S myšlenkou, že nejsme ve vesmíru sami si lámou lidé hlavu už od nepaměti. Už od počátků literatury ji lidská fantazie přenesla také na stránky románů a novel.První psané zprávy o návštěvnících z kosmu se objevily už dávno. Ve 2. století napsal Diogénes Laertios Legendu o sestupu Měsíčňana na Zemi. Kde čerpal námět se neví, ale dá se usuzovat, že za tím je jen autorova bujná fantazie. Naopak kresby mimozemšťanů jsou mnohem starší, až desítky tisíc let. Známé jsou malby z Peru, náhorní plošiny Nasca, africké Sahary, a nebo Australie.
První návštěva mimozemšťana pomocí technického zařízení, tedy kosmické lodě či rakety, byla popsána v roce 1736 spisovatelkou Elizabeth Fowlerovou, v románu Dobrodružství Eovaaie (Adventures Eovaaie).Satirické dílko tehdy vzbudilo značný zájem čtenářů a stalo se velmi populární. Hned o několik let později napsal francouzský filozof a spisovatel F. M. Arouet Micromégas dílo, jehož hrdina uskutečnil meziplanetární let do vzdálenosti 8,5 světelného roku, až ke hvězdě Sirius.V roce 1865 píše Jules Verne známý román Ze Země na Měsíc (De la Terre à la Lune). O čtyři roky později v roce 1869 vyšla v americkém časopisu The Atlantic Monthly povídka Měsíc z cihel (The Brick Moon). Autor E.E. Haley popsal poprvé člověkem uměle vytvořený satelit na oběžné dráze. Což byl jak název vypovídá umělý Měsíc.
V roce 1870 Jules Verne (1828-1905) popisuje v dalším románu Okolo Měsíce (Autour de la Lune), dějově navazuje na svůj minulý román, oblet kolem Měsíce v obřím projektilu s posádkou, vystřeleného ze Země z obrovského děla. Pokud se Verne mýlil, tak jen ve způsobu dopravy do vesmíru. Jinak se mu podařilo odhadnout záhadnou intuicí spoustu detailů.Náboj byl vystřelen z Floridy, z místa odkud za 100 let startovala kosmická loď Apollo 8, se stejným počtem tří kosmonautů! Apollo 8 mělo také podobnou váhu a rozměry jako Vernův náboj a přistálo jen o čtyři kilometry dál od místa, kam se po obletu Měsíce vrátili i hrdinové Vernova románu. Nebyl zdaleka jediný, kdo předběhl svou dobu. Např. první vícestupňovou raketu k cestování vesmírem, použil Francouz Achille Eyraud v románu Cesta k Venuši (Voyage a Venus), který vyšel roku 1865.
V roce 1880 vydal anglický básník Percy Greg román Zvěrokruhem (Across the Zodiac: Story of a Wrecked Record), kde lidská posádka, na palubě vesmírného korábu, cestuje k Marsu. Loď je poháněna antigravitačním motorem. Uplynulo dalších osm let a v roce 1888 francouzský spisovatel André Laurie (1844 – 1909) v románu Magnetová hora (Selene – compagnie Limited), přitáhne Měsíc k Zemi pomocí obrovského magnetu. Po tom dokonce posílá skupinku lidí na jeho povrch!
O 12 let později už Francouz Joseph Rosny popisuje v novele Xipehúzové (Les Xipehúz) první ozbrojený střet člověka s mimozemšťany. O dalších 10 let později Angličan Herbert George Wells (1866-1946) píše svoji Válku světů (The War of the Worlds, 1898), která při prvním uvedení jako inscenace v rozhlase v roce 1938, vyděsila všechny posluchače a způsobila obrovskou paniku ve Spojených Státech. Téma věčného boje lidí s vetřelci z vesmíru, pak ve fantazii romanopisců dostává volný prostor a nesčpočet různých zpracování. O pár let později stejnětak ovládne i filmová plátna, což platí dodnes.
Vzhled mimozemštanů
V průběhu staletí se měnil i vzhled mimozemštanů. Nejdříve to byly jen mlhavé éterické bytosti, někdy však vypadali jako lidé. Časem lidská fantazie vyprodukovala řadu bizardních tvorů, i celých ras.
Pro lepší představu zde odskočím k seriálům jako Star Trek, Hvězdná brána (např. Asgardi) a další. K vidění byli i zástupci připomínající hmyz či jiné potvory. Velká hlava, tmavé studené oči, křehké tělo, to jsou tzv. šediváci z seriálu Akta X. V humoru a vtipech jsou to často roztomilí zelení mužíčci. Vždy záleželo jen na fantazii tvůrce. Na mně osobně svého času nejvíce zapůsobil E.T Mimozemšťan, Vetřelec, a nebo Predátor.
Ale zpět do historie.
Ještě se tu vrátíme do roku 1900. Tehdy v Londýně vychází kniha, která doslova otevřela novou kapitolu vědecko-fantastické literatury. Román Roberta Colea Bitva o impérium (The Struggle For Empire: a Story Of The Year 2236) neměl tehdy u čtenářů zvláštní ohlas. Brzy se na něj zapomnělo. Znovu byl objeven po mnoha letech. Autor ve své knize popsal poprvé mezihvězdný válečný konflikt. Děj vypráví o tom, jak agresivní civilizace z planetární soustavy Sirius, posílá svou útočnou mezihvězdnou flotilu k našemu Slunci.
Obří bitvy hvězdných armád, řízená kosmická torpéda, stihači ve volném vesmíru. Ústřední myšlenkou díla je barbarská kolonizace jiných planet. To vše vedlo k důvodu, že je i dnes tento román považován literárními historiky za přelomové dílo. Jako jeden ze základních kamenů moderního sci-fi. Faktem ale je, že fantazie romanopisců držela hrdiny románů po století jen na planetách v okolí našeho Slunce. Nejdříve to byl Měsíc, pak následoval Mars, Venuše a další planety Sluneční soustavy. Přelom nastal až po roce 1920, kdy mnozí autoři nechali cestovat své hrdiny hluboko do nekonečného vesmíru.
Tehdy vědecko-fantastická literatura neměla odborné kritiky ještě zcela vyhráno. Přesto se těšila stále sílícímu zájmu čtenářů. Ti od autorů žádali stále nové a nové fantastické nápady. Pravdou ale je, že úspěch vždy přináší neotřelý a jednoduchý nápad, postavený na stejně jednoduchém principu.
Což platí i do dnes. Co je důležité. Už tehdy se vesmír hemžil mimozemšťany, jaké dosud nikdo neviděl, a ani si je nedokázal představit. Byli dobří, zlí, a nebo k lidstvu lhostejní. Objevily se hvězdné války, které časem střídala hvězná společenství a tak dokola. V prvních desetiletích dvacátého století se tak do pohybu dala lavina, kterou už nešlo zastavit.
Pro vědecko-fantastickou (sci-fi) literaturu se doslova otevřelo nebe plné hvězd. O nějaký ten čas déle přišla doba, nejdříve němého pak i zvukového filmu a dobývání planet a různému setkání s mimozemšťany se dostala i na plátna kin. Nejdříve elektrické, pak iontové, atomové a fotonové koráby různých velikostí vyrazily do vesmíru. Objevily se orbitální stanice a základny. Celé kosmické flotily křižovaly nekonečným vesmírem. V meziplanetárním prostoru se objevily i archy upravené tak, aby na nich mohlo cestovat několik generací poutníků. Lodě měli výsadkové čluny, aby astronauti mohli navštívit cizí planety.
Ve fantazii romanopisců se časem objevilo spousta zajímavých projektů. Stovky možná i tisíce kosmických zařízení pro cestování, navázání spojení s mimozemšťany, obranu před jejich útokem, navigaci a další vymoženosti. Ojevili se umělí lidé, roboti, androidi a časem i cyborgové. Zajímavé je, že o tzv. hyperprostoru se poprvé zmínil v jednom svém románu v roce 1934 J. W. Campbell. Což vyřešilo pravidla cestování mezi hvězdami vůbec. Samozřejmě jen v sci-fi románech a povídkách. Nesmím zde zapomenout na českého autora J.M.Trosku (vl.jm. Jan Mazal 1881-1961). Tento spisovatel ve své trilogii Zápas s Nebem (1940) uvedl na scénu celou robotizovanou říši kapitána Nema, kde jsou roboti v masovém měřítku nasazeni na plnění všemožných úkolů.
V druhé polovině dvacátého století se objevilo spousta zajímavých autorů sci-fi a jejich děl. Vědeckofantastický žánr v té době zaznamenal obrovský vzestup popularity. Mnohokrát hlavní dějová linka točila kolem tehdy nesmírně populárního téma hrozby invaze z Marsu. Dlouhému střetnutí lidstva s Marťany, se ve svých románech věnoval Ray Brabury (1920- 2012). Což je i námětem jeho románu Marťanská kronika (The Martian Chronicles,1950). Stejnému námětu se věnoval i Robert Anson v díle Cizinec na zemi (Stranger in a Strange Land, 1961). V roce 1965 se poprvé ke čtenáři dostává dnes už slavná Duna (Dune) od Franka Herberta. Ta se dočkala i několika pokračování.
Zde nelze opomenout slavnou legendu sci-fi žánru, A. C. Clarka (1917- 2008) a jeho Setkání s Rámou (Randezvous with Rama, 1973), kde hlavní roli hraje gigantický hvězdolet nesoucí celé město. Později se autor k románu ještě několikrát vrátil např. Návrat Rámy (Return of Rama. Clark napsal i mnoho dalších skvělých děl např. 2001: Vesmírná odysea (2001: The Space Odyssey, 1968) a 2010: Druhá vesmírná odysea (2010: Odyssey Two, 1982) a další.
V roce 1969 ameriký spisovatel Michael Crichton (1942 – 2008) vydal žánrově těžko zařaditené dílo Kmen Andromeda (The Andromeda Strain). Z knihy se stal téměř okamžitě bestseller, což znamená mimo popularity u čtenářů i vysoký prodej. V roce 1969 ještě do žánru vědecko-fantastické literatury přinesl čerstvý a neotřelý pohled i Kurt Vonnegut (1922 – 2007) v románu Jatka č. 5 (Slaughterhouse-Five).
Zajímavými osobnostmi velice populárního žánru sci-fi jsou i ruští bratři Strugatští, Arkadij Natanovič Strugacký (1925 – 1991) a Boris Natanovič Strugacký (* 1933). V roce 1972 jejich Piknik u cesty (Piknik v obočině) znamenal převrat v chápání možností kosmických setkání.Romám posloužil jako volná předloha pro úspěšnou sérii S.T.A.L.K.E.R. Polský autor Stanislaw Lem (1921-2006) zcela nevšedně popsal v románu Solaris osudy astronautů na orbitální stanici, kroužící nad neznámou planetkou.
Z našich spisovatelů tu musím připomenout Ondřeje Neffa (* 1945) a jeho marťanský román Jádro pudla z roku 1984. Tato marťanská sága se též dočkala několika pokračování. Autor na ní stále ještě pracuje.
Dále bych tu mohl jmenovat skvělé autory a jejich vynikající díla až do nekonečna Jen připomenu, že spousta děl bylo zfilmováno a další časem určitě budou. Žánr sci-fi má pořád čtenáři co nabídnout, a díky tomu se těší u nich stálé oblibě.
Lidstvu trvalo zhruba 200 let než fantazii romanopisců o letu do vesmíru převedli do skutečné reálné podoby, tak jak ji dnes všichni známe.
Co tu napsat závěrem ???
Snad jen to, že lidská fantazie nemá žádné hranice stejně jako vesmír.
A to je jen dobře, nebo ne ?