i úplnou novinku pod hranicí 900 Kč, někdy i níže. V porovnání s oficiálními cenami na Steamu, Originu atd. (o PS Store, Xbox LIVE radši nemluvím) to máte úsporu kolem 400-500 Kč (při běžné ceně kolem 49,99€). Trochu komplikovanější je to s krabicovkami, které byť pořád stojí méně než ty konzolové, tak narozdíl od nich je ve většině případů už neodprodáte zpět. Pokud hra není vyloženě DRM Free (např. Zaklínač 1,2,3) prodejce ji od vás zkrátka nevezme, protože unikátní klíč byl již aktivován ve vašem klientu a krabička s fyzickým nosičem tak nemá prakticky žádnou hodnotu. Zároveň to stírá rozdíl mezi krabicovou a digitální verzí, kdy krabicová plní pouze roli prostého přenašeče dat a nutnost nainstalovat klienta, kterého jste sami ani nechtěli (ale to je na jiné povídání).
Budoucnost
Různé prognózy tvrdí, že digitální kopie do dvou let převálcují ty krabicové. Osobně se nedomnívám ani neobávám nějakého vyloženě černého scénáře ohledně krabicových her. Jsou totiž základním kamenem konzolového hraní „ strč do mechaniky a hraj“ a proto tu s námi budou ještě dlouho. To si však nejsem jistý o PC verzích, které v současnosti začínají postrádat smysl, když hru stejně musíte velmi často registrovat v klientu (viz. Mafia 2). Jestliže budou distributoři chtít krabice na PC zachránit, bylo by vhodné se vrátit k modelu bez DRM ochran, případně dát hráči volbu jestli chce registraci do klienta či nikoliv. Zároveň by měli zapracovat na snaze přidat ke hře co nejvíce bonusového obsahu (artwork, plakát atd.) už ve standardní edici, která v mnoha případech připomíná oškubané kuře. V dnešních časech GreenManGaming, Humble Bundle, GoG aj. to je zkrátka nutnost, aby hráč měl i po čase důvod si krabicovku zakoupit, když bude vědět, že dostane něco navíc.
A jaký máte vy názor na digitální a krabicové hry? A postihlo vás někdy slevové šílenství? Dejte mi vědět do diskuze a v případě, že se vám článek líbil, dejte palec. Díky
